,,Kompas srdce"

Možná se strach objevuje právě tam, kde by mohlo začít něco skutečného. Není nepřítelem — jen tiše připomíná, že se dotýkáme něčeho, na čem nám záleží, a že odvaha se někdy rodí z nejistoty. Možná je to jen znamení, že jdeme cestou, kterou neřídí rozum, ale srdce — a ta bývá vždy hlubší, prudší a trochu nebezpečná.

Touha pak bývá tichým kompasem, který vede dál, i když se bojíme vykročit. Některé kapitoly totiž nejsou stvořené k rychlému přečtení, ale k pomalému, citlivému objevování mezi řádky — takovému, kde se nelže, nespěchá a kde se člověk nejdřív učí cítit, než začne číst.

A pak jsou tu oči… takové, v nichž se zrcadlí něco víc než jen pohled — je v nich energie, která se nedá ignorovat. Taková, která může přitáhnout i zanechat stopu… nebezpečně vášnivou, a přesto zvláštně přitahující. A co bude dál, už nemá psát rozum — ale to, co v nás zůstane, i když zavřeme oči.

---

---