Viking - slib

Příď drakkaru prořezává hladinu řeky Elb.
O hlavu draka pyšně čnící vysoko nad vodou se opírá muž, urostlý severský válečník. V jedné ruce mezi prsty hladí přívěšek na krku ve tvaru kladiva. Symbolu jednoho z jeho bohů. Druhou má položenou na hlavici jílce svého meče. Pozoruje okolní krajinu na první pohled plodnou. Mohutné bukové lesy skrývající zvěř v hojných počtech, řeka po níž plují, je plná velkých ryb.
Oči nadšením těkají po zelené krajině za zvuku pravidelně dopadajících vesel na hladinu se pomalu propadá do vzpomínek..

„Thorstene, až zemřu, odejdi prosím tě do mé země, tady tě čeká nevalná budoucnost řadového válečníka. Po smrti tvého otce vidíš sám, jak se sousední jarlové k nám zachovali, když jsi byl malý. Teď v tvém věku jsi pro ně hrozbou a budou se snažit se tě zbavit. Najdi dvůr mého rodu, určitě tě přijmou. Najdi sobě ženu, založ rodinu, a věrně služ panovníkovi a dostane se ti úcty a uznání.“
Jeho matka skončila jako otrokyně po loupeživých nájezdech Vikingů. Před několika lety byla přepadena se svou družinou na obchodní cestě se svým otcem do germánských zemí. Následně se do ní zamiloval její pán Thorsten Dobyvatel, kdy ženy jejího národa měli na trhu s otroky velikou cenu nejen pro jejich krásu, ale i plodnost. Jejich temperament se rovnal severským ženám.

„Thorstene, co tě vede jet sem do tohoto kraje?“ ptá se ho obchodník krále Horika, vyslaného do Fragy za obchodem.
„Vracím se do země mé matky a dostávám slibu, co jsem jí dal“ odpoví a dál sleduje řeku před sebou.
„ Chci tě varovat, my Vikingové jsme v této zemi zapovězeni“ povídá obchodník.
„Proč?“ dožaduje se vysvětlení Thorsten.
„ Byla tu zavražděna panovníkova babička, moudrá to žena, kterou tu měl panovník za váženou duchovní ženu a jejími vrahy údajně byli dva Vikingové.“ důvěrně vysvětluje obchodník.
„ Jak se ta žena jmenovala?“ Thorsten vyzvídá více.
„ Ludmila, údajně její snacha Drahomíra najala vrahy, po kterých se slehla zem.“
„A víc nevím, jen tě varuji, že budeš na očích každé živé bytosti v tomto kraji.“ dodá obchodník.
„Vřelé díky příteli, někde před městem prosím přiraž ke břehu, vydám se hledat matčino rodiště.“ požádá Thorsten.
Oba sledují, jak před přídí sestupují úbočí skal, rovinatá krajina ukazuje na horizontu špice věžiček blížícího se města. Muž na zádi stočil kormidlo a drakkar se blížil ke břehu.
Thorsten vyhazuje věci na břeh.
„Ještě jednou ti děkuji příteli,“ poděkuje obchodníkovi, otočí se a skáče na břeh.
„Kousek odsud na východ je krčma, tam si můžeš koupit koně“ volá obchodník a máváním dává poslední sbohem.
Thorsten hodí přes rameno popruh svazku věcí, otcův štít a vysokou travinou se blíží k cestě směřující na východ, jak radil obchodník…


