Nešij sebou!

Hezké večer....

Kopa prádla na žehlení volala, že potřebuje zachránit. A já si opět hledala nějaký film, u kterého bych se mohla kochat a smát. Sentimentálně jsem ai pustila Pretty woman. Pohled na sexy Richarda Geera byl excelentní (miluju chlapy v dobře padnoucím obleku).

Je tam scéna, kdy se Julia oblékla do nádherné rudé róby a zavěšená do Richarda prochází halou hotelu. A Richard prohlásí: "Když sebou nešiješ, tak jsi krásná a vysoká." Ta věta mne hodně rozesmála.

Vzpomněla jsem si totiž na sebe a své ošívání se. Opravdu nesnáším šaty a sukně. Šaty snad nejvíc. Mám totiž pocit, že na mou postavu snad vhodné šaty ještě vymyšleny nebyly. V každých si připadám jak almara. Když mám tento kus šatníku na sobě (ano i já mám ve skříni asi dvoje, které tam tak hezky visí), absolutně se necítím a šiju sebou nervozitou.

Oblečená v šatech mám totiž pocit, že na mne každý debilně čumí. Odhaluji tím kus svého já a necítím se vůbec komfortně. Bohužel jsou akce, kdy je vhodné je vynést. A tak se snažím v nich působit co nejvíce nenápadně, ale nervní klopýtavá chůze v lodičkách je velký zrádce mé snahy o rychlejší proběhnutí mezi davy lidí.

Máte dámy také nějaký kus oblečení, který musíte vynést a necítíte se v něm?

A co pánové?

PS: Zajedeš rukou pod sukní a nahmatáš lem samodržících punčoch. Kůže nad lemem punčoch tě pálí do prstů. S úžasem zjištuješ, že nemám kalhotky a tvé prsty jen lehce zakmitají na poštěváku a já ti jen lehce vzdychnu vzrušením do ucha...