Vyznání

Bylo podmračené odpoledne někdy koncem roku, říjen, možná listopad…. Stála jsem v supermarketu a přemýšlela, co koupit k večeři… Zamyšlená, ještě v duchu řešila pracovní úkoly. Najednou se za mnou někde v úrovni mého lokte ozval příjemný mužský hlas: „Nemohla byste mi prosím podat to kafe z horního regálu?“
Otočila jsem se a uviděla pár milých modrých očí a krásný úsměv muže na invalidním vozíčku. Samozřejmě, že mohla, ptám se: „Které?“ „No raději všechny druhy“, odpovídá a hned dodává: „Já ho sám moc nepiju, ale mám rád doma dobré kafe pro své přátele…“
Podala jsem mu to kafe a pokračovala dál ve svém nákupu. Obešla jsem pár regálů a opět tohoto muže uviděla bezradně sedět před regálem. Došla jsem k němu: „Co ještě potřebujete podat?“ Opět to bylo něco, co si už nevzpomínám, ale samozřejmě v horním regálu… Podala jsem, poděkoval a kamarádsky, jako bychom se neviděli podruhé v životě, dodal: „Když oni na nás invalidy moc nemyslí a dávají běžné věci moc vysoko, kam já nedosáhnu…“
Podala jsem, poděkoval, pozdravil a odfrčel pryč… Mě však nějak nešly z hlavy ty modré oči a ten nádherný úsměv. Nákup jsem dokončila nějak mimo, ani nevím, co jsem vlastně koupila.
Potom jsem toho človíčka potkávala hned tam, hned onde, na dálku pozdravil, zamával.
Překulil se nový rok, přišlo jaro a já zjistila, že se pořád po něm ohlížím, jestli ho někde nepotkám, ale asi jsme chodili každý v jinou dobu, dlouho nebyl vidět, já chodila pozdě z práce, letěla domů a kudrnatého usměvavého muže na vozíčku vytěsnila z mysli.
Až se udělalo léto a já jej znovu uviděla v supermarketu, sama jsem se podivila, jak mi to setkaní bylo příjemné, jen mě na dálku zase pozdravil a jel si po svých. A zase jsme se začali potkávat tam i onde, občas prohodili slovíčko, dozvěděla jsem se, že bydlí naproti, že má plný balkon květin, že miluje zvířátka a že nevydrží chvíli v klidu… Pak se mi dostalo i pozvaní na kafe, jen tak přátelsky a já stejně tak se smíchem kamarádsky slibovala, že jednou příjdu.
Přišly krásné dny a mě najednou bylo smutno, sama doma… Nevím co mě nutkalo, ale vylovila jsem malou vizitku, kterou mi tento kudrnatý človíček jednou daroval a začala pátrat co je vlastně zač a tak mi nějak přišlo pod ruku jeho ICQ… No druhý den jsem mu napsala, jak přežily noční bouřku jeho krásné muškáty…Dlouho neodpovídal a já skoro cítila úlevu, protože jsem se zděsila své odvahy… Až za nějakou hodinu najednou přišla od něj odpověď… Měl zrovna nějaký svůj splín a taky se potřeboval vypovídat… Psali jsme si a bylo to strašně krásné a příjemné, psal mi věci, které jsem zrovna potřebovala slyšet… Až mi bylo líto, když naši konverzaci ukončil s tím, že má nějaké povinnosti a že se ozve večer.
Čekala jsem na večer a nevěřila, že se znovu ozve… Ozval se a požádal mě o telefonní číslo s tím, že vše co napsal mi dokáže i říci a pozval mě znovu na kávu. Tentokrát jsem neodmítla, něco mě na tom človíčkovi přitahovalo, strašně mě zajímal… Domluvili jsme se na druhý den s tím, že mě upozornil, že nerad čeká, abych se nelekla, ale že se rád mazlí a objímá.
V podvečer dalšího dne jsem se tedy vypravila přes ulici do malého bytečku pod střechou. Nelhal, čekal hned za dveřmi a okamžitě mě objal, přitiskl mě až se mi hlava zatočila a když jsem se nebránila, začal mě líbat… Vyhrnul mi tílko a začal mi ústy laskat prsa, přisál se k mé bradavce až k zbláznění, krásně mě ji líbal a sál… Jak jsme se i s vozíčkem dostali z předsíně do pokoje a kde jsem cestou poztrácela své šaty dodnes nevím… Bylo to úžasné a strašně se mi to líbilo, jeho ruce putovaly po mé těle, vášnivě mě hladily a hnětly… Toužila jsem se ho dotýkat, líbat a hladit.
Přesunul se z vozíku na postel a já jak svázaná musela s ním, jeho ruce mi poskytovaly přímo elektrizující doteky, jeho ústa mě uváděla do extáze, v tu chvíli neexistovalo nic jen on a já. Potom mi začal hladit stehna a rukou zabloudil mezi nohy a začal mě hladit na mušličce, prstem projížděl mezi pysky a hladil mi poštěváček, v tu chvíli to bylo k nevydržení, hladila jsem ho všude kde chtěl, celé to pokřivené tělíčko mi připadalo neuvěřitelně přitažlivé a toužila jsem se s nim laskat a líbat. Hníst jeho kouličky a hladit a dráždit jeho mužství…
Zasunul mi prsty do štěrbinky a já slastí jen vzdychala, úžasně mě dráždil a hladil až k vyvrcholení. Bylo to něco neuvěřitelného, jako blesk z širého nebe. Jako živelná katastrofa…. Ke kávě jsme se dostali až v druhém kole…
Tento den měl ještě mnohokrát opakování a pokračování… Jsme spolu ještě pořád a pořád mě tento modrooký, kudrnatý a usměvavý človíček strašně přitahuje, i přes své postižení je pro mě naprosto neodolatelný milenec, který dokáže v posteli to, co jsem nikdy nezažila s žádným zdravým mužem….