… uprostřed svažující se louky stojí shluk chatrčí přilehlých k jedné větší budově. Thorsten se pomalu blíží, přes dveře slyší hluk opilců uvnitř. Zatlačí do dveří, které se se skřípěním otvírají, a vstupuje dovnitř. Náhle vše ztichne, oči místních civí vražedně na cizince. Vše naruší krčmář.
„Odpust pane, ale nesmím tě obsloužit, jsi severský pohan a já nechci potíže“ krčí se krčmář.
„ Ani když ti dobře zaplatím?“ Thorsten vytáhne měšec s denáry a chrastí jím před očima krčmáře.
Ty mu rázem zasvítí chamtivostí.
„Co si bude pán přát?“ Krčmář se kroutí jak had, rázem zapomněl na veškeré následky.
„ Nějaké jídlo a pivo“ odpoví Thorsten.
Krčmář se podlézavě ukloní a zmizí. Cestou k bečce s pivem mrkne na dívku sedící v rohu. Ta se jen usměje, rozváže šňůrku košilky, čímž více odhalí své bujné poprsí na obdiv. Vyzývavým krokem se blíží k Thorstenovi sedící k ní zády. Přistoupila k němu z boku, sehnula se a položila ruku kolem jeho ramen. Thorsten se k ní ohlédl s překvapením, oči mu okamžitě vklouzli do výstřihu volné košilky, kde se pohupovali v celé kráse její prsy s velkými dvorci a trčícími bradavkami.
„Nechce pán nějaké povyražení?“ Zašeptá mu do ucha, na ušmudlané tváři jí svítil úsměv.
Teprve po vyslovení otázky vzhlédl do jejích očí. Mohl si ji více prohlédnout. Zevnějškem nebyla zrovna přitažlivá. Špinavé a otrhané oblečení několikrát spravované. Obličej samá šmouha.
Na severu každá žena i nejnižšího původu dbá o sebe.
Thorsten jí nataženou rukou ukázal, aby si přisedla naproti němu.
Poslušně usedla, sledovala talíř s pečeným masem, co mu právě krčmář podal spolu s korbelem piva.
„Máš hlad?“ promluvil klidně a napil se.
Ona jen žádostivě kývala hlavou. Přisunul misku před ní. Okamžitě se pustila do jezení.
„Má krčmář nějaké koně?“ ptá se.
„A…a…ano má“ odpoví s plnou pusou.
Polkne sousto a povídá: „Můžu ti ukázat, který je nejlepší“
„Později“ odpoví.
Mávne na krčmáře, ten pokorně přispěchá.
„ Přeješ si pane?“ táže se.
„ Chtěl bych koupit koně a tady děvče říká, že nějaké máš na prodej“
„Tak prosím, ona ti je ukáže a vyber si, na ceně se domluvíme“ odpoví krčmář a ostrým pohledem zírá na dívku, jako by tím něco signalizoval. Ta jen sklopí oči a mlčí.
Thorsten dopije korbel, podívá se soucitně na dívku a povídá.
„Tak mi pojď ukázat ty koně.“
„Krčmář není zrovna na tebe milí“
Dívka mu počala vyprávět, jak se k němu dostala, že z ní udělal lehkou děvu, a když nebude po jeho vůli, zbije jí. Po nocích jí pak navštěvuje ve stodole a musí mu kouřit jeho malého a smradlavého ptáka.
„ Proč neutečeš?“
„Nemůžu, pane, rodiče mne dali k němu, aby jim za to dal trochu jídla, jinak by nepřežily.“ odpoví.
„Tak to je on“ ukazuje dívka hřebce černého jako je sama noc. Thorsten si jej prohlíží, vypadá zdravě a silně. V tichosti už přemýšlí, že to bude s tím šejdířem složitý obchod.
„Přiveď toho šizuňka, ať dohodneme obchod.“ rozkáže dívce.
Po chvíli se s vrzáním otevřou dveře, padají nadávky na dívku. Za krčmářem vyjdou ještě tři muži.
„ Kolik za něho chceš?“ zeptá se Thorsten.
Krčmář se jen usmívá. „ Dáte mi šest denárů“
„ Tři a přidám ti dva navíc, když propustíš tu dívku“ promluví s vážností Thorsten.
„Na to zapomeň, pane, dej mi čtyři a ujížděj nebo se ti něco stane“ vyhrožuje krčmář.
„ Už jsem řekl, pět a propustíš jí“ neoblomně odpoví Thorsten.
„Pane, udělejte, co říká, jinak vás vážně zabije“ prosí dívka.
„Mlč, čubko!!! Tak co pane, hoši jsou nervózní“ zkřikne a dívá se na muže za ním.
„ Jak jsem řekl, pět a přežijete všichni“ odpoví Thorsten.
„Zabijte ho“ rozkázal krčmář.
Hrdlořezové se rozběhli s tasenými zbraněmi proti Thorstenovi. Ostří severské oceli se několikrát se zalesklo a se řinčením zasadilo rány, tři postavy leželi v blátě bez života.
„Pozor“ zvolá dívka.
Thorsten se v pokleku nad posledním mužem otočí a meč hasí světlo v očích krčmáře.
„Pane, musíš utéct, krčmářovi přívrženci po tobě půjdou“ varuje ho dívka.
„Dobrá tedy, pojedu na sever, kdybys hledala pomoc, před hvozdy je velká usedlost, tam mne najdeš“ naposledy promluví Thorsten, nasedne na koně a vyráží k temnému lesu.
„Dej pozor pane, v tom lese je prý divá žena co zabíjí pocestné“ volá za Thorstenem.
Ten už však nic neslyšel…


