Sousedská výpomoc - návrat sousedky?

“Já vám podržím dveře” ozval se ženský hlas za mnou, když jsem se pokoušel odemknout vchodové dveře do domu a přitom držet kolenem a jednou rukou objemný balík ze Zásilkovny.

"Škoda, že jen dveře, ale moc vám děkuji” pokusil jsem se o nejapný žert, na neznámou ženu, jež mi nabídla pomoc.

“Ha, ha” spražila mě okamžitě , ale když jsem s balíkem procházel kolem ní, tak jí na tváři hrál roztomilý úsměv.

Vyběhl jsem několik schodů a postavil balík na zem u bytu.
Počkal jsem až dojde ke mně a navázal jsem rozhovor.

“Ješte jednou vám moc děkuji, jdete na návštěvu?” Vychrlil jsem na ni, jen co vystoupala do mého patra.

“Kdepak, nastěhovala jsem se minulý týden ve středu” odpověděla s úsměvem.
“Nemáte vůbec zač” dodala a zase se tak kouzelně usmála.
Konečně jsem si ji pořádně prohlédl.
Krátce střižené černé vlasy, veliké modré oči, několik pih na malém nosíku a nádherné plné rty, zvýrazněné jen leskem.
Byla asi o hlavu menší než já, štíhlé postavy, s nohami uvězněnými ve vysokých kozačkách.
Přes zimní bundu jsem prsa spíše odhadoval a odhad se mi zdál tuze zajímavý.
Ještě chviličku jsme si povídali a já zjistil, že se nastěhovala do bytu po “mé” sousedce, paní Nové, která se před několika týdny odstěhovala, hned po našem horském dobrodružství.
Rozloučili jsme se a já vsunul klíč do zámku, zatímco ona pokračovala o patro výš.
Ještě než jsem za sebou zavřel dveře, tak jsem věnoval pohled jejímu pozadí, jež jsem si prostě musel prohlédnout.
Ovšem v tu samou chvíli se ohlédla k mým dveřím a byl jsem načapán.
Ovšem jen mi s úsměvem zamávala a zmizela za ohybem schodiště.

“Ufff, pěkná ženská” pomyslel jsem si, když jsem osaměl a hlavou mi prolétla vzpomínka na paní Novou a ten večer, kdy jsem jí pomohl s jističem a ona mě s plným pytlem.
“Taková náhoda se už nikdy nezopakuje” povzdychl jsem si v duchu a chystal se do sprchy.
Akorát jsem vyšel ven a otíral jsem se osuškou, když jsem zaslechl známé “tzzzzz, tzzzzz”.
“Sakra já ten zvonek fakt musím už vyměnit, to je něco šílenýho” pomyslel jsem si už asi po sté a rychle na sebe hodil domácí kraťasy a triko.

“Ještě jednou dobrý den, prosím vás, mohla bych vás požádat o pomoc?” vychrlila na mě po otevření dveří, ta roztomilá pusinka nové sousedky.
“Jasně, povídejte” vybídl jsem ji.
“Stěhováci mi postavili jednu skříň na úplně jiné místo a já u toho nebyla. Myslíte, že byste mi s ní pomohl hnout kousek vedle?” zeptala se a já okamžitě souhlasil, protože mě čekala jen rychlá večeře, možná kousek porna a odchod na kutě.

Stoupali jsme po schodech k jejímu bytu a já šel z taktických důvodů za ní, jelikož jsem si ji chtěl prohlédnout i zezadu.

Měla na sobě volné tričko, které (jak jsem si všiml u dveří) ne zrovna úspěšně, skrývalo velká kulatá prsa, legíny, nádherně zvýrazňující štíhlé nohy a nádherný plný zadeček.
Na nohách měla jen domácí pantofle.
Celých těch asi 8 sekund, jsem šel s pohledem zapíchlým do její prdelky a v duchu ho obdivoval. Bohužel, my chlapi jsme prostě pomalí. Ještě pořád jsem před očima viděl zadek, když mě probralo:
“Sousedeeee.”
Stála už na svém patře, otočena ke mně a tvářila se naoko pobouřeně, nad mým přiblblým výrazem.

