Návštěva mučírny

Rád navštěvuju hrady, zámky a zříceniny, tuhle úchylku mám odmala, vždycky jsem se motal kolem průvodce, abych dobře slyšel, a zájem o historii mi zůstal až do dospělosti. Takže prolejzám další zámek, kde kromě obvyklé prohlídky nabízejí i návštěvu místní mučírny. Prostorný sklep nabízí všechny možné mučicí nástroje od těch běžných až po ty méně známé. Průvodce ochotně odpovídá na moje dotazy a tvrdí, že všechny exponáty jsou plně funkční.
Po skončení prohlídky se ještě motám kolem vystavených kousků, když se ke mně místní kat přitočí: „Vidim, že vás naše mučírna zajímá, kdybyste měl zájem, dneska večer pořádáme speciální prohlídku i s ukázkama.“ „Jako s ukázkama mučení?“ nechce se mi věřit. „Fantastickej zážitek, ale samozřejmě za speciální cenu,“ nabízí chlápek v historickém kostýmu popravčího. „Počet míst je omezenej, ale ještě máme volné místečko a na vás je vidět, že by vás to mohlo zajímat.“ „No, zajímalo by mě to,“ přemýšlím nahlas. „Tak dneska v deset večer,“ vpadne mi do řeči průvodce, „vstupný tisícovka a uvidíte, že to za to stojí. A teď už vás musím vyprovodit, na řadě je další skupina,“ ukazuje mi cestu ven.“
Úplně to mění moje plány, z jednodenního výletu se stává vícedenní, ale je sobota, tak mám spoustu času a hned hledám ubytování. Ve vesnici kousek od zámku jsem našel penzion, kde mě rádi ubytovali i nakrmili. Samozřejmě jsem zvědavej, nemůžu se dočkat a v duchu popoháním hodiny. Po výborné večeři si dávám sprchu a ještě na pokoji projíždím internet. Stránek o pranýřích, smolných a černých knihách a o právu hrdelním je fakt hodně. Jsem tak zaujatý prohlížením stránek a obrázků, že ani nezaregistruju stmívání za okny. Na hodinkách devět, pomalu vyrážím k zámku a přemítám, jestli to opravdu bude stát za ten litr.
Před mučírnou stojí kat z odpolední prohlídky a vítá mě: „Jsem rád, že jste dorazil.“ „To jsem si nemohl nechat ujít,“ odpovídám a vytahuju z peněženky tisícikorunu. „Pěkně děkujem,“ uklání se mistr popravčí a rukou mi ukazuje směrem do sklepa. Schody nepočítám, ale už z minulé návštěvy vím, že se kobka nachází dost hluboko.
Mučírna je osvětlena svícny, loučemi a pochodněmi. Po obvodu jsou rozmístěny lavice, na nichž už sedí několik chlapíků. Přisedám a zdravím: „Dobrý večer.“ „Dobrej,“ odpovídá soused a naklání se ke mně, „jsem tu už potřetí. Je to paráda.“ „Já poprvé,“ přiznávám se. „Nebudete litovat, pane, zatím to pokaždý byl pořádnej nářez. „Ani vlastně nevim, co mám čekat?“ vyzvídám. „Asi před necelym rokem sehnali ňákou paničku z Prahy, co to má ráda vopravdu tvrdě a miluje bolest. Vona si užije a ještě za to dostane slušně zaplaceno.“ Rozhlížím se kolem sebe a napočítám i se mnou devět chlápků. Zároveň slyším po schodech přicházet další. V duchu násobím vstupný s počtem diváků a docházím k přitažlivý částce, navíc mě to začíná zajímat mnohem víc. „Pořádají to tak jednou, dvakrát za měsíc pro deset až patnáct diváků, uvidíte sám, že to stojí za ty prachy,“ končí svoji řeč.