Po dalších hodinách putování, padala na Thorstena únava a rozhodl se utábořit stranou od cesty, kdyby jej pronásledovali krčmářovi hrdlořezové.
Na malém plácku vysoko nad cestou shodil sedlo, rozhodil kůži pod sebe. Oheň ani nerozdělával, aby se neprozradil. Ulehl s rukou položenou na jílci, zavřel oči a před ním se znovu objevila ta pohupující se prsa dívky. Cítil neklid a vzrušení, v dlouhém přemítání nakonec tvrdě usnul…
Po noze od kolene postupuje hřejivá ruka směrem k rozkroku, kde se zastaví a hladí jej, jemně stiskne. Prostor klína vyplňuje narůstající jeho mužství. Přidává se druhá ruka, která se snaží povolit proužek kůže uvázaný na kalhotách v pase. Povedlo se. Ručka opatrně mizí za lemem kalhot, prsty proplouvají ochlupením, až pevně sevřou tvrdý nástroj. Žíly, na něm v pulsech tepou krev.
Druhá ruka se s jemností snaží stáhnout lem kalhot níže, aby se celá délka bojovníka dostala ven na světlo úplňku měsíce. V celé své délce jej přidržuje k nebi, lehce naběhlí žalud si otírá mezi pysky. Hlava se vnoří do útrob až ….
Thorstenova ruka svírající nůž se zastavila na hrdle.
„Kdo jsi, mluv“ procedí mezi zuby, než si uvědomí situaci, v které se nachází. Celou dobu byl v krásném snu a teď vidí tohle. Volnou rukou vezme chomáč jejích vlasu a natáčí hlavu tak aby si prohlédl tvář ve světle měsíce.
„To jsi ty?“ překvapen promluví, už nebyla ta ošklivá a špinavá.
„Odpust pane, volala jsem za tebou, že tu žije divá žena a dnes je úplněk, noc magie“ omlouvá se, v očích žár neuhašené nadrženosti.
„Abys pochopil, ležel jsi tu, dnes je náš pohanský svátek plodnosti a já tě využila“
Thorsten chvíli mlčel, nůž zabodl vedle sebe do země, chytil okraj košilky pod krkem a škubl tahem dolů. Z cárů na něj vykoukla její krásná prsa. Zvedl se do sedu a mezi zuby chytl jednu bradavku, až dívka sykla bolestí smísenou se vzrušením, začala se vlnit na stále stojící chloubě v jejím lůnu. Thorsten dívku volnou rukou obejmul a s dlaní svírající její pozadí, si jí více přitáhl k sobě. Údery na její zadek povzbuzoval její tempo, když se zdvihala a dosedala na trčícím kopí. S hlavou zakloněnou k nebi její vzdychání se neslo korunami stromů ztichlého lesa. Zatínala nehty do jeho ramen, jako drásající šelma svou kořist. Thorsten se blížil na vrchol blaha, pohybem pánve jí vycházel vstříc, funěl ve zrychlujícím tempu. Divoženka zrychleně vlnila prdelkou, její studánka vydávala čvachtavé zvuky, zrychleně a krátce vzdychala.
„aaaahhh“ její finální výkřik se nesl s ozvěnou.
Thorstenův penis zaplavuje vlna za vlnou, až s posledním hlasitým výdechem začne plnit dívčino luno.
Oba padnou na sebe, zhluboka dýchají a propadají se do snění.

Svítá.

Thorsten otevře oči, je sám, dívka zmizela, jako by nikdy nebyla. Marně se snaží rozpomenout, zdali to byl sen nebo ne. Jediným důkazem byl nůž stále zapíchnutý v zemi….
Sedlá koně a poutá věci k sedlu. „Co příteli, byl to sen?“ promluví na němou tvář frkajícího zvířete.
Nasedne.
„Tak jdi příteli, na sever je to ještě kus cesty“




Story written by .Thor.