Prohraný závod ve stříkání

Vraceli jsme se s Alenou z wellness pobytu, který jsme ukončili v dopoledních hodinách. Cestou jsme zastavili na oběd, který byl opravdu vynikající. Počasí skvělé, i když na odpoledne hlásí přeháňky. Máme před sebou ještě celé odpoledne a poslední noc, než zítra vyzvedneme děti u babičky. Tento wellness se nám opravdu vydařil. Přes den jsme chodily po horách. Odpoledne vířivka, bazén, sauna, večeře, a po odpočinku jsme šukali jako veverky. Za pomoci něžných i drsnějších hraček, rajcovního prádla a také alkoholu, byly oba večery vyčerpávající, leč nesmírně vzrušující, nádherné. Naše genitálie už potřebovali spíš heřmánkové koupele než další dovádění, ale? Jsme bez dětí, a to se musí využít! Jeli jsme směr hrádecký písák. Letošní červen byl teplý, už to bude na koupání. V kufru vozíme paddleboard, se kterým si teď dost užíváme. Na všední červnový den zde bylo poměrně dost lidí. Nejprve se jela projet Alena a poté já. Když jsem se vracel ke břehu, už na mě čekala, po pás ve vodě. „Neprojedeme se teď spolu? Máš chuť?"
„Záleží, na co?"
„Ty ještě nemáš dost? Já ji mám po těch dvou večerech dost rozmrdanou. A navíc je tu hodně lidí."
„Ale začínají balit. Něco se žene. Naskoč si! Jedem!"
Otáčím, Alena se uvelebuje za mnou a já pádluji směrem k druhému konci jezera. Když jsme uprostřed jezera, ozve se za mnou: „Tady by to možná šlo?" Otáčím k ní hlavu s výrazem právě vyoraného potkana. „Jak jako? Ve vodě? Tady určitě nevystačíme? A na prkně moc v úspěch, nevěřím?" „A co to zkusit?" Rozvazuje horní díl plavek a na mě už se smějí její nádherný kozy. Opatrně poklekám a otáčím se k ní čelem. Stahuji kraťasy. Prkno se vrtí, ale zatím jsme se "neudělali". Sedíme naproti sobě, Alena stahuje bikiny a já už ho mám zase jako na stráži. Přejíždí si roztouženou mušli, krouží po ní prsty, dvěma zajíždí dovnitř, aby je vzápětí strčila do pusy a olízla. Ví moc dobře, že mě to vždycky rozpálí. Hledíme upřeně jeden druhému do očí a každý pracujeme na svém těle. „Co si to udělat každý sám?" „Proč ne? Rád se dívám, jak si ji honíš!" „Tak jo. Můžeme dát závod, kdo se udělá dřív, nebo kdo dál dostříkne?" Usmívá se a pomalu si tře kundičku. Přikyvuji a začínám si ho také honit. Slunko už je za mraky a vypadá to na déšť. Alena zrychluje, prstí si kundu a malíkem přitom naráží na análek. I když honím jako puberťák, nemám šanci. Za chvilku se přes paddleboard přežene Alenina tsunami, která zasáhne i moji honící ruku. „Tak co je, lásko? Jsi nějak z formy?" Tímto mě naprosto odrovná a já házím ručník do ringu.
Začíná pršet. Otáčím a pádluji zpět. Vítr v zádech mi pomáhá, ale frontální systém je rychlejší. K břehu jsme dojeli již za pořádného deště. Všichni už jsou pryč. Vypouštím prkno, balíme a utíkáme k autu. Když naložíme věci do kufru, sušíme se a převlékáme do suchého oblečení. Venku leje jako z konve. Alena má na sobě bavlněné kalhotky a tričko bez podprsenky. Bradavky provokují: „Chyť si nás! Zatahej! Když si obléknu boxerky a triko, podívá se na mě a provokativně řekne: „Chtěla bych si vybrat výhru z dnešního klání. Chci, aby si mě vojel v tom lijáku. Její vyzývavý pohled nepřipouštěl jakémkoliv námitky. Vyběhli jsme ven z vozu. Setkali jsme se u pátých dveří. Začali jsme se vášnivě líbat. V mžiku po nás stékaly proudy vody. Hnětl jsem její kozy s vystouplými bradavkami přes promočené triko. Vsunuji svoji dlaň do kalhotek promočených z obou stran. Hladím přes chloupky její naběhlé pysky. Roztahuji je a pronikám na její poštěváček. Sténá blahem. Navzájem si pomáháme z přiléhavého oblečení. Teď už se po sobě smýkají dvě nahá těla. Opírám Alenu o dveře, zvedám jednu její nohu, a nasazuji si ji na své naběhlé kladivo. Je to nádherné opojení. Déšť příjemně chladí naše rozpálená těla. Otáčí se, a vystrčí na mě svůj zadeček. Tiskne svoje prsa na zadní okno a já do ní pronikám zezadu. Pevně svírám její boky a přirážím. Roztahuji její půlky, palcem kroužím okolo zadní branky. Pomalu ho zasunuji, prohne se, a začne mi na něj sama přirážet. Je úžasná, ta její živočišnost se zvířecími pudy. „Teď chci, aby sis lehl na zem." Naskakuje na mě jako žokej na pardubický. Po chvilce drezury, se převalujeme. Buším do ní shora. Rachot deště se mísí s naším sténáním. Chvílemi mi připadá, že nás musí slyšet až v Hrádku. Jsme oba od bláta, a na vrcholu blaha. Zatíná prsty do mých prsou, cítím horkou vláhu na svém podbřišku. Hladím její zablácené kozy, mám pocit, že jí je musím utrhnout. Svírá mě v objetí a já exploduji jako sopka. To byla jízda! Museli jsme vypadat jako dva spokojení čuníci. Chvíli sedíme zaklesnuti v obětí, a zhluboka oddychujeme. Stále prší a tak se po nutné koupeli znovu oblékneme a vyrážíme k domovu na heřmánkovou koupel.