Prohraná sázka s velikonoč. zajíčkem

"Michaelo, proč se tváříte pořád tak kysele ? Večírek je v plném proudu. Lidem se to tu líbí, zařídila jste to skvěle." ptal se mi šéf.
"Protože jsem se chtěla ráno probudit už jinde. Protože se nedělají večírky v pracovní den před svátky, protože někteří mohou a chtějí odjet na prodloužený víkend. Měli jsme tu být včera, ne dneska. Nezeptal jste se, neporadil, zamluvil termín a - Postarejte se o zábavu. Vy za chvíli odjedete domů a já tu budu strašit a všechno kontrolovat, aby doplňovali jídlo a neflákali se. Nevyspím se, bůh ví, kdy ráno vyjedu a ..." nedopověděla jsem.
"Tak se na mě už nezlobte a bavte se. Nepůjdeme na bar ?" ukecával mě.
"Nepůjdeme, zazvoní vám tele ..." nedopověděla jsem pro změnu zase já, protože mu vážně zazvonil a šla jsem se napít sama.

"Dvojitou tequilu, prosím." poručila jsem si a odložila diář na pult. Nemám ráda barový stoličky. Nesedím přirozeně a blbě se z nich slejzá. Navíc mi nutí, klátit nohama a vypadám pak, jak znuděnej skřítek. Proč jak. Kopla jsem do sebe zlatavý mok na ex.
"Ještě jednou, děkuji." ani jsem se neoklepala, ale tuhle už budu ucucávat. Vedle mě si sedl nějaký mladíček a snažil se na mě nenápadně civět. Měla jsem chuť říct: "Co je ?" ale namísto toho jsem si řekla: "Drž hubu a nebuď protivná kráva. Ať čumí, když nic jinýho neumí." Nemůže za to, že nemáš ráda mladý kluky. Nevypadají jako chlapi, nejsou chlupatí, vysocí, nic. A ty jejich prsty s dětskýma rukama. Tak aspoň můžou z fleku fistovat. Zasmála jsem se vlastnímu vtipu, bohužel nahlas.

"Bavíte se, slečno ?" zeptal se a to posral.
"Máte dojem, že jsem slečna ? Vážně ? V mém věku, kdy bych mohla být vaše .. tvoje máma ?" podívala jsem se na něj přísně. Neudělalo to s ním nic. Otočil se víc směrem ke mně a:
"Vy musíte být paní "Ostrá". Varovali mi, že jestli tady dneska večer něco neklapne, přijde sexy baba a bude ukusovat hlavy."
Snažila jsem se nesmát a zachovat dekorum. Šlo mi to. V práci, se před kreténama přetvařuju pořád. Proto jsem u šéfa tak oblíbená - s ničím se nemažu. Přijdu tam, sjednám pořádek, rozdám úkoly, odejdu středem a je mi jedno, že mi lidi nemají rádi. Jsem sólistka.
"Neukusuju, jen trhám. Nejsem kudlanka. Kam bych přišla, kdybych měla mít se všema blbcema pohlavní akt a teprve potom je zabít ?" mluvila jsem vážným, tázavým hlasem a čekala co on. On se usmíval a hypnotizoval mě očima.
"Pohlavní akt ?" smál se a upil ze své skleničky. Ani jsem si nevšimla, že taky pije tequilu.
"Jsem Petr. Petr Kašpárek, který i když na to třeba nevypadá, umí zahrát velké divadlo. Kdyby vás to zajímalo ... paní ... ? ťuknul do mé skleničky.
"Nezajímá." začal mě nudit. Dopila jsem a seskočila dolů a přála si, aby to bylo bez nehody s těmi vražednými podpatky. Sebral můj diář dřív než já, zase se na mě s takovým chtíčem podíval a povídá:
"Dejte mi šanci."
"Ne." a v duchu jsem si říkala, co teď přijde za kecy a otřepané fráze.
"Když vás pobavím nebo příjemně překvapím, strávíte se mnou noc a necháte všechno na mně." řekl přímo.
Nevím co mi to napadlo, asi jsem si byla sebou příliš jista, nevím ... vzala jsem si diář, vyndala z něj vizitku a podala mu ruku: "Domluveno."
"Takže nejste "Ostrá" ? To jsem vážně moc rád. Mám svůj penis totiž rád, živí mě." usmál se potutelně a malou kartičku uložil. Já se smála naplno. Ale jen v duchu. Né, že bych z něj byla unešená, ale pobavil. Za dvě hodiny, jsem ale nevěděla, že jsem se s někým, jako on, vůbec bavila.