Znova si prohlížím mučicí nástroje a představivost začíná pracovat. Použijou všechny? A jak moc to bude doopravdy? Netroufám si odhadnout, ale cítím, že podobnou představivost má i muj pták, kterej začíná pěkně tvrdnout. Kontroluju čas, do desátý zbývá pár minut. Osazenstvo čistě mužské rozesazené podél zdí. Je tu celkem chladno, hořící ohníčky lehce velkou místnost osvětlují, ale rozhodně ji nedokážou vytopit. Na sobě mám džíny a triko, ale možná to tu nakonec zadýcháme na přijatelnou teplotu. Lehce po desáté hodině večer napočítám patnáct přihlížejících. Slyším, jak se nahoře zavírají mohutné dveře a místnost náhle ztichne.
Po chvilce do sklepa vchází kat a hned spustí: „Pánové, vítám vás na našem speciálním představení, na němž vám ukážeme, jak se dříve prosazovalo hrdelní právo. Jedním ze způsobů získání přiznání bylo mučení odsouzeného. Dnes uvidíte použití různých mučicích nástrojů, které k tomuto účelu sloužily. Vše vám předvedeme na paní Petře, která souhlasila, že se můžete aktivně účastnit její exekuce.“
Poté se vytratil někam dozadu. Ve zdi se černala malá dvířka, v nichž zmizel. Asi za dvě minuty se dvířka otevřela a do místnosti vešel kat se svými dvěma pacholky. Pacholci vedli drobnou ženu v dlouhé šedé košili, která měla hlavu a ruce v dřevěném nástroji, kterému se říká housličky. Pacholci dostrkali Petru doprostřed místnosti, všechny zraky upřeny na ni, všímám si, že je naboso. Odhaduju ji tak na pětatřicet, hezký drobný obličej, hnědé vlasy na ramena, kozy se pod košilí schovávají, odhaduju je spíš na menší, celkově nepůsobí jako dračice, co to má ráda natvrdo, vypadá to na tichou vodu, co mele břehy, tak uvidíme.
„Petra je obviněna z čarodějnictví, a tak podstoupí právo útrpné, aby bylo dosaženo doznání obžalované,“ vyhlašuje kat. Jeden z jeho pomocníků rozevírá housle a vysvobozuje Petru, druhý přistupuje za ni a přetahuje jí košili přes hlavu. Vyholená kundička a drobná prsa na nás vykouknou a v obecenstvu to jen lehce zašumí.
„Předpaž!“ poroučí kat, Petra natahuje ruce a pomocníci jí nasazují palečnice. Určitě je neutahují moc, ale asi to příjemný moc není. Petra nás s předpaženýma rukama postupně obchází a ukazuje nasazené palečnice na rukou. Po návratu k trýznitelům ji kat chytá za vlasy a nutí kleknout na zem, vytahuje ptáka z kalhot a cpe jí ho do pusy. Petra otvírá ústa a poslušně ho kouří.
„Stačí,“ zavelí kat po chvilce a schovává ptáka do kalhot. Pacholci zvedají nešťastnici ze země, povolují palečnice a odkládají je na stůl. Každý ji bere za ruku a odvádějí ji k pranýři, který má tři otvory. Jeden velký pro hlavu a dva malé na ruce. Odklápějí vrchní díl a strkají obviněné ruce a hlavu do pranýře. Přiklápějí horní díl zpět a zajišťují, aby s ním nešlo hýbat.
„Teď je řada na vás,“ obrací se kat k publiku. Můj soused vyskakuje a žene se k pranýři, zvedá se i další maník a spěchá, aby ho nikdo nepředběhl. Před hlavou mučené jsou dřevěné schůdky, po nichž vystoupá můj soused, vytahuje ptáka a strká ho Petře do pusy. Druhý dostává do rukou důtky a začíná ji šlehat přes zadek. Napočítám pět ran, potom vytahuje péro z kalhot, bere od pacholka kondom, nasazuje si ho a vráží čuráka do nastavené kundičky. Scéna jak z pornofilmu. Jeden chlápek šuká a druhej je kouřenej. Všem se to očividně líbí. Za chvíli vytahuje týpek Petře ptáka z pusy a stříká jí dávku na obličej. Ten vzadu zrychluje a my poprvé slyšíme Petřin hlas. Postupně čím dál hlasitěji vzdychá a heká. Udělat se ale nejspíš nestačí, protože chlápek naposledy přirazí a evidentně všechno končí v kondomu uvnitř Petry.
