Stara laska nerezavi...

S Davidem jsme se znali už skoro dvanáct let. Byl to kamarád mých starších bratrů, poznal mě jako šestnáctiletou holku, jemu bylo tehdy přes třicet a vůbec mě nezajímal, i když se mi odjakživa líbili starší kluci. Já pro něj taky byla malá ségra jeho kámošů a až na občasné prohození pár slov při společných oslavách a akcích jsme si jeden druhého nevšímali.
Všechno se změnilo, když mi bylo dvacet a seděla jsem s kámoškou v baru. Ona kvůli nějaký nouzovce musela odejít a já měla zrovna blbej den a nechtěla jsem přestat popíjet. Najednou vešel dovnitř David, kterej se tam stavoval jen na panáka, a protože jsme se docela dlouho neviděli, přisedl si ke mě a začali jsme si povídat.Tehdy jsem poprvé jela k němu domů, přičemž jsme si oba celou cestu naoko namlouvali, že se budeme jenom popíjet víno a koukat na film, protože noc je ještě mladá. Nakonec jsme prošukali celou noc, pokaždý jsme usnuli a po půl hodině už jsme byli zase vzhůru a nemohli se jeden druhýho nabažit.
Po letech se náš vztah vyvinul v takový zvláštní přátelství. Jako jedinej věděl, jak moc jsem submisivní a já zas věděla, jak on miluje mít nade mnou moc. Vlastně to byl jedinej člověk na světě, před kterym jsem se nebála být sama sebou a během let jsme přicházeli na to, jak moc jsem ochotná se mu podřídit a jak on je ochotnej na sebe převzít zodpovědnost a zkoušet na mě věci, který ho bavěj a o který většina holek nemá zájem.
Když ani jeden z nás nikoho neměl, scházeli jsme se spolu, pokud David někoho měl, scházeli jsme se i tak, protože jeho svědomí netrápilo a já to považovala ze jeho problém. Pokud jsem byla zadaná já, snažila jsem se tomu bránit a bejt hodná holka, ale jeho přítomnost na mě působila jako to nejsilnější afrodiziakum. Když jsme se potkali někde na oslavě narozenin, byla jsem celej večer tak vlhká, až to bylo nepříjemný, a on jako velikej egoista to moc dobře věděl a dělalo mu dobře, jakou má nade mnou moc a ještě mojí nervozitu podněcoval dotykama pod stolem a smskama s pokynama, abych si sundala kalhotky, šla si to udělat na záchod a tak podobně, který jsme vždycky splnila, protože jsem měla pocit, že něco takovýho přece neni tak úplně nevěra. Během těch let jsme se shodli, že bychom spolu nikdy nemohli žít, ač jsme si několikrát přiznali, že se vlastně tak trochu milujeme.
Po několika letech mýho vztahu, kdy jsem Davidovi podlehla jen jednou v jeho začátcích, nastalo období, který asi nastane v každým vztahu, s přítelem už jsme byli spíš jako kamarádi a manželé po dvaceti letech, nehledě na to, že on nesdílel moje nadšení pro S/M a až na občasný lehký chycení pod krkem mi nikdy nedopřál sex, jakej mě opravdu bavil.
Hodně jsem v tomhle období na Davida myslela a občas jsme si i psali, během let už naše konverzace probíhaly v duchu lehkýho flirtování a návrhů, většinou jsme se však jenom sešli na kafe a povídali si, on se nikdy netajil tím, že kdykoliv budu chtít, bude on rád za něco víc.
Ten týden to mezi mnou a mým přítelem skřípalo, hádali jsme se a já už ho měla plný zuby, potřebovala jsem vypadnout a s někym si popovídat. Nějakej malej kousek mýho já vzadu v hlavě měl pořád chuť Davidovi napsat, jestli se nechce sejít, a to jsem taky nakonec udělala, protože za ty roky jsem nikdy nepřestala mít pocit, že je jedinej člověk, kterej mi opravdu rozumí.
