V masérně

(Pokračování Odvoz na noční - II. část)

Václav stál u umyvadla a močil. Pro své masážní studio měl pronajatou místnost v budově bývalé střední školy, která zanikla. Původní velká třída několikrát přepažená byla rozdělena na tři menší místnosti, se společným WC na chodbě. Velikost přesně odpovídala možnostem pronájmu služeb jako je kadeřnictví, pedikůra a masáže.

Po vykonání potřeby si stáhl kalhoty ke kolenům, důkladně si opláchnul penis se šourkem. Vlhčenými ubrousky si pro jistotu ještě otřel okolí konečníku a podpaží. Chtěl mít jistotu, že udělal vše proto, aby z něj nebylo cítit jeho výrazné pižma, na které ho často upozorňovala manželka. Čekal totiž novou zákazníci. Ještě má k dobru slabých deset minut. Objednala se včera e-mailem. Domluva byla stručná rychlá, bez zbytečného vysvětlování. Vybavení studia, jeho kvalifikaci a ceník měla možnost shlédnout na internetových stránkách. Předem spokojený potencionální zákazník, je polovina úspěchu, což přináší chlupy – jak občas říkal penězům. Na poprvé si vybrala masáž jen klasickou, ale za to celého těla a celou hodinu. Nechá mu za ni necelých šest stovek – docela rychle vydělané peníze. Hlavně na ni musí udělat dobrý první dojem. Nenuceně ji podsune jednorázové kalhotky. To je známka úrovně poskytované služby. Jo, to on umí – navodit v ženě atmosféru důvěry a diskrétnosti.

V okamžiku, kdy vyhodil poslední ubrousek do koše, zapípal mobil. Zpráva od ženy: ‚Až přijdeš z práce domů, udělej z rohlíků žemlovku. Posbírala jsem pár jablek, co popadala.‘ Chtěl ji odepsat, ať ty příšerný rohlíky z Lidlu nechá na strouhanku, že žemlovku dělat nebude. Kromě vaření vody na kafe, byla žemlovka jediné jídlo, co svedl. Dokonce posledně mu ji i syn, se kterým se stále hádá, pochválil. To už je co říct! Jenže dnes se mu ji péct rozhodně nechce.

Na chodbě zaklapaly o dlažbu podpadky a zastavily se před jeho dveřmi. Klapání vystřídal hlas paní Vosáhlové, pedikérky a největší drbny v budově. „Jen klidně zaťukejte, pan Václav tam dneska je. Viděla jsem ho přicházet.“

Chvíli bylo ticho, pak následovalo jemné zaťukání. Už je tady. Rychle zkontrolovat, zda je utřený umyvadlo, sáhnout do kalhot, urovnat rozkrok, aby nevypadal vyzývavě. První dojem je důležitý. ...a rychle otevřít.

„Dobrý den, vítám vás,“ pozdravil jako vždy, ale když pohlédl kdo přišel, zůstal oněměle stát.

„Dobrý den. To jste překvapen. Viďte!“ podávala mu ruku osmadvacetiletá zrzka velmi kyprých tvarů. Byla u nich několikrát na návštěvě, přítelkyně jeho syna. I když ho vkus jeho synatora vyvedl z míry, tak v rámci dobrých rodinných vztahů ji několikrát pozval na masáž. Což mu vždy s díky kantně odmítla a on to uvítal, protože by zadarmo plýtval nejen časem, ale i ručníky a masážními oleji. Masírovat někoho z rodiny nebo přátel, není praktický. Bez výdělku. Krom toho mu obézní lidé nejsou sympatičtí.

„Dobrý den. To jsem tedy nečekal. Proč jste mi neřekla, že….“ přijal její podávanou ruku. ‚Je jako leklá a zpocená ryba,‘ nenápadně si otřel prsty o bílé kalhoty.

„Vždyť jsem se vám v emailu představila. Myslel jsem, že vás to napadne.“ Zvonivě se rozesmála a na tváři vyloudila ten nejsladší úsměv, co dovedla.

Věděl jen letmo, jak se jmenuje. S jejím příjmením nepřišel zas tak často do styku. Syn o ní mluvil jako o Andrejce. Považoval vše jen za shodu jmen. „Je to jen lehký komunikační šum,“ opětoval ji afektovaný úsměv a ukázal na zástěnu v rohu. „Tam si můžete odložit. Máte tam osušku i ručník. Lehátko je zde. Předpokládám, že domluvená masáž stále platí. Pokud si přejete zpestření medem nebo baňkami, rád vám posloužím k dokonalému uvolňujícímu zážitku.“

„Ano platí,“ špitla Andrea a než zašla za paravan, rozhlédla se po místnosti. Zvednutím namalované linky v místě vytrhaného obočí dala najevo obdiv, jak muž dokáže sladit dvě barvy (bílou a pistáciově zelenou) tak, aby vytvářely poklidnou uvolňující atmosféru. Pistáciově zelené křeslo, svíčky, ručník a osuška, bílé zas lehátko, paravan, kýčovitý trpaslík s vystrčeným zadkem jako kasička a i stojánek se zapálenou vonnou tyčkou. Znala ho jen z rodinného prostředí jejího přítele, kde na ni působil dost autoritářsky a i jeho syn se o něm zmiňoval jako o despotovi. Nyní si usedal do křesla, zády k ní, demonstroval patřičnou diskrétnost k ženě, než si odloží a lehne na nastavitelné elektrické masážní lehátko. Choval se k ní jako muž k ženě, kterou ctí. Líbil se jí. Byl vysoký štíhlý s nakrátko střiženými černými vlasy prorůstající stříbrem. Tváře mírně propadlé, hladce oholené. Z bílé košile s krátkými rukávy koukají svalnaté paže a ruce porostlé černými chloupky, mezi nimiž se jako jednotlivé pramínky křižují vystouplé žíly. Netrpělivě zakašlal, aby ji upozornil, že nemá lelkovat, ale odložit si.

