1) absolutně jiná dynamika vztahu. Není v nem vůbec čas pro stagnaci. Někomu to nevyhovuje a nedá se na to přeučit -- osvědčilo se, že KAŽDÝ má svůj kousek rpostoru, do kterého mu nikdo neleze, ikdyby to měla bejt jenom skříň v koutě, do které se může zavřít.
2) každej ti řekne, jakej je polyamorik, aby se ti dostal do kalhotek. Rozhodující je, jeslit půjde ostatním udělat kafe a snídani, když z té postele vstane jako první.
3) neexistuje jedna polyamory, doporučuju si najít tu "infomapu," je i přeložena do češtiny a SPOLEČNĚ si ji projít. Hodně si člověk uvědomí jednak o sobě, o svých snech a mezích, ale včas si taky vyjasní s druhými, co rozhodně NE.
Kdyžtak se ptej, je to moje krevní skupina celej život a jo, mám kopec zážitků, zkušeností, některé i dobré a povedené, ale všechny poučné.
2) každej ti řekne, jakej je polyamorik, aby se ti dostal do kalhotek. Rozhodující je, jeslit půjde ostatním udělat kafe a snídani, když z té postele vstane jako první.
3) neexistuje jedna polyamory, doporučuju si najít tu "infomapu," je i přeložena do češtiny a SPOLEČNĚ si ji projít. Hodně si člověk uvědomí jednak o sobě, o svých snech a mezích, ale včas si taky vyjasní s druhými, co rozhodně NE.
Kdyžtak se ptej, je to moje krevní skupina celej život a jo, mám kopec zážitků, zkušeností, některé i dobré a povedené, ale všechny poučné.
Mam jednu zkušenost. Dva roky v takovém vztahu. Nedal jsem to, První rok byl fajn, ale během toho druhého jsem se postupně odpojil a zdrhnul z toho pryč. Je to mnohem těžší udržet dlouhodobě funkční, je tam příliš mnoho proměnných. Ostatně ono i udržet dlouhodobě funkční monogamní vztah je velká práce a to se v něm realizuji pouze dva jedinci.
Klidně to funguje dobře.
Podle mě , vše záleží na domluvě
Záleží asi co přesně si pod tím člověk představuje.
Já vztah (myšleno fakt ten vážný "budeme společně jednoho dne hlídat vnoučata") vnímám tak, že je o vzájemné opoře a podpoře, která plyne z toho, že jsme pro sebe navzájem v tom životě prioritou. Když je jednomu něco podělá, druhej tam pro něj bude. A na prvním místě v životě můžeš mít z principu jednoho člověka. Takže za mě to nemůže fungovat. Pokud to dám na extrémním případu - budu mít dvě partnerky a oběma se něco stane a obě skončí v nemocnici, každá v jiné. Stejně reálně pojedu jen za jednou a té druhé oporu neudělám - takže reálně tu mám jeden vztah a jednu bokovku, která je v tom vztahu na nižší úrovni.
Za sebe nemám nic proti otevřeném vztahům. Ať už čistě fyzickým (chodí spolu na sw party a tím to končí), nebo ti těm emočním (máme ještě kamaráda z výhodamy). Ale pořádný vztah je za mě vždy jen o dvou lidech. Jakékoliv další vztahy, které se do toho přidají, nebudou srovnatelné.
A pokud mě chce někdo přesvědčit o opaku, ukažte mi polyamory vztah x lidí, kteří v tom vztahu žíjí třeba třicet nebo čtyřicet let. Já jsem ještě neviděl žádný, který by fakt dlouhodoběji fungoval. Znám vždy jen naivní pokusy, které chvíli hlásají, jak jim to funguje a po chvíli se rozpadnou.
Já vztah (myšleno fakt ten vážný "budeme společně jednoho dne hlídat vnoučata") vnímám tak, že je o vzájemné opoře a podpoře, která plyne z toho, že jsme pro sebe navzájem v tom životě prioritou. Když je jednomu něco podělá, druhej tam pro něj bude. A na prvním místě v životě můžeš mít z principu jednoho člověka. Takže za mě to nemůže fungovat. Pokud to dám na extrémním případu - budu mít dvě partnerky a oběma se něco stane a obě skončí v nemocnici, každá v jiné. Stejně reálně pojedu jen za jednou a té druhé oporu neudělám - takže reálně tu mám jeden vztah a jednu bokovku, která je v tom vztahu na nižší úrovni.
Za sebe nemám nic proti otevřeném vztahům. Ať už čistě fyzickým (chodí spolu na sw party a tím to končí), nebo ti těm emočním (máme ještě kamaráda z výhodamy). Ale pořádný vztah je za mě vždy jen o dvou lidech. Jakékoliv další vztahy, které se do toho přidají, nebudou srovnatelné.
A pokud mě chce někdo přesvědčit o opaku, ukažte mi polyamory vztah x lidí, kteří v tom vztahu žíjí třeba třicet nebo čtyřicet let. Já jsem ještě neviděl žádný, který by fakt dlouhodoběji fungoval. Znám vždy jen naivní pokusy, které chvíli hlásají, jak jim to funguje a po chvíli se rozpadnou.
Viděl jsem jich slovy pár, jsou funkční, ale souhlasím, že vždy někdo tahá za kratší konec provazu, i když si to nepřipustí. Ale zase na druhou stranu, ukažte mi monogamni vztah, který je stále funkční po 30-40 letech. Myslím, ze jich taky moc nebude. Nejčastějším důvodem k rozvodu je dlouhodobé odcizení a problémy v komunikaci
Jak píšeš, ještě bych doplnil finanční stránku žít ve vztazích a každý na vlastní triko 
Dokud jde jen mezi všemi jen o vztahy bez dětí tak ok ale jakmile se do toho namíchají nevěřím že to může vést k pohodovému soužití všech
Dokud jde jen mezi všemi jen o vztahy bez dětí tak ok ale jakmile se do toho namíchají nevěřím že to může vést k pohodovému soužití všech
POLYAMORY
Ahoj, Jak vnímáte takový vztah ? Dokázal byste to někdo ? Vždyť při sexu ve více lidech to vlastně je svým způsobem, ale posunout to i do citového vztahu ?