Šluknovský výběžek, hledání Freyi

Sobota.
Je ráno, otvírám oči. Dnes mne čeká jeden z nejkrásnějších dní.
Šluknovský výběžek, kraj s nijak výraznou historií, ale romantickým rázem. Domy a chalupy po Němcích jsou rozesety po svazích luk a údolí říček. Na vrcholcích zdejších kopců, protože ani zdánlivě nepřipomínají hory, stojí starobylé rozhledny už z konce devatenáctého století. A k jedné takové rozhledně se vydávám, ale to ještě s jistotou nevím, kam přesně…
„Nastupuji do vlaku“ odesílám telefonem zprávu. Napjatě čekám na odpověď.
Taková hra se mi začíná zamlouvat, víš jen kam jet, ale kam přímo to je doposud tajemstvím.
„Vlčí hora, až budeš na místě, tak se ozvi .“ krátká odpověď.
Okamžitě koukám do mapy a hledám bod zájmu. Musím se smát, rozhledna, místo kolem kterého, se před časem točila naše debata. „Tak proto“. Okamžitě kalkuluji kde vystoupit z vlaku a kterým směrem se vydat. Prstem na pravítku mapy určuji vzdálenost. „Zhruba dvanáct kilometrů, dvě a půl až tři hodinky cesty. To jde“.
Vlak zastavuje, před nádražím hledám turistickou značku. Červená. Jak jinak, vydávám se na cestu. Je krásně, slunce svítí, jemný vánek čechrá listí v korunách stromů. Míjím Kočičí skálu a směřuji na Kamennou horku s vyhlídkou, tentokrát po modré. Sednu na lavičku, sním kousek sušeného masa, trochu se napiji a pokračuji dál. Těším se, až ji najdu, dáme si odpolední kávu a strávíme zbytek víkendu spolu. Pyšnila se, jaké krásné místo vybrala. „Budeš nadšený“ napsala.
Opravdu se na ní těším, na tu Zelenookou Freyu jak jsem ji pojmenoval. Severská bohyně sexu, lásky, krásy a čarodějnictví. To vše, se v ní přesně zrcadlí.
Sestupuji mírně dolů a procházím kolem zříceniny Krásný buk a ve vesnici se zas napojuji na červenou, která mne vede přes Sněžnou do obce Vlčí hora. Už koukám na kopec, ještě slabá půlhodina a budu na rozhledně. Na jižní straně na rozcestí uhnu na žlutou a stoupám na vrcholek.
Stoupám po šedesáti pěti schodech, každým krokem se blížím k další indícii, kam dál. Nádherný výhled do kraje. Vidím Lužické hory, Krušné hory, Labské pískovce.
Beru telefon a odesílám zprávu. „ Jsem na rozhledně“ odesílám a koukám na hodinky, půl čtvrté.
Zvoní telefon.
„Podívej se směrem na Nové Křečany“. Její laškovný hlas.
„Vidím“. Odpovídám.
„Vesnice k tobě blíž, modrá budova. Vidíš ji?“ Povídá.
Oči rychle tápou po krajině přede mnou a zaměřují se po každém modrém bodě.
„Myslím, že mám“.
„Tak tu čekám na tebe“. Slyším její potutelný smích v hlase, jak se baví touto hrou, která se blíží ke svému vyvrcholení.
Už se vidím v cíli, už se cítím jako vítěz, co si vyzvedne cenu, cenu že všech nejkrásnější…
V bližší vísce vidím v zahradě modrou chatičku, vykukuje pouze kus střechy. Hrubým odhadem kilometr a půl od rozhledny.
V rychlosti sbíhám schody a svižným krokem sestupuji z kopce k vísce.
Vcházím otevřenými vraty do zahrady, míjím penzion. Přes vysoké a husté černé borovice prosvítá světle modrá stěna chatky. Pěšina mě dovede na otevřený prostor a můžu konečně vidět to tajné místo, co se mi má líbit.
Skutečně, boční francouzské dveře dokořán pohádkově modré maringotky, před ní stojí koupací vyhřívaná káď.