Pacholci otvírají kládu a čistí Petře obličej. Pak ji odvádějí ke stěně, staví čelem ke zdi, přivazují ruce k okům, roztahují nohy a každou nohu zvlášť připevňují do připravených pout. Kat si vybírá jednoho pána z publika, je to postarší muž s bříškem.
„Pane, na vás teď bude naši hříšnici potrestat,“ nabádá kat pána. Chlapík přistupuje ke kříži, v rukou mu přistane bičík. Chvíli váhá a pak lehce šlehne Petru přes zadek. „Ale pane, jen přitlačte, pojďte, ostatní vám to ukážou,“ vybízí nás ostatní. Všichni se zvedají a tvoříme zástup. „Každý jednu ránu,“ upozorňuje kat. Postupně k Petře přicházíme jeden po druhém a střídáme se o bičík. Někdo šlehne lehce přes zadnici, jinej přetáhne záda víc, já vybírám prdelku a snažím se o krátké švihnutí. Petra při každé ráně, ať je velká nebo malá, sykne nebo vzdychne, je to směs bolesti a slasti, vypadá, že se jí to líbí.
„Druhý kolo,“ vyhlašuje kat. Pacholci Petru odvazují, otáčejí a přivazují ke stěněi čelem k nám. Navíc jí cpou do úst roubík. Místo bičíku dostáváme důtky. „Druhý kolo, dvě rány,“ usmívá se kat. Teď už se chlapi neupejpají, ale důtkami přece jen nedáte takovou šlehu. Petřiny kozičky, břicho a kundička jsou zasypávány ranami, Petra s roubíkem v puse sténá. Jdu mezi posledními a šlehám přes načervenalé kozičky s parádně naběhlýma bradavkama.
Po exekuci Petru odpoutávají. „Vyber si, kdo ti to udělá na stole,“ přikazuje kat. Petra ukazuje na dva mladíky. Pacholci ji pokládají na stůl tak, že jí hlava a nohy visí dolů. Kluci přicházejí ke stolu. Jeden zasouvá ptáka do pusy, druhý nasazuje šprcku, dává si Petřiny nohy na ramena a pomalu do ní zasouvá péro. Kluci se pomalu rozjíždějí a přidávají na tempu. Petra si při kouření pomáhá rukou a nutno říct, že předvádí opravdu hluboké kouření, pták jí zajíždí až do krku. Mládenec to taky dlouho nevydrží a za chvíli potřísní Petřin obličej svým spermatem. S plnou pusou nebylo hekání tolik slyšet, ale teď se dozvídáme, jak si to užívá. Ani druhý mladík nepřiráží příliš dlouho, vytahuje ptáka, stahuje kondom a stříká na břicho. Pacholci opět čistí nadílku z Petřina břicha a následně odvádějí obžalovanou ke skřipci.
Nečekal bych, že umístění ženštiny na skřipec půjde tak rychle. Je vidět, že to nedělají poprvé. Petru přivazují za nohy a za ruce k žebříku. Všichni obestupujeme skřipec a koukáme na to divadlo s otevřenou pusou. Kat otočí kolem a všichni vidíme, jak se tělo napne.
„Teď si pár nástrojů představíme,“ promluví kat a odstupuje od skřipce. Petra má natažené ruce i nohy, ale vypadá, že si vychutnává naše pohledy na své nahé tělo. Nevidím žádnou bolestivou grimasu, dokonce mám pocit, že se usmívá.
