Toulky - Lužické dobrodružství

Konečně zas volný víkend se slibným počasím. Teplota je ideální na kraťasy, slunce od rána do večera. ,,Tak konečně dokončím 3. etapu stezky po Čechách,, posledních padesát kilometrů, když vyrazím brzy ráno, kolem deváté budu v Chrastavě na nádraží. V cíli této etapy.
Je pátek balím věci do batohu, nějaké sušené maso na zakousnutí cestou a hlavně vařič a kávu, raději skočím do obchodu dokoupit nějaké drobnosti na chuť.
Těším se, po zimě zas něco nového. No po zimě, u nás ještě nekončí, jaro začíná, až sleze poslední sníh z Ještědu.
Ze skříně tahám své toulavé kecky, ty už se mnou něco nachodily.
Obouvám je, hodím batoh na záda a o půl hodiny později nadšený nasedám do vlaku.
Cesta ubíhá, z okénka pozorují měnící se ráz krajiny, která ukazuje, jak zdejší příroda pomalu přechází do jarní květeny, kdežto u nás paní zima stále neřekla poslední slovo. Na stromech a keřích pučí drobné jasně zelené lístky. Traviny též ukazují svou výraznou barvu, v níž se objevují první květy rostlin a bylin pro toto roční období.
Člověku hned naskočí lepší nálada, do žil se vlévá nová chuť žít naplno a neposlední řadě probouzí se větší sexuální pud. Ten pud, kdy ženy s přibývající teplotou se odívají spořeji a my muži máme možnost pozorovat vnady, které ladí našemu oku.
Vlak zastavuje a na protější straně přes uličku se posadila žena, která vzbudila mou pozornost. Zrzka střižená na mikádo s velice příjemným úsměvem. Ideální postava, menšího vzrůstu, prsa, co výrazně vynikají pod těsným tričkem a zadeček, který krásně rýsují její elastické legíny, přesně takový, jak se mi líbí. Oči skrývá za tmavými skly slunečních brýlí.
V hlavě se mi okamžitě probudila představa, jak si pohráváme a mám možnost držet v rukou to krásné pozadí. Jazyk mi kmitá jako hadovi na jejích bradavkách. Do uší mi vzrušeně vzdychá....
No dost toho, koukám, že se mi probouzí i můj kamarád v kalhotách.
,, jo, to je to jaro,,
Stále po očku jí pozoruji, tak aby si toho nevšimla. Z očí sundá brýle, otočí se mým směrem, mrká na mne pár krásných zelených očí.
Zas ta představa, klečí nad mým stojícím penisem, soustředěně si hledíme do očí. Pomaličku se na mě napichuje, přivírá víčka a zaklání hlavu.
,,Sakra, dost!!!,, napomínám se v duchu.
Vlak prudce brzdí a Zrzce padá otevřený batůžek na zem, věci se z něj rozkutálí po okolí.
Okamžitě vystřelí ze sedadla a sbírá věci po zemi, v předklonu zády ke mně mi vystavuje ten svůj skvost.
Mozek už zas předvádí, jak pevně držím její boky a vyplňuji její komůrku za jejího hlasitého vzdychání.
,, Ukažte, pomůžu vám,, padám na kolena a sbírám věci zakutálené pod sedadly.
,,Moc vám děkuji, mám dnes den blbec,, špitla s krásným úsměvem na tváři.
Vlak opět přibrzdil, Zrzka ztratila rovnováhu a padá na mne s rukou rovnou do mého klína, kde ucítí polotvrdého ptáka.
,,Jejda,, celá červená pronese.
,,Už jsme ve stanici?,, zvolá, aby zamluvila vzniklou situaci.
,,Tak já jsem na místě, přeji vám šťastnou cestu,, ve spěchu pronese a rychle se hrne z vlaku ven se stále rudými tvářemi.
Pozoruji jí z okna, raději se nedívá, ale prozrazuje jí její úsměv.
Vlak se pomalu rozjíždí, musím se tomu všemu smát.
,, To jsem zvědaví, co mě ještě potká,, říkám si pro sebe, rozhlížím se po vagonu a do oka mi padne něco pod sedadlem.
Sehnu se pro to.
Seberu a prohlížím si to. V černé barvě, silikonové, po stlačení tlačítka to jemně vibruje.
Na nerezové destičce gravírované jméno Anna.
Bleskne mi hlavou myšlenka ,, Womanizer?,,
,, Hmmm, zajímavá cestovní pomůcka,, povím si pro sebe a zas ty divoké představy.