Na schodech do maringotky sedí ona, v dlouhých květovaných šatech, její zelené oči vesele září na mne. Šťastný úsměv prozrazuje, jak je ráda, že už jsem tu.
„Káva je hotová“. Usmívá se.
Na stolku, který barevně ladil s naším hnízdem se z hrnků vznášela pára a aroma zalité kávy.
V odpoledním slunci vše mělo nádech romantiky. Než jsem usedl, proběhlo pár lehkých pohlazení a polibků na toužebné setkání. Mé nenechavé ruce si neodpustili pohlazení a něžné uchopení půlek jejího zadečku, co zbožňuji.
Po kávě a povídání o mé cestě se Freya otáže. „Nezatopíš v té kádi?“
„Samozřejmě, že ano. A stihneme se v ní vykoupat?“ odpovím s potutelným hlasem a s úsměvem na tváři.
Jen se na mě udiveně podívá.
Mrknu jen na ní.
„Jdu se osprchovat“.
….
Konečně čistý v pohodlných kraťasech a triku opouštím koupelničku.
Ona stojí nad dřezem, domyla hrnky od kávy. Podívá se na mne, na tváři má ten její krásný a čarovný úsměv.
„ Co je?“ ptá se.
„Nic, rád se na tebe dívám.“ Odpovím potichu.
Přistoupíme k sobě čelem, obejmu jí. Přes tenkou látku šatů cítím slabý proužek jejich kalhotek.
Spojujeme ústa k našim polibkům, k již oblíbené hře našich jazyků. Neskutečně mi chutná. Prsty pomalu rolují látku šatů v dlaních, až se vyhrnou nad zadeček.
„Myslím, že jsou zbytečné“. Povím.
A už je přetahuji přes hlavu a jedním vrhem letí na otoman. Má čarodějka vrací úder a zbavuje mne trika. Tiskneme svá rozpalující těla k sobě. Současně rozepínám sponu podprsenky, tvrdnoucí bradavky se už přes její látku hlásily k polaskání. Opatrně vykročím za divokosti polibků, nutím Freyu ustupovat k okraji postele.
Položí se na postel.
Poklekám nad ní, rty tisknu na její krk. Nasávám její vůni.
Polibky sestupuji k jejím prsům, které laskám. Jazykem dorážím na tvrdé bradavky, kroužím kolem dvorců. Ty rozkošné špunty se nabízí k jejich zkousnutí.
Z jejích úst unikl lehký vzdych, ruce mi svírají chomáče vlasů.
Pravou rukou pomalu sjíždím do klínu, kalhotky svou mokrostí značí její vzrušení.
Polibky přesouvám hlavu níže do toho údolí s vyvěrajícím pramenem rozkoše. Chci pít.
Prsty mírně stáhnu lem kalhotek, líbám její pahorek a kalhotky stahuji dále ke kotníkům.
Rozevírá kolena od sebe, závojíčky se lesknou mokrostí, jazykem nabírám mezi pysky kapičky, přesunu se k jejím ústům, na špičce mám její příchuť, kterou si vzájemně vychutnáme v propletení francouzského polibku.
Vracím se zpět, prolíznu celé údolí od rozetky k poštěváčku, na kterém se zastavím a věnuji mu svou péči. Přidám do hry své prsty, které nořím v její lasturce, povzbuzuji její vzrušení drážděním jejího středobodu, pomalu ji prstím.
Její vzdychání prozrazuje, že tato cesta nebude dlouhá.
“Pojď do mě” mezi vzdechy prosí.
Na naběhlí žalud nabírám její šťávy, roztírám po okolí. Pohnu pánví vpřed a špička mizí ve studánce.
Vydává táhlí vzdech, než se ponořím nadoraz.
Setrvám chvíli bez pohybu.
Vlní prdelkou, chce cítit tření, tlak na stěny.
Lehkým pohybem vystupuji a nořím se.
Jazyky máme ve spojení, mezi polibky se snažíme kontrolovat zrychlený dech.
Mé vzrušení stoupá současně s rychlostí přírazů.
Snažím se uklidnit oddálit nevyhnutelné.
Pozdě.
V dávkách kropím její tělo, napnuté v křeči jejího drobného orgasmu.
