Tebe rozvoj

Seberozvoj je dneska všude. Podcasty, články, videa, reels, citáty na pastelovým pozadí a lidi, co vypadají, že právě přišli z tříhodinový meditace, kde objevili smysl života i správnou polohu pánve. Na první pohled je to vlastně fajn. Člověk má pocit, že se svět konečně netočí jen kolem práce, hypotéky, ale i kolem emocí, vztahů a dokonce i sexu, kterej už není jen rychlovka a spát, ale vědomý, hluboký a ideálně tantrický.

Jenže čím víc toho člověk sleduje, tím víc má pocit, že se to celý trochu zvrhlo. Najednou má každej návod nejen na život, ale i na to, jak máš správně šukat. Jak máš dýchat, kam máš posílat energii, kolik minut máš koukat partnerce do očí a v jakým bodě vesmíru se vám mají propojit čakry. A běda, jestli to děláš jinak. To už nejsi vášnivej milenec, ale emočně zavřenej... nikdo, co má blok v druhý čakře.

Místo aby se lidi inspirovali, začnou prudit. Najednou slyšíš, že sex je povrchní, vztah, kterej žiješ, je nevědomej, a orgasmus, kterej máš, je vlastně hrozně málo a pokud si to nemyslíš, tak žiješ ve lži. A že kdybys na sobě trochu zapracoval, ideálně v jejich online programu, mohl bys zažít něco mnohem hlubšího, delšího a duchovnějšího. Samozřejmě po zaplacení.

A tady už to přestává bejt roztomilej seberozvoj a začíná to smrdět jak levná dě*ka na tantrickým festivalu. Čím dál víc cítím, že za spoustou těch moudrejch řečí není ani tak snaha pomoct lidem žít líp, ale spíš snaha je nejdřív lehce znejistit, pak jim vysvětlit, že něco dělají blbě, a nakonec jim nabídnout řešení. Kurz, retreat, workshop, individuální provázení. Ideálně všechno dohromady, nejlíp ještě dneska, protože sleva končí o půlnoci a tvoje energie na tebe čekat nebude.

A tak si říkám, kde je dneska vlastně nějakej rozumnej, nezaujatej zdroj informací. Internet je plnej lidí, co prodávají lepší verzi tebe samýho, a čím dál častěji mám pocit, že ani knížky už nejsou záruka ničeho jinýho než dobře zvládnutýho marketingu s kapitolou o dechu a bonusem ke stažení. Jasně, výjimky existujou, ale jsou vzácný a většinou nemají logo, merch ani slib osvícenýho orgasmu.

Možná jsem staromódní, ale čím dál víc mi přijde, že rozvoj – a klidně i ten sexuální – nemusí bejt nutně posvátný rituál. Že někdy úplně stačí, když jsou dva lidi spolu, chtějí se, baví je to a občas si o tom dokážou normálně promluvit, místo aby řešili, jestli jejich energie proudí správným směrem.

A teď teda prdel stranou, docela by mě zajímalo, jestli je tu někdo, kdo se vzdělává sám pro sebe, co se sexu týče, tak i jiného duchovního i světského rozměru a kde vlastně dneska čerpá informace? Nějaké tipy na knihy se hodí, povánoční výprodej je už za rohem...