Tchýně nás zachránila (soutěžní)

S narozením našeho druhého dítěte a ztrátou posledního zbytku osobního časoprostoru opustila mou ženu veškerá chuť na jakékoli intimity. Po mém příchodu z práce zbylo v našem společném čase už jen místo na řešení provozu domácnosti a věcí kolem dětí. Večer šla Katka většinou děti uspat a sama odpadla. Věděl jsem, že to bude zezačátku náročné, ale nebyl jsem připraven na to, jak moc se na mně sexuální deprivace bude podepisovat.

Chodíval jsem občas za tchýní Lenkou, se kterou jsem měl pěkný vztah a která bydlela kousek od nás. Po třech ztroskotaných manželstvích vzdala hledání toho pravého a raději se s kamarádkami podobných životních zkušeností věnovala svým zálibám. Jezdil jsem tam, abych ji pomohl tu něco opravit, tu něco smontovat. Nezřídka to skončilo povídáním dlouho do noci, protože svou srdečností a vtipem byla pro mě vítaným oddechem po práci a svým nakažlivým optimismem a praktickými radami mi dodávala sílu být duševní oporou Katky, která byla uvázána doma s dětmi.

Jednou jsem šel Lence zapojit novou pračku. Po práci jsme si jako vždy sedli a ona mě jako vždy bohatě pohostila. Katka mi napsala zprávu, že mi zavolá, až uspí děti. Když se ani po hodině neozvala, věděl jsem, že nemusím spěchat domů a můžu s Lenkou ještě posedět.

Řeč jako vždy přišla na Katku a děti. Litoval jsem, jak jí dávají zabrat a že nevím, jestli jí teď můžu nějak víc odlehčit. Lenka mě utvrzovala v tom, že tak malé děti potřebují hlavně maminku, a já bych se měl zaměřit na obživu rodiny a starost o Kaču, aby se z toho nezbláznila. Že až děti trochu odrostou, tak s nimi budu chodit na výlety a Kača bude mít konečně nějaký čas pro sebe.

„Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že má Kačenka tak šikovného a starostlivého muže. A že si ještě dokážeš udělat čas na takovou bábu jako jsem já…“ řekla Lenka se skromností pro ní typickou.

Co jsem mohl dělat jiného než ji to znovu a znovu vyvracet, přesvědčovat jí, že není vůbec stará, že je pořád kus krásný ženský a že měla smůlu na chlapy, kteří si vůbec nevážili toho, jaký klenot doma mají. Řeč se nakonec stočila na nedůležité věci a víno stoupalo do hlavy. Stále častěji se můj pohled bezděky stáčel k Lenčině prsům, která se jemně rýsovala pod volným tričkem, což jejímu všímavému pohledu neuniklo. Stočila hovor zase k rodině.

„Vy teď na sebe s Kačou nemíváte moc času, že?“ zeptala se opatrně.

„No, však to znáš… Dojdu z práce, řešíme děti, a pak Kača vytuhne.“ odpověděl jsem upřímně.

„A jak to zvládáš?“

Její otázka mě překvapila. Náš vztah je otevřený, ale tohle byla velmi osobní otázka.

„Už se to na mě začíná podepisovat. Začínám pokukovat po jednom kolegovi z práce.“ snažil jsem se odvrátit pozornost vtipem. Lenka mě ale už dobře znala. Dobře poznala, že se trefila do závažného problému. Vážně se na mě podívala.

„Tady přestává legrace Martine, s dětmi to teď ještě dlouho nebude snadné. Dokážeš to udržet na uzdě?“ šla do mě přímo.

„Já nevím, Lenko. Snad jo. Káťu přece nepodrazím.“

Oba jsme se odmlčeli. Chvíli jsme jen seděli a popíjeli. V tom tchýně vstala a odsunula stolek mezi námi, a pak si zničehonic sundala tričko.

Koukal jsem na její krásná opálená prsa s drobnějšími dvorci a se značně vyčnívajícími bradavkami jako opařený, zatímco se rychlostí kočky přiblížila. Klekla si ke mně a hbitě mi rozepla poklopec. Dívala se mi do očí a hledala v nich souhlas. Zřejmě jsem jí ho dal, protože se spokojeně ušklíbla a vytáhla mi mé topořící se péro ven. Okamžitě se k němu přisála ústy a začala mě kouřit. Když jsem začal nadrženě přírážet proti jejím ústům, položila ruce na má stehna, aby udržela kontrolu nad hloubkou mých přírazů. Byl jsem jako zvíře utržené ze řetězu – bezostyšně jsem plenil její ústa.

„Už budu!“ vyhrkl jsem ze sebe a Lenka zase převzala větší kontrolu. Vystřídala svou pusu za hbité pohyby své ruky a vystavila přede mnou svá prsa. Postříkal jsem jí je dokonale.

Těžce jsem oddechoval a začalo mi postupně docházet, co se vlastně událo. Úlevu a uspokojení začaly střídat výčitky. Lenka si kapesníkem otřela sperma z dekoltu a zahalila se. Objala mě.
„Martine, nic si nevyčítej. Staráš se o Kačku, má vnoučata i mě. To ale nemůžeš dělat donekonečna, pokud se někdo nepostará i o tvoje potřeby. Kačenka teď na to nemá, tak ti ulevím já. Přijd zase za mnou, až tě to začne přemáhat, ano?“

Poděkoval jsem jí a rozpačitě odešel. Bouřily se ve mně různé protichůdné pocity, ale nakonec jsem byl za tu zkušenost rád.

Už nikdy jsem nic takového s Lenkou neprožil, protože jsem to nepotřeboval. Kdykoli na mě dolehla sexuální frustrace, věděl jsem, že stačí poprosit Lenku o úlevu. Tato jistota mi kupodivu stačila k překonání krize.
Myslím, že nám tím tchýně zachránila vztah.