Někde sedí, to drobné vajíčko svou vibrací jí vyvolává neskutečnou rozkoš, kousáním spodního rtu potlačuje její vzdychání, vibrace se přenáší do celého těla.
Kroutí se, obě ruce tlačí tu nezbednou pomůcku více na klitoris, čímž je prožitek silnější.
Dech zrychlený, cítí, že vlna extáze nenechá na sebe dlouho čekat.
Nohy se jí třesou v křeči, napětí stoupá...... a náhlé uvolnění, příjemné teplo po těle a blažený pocit uvolnění s lehkým výstřikem.
Penis mám napnutý po takové představě, přivoním k té věci s touhou, že ucítím vůni její studánky.
Z rozpoložení mne vytrhávají brzdy vlaku, podívám se z okna, jsem na místě. Porovnám v kalhotách svého nezbedu, tak, abych nebudil pozornost ostatních z mého vzrušení. Anninu hračku pečlivě balím do zippacku.
Podívám se na hodinky.
Je ten pravý čas popojít někam do lesa, připravit si místo k utáboření a ráno konečně vyrazit.
Rozhlédnu se, hledám červenou značku, která mne dovede na horu Jedlová, ale výstup si nechám na ráno, kde si dám nějakou dobrou snídani.
Po osmy kilometrech přicházím k úpatí Jedlové, na okraji zdejší sjezdovky se rozhlížím, hledám přívětivé místo k přespání. Slunce zmizelo za horizontem a do kraje se pomalu blíží večer. Popojdu dál do lesa, kde nacházím ideální místo. Mezi stromy napnu hamaku, vybalím spacák, vařič a usednu na pařez k vaření čínské polívky.
Po večeři, lezu do spacáku. Se složenou rukou pod hlavou pozoruji koruny stromů nad sebou, nebe postupně mění barvu odstínu modré do tmavších a tmavších tónů. Ukusuji drobné kousky sušeného masa, poslouchám přírodu, jak sama se připravuje na nadcházející noc. Dojím poslední sousto, přivírám víčka a doufám, že se mi bude něco zdát o Anně......
…... Ráno mě probouzí zpěv ptáků a rychlé rány klepajícího datla kde si v hloubi lesa.
Koukám na hodinky, ideální čas všechno sbalit a vyrazit nahoru na snídani.
Cesta nahoru mi utíká celkem rychle, ani jsem se nestačil zpotit a už se mi otvírá pohled na rozhlednu a přilehlou budovu s restaurací. Beru za kliku a v lokále usedám ke stolu. Objednávám si velkou kávu a míchaná vejce se slaninou.
Po jídle upíjím z hrnku a nahlížím do mapy, kudy a kam se vydám.
Vyrážím.
Stále po červené přes zříceninu hradu Tolštejn a dál na Ptačinec, kde cestou kopíruji hranici s Německem. To už jsou Lužické hory. Mírně sejdu dolů, abych nastoupal na horu Luž s rozhlednou již na německé straně. Výhled je prakticky od Krušných hor až po vrcholky Krkonoš. Zkrátka paráda. Udělám pár fotek a pomalu sestupuji dolů na Německou stranu a pokračuji ke Krkavčím kamenům, skalnímu útvaru dvou věží na hřebeni. Zde se rozhoduji, jak pokračovat.
Vydávám se směrem na obec Jonsdorf po hranici CHKO Žitavské hory podél nádherných pískovcových skal a lomů na těžbu a výrobu mlýnských kamenu, abych se zas vrátil na naši stranu u Jánských kamenů pojmenovaných údajně po soše Jana Křtitele.
Mám už celkem hlad, blíží se doba oběda, a tak stoupám na horu Hvozd. Na jejím vrcholu je restaurace Hochwaldbaude s teráskou a útulným prostředím. Objednávám si samozřejmě řízek a brambory.
Vše zapíjím místním pivem, hledím z okna, jestli je na terase volno, abych si tam v klidu vypil kávu. Náhle mě do oka padla postava. Zrzavé vlasy. Anna, hlavu zakloněnou, obličej vystavuje záři paprsků. Objednám si kávu a zaplatím, opatrně s hrnkem vycházím na terasu.
,, Máte tu volno prosím?,, zdvořile se ptám.
Otevře oči, trhne sebou až její ruka málem převrhne její kávu.
,,Je, to je náhoda, co vy tady.,, otáže se a ubrouskem stírá kapky kávy na stole.
,, Od rána jsem na cestě, přecházím Lužické hory do jednoho městečka u Liberce, no a tady jsem se zastavil na oběd.,, stručně vysvětluji.
,,A co vy tady?,, ptám se.
,,Mám tu kousek ubytování a bylo mi doporučeno sem zajít.,, odpoví.