“Ježiš promiňte, nějak jsem se zamyslel” pokusil jsem se obhájit, ale nebyla blbá.
Ale zároveň ani prudérní a už se zase smála.
Zatvářil jsem se provinile a vystoupil na její úroveň.
Odemkla a vešli jsme do bytu.
Už jsem tu byl, ale to nemusí vědět, tak jsem se zeptal, kde se to obrovské břemeno nachází. Když řekla, že v obýváku, tak jsem se radši znovu zeptal, kde to je.
Škubnout skříní, bylo dílem okamžiku a když už jsem tam byl, tak jsem se zeptal, jestli nepotřebuje ještě s něčím pomoc.
Využila toho a zapojil jsem telku, věž a nakonec i lustr, který se musel připojit ke kontaktům, trčícím ze stropu.
“A heleme se, zase elektrika” povzdechl jsem si s úsměvem, když jsem lezl na židli.

“Co prosím” zeptala se a já se musel vymluvit, abych na sebe nepráskl něco, co bych nechtěl.

Když jsem zapojoval druhý kabel, tak se zablesklo a pamatuji si jen obraz stropu, okna a tmu.

Vypínač byl ve špatné poloze a já sebou sekl ze židle tak nešťastně, že jsem se při pádu praštil hlavou o parkety.
Ztratil jsem nejspíš na chvilku vědomí, protože mě probralo cloumání mým tělem. Nová sousedka mnou třásla a já po znovunabytí vědomí, ucítil nejen tupou bolest hlavy, ale i omamnou vůni jejího parfému. Skláněla se nade mnou a její výraz, když jsem otevřel oči a usmál se, byl k nezaplacení.
Byla neskutečně okouzlující, v té milé bezradnosti.
Vrhla se mi kolem krku a šeptala mi do ucha omluvy a otázky, zda jsem v pořádku a jestli mě něco nebolí.
Bolelo.
Bolela mě hlava a zátylek, ale i tak jsem ji lehce políbil na krk.

Napřímila se a upřeně mi hleděla do očí.
Pak se rychle sklonila a vlepila mi letmý polibek, který jsem pohotově prodloužil objetím a přitisknutím jejího těla k mému.

Malinko se cukala a když jsem povolil, tak na mě naoko zhurta spustila:”Tak to se podívejme, člověk má o vás starost a vy jste typickej chlap.”
Ale naštěstí svou výtku zakončila úsměvem a dalším polibkem, který rozhodně nebyl letmý.

Zvedl jsem se a podíval se na lustr, jenž visel jen na jednom kabelu pod stropem.

“Mačkala jste po mém pádu vypínač?” zeptal jsem se a když zavrtěla hlavou, “CVAK” a přepnul jsem ho. Postavil si znovu židli doprostřed obýváku a dodělal co jsem započal.

“Budiž světlo” řekl jsem rádoby božským hlasem a uvědomil si, že i tenkrát to byl vlastně den první.

Místnost zalilo příjemné světlo a já se musel posadit na gauč a rukou jsem si pohladil bolavou zadní část hlavy.
Sousedka okamžitě zmizela a v mžiku se vrátila s chladícím pytlíkem z mrazáku.
Posadila se ke mně a přiložila ho na bouli na hlavě.
“Opřete se a nechte to chladit.” řekla tiše a položila mi bezděčně ruku na stehno.

Začal jsem hicovat tak, že mi kondenzát tekl proudem z chladícího sáčku na krk a pak na záda.

Byla to chvilka, která ovšem stačila a v místě rozkroku, se vytvořil stan.

Musela by být slepá, nechápavá nebo úplně blbá, kdyby to nepostřehla. Ale nebyla ani jedno a ještě ke všemu, byla opravdu krásná.
A když ne nadržená, tak aspoň soucitná a ženská starostlivost k postiženému, který ji chtěl pomoci, ji nějak přemohla, protože tu bouli pohladila dlaní.