Stála jsem před vchodem do jeho paneláku a srdce mi bušilo až v krku. Na to, že jsem sama sebe i Davida přesvědčovala, že jde o přátelskou návštěvu, jsem si moc dobře uvědomovala, jak moc jsem si dala záležet, než jsem se za ním vypravila. V koupelně jsem strávila snad hodinu a ač bytostně nesnášim nošení šatů, stála jsem teď před vchodem v upnutých černých šatech a černých silonkách, přesvědčujíc sama sebe, že mi to přece může slušet jen pro můj dobrej pocit a že to rozhodně nedělám kvůli němu. Z těchhle myšlenek mě vytrhnou až otevíraný dveře od bytu, stojim tam a koukám na něj s pohledem vyplašený srnky, jak on s oblibou říká celých těch deset nebo kolik let.
Naposledy se ohlédnu do chodby a překročim práh jeho bytu, a on jako vždycky udělá věc, která mi okamžitě způsobí, že začínám vlhnout - zůstane stát ve futrech s klikou v ruce, abych se musela protáhnout těsně kolem něj a nasát tak jeho neuvěřitelnou vůni, která mě už tolik let pořád stejně dostává do kolen. "Zuj se", říká svým rozkazovačným hlasem, a zůstává stát přede mnou a já si jako vždycky klekám před něj, rozvazuju si tkaničky a zvedám k němu oči. Tahle naše hra, kdy se už od příchodu stavím do podřízený pozice ve zdánlivě obyčejných situacích, je jedna z věcí, která mě baví při každym našem setkání, i když se na první pohled nic neodehrává. Třeba když spolu jdeme na pivo a já se ho ptám, jestli si můžu odskočit, a on se vždycky chvíli rozmýšlí, než mi řekne, že můžu, a nebo mě nechá ještě deset minut čekat, než prohodí "Běž, máš dovoleno.." Miluju ten pocit, že on je ten, kdo má nade mnou moc, že je ten, kdo o tom rozhoduje.
Nicméně jsem zutá a pokračujeme do obýváku, dáváme si obligátní čaj, povídáme si, co je novýho, mám slíbeno, že na mě nic zkoušet nebude a tak se trochu uklidnim, nicméně moje kundička je úplně mokrá, mám pocit, že ta vlhkost musí být i cítit na dálku. Najednou, už tam takhle sedíme a povídáme asi hodinu, se David zvedne a při tom, co odchází do vedlejší místnosti, říká: "Něco ti ukážu, když jsi tu byla naposledy, chtěl jsem ti něco dát, ale pak už jsi byla hodná holka a nepřišla jsi." Strnule sedím v křesle a čekám, co to bude. David ke mně přichází zezadu a odhrnuje mi vlasy z krku "Neboj, budu hodnej, jen ti to ukážu." a při těch slovech mě zastudí kůže a cítim, jak se mi kolem krku utahuje obojek. Strnule držim, nejsem schopná se pohnout, protože cítim, že bych nejradši slastně přivřela oči. David naposledy upraví zapínání obojku, chvíli stojí za mnou a pak se posune vedle křesla, dřepne si vedle mě a prohlíží si svoje dílo. Natáhne ke mě ruku a vzadu na krku zasune za obojek čtyři prsty, aby vyzkoušel, kolik je tam místa. Sevře ho a trochu mi zvrátí hlavu "A tak by ti to slušelo jako poslušný fence...", vydechne vedle mě kousek od mýho ucha. Koutkem oka se na něj podívám a v tu chvíli ještě víc sevře obojek a trochu mi stiskne krk, to už moc nevydržim a z úst mi unikne tichý vzdech. "Dej si ruce za záda," řekne potichu a pomalu a spíš zkouší, co si může v danou chvíli dovolit, a já zhluboka vydechnu a rozmýšlim se, co dál. "Dej si sakra ruce za záda", zopakuje a já si pomalu dávám ruce mezi svoje záda a opěradlo křesla. David v tu chvíli bez rozmyslu zasune ruku do mých kalhot a okamžitě zaboří tři prsty do mojí totálně zmáčený kundičky. "Mmm, po tomhle se mi stejskalo..." a začne mě prudce prstit, dost to bolí, jak jeho ruka naráží do stydkejch kostí, je to naprosto skvělý a vzdychám čím dál tim víc, když mi najednou bleskne hlavou, že tohle nejde a vytáhnu ruce zpoza zad a snažim se mu vytáhnout ruku z mých kalhot, má ale ohromnou sílu a jeho ruka se nepohne ani o kousek, jen se zastaví a David trochu přerušovaně zamručí: "Nezlob.." a já se pořád snažim jeho ruku vyndat, i když možná menší silou, když on do mě znova zasune prsty tak rychle, že zakňourám a instinktivně přirazím pánev proti jeho ruce. "Takže si hezky dej ruce znovu za záda a už je nevytahuj, nebo bude zle..." Jednou rukou mě drží za obojek za krkem a druhou rukou mi to dělá a já jsem se rozhodla, že mu podlehnu, protože vim, že tohle je jen začátek a že to nejlepší mě teprve čeká...