Do půlnoci všechno klapalo, jídlo bylo vynikající a já, přestala být protivná. Ještě přežít striptýz a můžu domů. Konečně, zívla jsem si. Potřebuju kafe. KAFE !
Zazněla hudba a začalo vystoupení. Muž v kostýmu zajíčka s pomlázkou a košíkem vybarvených vajec, přišel na podium a zarepoval nějakou velikonoční odrhovačku. Bylo to ale vtipné. Smála jsem se. Pak začal tančit break dance a to tak, že jsem z něj nespouštěla zrak. Zrak vytřel všem v sále. Hudba zpomalila a on se začal pomalu svlékat. To mě nebralo a tak jsem šla na bar, na to kafe. Protože publikum hvízdalo a smálo se, otočila jsem se. Ten zajda byl neuvěřitelnej. Pohyboval se s takovou lehkostí a přitom mužnou silou. Zaujal mě. Dívala jsem se na něj tu chvíli, než přede mne postavili šálek horkého espressa. Pak jsem se věnovala jen své kávě a vychutnávala si ji. Přišla jsem o to, kdy byl striptér zcela svlečený a slezl dolů mezi nadšené přihlížející. V pravé ruce měl pomlázku, v levé proutěnou ošatku, kterou si přidržoval u rozkroku. Penis měl opletený stužkou a na konci ovázaný mašličkou, měl ho volně položený v ošatce a přes něj byla naskládaná barevná, vesele pomalovaná vejce. Ta svoje, tam měl taky, ale to zatím nikdo nevěděl a já, už vůbec ne.
Přistoupil k první ženě a ta musela vyšpulit zadnici, dostala přes ní našupáno a směla si vzít z ošatky vajíčko. Druhá taky a pak už se dámy stavěly do řady samy. Moc nás ve firmě není, tak deset ženských a patnáct chlapů. Zdenda ze skladu, o kterém všichni věděli, že je na zajíčky, si stoupnul taky, ale dostal košem. Respektive, dostal by prázdnou ošatkou, kdyby byla prázdná. Nebyla. Zbyla v ní poslední dvě vejce a ta čekala na mě.

Nahý velikonoční zajíček za obrovského aplausu, který mě donutil se otočit, že už je konec, já všem poděkuju za účast a jede se domů, mi vyrazil dech. Obratně přede mnou zlomil v dlani pomlázku a hodil na zem. Podíval se na mě očima, které jsem teprve teď poznala a ta svoje, na něj překvapením vytřeštila, trochu nadzvedl ošatku a smyslně pronesl:
"Nabídněte si, paní Michaelo."
Rázem jsem litovala, že jsem se před pár hodinama, ohradila proti té slečně. Paní Michaela. Připadala jsem si rázem tak stará a styděla jsem se. Ten kluk byl vážně dobrej. Jak tancoval, jak to měl připravené, bylo to vtipné, mile překvapil a mě naskočila husí kůže, že ...
Kolegové na mě zírali, co budu dělat. Nezkazím žádnou srandu, mám ji ráda a umím přiznat, že i já, se můžu mýlit.
Do jedné ruky jsem vzala jeho vejce a druhou hodila ošatku na zem. Zmáčkla jsem mu koule, naklonila se k němu a aby to slyšel jen on, pošeptala:
"Seš dobrej, mladej. Překvapil´s." a políbila jsem ho.
"Potřebuju to písemně, paní Michaelo." jen si skočím pro papíry. Už mi začínal s tou paní Michaelou srát.

Ani ne za deset minut přišel na bar, převlečený do civilu jako prvně, když se mi představil. Byli jsme tam skoro sami, protože jsem té pauzy využila k ukončení večírku a tak se kolegové rozcházeli. Položil přede mne papír s hodnocením. Od jedné hvězdičky k deseti, jsem měla ohodnotit vystoupení. Bylo pět otázek, ke každé jsem dala deset hvězdiček, protože se mi to líbilo, bavila jsem se a překvapil. Než jsem se dole podepsala, koukla jsem na hlavičku. Firma, která striptýz zajišťovala, byla jeho. Petra Kašpárka. A já byla jeho na celou dnešní noc.
Doufala jsem, že nebude chtít jet ke mně. Doma bordel, nic k jídlu a mrouskající se kočka, kterou jsem nestihla vykastrovat. Nechtěl.


... pokračování ...


Povídka je samozřejmě vymyšlená. Nezakládá se na pravdě. Jsem zodpovědná - moje kočka je vykastrovaná !