Povídka pro kolegyni

ale to co máme. Nelze vždy všechno ovlivnit k obrazu svému, ale máme možnost výběru. Proto odmítám nabídky místních ženatých mužů, protože chci něco víc než letmá a utajovaná setkání. Je těžké napsat jaký vztah si představuji, protože to je skoro něco jako scifi . Nezadaného přítele s vlastním zázemím, finančně soběstačného. Přítele na víkendová setkávání, vidět se třeba i v týdnu, zajít do kina na hezký film a nebo jít někam na dobrou večeři, případně strávit společnou dovolenou ... tak takového bych ráda poznala. Je to hodně utopistické a nereálné? Já fakt nevím? Když k tomu ještě přidám, že by to měl být nekuřák a musí mi být příjemný na pohled, tak to je už vážně asi troufalost. Ale zase upřímně .... nikdo z nás by nechtěl partnera za každou cenu jen proto, aby nebyl sám. A to neplatí jen u žen, ale i u mužů. Krásný den všem .

Dodnes jí vidím jak tam stála s příslibem nevinných rozkoší a vášeň pak z ostnů vytesala růžových poupat sousoší. Omamná vůně prostoupila těla a zem sršela jiskrami tak srdce se bíle rozhořela jako ty květy nad námi. Dneska tu zůstal prázdný svah a po trnu vzpomínky jen malý vpich co občas zabolí jak padá prach do kmínků keřů šípkových