Nepřestává mi to dělat rukou, každej jeho pohyb je už příšerně citlivěj, i když už jsem mokrá tak, že to přes kalhotky prosakuje i na kalhoty. Instinktivně vezmu jeho ruku a zkoušim ho zastavit, protože moje kundička už je moc citlivá a rozdrážděná, prosim ho, aby přestal. "Co jsem ti řikal o tom, že sem nemáš strkat ty ruce? Stoupni si a sundej si kalhoty. Stejně tečeš tak, že bys to měla udělat, jinak v nich nemůžeš jít domů..." Stojim před křeslem s rukama u knoflíku a přemejšlim, jestli udělat další krok a nebo je ještě čas vycouvat a utéct domů. David stojí nade mnou, je dobře o dvě hlavy vyšší než já a když si trochu odhrne triko, aby se mu líp odepínal pásek, zahlídnu pruh potetovaný kůže na opálenym břiše a pozoruju svalnatý ruce, který mě vždycky dostávaly do kolen. Začínám si pomalu rozepínat kalhoty, jenže on najednou rychle vytáhne pásek z kalhot, praští s nim o zem, strčí mě na křeslo a jednim pohybem ze mě stáhne kalhoty i s úplně mokrýma kalhotkama. Jednou rukou mě lehce otočí na břicho a vmáčkne mě do křesla tak, že mám zadeček přímo vystavenej k výprasku. Zkoušim se trochu nadzvednout, ale mohutnou dlaní mi přitlačí na záda a druhou bere do ruky koženej pásek. "Kolik myslíš, že si zasloužíš?" V duchu kalkuluju, kolik jich po tak dlouhý době bez tréninku můžu vydržet... "Deset?" zkoušim a čekám, co on na to... "No... Uvidíme.." pousměje se. "Budeš si je počítat. A opovaž se se otočit." Zavírám oči, už naprosto hořim nedočkavostí a v očekávání tý slastný bolesti je moje kundička celá nedočkavá a rozechvělá. Ta chvíle, kdy je ticho a David mi jemně přejíždí prstama po zadečku a vybírá si místo, kam poprvé udeří... Je ticho a mám husí kůži po celym těle. Naposledy mi přejede rukou po zadečku, když nečekaně zajede níž a zprudka mi vrazí dva prsty do kundičky. "Neuvěřitelný.." prohodí potichu směrem k tomu, jak moje šťávy tečou už i po stehně. Přirazím pánev proti jeho ruce, což je přesně to, co chtěl, protože v tu chvíli ještě víc vystrčim zadeček proti němu, on ze mě rychle vytáhne prsty a vzduchem zasviští první rána na mojí levou půlku. Překvapila mě bolest, kterou jsem nečekala, a zabořila jsem hlavu do polštáře. "Jedna..." syknu přerušovaně a přivírám několikrát oči v očekávání další rány a jen doufám, že bude z druhý strany. Onyl, druhá rána dopadne přesně na to stejný místo a já mám pocit, jak kdyby mi tam přitiskl žhavý železo. "Dva", říkám roztřesenym hlasem a zarývám nehty do potahu křesla. Napůl nevědomky se snažim natočit tak, aby se strefil jinam, což je ale dost průhledný a David si mě lehce nastaví zpátky. "Drž!". Tak držim a počítám do šesti, nevim, jestli víc vzdychám slastí nebo naříkám bolestí, každopádně už jsem tak nadržená, až z toho mám slzy v očích, jak moc už ho chci v sobě, nicméně ta bolest začíná bejt nesnesitelná a tak mi po osmý ráně vystřelí ruka směrem k poraněnýmu místu a třu si tu pálící tepající kůži. "Dej tu ruku pryč, dostaneš přes ní...", říká David pobaveně a i když se na něj nedívám, umim si představit ty rozzářený jiskřičky v jeho očích. "Počkej, jenom chviličku prosim..."a studenou rukou si chladim bolavou kůži na zadečku... Prásk - přilítla další rána a já nestihla ucuknout, tak si dávám ruku zpátky před sebe a bolestivý místo chladim vlastníma slinama. "No já ti to řikal kočičko, nemáš strkat ruce, kam nepatřej."