Ležíme stále na sobě, uklidňujeme dech. Střídavě si vyměňujeme polibky.
“To byl tedy předkrm”. Usmívá se.
“Taková paštička z pětichodového menu”. Usměji se na ní.
“Musím do sprchy”. Zvedá se a odchází, pozoruji její prdelku, jak mizí za dveřmi.
Jdu zkontrolovat stav teploty vody v kádi a přiložit.
Při návratu se střídáme s lehkým polibkem mezi dveřmi koupelničky.
Vycházím, Freya mezi tím připravuje obložený talíř, v ruce drží okurku. Prohlíží si ji, podívá se na mne a potutelně se usmívá, podá mi lahev moravského vína s trefným názvem Pusinka. Beru sklenky, kroutím s úsměvem hlavou nad její zvrhlostí a přesouvám se ven ke stolku.
Slunce se pomalu dostává ke svému horizontu. Poslední paprsky nás hřejí s přiťuknutím a ochutnávkou Pusinky.
Kontroluji teplotu vody.
“Ještě půl hodiny a můžeme”. Povídám.
Jdu si umýt ruce.
Když se otočím, Freya stojí přede mnou, v očích plamínky.
“ Mám chuť na druhý předkrm”. Kouše se do rtu a tentokrát tlačí k posteli ona mne.
Bez jediného přerušení mne zbavuje kraťasů, stahuje legíny s kalhotkami najednou. Povalí mne, přetáhne mi předkožku a pták mi pomalu nabývá na síle v její puse. S každým nasátím v dlaních drtím okraje matrace.
Přestane a stoupá si, stojí mi jak stožár, na který se už pomalu napichuje má sexuální bohyně. Strhává ze sebe tričko, okamžitě chytám její prsa jako madla pro bezpečí před touto divokou jízdou.
Dosedla na doraz, pomalu krouží pánví, napichuje se, vlní se vpřed a vzad. Neskutečná divoká jízda, bez něžností jen zvířecí pud šukání. Horská dráha, co maximální rychlostí jede dolu a teď je čas stoupat, než bude poslední sešup do cíle.
Místností se nesou vzdechy a kovové narážení pelesti do stěny.
Hlasitě zavýskne a už cítím stahy její kundičky, jak mne ždíme jak citron.
Padá na mne uklidňuje dýchání, než mne opustí za dveřmi sprchy....

… se sklenkami v ruce sedáme do kádě, zapínám trysky, rozsvěcím zelené světlo.
Teplá voda s tryskami uvolňuje napětí ve svalech. Se zakloněnými hlavami pozorujeme hvězdnou oblohu. Z penzionu jsou slyšet jen zvuky klientů chystajících se ke spánku. Je ticho.
Pozoruji Freyu, její oči ještě více zelenější magicky na mě působí. Odkládám sklenku a klekám si mezi její roztažené nohy. Chci jí moc líbat, mé nenechavé ruce hladí její tělo. Pravačka si zas pohrává v jejím klíně pod hladinou.
Postupně zasouvám tři prsty, palcem dráždím poštěváček, její ručka si pohrává s mým penisem, který se pod jejími doteky staví do formy.
Lavice kádě je v ideální výšce, jen nasměruji chloubu na její čárku. Žaludem přejíždím po pyscích, přitlačím pánví a už se nořím do té krásné studnice rozkoše. Klidným tempem se zasouvám, hledíme si do očí. Při každém přírazu lehce zaklání hlavu, bez přerušení očního kontaktu.
Probouzí se ve mně divokost, zrychluji.
Chytám jí pod krkem a tisknu.
V přírazech její tělo naráží na trysku.
Kouše si spodní ret.
Tvrdě přirážím více tisknu její krk, přivírá oči, vzdychá, nechá se unášet rozkoší.
V kádi vířením vody utváříme dokonalou bouři a na mě přichází tsunami v podobě výstřiku. Stavím se na nohy, s ptákem v ruce směřuje výstřik do jejích úst, následně ze mne vysává veškerou sílu.
Ještě nějakou dobu v objetí relaxujeme, než se na dobro odebereme do maringotky….

To be continued
A true story from .Thor.