Za půl hodiny, když ležela na lehátku s jedním ručníkem zakrývajícím prsa a s druhým boky, ji masíroval širokými krouživými pohyby od zdola nahoru mohutná stehna. Hebká kůže se mu pod tlakem prstů vlnila a červenala. Když pak přes lýtka došel na prsty, které jemně mnul a tahal, sjel ji z hrudi ručník a odhalila se obrovská prsa rozvalená svou tíhou do stan. Bradavky ji stály jak dva lískové oříšky uprostřed dvou kulatých růžových dvorců ke kterým se na bílé kůži sbíhaly dvě větvičky modrých žilek. V rozkroku cítil, jak se mu probouzí topořivá tělíska. Zvedl ručník ze země a chtěl ji zahalit. Ztopořenou boulí v kalhotách se otřel o její hřbet ruky na kraji lehátka. Lekla se a slabým škubnutím se mu dotkla rozkroku. Nedokázala rozpoznat zda to bylo do šourku nebo penisu. On ji na oplátku při zakrývání zavadil o bradavku. Vzdychla a zavadila ještě jednou. Tentokát silněji a už rozpoznala napůl stažený žalud. Přimáčknul se víc na její ruku. Ona mu ho pevně sevřela. Kapky touhy prosákly zkrz bílé kalhoty.


„Ach...Bóóóže!“ rozlehlo se po místnosti, když vzal mezi prsty pravý plátek její mušličky. Celá zpocená tekla jak vodopád.

„Drž hubu, děvko. Nejsme v baráku sami!“ upozornil ji odvážně, tak aby to neslyšela Vosáhlová z pedikůry.

Vystoupil z kalhot, ve kterých měl uvězněná chodidla. Jedním kopnutím odletěly někam do rohu místnosti. Postavil se ji k nohám a do rukou vzal kotníky s mohutnými lýtky. Chtěl ochutnat mladou šťávu. Přisunul si ji blíž a poklekl před její do hladka oholený vchod rezevírající se uzké jeskyně. Střežil ho úzký proužek na krátko střižených rezavých chloupků na sametově tučné bělostné kůži. Lehce zakmital na poštěváčku a začal sát růžovoučké plátky. Začala téct ještě víc. Ocas mu trčel k prasknutí. Jednou rukou si jej honil a druhou nadzvedával bělostný polštář nad jejím vchodem, aby jazyk zajížděl co nejhlouběji.

Kousala se do prstů, aby tím zabránila svým hlasitým projevům prožívané rozkoše. „Já to nevydržím...“ zapištěla a uvolnila stavidla.

Žhavý zlatavý proud mu začal stříkat přímo do obličeje. Odrážel se od jeho nosu čela a štípal v očích. Cítil jak mu chcanky tečou z brady na hrudník, břicho, ocas a houpající se pytel. Pumpování pravačkou se rázem proměnilo na rytmické mlaskání stahující se předkožky a pleskající koule rozstřikovaly moč na všechny strany.

„Co blbneš ty děvko!“ vykřikl překvapeně a vstal. Ale neměl teď čas řešit podlahu plnou chcanek v masérně. Potřeboval se udělat a bylo mu jedno v jakej sračkách šlape. Chtěl orgasmus! Byl jsi jistej, že bude silnej, a že to bude dobrý žrádlo. Nesmí takovou šanci propásnout. Nohy mu ujížděly po mokrém linu. Chytil se lehátka, sešlápl páku a vysunul si rezavou boubelku o pár centimetrů výš. Tak aby ji pěkně mohl mrdat. Podíval se na její úzkou frndu roztáhl tlustá stehna a zajel svým šestnácticentimetrovým ocasem dovnitř. ‚Není čas na navlíkání gumy. Jen zdržování. Chci mrdat, mrdat tu rezavou pizdu a vystříkat se jí na to tlustý břicho. ...jo kozy ji chci postříkat. Olízat čerstvou mrdku z velkých bradavek!‘


Když Andrea vyšla z poza paravanu, již oblečená a upravená, obešla na zemi několik jednorázových prostěradel, do kterých se vsakovala moč. Stydlivě zkřivila nad tou spouští svůj nosánek velikosti hrášku a po špičkách přešla směrem k malému stolku. „Mohu zas někdy přijít?“

„Samozřejmě. Uvítám, když zas využijete moje služby,“ odpověděl ji Václav a ležérním způsobem na stolku posunul účtenku na částku 580,- Kč.

S přiměřenou dávkou hrané nechápavosti se na něj podívala a vzdychla.

Václav ucítil závan levného parfému. Před očima mu proběhla krátká vzpomínka na nevlastní matku a lahvičku s voňavkou ‚Živé květy‘. Po několika vteřinách se vrátil do reálu: „To je obvyklá cena, za hodinovou masáž. Byla taková dohoda, ne?“

„Ano byla,“ potvrdila a zklamaně vytáhla z kabelky peněženku.

Když na stolek položila tři dvoustovky, doprovodil ji ke dveřím rozloučil se. Pro jistotu ještě zamknul. Ze šuplete vytáhl plastový pytel na odpadky a pomalu do něj sbíral tu spoušť.