Čeká mě poslední, desátá rána, oči mám pevně zavřená a čekám bolest do už tak dost bolavýho místa, jenže místo toho desátá rána dopadne na pravou půlku. Vzdychnu radostí a zasměju se... Znovu se prohnu o něco víc, aby měl lepší přístup... "Ještě..."zašeptám.. "Cože? Tady je nějak špatně slyšet..." "Že bych chtěla ještě, prosím..." Nic neříká, jen stojí za mnou a očima i dalněma si prohlíží svojí práci, přejíždí po vystouplých šrámech a po pálící kůži. Držim jako poslušná fenka, přece jen mám pořád na krku obojek, spokojeně po něm přejedu prstama. Najednou mě oběma rukama pleskne přes zadek a se slovy: "Na to bude čas ještě později!" mě otáčí, rychle si shrnuje kalhoty, chytně mě za vlasy a nacpe si mojí hlavu do klína. Kouření dvakrát nemusim, tohle je opravdu jen věc poslušnosti, nacpe mi svoje péro až do krku a nutí mě přirážet hlavou, za chvíli mám plnou pusu slin a tečou mi až na obojek na krku. Držim Davida za zasek a poslušně kouřim, on mě hladí po vlasech a mezi spokojenym mručenim prohodí: "Seš moje poslušná čubička viď? Seš hodná fenečka co pro svýho pána udělá všechno, co jí řekne?" Mám plnou pusu, a tak nemůžu odpovědět, David mě tedy znovu chytne za vlasy a zakloní mi hlavu dozadu a donutí mě se na něj podívat. "Tak co?" "Jsem..." řeknu potichu a trochu se stydim a snažim se uhnout pohledem. Moc mi tyhle věci nejdou, jsem přirozeně stydlivá a s očnim kontaktem mám problém i za normálních situací. "Co seš? Odpovídej pořádně, když se mnou mluvíš!" vychutnává si mě, jednou rukou mě pořád drží za vlasy a druhou mě chytí pod bradou a nutí mě dívat se mu do očí, když potichu říkám: "Jsem poslušná čubička, která pro svýho pána udělá všechno, co jí řekne..." odvracim oči a jsem pravděpodobně úplně rudá v obličeji... Blýská se mu v očích, protože hraní s mym ostychem je pro něj ta největší zábava. Kor co se týká ostychu z mýho vlastního těla... "Hodná holka... Sedni si do křesla..." sedám si, nohy pevně u sebe, a jen se divim, že mám na sobě pořád ještě tričko a podprsenku (což mě popravdě uklidňuje, mám dost problémy s nahotou...). On si svoje triko sundavá a nahej si sedá na gauč naproti mě, ruce si natáhne přes opěradlo gauče. Sedim tam, nevim kam s očima a rukama a je mi jasný, co přijde. "Roztáhni nohy..." řekne potichu a s jemnym úsměvem. Dívám se na něj útrpnym pohledem a dávám kolena maličko od sebe. Ani se nehne z místa, jen se zatváří o něco pobaveněji a podívá se na mě s povytaženym obočím, než mu oči zase sklouznou k mýmu rozkroku. Dávám kolena od sebe o něco víc, ale uvědomuju si, že to je pořád hrozně málo oproti tomu, co po mě chce. "Děláš si to horší kočičko, víš to?" Silou vůle se snažim přinutit samu sebe, ale nějakej přirozenej stud mi to prostě nedovolí, mám s tim problém i u gynekologa... David se zasměje, vidim, jak ho to vlastně těší, protože mě bude moct potrápit a potrestat. Koušu se do spodního rtu a koukám všude možně po místnosti, jenom ne na něj... Vstane a natáhne si na sebe trenky, což je ještě horší, protože doteď jsme na tom byli aspoň tak nějak stejně. "Ani se nehni." pošeptá mi do ucha, když kolem mě prochází a lehce mě pohladí po zádech. Jsem napjatá a vzrušená k prasknutí, už ho děsně chci mít v sobě, zároveň mám strach, protože mě nutí překonávat spoustu mejch hranic, co se přístupu k vlastnímu tělu týká...
