Po dvou letech

Seznámili jsme se vlastně podruhé. Už před dvěma lety jsme si psali na seznamce, ale tehdy z toho nic nebylo. Teď jsme se znovu potkali díky její kolegyni – a najednou to zapadlo. Už při psaní mezi námi problesklo, že jsem dominantní, a ona mi mezi řádky dala najevo, že jí to není cizí. Spíš naopak – že s tím je víc než v pohodě. Je to krásná holka. Blondýna, s pečlivě udržovanou postavou z fitka. Je o pár let starší než jsem já ale to ji rozhodně neubírá na atraktivitě. Právě naopak. Je srovnaná se sebou, svým tělem. Ví co chce, co se jí líbí a vzrušuje. Přesně tohle je ta kombinace co se mi tak líbí. Nemuset si na nic hrát, za nic se schovávat.
Jeste ten den, jsem navrhnul, že bych jí rád pozval na kafe. Souhlasila. Od první zprávy uběhlo jen pár hodin a už jsme se potkali osobně. V kavárně jsme spolu seděli přes dvě hodiny. Povídání bylo uvolněné, z mého pohledu příjemné plynutí času. Ale všiml jsem si, že byla několikrát v rozpacích – a to se jí moc nestává. Normálně je to totiž přesně naopak. Ona je zvyklá vést hovor, být středem pozornosti, mít všechno pod kontrolou. Jenže teď ne. Teď seděla proti mně a poprvé po dlouhé době nebyla ta, kdo udává tempo. Kdyz si objednala druhou domácí limonádu s úsměvem se zeptala: „Ochutnáš?“ Podíval jsem se na ni, naklonil se blíž a řekl: „Nechci ochutnat limonádu. Chci ochutnat tebe.“ Překvapeně ztuhla, ale když jsem ji políbil, okamžitě zareagovala. Vůbec to nebyl zdvořilostní polibek. Naopak – cítil jsem, jak se natáhla blíž, jak chtěla víc. A přesně v tom momentu jsem se stáhl zpátky. Zůstal jsem sedět, jako by se nic nestalo. Viděl jsem v jejích očích, jak moc jí to rozhodilo – protože najednou neřídila situaci ona, ale já. Hovor dál pokračoval, víc než příjemně jsme si povídali. Celkově jsme si rozumněli a vše bylo velmi přirozené. Po nějaké době se zeptala: „Nechceš jít ke mně? Pustíme si třeba nějaký film.“ Už v tu chvíli mi bylo jasné, že film bude jen záminka. Překvapila mě, bylo to první “rande”, nešel jsem na kafe s tím, že něco bude. Ale kdo jsem, abych takové pozvani odmítl… Doma se atmosféra změnila ještě víc. Zhoustla. Lehli jsme si vedle sebe, pustili film, ale nevnímali ho. Když jsem ji chytil za vlasy a políbil znovu, tentokrát tvrději, úplně se mi poddala. Ten její klid a kontrola se během pár minut vypařily. Bylo vidět, že přesně tohle potřebovala – pustit otěže a nechat se vést. A tady se ukázalo, kdo opravdu jsme. Ona – krásně submisivní, dychtivá po tom, aby ji někdo pevně držel, aby neměla prostor se nadechnout jinak než podle mě. Já – ten, kdo si to bez váhání vzal. Sama mi nastavovala ruce za záda, chtěla, abych je sevřel. Reagovala na každé plácnutí, na pevný stisk, na tvrdší vedení. Byla to směsice překvapení a úlevy – že konečně může vypnout, že nemusí hrát tu, co má všechno pod kontrolou. Nebyl to něžný sex. Bylo to drsný, syrový, bez romantických přikrášlení. Ale přesně takový, jaký oba potřebujeme. Celý večer jsme se seznamovali s našimi těly. Ochutnávali se, užívali si to uvolnění, které oba tolik potřebujeme. Ja převzal kontrolu a ona se mi pomalu odevzdávala. Jedna poloha střídala druhou. Šokem pro ni bylo, když si na mě sedla a po chvíli začala stříkat. Bylo to nečekané, silné, intenzivní a naprosto skvěle. Nádherné na mně dosedala, tekla a užívala si každý příraz. Její oblíbená poloha je zezadu. Leželi jsme na boku a já si ji tvrdě bral. Velkým překvapením pro mě bylo, když jsem si s ní hrál prsty. Začal jsem pomalu, nejdřív jen dva tak, aby krásně stříkala. Neskutecne jsme si to užívali. Postupně jsem ale přidal další a reakce jejího těla byla neuvěřitelná. Jakoby me zvala dal a sama se mi víc a víc nastavovala. Nakonec v ní skončila cela ma ruka. Hezky zasunuta až po zápěstí. Hral jsem si s ni, mrdal ji celou pěsti, občas lehce uvnitř pootevřel, zkoumal různé úhly a hloubku. Už dlouho se mi nestalo, aby na prvním rande něčí tělo takhle reagovalo na mé doteky, péči. Čas ale neúprosně plynul. Oba jsme věděli, že ráno musíme vstávat do práce. Nechtělo se mi odejít. Jenže kdybych zůstal, rozhodně bychom nespali.