Být či nebýt...?

Znáte ten pocit,že teď se zastavil svět? Že zrovna tento okamžik je ten,na který jste celou dobu čekali? A pak vám mozek řekne:",no tak se z toho neposerem....vždyť je to zase jen manipulace." Být v toxickém vztahu,vědět že je to všechno špatně a stejně nemít sílu a vlastně ani chuť se z toho dostat ven. Stále naivně čekat na zázrak...na změnu....že si uvědomí,že i on k vám má hluboké city. Dva roky...dva roky úžasného,báječného sexu....dva roky bez emocí...jeho emocí...Rok plácání se ve vlastních,neopětovaných citech...Další rok v popírání svých pocitů. Vrhání se do náruče jiných v touze dokázat mu,že taky žádné city nemáte. A když se začíná dařit z té emoční smrště vystoupit,tak vám nabídne přesně tu tvář,na kterou dva roky čekáte...něžnou,milující....konečně dá vašemu vztahu jméno...a vy si řeknete:" Ano,konečně,stálo za to počkat" Aby vzápětí udělal něco,co vás opět srazí na kolena. A vy si řeknete už ne,dost,stačilo. Zvednete se jak fénix z popela,odhodlaná začít znovu.... Dáte šanci novému začátku s někým jiným. Je úžasný,cítíte se jako královna,pocit který jste dva roky nezažila...vše je úžasné,kouzelné....zapomínáte na toxický vztah....jenže Ďábel nespí...nenechá si jen tak utéct již jednou lapenou duši. Objeví se opět na scéně. A medovými řečmi a gesty se vás opět snaží lapit do svých sítí. Dělá gesta,která nikdy neudělal a srdce měkne,roní slzy radosti a štěstí....Naštěstí mozek přebírá nadvládu a znova drsně opakuje:" tak se z toho neposerem,je to jen další manipulace". A já? Hoďte si mincí,jak to dopadne....