Vrací se zpátky s lanama a gumicukama. "To ti trochu pomůže pochopit, jak moc chci, abys roztáhla ty nohy.." Chytne mi levou nohu a přehodí ji přes opěrku křesla, zahákne gumicuk o spodní přední rantl, ledabyle přehodí přes moje stehno a druhý konec zahákne z boku. "Tohle tě nemá nějak znehybnit, to cejtíš... Tohle ti pomůže s tim, co ti vlastní tělo jinak nedovolí, co ti ten tvůj roztomilej stud nedovolí. To jsem hodnej pán, viď?" usmívá se a přes triko a podprsenku mi zmáčkne bradavku tak, až syknu bolestí... "No neboj, na ty taky dojde řada, už se těšim, jak budeš kňourat a prosit, ať ti ty tvoje krásný kozy přestanu mučit..." Chytá mi pravou nohu a váže ji stejnym způsobem. Jeho jistota a blítkost je tak uklidňující, že mi to pro tu chvíli ani nevadí, soustředí se na to zaháknutí gumicuku a já si bezmyšlenkovitě dávám mezi stehna ruce, abych aspoň nějak zakryla odhalenou kundičku, která už snad nemůže bejt víc mokrá, na křesle pode mnou už je skvrna... "No, a přesně proto tu mám to lano, už tě trochu znám..." zasměje se a rychle ze mě stáhne triko i podprsenku, čapne mě za ruce a začne mi je k sobě přivazovat zručnýma naučenýma pohybama. Potom lano natáhne dozadu za křeslo a někam, kam nevidim, ho přiváže, takže tim a sebránim trička mi sebere poslední možnost, jak bejt nějakym uklidňujícim způsobem zahalená. "Ták.." vydechne spokojeně a jde se uvelebit zpátky na svoje místo. Je tak sebejistej a vyrovnanej, ale k prasknutí nadrženej stejně jako já, to vim, nejen podle toho, jak se mu napínaj trenky, ale i podle pohledu v jeho očích, který jsou čím dál tím vážnější a tak nějak víc zvířecí...