Trhnul jsem sebou a obrátil na ni svou bolavou hlavu. Upřeně mě pozorovala a hladila dál. Boule se zvětšovala a já se pokusil nahnout a políbit ji, jenže mi v hlavě bodlo, jako by mi tam někdo vrazil stovku hřebík a to mě vrátilo do opěradla a se syknutím jsem zavřel oči.

“Bože můj, co se stalo?”

“Neříkej mi Bože, stačí Mildo.” zažertoval jsem a hned si uvědomil, že jsem jí TYknul.

“Ha, ha. To jsou vtipy, měla jsem strach, že se ti přitížilo a ty jsi samá srandička.” přešla to, že tykání nabízí žena a nasadila naoko naštvaný výraz.

Hmátl jsem pro ni, spojil jí ruce za krkem a přitáhl si ji k sobě.

“Irena” špitla a přisála se k mým rtům.

Líbali jsme se pomalu a něžně a já ji jednou rukou hladil po zádech a druhou musel vrátit na zátylek, kde jsem asi už zbytečně, přidržoval teď už spíše hřejivý pytlík, naplněný modrou vodou.

To Irenka hladila přesně tam, kde to bylo třeba, abych zapomněl na bolest hlavy.
Stále mi v ústech rejdila jazýčkem a já se nemohl nabažit její vůně.
Zahodil jsem zbytečný pytlík na konferenční stolek, podhmátl její prdelku a posadil si ji rozkročmo na klín. Objal jsem ji silně a začali jsme se líbat opravdu náruživě.
Naše ruce cestovaly po těle toho druhého a hladily vše, k čemu byl přístup.

Přes tričko jsem hladil její boky. Vklouzl jsem pod lem a od boků, jel nahoru po žebrech, až mi palce obou rukou zároveň, vnikly do horkých podprsních rýh.
Okamžitě jsem ta nádherně plná prsa uchopil do dlaní a co mi jen naše těsná blízkost dovolila, jsem je hnětl a masíroval.

Líbala mě dál a při tom vrněla jako koťátko, hrající si s klubíčkem. Pohybovala pomalu pánví a má boule se silně třela o její klín, přes vrstvu kraťasů a legín.

Odtáhl jsem hlavu od její a jediným pohybem jsem jí přetáhl tričko přes hlavu a odhalil tu krásu, kterou jsem do teď jen cítil pohmatem.
Ona provedla to samé, což v jejím případě nebylo tak lehké. Byl jsem opřen a bylo třeba se v opěradle nadlehčit. Ale podařilo se a oba jsme byli od pasu nahoru nazí, což vybízelo k těsnému kontaktu. Připlácla svá pevná prsa k mé zarostlé hrudi a objala mě.
Začala se kundičkou, stále uvězněnou v kalhotách, třít o mé péro, taktéž ukryté ve stanu, tak silně, že po chviličce začala vzlykat a sténat.
Její klouzavé pohyby v mém klíně se staly intenzivnějšími a trhanými, až najednou zastavila a s táhlým výkřikem, strnula v křeči, po které se zhroutila na mě, jako v mdlobách.
Hladil jsem ji po zádech a ona zhluboka dýchala.
Ovšem pak sebou trhla, podívala se mi zhluboka do oči a zašeptala:”Teď ty.”

Svezla se z mého klína na zem, odstrčila stolek a začala mi stahovat kraťasy. Nadzvedl jsem se, abych jí pomohl a v mžiku jsem tam seděl, jak mě Bůh stvořil. Tedy skoro.
Betonově tvrdé péro, s obnaženým, lesknoucím se žaludem, trčelo vstříc dobrodružství a na ústí stříkací dírky, se třpytila kapička touhy.

Irence se blýsklo v očích a s vypláznutým jazýčkem, tu slzičku slízla.
Zamhouřila oči a olízla uzdičku.
Zatřásl jsem se vzrušením a když svou krásnou hlavičku, začala pomalu nabodávat na mé kopí, tak jsem poprvé, za poslední hodinu, zapomněl na šílenou bolest hlavy a oddal se konečně něčemu, co jsem si snad ani ve snu, nemohl představit.

Sousedka je zpět …… :)