Drzá strniště II.

Voněl. Tak úchvatně voněl. A chutnal! Chuť jejího klína se přímo na jeho žaludu mísila s mírně slanou navinulostí šťávy jeho vzrušení. Možná ještě zbytky semene z předchozího kola? Ani jedna z těch chutí nebyla nová a přesto jejich snoubení bralo dech a vzbouzelo hlad po dalším a dalším nasátí, olíznutí, pevnějším sevření rty. Užít si ten moment když ho pomalu pouští ven a hrana obnaženého žaludu se na moment zachytí právě o ony semknuté rty. Jen na moment ho propustí ven docela a on chtivě zasykne rozkoší. Chce ještě. Ale ne hned. Užije si ho, nespěchá. Pevně ho sevře dlaní a několikrát projede po celé jeho délce. Ještě jednou. Doopravdy přitlačí. Přesně ví co dělá a jeho další spontální přiražení proti svírající dlani to jen potvrdí. Přitlačí mu toho tvrdého pulsujícího čuráka proti ochmýřenému břichu a labužnicky po něm přejede celou plochou jazyka. Od koulí, přes uzdičku a až ke špičce. Teprve potom si ho znovu pustí hluboko do pusy…
“Dost vám to spolu sluší.” zaculí se Jana. Klečí vedle nich a může na nich oči nechat.
Občas si sama zajede prsty do klína, ale dělá to spíše mimoděk. Hlavním zdrojem jejího potěšení je ona podívaná. Ještě zkontroluje Robinovi pouta. Ne snad, že by se z nich pokoušel vyprostit. To spíš aby ty pružné šátky, které mu drží zápěstí v pelesti postele, nenechaly otlaky. Pro Robina to sice překvapení je, ale nebrání se. Přijímá situaci jak je. Taková je jeho role. Ale ta nevíra v jeho pohledu, ta se ještě vytratit nestihla.
“Božeeeee, tohle je… skvělý…” vydechne znovu.
“Umí to, co?” Janu ten potměšilý úsměv ne a ne opustit. Nemůže si pomoci. Sluší jí.
“Vážně to dělá… ááááághch… vážně prvně?” Robin svůj hlas příliš neovládá. Vůbec toho teď moc neovládá.
Petr se mezi jeho stehny napřímí a protáhne si záda. “Jseš můj první chlap. Vůbec o tom nepochybuj.” Přitaká.
Teď ho jen z lehka honí rukou. Robinův uslintaný pták mu klouže dlaní a Petr se culí spokojeností. Vlastně je ten úsměv velmi podobný tomu, který ne a ne opustit Janu. Není to potměšilost, co jim oběma svítí z očí. Je to spiklenectví. Spikli se spolu na Robina. Ten tu teď leží na zádech s rukama nad hlavou připoutanýma k posteli. Nejspíš ho to bude stát dávku semene.
“Chutná ti, co?” otočí se Jana na Petra.
“Je skvělej. Už rozumím tomu, proč tě tak baví kouřit ptáky.” Zní to jako někde na půl cesty mezi nemravným vtípkem a vyznáním. Na další zlomek vteřiny se ti dva znovu spojí pohledy. Ona ví, že on už ví. Že pochyby, pokud kdy jaké byly, jsou pryč. Že zvědavost a chuť definitivně nabraly vládu a on se jimi právě dává ovládnout. Nakloní se k němu a dlouze se políbí.
“Ne, že si to semeno necháš všechno pro sebe.” zašeptá mu polohlasem. Ještě jeden pohled do očí, ještě jedno zacukání rtů, než se Petr skloní a znovu si nasaje Robinova ptáka až po kořen.