Snažim se vydržet, svaly na nohou mám napjatý a v křeči, jak bych je nejradšji zase přitáhla k sobě, ale chci bejt poslušná, snažim se bejt poslušná... A tak se alespoň dívám jinam, hlavu mám otočenou na stranu a mám pocit, že naprosto fyzicky cítím jeho pohled na mym rozpálenym pohlaví.. "Dívej se na mě... Sakra otoč tu hlavu a říkám ti, dívej se na mě!" zvedne trochu hlas a já se přinutim dívat se na něj, když mě propaluje pohledem. Zvedá se a jde pomalu ke mně, dřepne si přímo před mojí kundičku a zblízka ji jen pozoruje, což je pro mě totální peklo, zvedám oči ke stropu a nutim se myslet na něco jinýho, pokládá mi svoje velký ruce po obou stranách na stehna... "Víš co je úplně nejlepší? Jak ty se kroutíš a stydíš a přemáháš se, a stejně úplně tečeš a seš nadržená jak čubka...", říká potichu a rty má tak blízko, že by mě mohl začít hned lízat... "A tak pěkně voníš..." vydechne a opravdu mi jazykem přejede přes klitoris. Nejdřív jemně, ale pak mě zprudka chytí za boky a začne mě lízat a kousat... Totálně se uvolnim a už si nemůžu pomoct a vzdychám hrozně nahlas, přirážim k jeho jazyku, zanedlouho k němu přidává svojí ruku a bezohledně mě šuká čtyřma prstama. Gumicuk mi sklouzne přes koleno z nohy, ale nevadí mi to, nechávám jí tam, kde je, protože teď už nechci nic jinýho, než aby byl tak blízko mojí nadržený kundičce, jak jen to jde, a hlavně už mě nepropaluje pohledem, ale je tady u mě a dělá všechno pro to, abych se udělala, což je teď otázka vteřin, nejradši bych si uvolnila ruce z provazů a zaryla mu nehty do kůže na zádech (což je taky jeden z důvodů, proč mám ty ruce svázaný skoro vždycky). Jak mě líže, jednou za čas spokojeně zamručí, a vibrace z toho zamručení maj na můj rozpálenej rozdrážděnej klitoris neuvěřitelnej vliv...
Najednou mě zalije neuvěřitelná vlna horka a dostaví se orgasmus, kterej mě úplně ochromí, chci se schoulit do sebe a nechat ho doznít, jenomže to mi David nedovolí a dál mě nemilosrdně prstí a líže. Snažim se ho odstrčit nohou, protože jsem pak vždycky hrozně přecitlivělá a jakýkoliv další dráždění mě bolí a začnu sebou při každym dotyku cukat, jemu ale jenom stačí odstrčit mi nohy loktama a přidržet je u opěrek křesla a pokračuje dál. "Prosim, prosim nech toho, já už nemůžu, to bolí.. Prosim.." opakuju pořád dokolečka, ale je mi to úplně k ničemu, snažim se vyprostit z lan na rukou, abych ho mohla odstrčit a zvednout se, je mi trochu do pláče, protože jsem fakt už moc přecitlivělá a bolavá, tak se pořád snažim vykroutit, jenže má hroznou sílu, kterou si vždycky uvědomuju, až když začnu tahle panikařit.. I kdybych chtěla, tak proti němu vůbec nic nezmůžu, jenže vim, co následuje, když už jsem takhle rozdrážděná, vždycky začnu potřebovat čůrat. "Pusť mě, fakt, už to neni legrace, potřebuju si odskočit, Davide, prosim..". Moje prosby konečně byly vyslyšeny, pustil mě a otřel si rty. "Já ti vždycky slibuju ten roubík, a dneska už ti ho fakt dám, protože vůbec neposloucháš, odmlouváš a nedržíš jako poslušná kurvička..." "Ale já fakt potřebuju na záchod..." kňourám prosebnym hlasem a dělám na něj smutný oči, aby se nezlobil. "No tak jo, vždyť pojď." Odvazuje lano za křeslem, nastavuju mu ruce, aby mi je mohl odvázat. On ale jenom stojí s lanem v jedný ruce. "No žádný takový, pojď, dělej.." Jakmile trochu odezní vzrušení po orgasmu, už se zase hrozně stydim, se svázanýma rukama a obojkem na krku jdu za nim jak pes na vodítku. Dovede mě do koupelny a začne si mýt obličej. "Ten plnovous neni zrovna praktickej, když tu mám takovou nadrženou kočičku, jako seš ty..." Stojim tam a tak nějak čekám, až odejde z koupelny, abych se mohla v klidu vyčůrat. Otře si obličej do ručníku a opře se