Chvíli mě mlčky pozoruje, prohlíží si mne, až uhne mému pohledu.
,,Chtěla bych se vám omluvit za tu včerejší nešťastnou situaci,, se sklopeným zrakem povídá.
,,Kterou myslíte? Nic jsem nezaregistroval.,, s diskrétností odpovím, i když v hlavě mi ta situace vyvstala a její dotyk v mém rozkroku byl velice příjemný.
,,No v tom vlaku, když jsem na vás upadla,, ujasňuje.
,,Anno, to je v pořádku.,,
Vyvalí na mne oči, zalapá po dechu.
,,Odkud znáte mé jméno?,, překvapeně se ptá.
Otočím se a z batohu vyndám zippack, který pečlivě skryji v dlani a tisknu do její z diskrétností vůči okolí. Sleduji její reakci. Otevře pod stolem dlaň, začervená se a podívá se mi do očí. Chce v nich něco vyčíst.
,, To je v pořádku, nic neříkejte,, zachraňuji její situaci jak reagovat.
Náhle se mění její ostych a zdrženlivost. Laškovně se usměje.
,,Předpokládám, že víte co to je?,, zeptá se.
Tiše kývnu na souhlas. Po těle se mi rozlije zvláštní horko, v klíně mi zaškube.
,, Měl bych si nárokovat nějaké nálezné,, povídám s lišáckým úsměvem.
Zasvítili jí oči, zachvěla se.
,, Nevím co bych vám mohla nabídnout,, povídá, ale je na ní vidět, že se zamýšlí.
Hlubokým nádechem se jí napínají prsa.
,,Mohu vás pozvat na večeři, kousek od mé chaty dobře vaří,, povídá přesvědčivě.
Teď přemýšlím já, to vše znamená, že trasu budu muset dojít zítra. Taková nabídka se přece jen neodmítá.
,,Dobře, ale platím já.,, odpovím.
,,A co budeme do té doby dělat?,, optám se.
,,Víte, ptám se, protože jsem celkem propocený a docela bych uvítal se někde umýt a převléknul se, než přijmu vaší pozvánku,, povídám s prosbou v hlase.
,, Tak pojďme ke mně do chaty, tam se můžete umýt a pak se uvidí,, odpoví.
Zvedáme se a pomalu scházíme dolů….
… ,, Támhle je koupelna. Dáte si něco k pití? Mám tu láhev sektu, co jsem dostala na uvítanou, ale nemám ji s kým vypít.,, povídá.
,, No tedy, když je to tak, neodmítnu,, usměji se na ní.
,, Dobře, tak běžím pro skleničky,, nadšeně odpoví a zmizí v kuchyňce.
Vrací se, na tváři radostný úsměv. Otevřu lahev s typickým bouchnutím špuntu a nalévám.
,, Na tykání?,, zeptá se.
Mike.
Anna.
Přiťukneme si, přitom se naše tváře přibližují k polibku. Celou dobu jí sleduji. S vášní zavírá oči, nastavuje rty mírně otevřené. Políbím jí a jako gentleman se diskrétně odtahuji a napiji se.
Její pohled byl pocitem mírného zklamání z očekávání. Proto rychle přiložila sklenku ke rtům a hasila hořkost.
,,Teď mne prosím omluv, vážně už tu sprchu potřebuji,, povím. Skloním se do batohu, abych si vytáhl osušku a čisté prádlo.
Zvedám se a otáčím, až narazím do Anny, stále stojící za mnou. Z rukou mi padají věci, jí v objetí zachytávám , aby neupadla.
,,Tady nejsme ve vlaku,, usmívám se na ní, stále s rukama obtočenými kolem ní.
Soustředěně mi hledí do očí.
,,Já vím, že ne,, odpoví, její volná ruka chytá můj penis a jemně stiskne.
Okamžitě jí natlačím na stěnu za ní, chytnu pod krkem, až zalapá po dechu. Přitisknu rty na její a hladově pronikám jazykem do jejích úst. Chytám jeden prs, tisknu v dlani. Obratem dravě líbá ona mne. Pomalu oddaluji tvář, stále se natahuje za polibky, kam jí má ruka na krku dovolí. Zastavím se na samé hranici, s otevřenými rty se stále snaží, jen čekám, kdy přestane. Napnutá čeká, olíznu její rty, až zanechám vlhkou stopu.
Odcházím do sprchy, ona stále stojí opřená o zeď, svou ruku na krku, jako by se snažila zachytit můj otisk, vzpamatovává se z posledních vteřin….
To be continued
Story written by .Thor.