„Tohle je trhač prsou,“ ukazuje nám kat kleště s bodáky, „většina odsouzených se přiznala už při pohledu na něj nebo jiné mučicí nástroje, navíc jim barvitě popisovali, co se při mučení bude dít.“ Náš kat se přiblížil ke skřipci a s kleštěmi nad Petřiným hrudníkem vysvětlil, jak se trhač používal. Poté opět odešel a za chvíli se vrátil s kovovou hruškou, která byla zakončena klíčkem.
„Hruška byla velmi oblíbená,“ přednáší opět, „vsunula se do pusy, kde fungovala jako roubík, nebo do vagíny či análu, šroubováním se rozevírala a působila bolest.“ Ruku s hruškou přesunul nad Petřinu kundičku a začal točit klíčkem, hruška se pomalu rozevírala a člověk ani nemusel mít velkou představivost, aby pochopil, co pak následovalo.
„Skřipec sám dokázal člověka natáhnout až o půl metru a ve finále zpřetrhat vazy a vykloubit ramena a kolena. Také se na skřipci pálilo ohněm, lechtalo, řezalo a bodalo do různých částí těla. My však na skřipci umíme působit i rozkoš. Pojďte Petrušku polaskat.“
Kolem žebříku je náhle rušno. Někdo hněte kozičky, něčí prsty už masírujou poštěvák, hodně rukou hladí nohy a břicho, takže odsouzená za chvíli krásně vzdychá. Za pár minut se ozve výkřik a celé Petřino tělo se chvěje v orgasmu. Kat nás odhání od žebříku a pacholci povolují skřipec a posazují Petru na dřevěnou židli.
„Pánové, dnešní představení pomalu končí, zbývá závěrečné číslo,“ ohlašuje mistr popravčí. „Vyber si posledního.“ Petra se na židli lehce natočí a namíří prstem na mě. Ohlídnu se, ale nikdo za mnou nestojí. Udělám pár kroků a zastavím se před sedící odsouzenkyní. Ta se lehce nakloní, rozepne poklopec a vytáhne mýho tvrdýho ptáka. Přisaje se k němu a začne mě pořádně kouřit. Saje opravdu skvěle, prakticky celej ocas spolkne a zase ho vytáhne, neskutečná paráda.
Najednou přestane, postaví se, stáhne mi kalhoty i s trenkama, odhodí je a zatlačí mě na židli, pacholek jí podává šprcku, kterou rozbaluje a kleká si přede mě. Hbitě mi kondom nasadí, vyskočí a osedlává si mě. Okamžitě se napichuje na můj ocas a začíná na mě rajtovat. Před očima mi kmitají její kozičky a slyším, jak oddechuje. Když mám pocit, že už nemůže víc zrychlit, ještě přidá. Oddychování střídá hekání a nakonec už jen ječí. Někdy během té šílené jízdy jsem se vystříkal do gumy, ale skoro to nevnímám, protože se blíží finále, jekot se mění v řev, celé tělo se napne a jestli se na skřipci chvělo, tak teď se zmítá v křečích. Orgasmus trvá asi deset sekund a pak se Petra hroutí na mě. Po chvilce ze mě slézá, přichází pacholci a odvádějí odsouzenou pryč malými dvířky, kterými sem přišli.
„To je vše, děkujeme za návštěvu,“ loučí se kat a ostatní pomalu odcházejí. Já pořád sedím na židli jen v tričku s nasazeným kondomem. Pomalu se zvedám a hledám zbytky oblečení. Stahuju prezervativ a dělám na něm uzel. „Dejte to sem,“ slyším za sebou. Kat mi podává kbelík. Hážu do něj kondom a oblékám se. „Dneska slušnej masakr a vy jste se taky činil,“ chválí mě. „Spíš mam pocit, že vojela vona mě,“ namítám. „Berte to jako poctu, nakonec si vybírá ty, co se jí líbí.“ „Tak to jsem teda poctěnej,“ vzdychnu a sunu se po schodech ven z mučírny zbitej jak pes. Ale za ty prachy to stálo.