zády o pračku. "No tak dělej, na co čekáš?" "No... až půjdeš ven..." Znovu se zasměje a založí si ruce. "A ty si myslíš, že po tom tvym výstupu, po tom tvym "Prosim Davide, už to neni legrace", tě nějak nepotrestám? Že to jak seš neposlušná a odmlouváš nechám jenom tak a vyhovim ti a nebude to mít následky?" Stojim tam a přemejšlim co teď budu dělat, protože tohle mi ještě nikdy neudělal, vždycky nakonec protočil oči a nechal mě v koupelně samotnou, tak to zkoušim i teď, vymlouvám se a slibuju, že cokoliv jinýho, ale ať mě tu nechá a zavře za sebou dveře. On ale jenom zakroutí hlavou a řekne "No já mám čas, ty už se ale dost kroutíš..." Chvilku teda ještě přešlapuju na místě, jenže má pravdu, už tak děsně potřebuju čůrat, tak si sedám na záchod, lokty opírám o kolena a schovám si hlavu za svázaný ruce, chvíli to nejde ale pak už se to nedá vydržet a prostě musim. Jsem studem úplně ochromená a je mi trochu do breku. On celou dobu stojí a pozoruje mě, a když jsem hotová, přijde až ke mě. "Stoupni si." Stoupám si, David mě chytí a nasměruje mě k umyvadlu, o který mě zády opře a dřepne si k mojí kundičce. Najednou mi jemně odstrčí nohy od sebe a začne mě znovu lízat, jen tak jemně a citlivě, pomalu do mě zasouvá prsty a mě se zase začne motat hlava, chci ho už strašně šukat, zároveň si ale užívám tuhle něžnou chvilku, která mi momentálně dělá víc než dobře, vzdychám a kňourám a nechávám ho, aby mě dovedl k dnešnímu druhýmu orgasmu. Když skončí, zvedne se, chytí mě za obojek, přitáhne k sobě a do ucha zašeptá "To máš za to, jak jsi byla hezky poslušná. Neboj, vim, že to pro tebe bylo těžký, takhle se překonat."
Potom mě znovu vezme za provaz na rukou a odvede mě do ložnice. Zatímco zpod postele vytahuje krabici, říká: "Ale nic to nemění na tom, že pořád moc meleš, víš? A že odmlouváš a slibuješ tisíc věcí, jen abys nemusela plnit, co ti přikážu. Což znamená, že je to stejně ještě dlouhá cesta a je potřeba, aby ses naučila bejt víc poslušná, nedá se nic dělat." A vytahuje z krabice strašně tenkou rákosku, po ní pak roubík. Přitáhně mě za provaz, až spadnu na postel, ležim na břiše a on mě přivazuje k čelu postele, potom bere druhý lano a obvazuje mi ho kolem břicha, po obou stranách ho pak přivazuje k posteli, abych se nemohla zvednout, kolena mám na zemi a ležim připravená k dalšímu výprasku. Toho už se docela bojim, protože rákoska mě bolí úplně ze všeho nejvíc, navíc to štípe a mám po ní krvavý šrámy a neni mi to vůbec příjemný, narozdíl od pásku. Nemůžu si pomoct, ale zase se snažim si domluvit nějaký mírnější podmínky.. "Ale víš že musíš bejt opatrnej? Nemělo by to bejt vidět. A taky už tam mám modřiny od toho pásku, že budeš hodnej? Jenom pár ran..." Kňučim a spoléhám na to, že se přece vždycky nějak dohodneme. Nechá přivazování, skočí na postel a klekne si nade mě, nakloní hlavu přímo k mýmu uchu a šeptá: "A víš co? Už mám plný zuby toho, jak si myslíš, že mi do toho můžeš mluvit. Jednou seš tady a budeš poslouchat, ne odmlouvat, jasný? Holka, která si nechá dát na krk obojek, si nezaslouží nic jinýho, než aby se s ní zacházelo jak s čubkou, a podle toho se taky budeš chovat. Já určim, kolik ran dostaneš, a to si piš, že jich dostaneš mnohem víc, než jsem měl v plánu, za to jak seš drzá. A už nechci slyšet ani slovo!" a než stihnu cokoliv říct, nacpe mi do pusy roubík a zaváže. Aby toho nebylo málo, dá mi šátek i přes oči. "Tak, a je klid." Hodnotí svoje dílo a já už jenom vnímám, jak slezl z postele a postavil se někam za mě. Momentálně dost panikařim a mám strach a čekám na tu bolest, proti který momentálně nemůžu už dělat vůbec nic. Vzrušení je to tam a já bych nejradši všechno stopla a utekla co nejdál.
