Markýzova metoda výuky němčiny

„Ne, Denisu k maturitě pustit nemůžu. Vždyť nezná ani konjunktiv plusquamperfekta!“ rozčiluje se profesorka v tlustých brýlích neurčitého věku. Kdybych ji neznal, myslel bych si o ní, že je zcela a asexuální, aspoň tak v tom strašném kostýmku vypadá. „Pane řediteli, dcera by mohla chodit na doučování…“ obrací ke mně toužebně oči její matka. „No…,“ předstírám, že hledám řešení. Ve skutečnosti přemýšlím, jestli bych vojel radši ji nebo její dceru. Obě mají velmi bujné poprsí, matka to zdůraznila velkým výstřihem, dcera výstřih nemá žádný, ale má zase velmi těsné tričko. „Možná bychom mohli zkusit doučování Markýzovou metodou, co říkáte paní kolegyně?“ „Ale to je experimentální a nevyzkoušený způsob výuky, navíc to není vhodné pro každého studenta…,“ na oko protestuje profesorka, ale nedalo si nevšimnout záblesku chtíče za jejími tlustými brýlemi. „Ano, paní profesorko, prosím, zkuste to Markýzovou metodou!“ žadoní matka a já se jenom směji pod fousy. Kdyby tak tušila, o co prosí! „Já myslím, že Denisa bude k tomu vhodná. Navíc vám mohu pomoct, paní kolegyně,“ povídám smířlivě, a zatímco cítím vděčný pohled matky i dcery, ještě dodávám: „ale možná nám ale budete muset trochu pomoct, paní Malá. To víte, Markýzova metoda není jednoduchá.“

Zaklepu na dveře tělocvičny. Otevře mi němčinářka, tentokrát ale má na sobě kožené, velmi upnuté kalhoty a vysoké podpatky, jinak vůbec nic. Nemá ani svoje tlusté brýle. Sjedu zrakem na drobnější prsa, pevná a krásně kulatá, akorát do dlaně. „Paní Malá si přála poznat tu slavnou Markýzovu metodu,“ povídám, jako kdybych představoval běžnou návštěvu, „je překvapená, jak rychle se její dcera zlepšila v němčině.“ „Nejenom v němčině, i matykář si ji v poslední době chválí,“ dodává učitelka a vtahuje matku dovnitř. Ta je tak zkoprnělá z toho, co vidí, že vůbec neprotestuje, ani když za námi pečlivě zamykám dveře.

Její dcera stojí nahá zády u ribstole. Ruce i nohy roztažené a pečlivě přivázané. V pochvě zasunutý vibrátor. Přes oči má šátek a na uších velká sluchátka. „Právě probíhá fáze učení,“ vysvětluje učitelka. „Podle posledních výzkumů, si žák nejvíce zapamatuje učivo, které má navázané na silné podněty. Do sluchátek ji pouštím slovíčka a stále ji udržuji v předorgasmatickém stavu,“ a zcela mechanicky ubere vibrace vibrátoru, protože ji připadá, že žačka dýchá trochu rychleji. „Za chvíli přejdeme do fáze zkoušení, uvidíte sama, buďte pak ale prosím potichu, nebo budu muset zasáhnout,“ říká přísně.

Sundá žačce sluchátka z uší, oči ji ale nechává stále zavázané. Do ruky vezme bičík. „Tak Denisko, jak se řekne úskočný?“ „Hinterlistig,“ odpovídá žačka mechanicky. „Hloubavý?“ „grüblerisch“ … Takto učitelka předčítá jedno slovo ze slovníčku za druhým a žákyně odpovídá. Kdykoli zaváhá a neodpoví ihned, němčinářka ji pleskne bičíkem přes prsní bradavku. Při liché chybě přes levou, při sudé přes pravou. Pokud vůbec neví, schytává to její poštěváček. Počet chyb narůstá a Denisa má už obě bradavky i Venušin pahorek pěkně červený a naběhlý. Zkoušení ale pokračuje stále dál. Její matka na to všechno jenom nevěřícně zírá. „Nechcete si to také vyzkoušet, paní Malá?“ a aniž bych čekal na odpověď ji přivazuji k vedlejší ribstoli. Chudák je tak v šoku, že se ani nebrání.

„Vidím, že se počáteční rychlý pokrok nějak zastavil, paní kolegyně,“ povídám a učitelka mi dává za pravdu. „Budeme muset změnit podněty,“ povídám lišácky a přináším malý kufřík. Když ho otevřu, matka začne křičet: „To nemyslíte vážně, vždyť je jí teprve sedmnáct!“ Němčinářka ale rychle přiskakuje s roubíkem: „Já vám říkala paní Malá, že musíte být potichu.“ Zase vidím ten záblesk chtíče v jejích očích, tentokrát ho žádné brýle neskrývají.



Co byste chtěli, aby v tom kufříku bylo? Napište mi vaše nápady, čím nápaditější tím lepší! Pokud mě to vezme za koule tak tak napíšu pokračování