Le-n-ka

První ples v každém roce je na maloměstě vždy velkou událostí. Petr se na něj ale nijak zvlášť netěšil. Na společenské události moc nebyl a z dívek ve svém okolí neznal žádnou, která by mu nějak imponovala. Navíc byl nucen strpět další večer v blízkosti svého bratrance Martina, neboť jejich rodiče měli vynikající nápad přijet na tento víkend na návštěvu, aby se plesu také mohli účastnit. Petr s Martinem se nesnášeli s upřímnou, intenzivní a neutuchající silou, která neměla daleko k souboji na nože. Společný víkend v jednom domě sliboval hororové drama.

Dnes večer to ale zatím šlo. Martin se někam ztratil a na plese se ještě neukázal. Petr mezitím víceméně z povinnosti odtančil pár rund a jinak se spíše pohyboval v blízkosti zdrojů alkoholu. Když se s jednou novou, krásně plnou skleničkou obracel čelem do sálu, skoro její obsah vychrstnul na sytě červené šaty dívky, která se kdoví odkud zhmotnila po jeho boku. Nechápal, jak je možné, že její příchod vůbec nezaregistroval, zvlášť když ho okamžitě po otočce udeřila do nosu pronikavá vůně jejího parfému. Musela se pohybovat jako duch.

První rychlé zkoumání neznámé dívky po Petrově boku mu přineslo informaci, že jinak je ale nepřehlédnutelná. Vysoká skoro jako on, s havraními, vlnitými kadeřemi rozpuštěnými po ramenou, milým úsměvem, očima černýma jako noc, s neproniknutelným tajemným výrazem, krásnou postavou s výraznými boky i poprsím, které dle zřetelně vystupujících bradavek nebylo opatřeno podprsenkou.

„Nezatančíme si?“, šokovala ho zpěvavým hlasem dříve, než mohl projevit jakoukoli další reakci. V retrospektivním pohledu Petr nechápal, jak se mu podařilo udržet skleničku v ruce, aniž by se mu převrhla. Následující chvíle se mu slily v jedno a pokryly se závojem nereálného. Vůbec si nevybavoval, že by skleničku odložil, ani jak se dostal na parket, zřetelně vnímal jen její stehno vražené do jeho rychle se nadívajícího rozkroku a živočišný žár jejího těla, které k němu během tance nekompromisně tiskla. Pokud se snad zmohl na nějaký odpor a pokusil se zachovat si jistý odstup a dekorum, nepamatoval se na to. V hlavě mu bušila jediná myšlenka, jediné usilovné přání - neudělat se do kalhot dříve, než tanec skončí.

Zdařilo se. Když navíc dozněly poslední tóny pomalé, romantické skladby, šeptla mu do ucha: „Já jsem Lenka. A určitě se ještě o víkendu lépe poznáme. Jsem tady s Martinem.“ Zatímco odplouvala pryč jak bitevní loď, sklouznul Petrův pohled z jejích zad na cíl její cesty a střetnul se s planoucím, nenávistným pohledem slibujícím dlouhou a bolestivou smrt, který k němu Martin vysílal. Naštěstí byl zrovna po boku svých rodičů připoutaný k nim hovorem, takže k další eskalaci nedošlo. Petr se moudře vytratil do prostoru. Erekce vzala rychle za své.

Zbytek plesu proběhl překvapivě v poklidu. Petrovi se dařilo držet si odstup a jakmile to bylo možné, vydal se k domovu. V jejich velkém domě obsadil jednu z koupelen a pod horkou sprchou přemýšlel, jak zaonačit víkend tak, aby se Martinovi s Lenkou pokud možno úplně vyhnul a dožil se ve zdraví jeho konce. Na dlaždice před ním, do kterých s přivřenýma očima usilovně mžoural, dopadl nečekaný stín. Bylo mu záhadou, odkud se vzal. Spíše podvědomě otočil hlavu za sebe a ztuhnul jak mramorový sloup.

Byl si jist, že za sebou zamknul. Neslyšel ani nevnímal, že by se otevřely a zase zavřely dveře. Přesto tam stála. Červené šaty měla přehozené přes loket a jinak byla nahá. Velká kulatá prsa opatřená velikými dvorci s překvapivě malými bradavkami se jí jemně dmula v rytmu dechu stejně jako ploché bříško zakončené temným lesem chloupků upraveným do podoby srdce. Petr se k ní veden nějakou vnější vůlí otočil celým tělem, čelist mu padla k bradě a veškerá krev v jeho těle se rychle přesouvala dolů.

„Jsi docela pěkný. A větší, než mi přišlo při tanci“, prohlásila konverzačním tónem. Nechala šaty snést se na zem a bez otálení vykročila vpřed. Její polibek byl žhavý, vlhký, nenasytný a zdál se mu nekonečně dlouhý. Když konečně vydechla s hlavou položenou na Petrově rameni, s úžasem si uvědomil, že už je hluboko uvnitř ní a ona se na něm zvolna pohupuje. Nechápal, jak se jí to mohlo podařit.

Lehké kousnutí do ušními boltce v něm probudilo šelmu. Její záda pleskla o mokré dlaždice a na jeho pobídnutí mu omotala nohy kolem boků a nechala se na něj pořádně narazit, usazena na jeho pokrčených stehnech a jištěna jeho silnými pažemi. Rychlé, uřícené spojení, při kterém do ní bušil jako hluchý do vrat stejně jako provazce vody, které jim dopadaly na ramena, bylo zakončeno mohutným výstřikem, který bombardoval její sametové stěny stažené vlastní křečí.

Když Petr povolil sevření a nechal unaveného pachatele předchozí erupce následovaného kaskádou vyvěrajícího semene vyklouznout ven, bez zjevného úsilí se zpod něj vyprostila. Zatímco se oběma rukama maně opřel o stěnu sprchové kóje, zezadu se k němu lehce přitiskla: „Jdu teď za Martinem. Těším se, jak si to spolu o víkendu vyříkáte.“

Byla pryč, jako by tam nikdy nebyla. Jen vůně nedávného výstřiku, jejího parfému a ženské přítomnosti byly svědkem Petrova rozjímání o tom, zda a jak přežije nejbližší dny.