Potom David začne s trestem. I když cítim, že mě trochu šetří, a že by mohl dát do rány ještě větší sílu, s první ranou mi vyhrknou slzy, nejhorší je, že se nemůžu vůbec nijak pohnout, kdybych aspoň měla trochu volný ruce a pusu, abych se mohla něčeho chytit, zakousnout se do polštáře nebo něco, co by mi pomohlo trochu ventilovat tu bolest. Tohle je mnohem horší a nemám jak tomu ulevit. Počítám v duchu jednu ránu za druhou a po chvíli, kdy už jich mám za sebou asi patnáct, zjišťuju, že jsem je začala cítit nějak jinak. Jako když se člověk spálí o kopřivu a po chvíli už to není bolest, ale jenom mravenčení a mrazení v tý spálený části. Štípe to, hrozně, ale po celý kůži se mi rozlejvá teplo a už zase začínám vlhnout. Najednou si uvědomuju ten krásnej pocit bejt svázaná a mučená někym, komu bezmezně důvěřuju a komu můžu svěřit celý moje bytí, a začne mě zaplavovat neuvěřitelnej pocit úlevy a zároveň vzrušení. Uklidnim se a přestanu sebou mlít, roubík toho moc nedovolí ale přesto je jasně znát, že jsem přešla z útrpnýho bolestnýho sykání na vzrušený vzdychání, protože David prohodí: "A přesně pro tohle tě miluju..." a v tu chvíli se rozmáchne, použije veškerou svojí sílu a málem mi rákosku přerazí o zadek. I přes roubík zařvu, to už ale on rákosku odhodí a vrazí ho konečně do mě až po koule a začne mě zběsile šukat. V rychlosti se natáhne a sundá mi pásku i roubík, ruce i tělo mi ale nechává přivázaný k posteli, což mi trochu vadí, protože bych nejradši byla nahoře. Po chvíli ho to taky napadne, a tak mě na chvíli přestane šukat a začne mě rozvazovat. Odváže mě od postele a rozváže mi ruce, takže ho ihned posadim na postel a sedám si obkročmo na něj. Okamžitě mě začne kousat do bradavek, každou chvíli syknu bolestí, zároveň s tim se ale moje kundička stáhne vzrušenim, což musí na svym péru cítit, a tak pokračuje dál a já ho šukám čim dál rychleji a tvrději, až mě chytne za boky a se slovy "Nastav kozy, vystříkám se ti na ně..." mě zdvedne a zároveň zatlačí za ramena, abych si klekla. Je to přesně akorát, protože na mě začne stříkat, až mám celý prsa od jeho semene, hladim si je a roztírám si ho po bradavkách... David se přidá a pak mi prsty od jeho semene přejíždí po rtech, olizuju mu je, oba spokojeně oddechujem a leháme si vedle sebe na postel.
"Lehni si na břicho na chvíli..." neptám se a lehám si vedle něj na břicho, dívám se na jeho obličej z profilu a on mi pokládá ruku na zadeček a hladí mě po něm, na tu bolest jsou jeho ruce hezky studený. "Mm, to je příjemný, jak celá hoříš..." Hladí mě prstama přes vystouplý šrámy, chvíli takhle ležíme a užíváme si odpočinek, pak se David převalí, něco vyndá z nočního stolku a pak si sedá za mě. Chci se zvednout a jít si dát sprchu. "Lež." Zůstávám teda na místě a unaveně položim hlavu zpátky, když si za mě sedá a dál hladí a líbá rozpálenou seřezanou kůži, a pak to děsně zastudí a mě dojde, že mi do kůže na rozbolavělý místa vtírá nějakej hojivej krém. Je to tak příjemný, zase spokojeně mručim a nechávám se rozmazlovat. Rukama zajíždí až k tříslům, což mě zase přimějě mu nastavovat kundičku tak, aby do ní mohl zajet prstama a ještě mě naposledy udělat. Otáčim se na záda a on k prstům přidává i jazyk a znovu mě udělá, umí to jazykem fakt dobře a ví jak na mě. Teď už jsme oba dva vyčerpaný k naprostý spokojenosti.