…
před hodinou

První kolo se Robin jen díval. Tak mu to nařídili. Seděl nahý se kleničkou sektu v ruce a sledoval jak Petr s Janou pustili svá zvířata z vodítek. Prvních pát desítek vteřin jakoby se zdálo, že ani jeden neví jak začít, ale to rychle pominulo. Nakonec to bylo až nečekaně prosté. Petr si složil Janu pod sebe. Další dvě, možná tři minuty a bylo po všem. Pár jejích orgasmů a jeden závěrečný společný. Energie vyrovnány. Pnutí uvolněno. Pořád tam spolu leželi, stále ještě spojení, když si Robin přisedl k nim a podal jim skleničky. Znovu si přiťukli. Oni zpocení on napružený energií, která teprve svého uvolnění dojde.
…
Usrkla si další doušek bublinek, položila skleničku stranou a sklonila se Robinovi do klína. Přísahal by, že v prvním momentu ještě ucítil perlení sektu na žaludu. Velmi rychle ale přišel o schopnost vnímat tak nicotné detaily. Jana věděla co dělá a na dalších několik desítek vteřin se postarala o totální odkrvení jeho mozku. Na chvilku ho zaplavilo zklamání, když ho nechala být, zvedla se a zmizela ve vedlejší místnosti. Tušil, že tak prosté to nebude, byl na to do jisté míry připravený, ale aby to skončilo až tak brzo…
“Tak co, dáš si říct, samečku? Ukaž co umíš!”
Ta slova patřila jemu. Musel polknout naprádzno, když si to uvědomil a uviděl ji. S Janou už několikrát šukali, ale ještě nikdy ji neviděl právě takhle. Ještě nikdy se mu tak lascivně a doslovně nenabídla. Stála tam zapřená dlaněmi o desku masivního stolu. Mírně předkloněná a rozkročená. Už ji spatřil ve vyzývavých pozicích, některé byly velmi podobné, ale tentokrát… Propnutá záda, stehna vyšponovaná, prdelku vyšpulenou jak jen to šlo. Jana mu doslova nabízela kundu k omrdání. Ještě mokrou a pootevřenou z prvního kola s kapkami Petrova semene na stehnech. Robin neváhal ani vteřinu.
Byl šikovný. To už věděla. I když si ji přidržoval za zadek a nakládal jí jak jen dovedl, vedla ona. Ale byl opravdu tak šikovný, že mu té zábavy dopřála ještě o kousek víc, než měla původně v úmyslu. I když už ho nekompromisně zastavila v jeho snažení, musela bojovat sama se sebou, aby si nedopřála ještě pár tahů.
Chtěl něco říct, ale položila mu prsty na rty. Poslechl. Poslechl i když ho vzala za ruku, položila na mrdáním zvlálenou a zvlhlou postel a beze spěchu začala vázat ruce do šátků připravených na pelesti. Znovu mu položila prsty na rty když si k nim přisedl Petr a začal se Robina zvolna dotýkat. Konečky prstů mu klouzal po konturách těla, křivce krku a brady, vnitřní straně stehen. Celou tu dobu Jana něžně tiskla prst na Robinovi rty. Dokud se k nim nesklonil Petr a prvně nepolíbil její prst na jeho rtech. Druhému polibku už Janin prst nepřekážel a třetí Robin Petrovi opětoval.
“Dobrou chuť, milý.” popřála Jana Petrovi a sama zavedla jeho ruku na Robinova ptáka lesknoucího se její vlhkostí.

…
Teď

Petr se znovu sklonil a vzal si Robina do pusy. Nepřestávalo ho to fascinovat. Bylo to něco, co důvěrně znal a přitom to bylo zcela nové. Přesně věděl, jaký pocit to způsobí, když ho jazykem přitlačí proti patru. Když pořádně nasaje. Když mu bude rty dráždit hranu žaludu a špičkou jazyka zatlačí proti otvoru na jeho špičce. Věděl jak ho má vzít a pohonit… tolikrát už to zažil sám na sobě. A teď prvně mohl tuhle slast dávat, poskytovat. Ale docela nejvíc byl ten kontrast hebkosti, měkkosti a tuhosti současně, který mu pocukával mezi rty a bubnoval do patra.
Ještě před chvílí by ho to ani nenapadlo, ale právě teď… Ostatně, Robin se nijak nebrálnil, když mu poprvé přejel konečky prstů mezi půlkami. Ani když se cestou zpátky zastavil aby prozkoumal onu dírku. Uvolněnou a prolitou Petrovými slinami z kouření jeho ptáka. Pak už to šlo ráz na ráz. Jeden prst, několik tahů a obratem i druhý. Přesně věděl jak hluboko zajet a kam přitlačit. Přesně věděl, co Robin právě prožívá, když se takřka obratem propnul v orgasmu, bezmocně zasténal a začal mu plnit pusu semenem.
…
Znovu seděli všichni tři na zválené posteli. Uvolnění a spokojení. Petr otevřel další lahev a dolil skleničky zatímco Jana donesla z kabelky zvláštní dřevěnou krabičku. Podala ji Robinovi s lehkým pokývnutím.
“Otevři to.”
Ten výraz, když si prohlížel a četl jednotlivé nápisy na hracích kostkách, které v ní našel…