Jak jsem sloužil Paní - 7. díl

Jak jsem sloužil Paní, Díl VII. - Zločin a trest

Paní trestá svého otroka.

Služba u Paní Jany byla pro Petra náročná. Neměl možnost svobodného života, na který byl zvyklý. Před okolím byli zamilovaný pár, na kterém by nikdo nepoznal, co se děje v soukromí. O mnoho prací se během týdne staral Petr. Paní obvykle spíše kontrolovala a dohlížela na svého otroka. Každé ráno měl Petr připravený seznam úkolů, které bylo nutné za den stihnout. Za nesplněné úkoly a prohřešky Paní Petra nekompromisně trestala. Petr se staral o blaho své Paní a Paní si to náležitě užívala. V noci spal Petr v kleci nebo na zemi u postele Paní. Oběma tyto pozice vyhovovaly. Tak uběhl týden a přišel páteční den.Byl pátek kolem poledne. Do kanceláře přišel Petrův kolega Adam. „Ahoj, tak jsem slyšel, že nám ta zakázka přistane. Šéf je spokojenej a před hodinou odjel na tenis. Zaslouží si odpočinek za naší dobře odvedenou práci,“ smál se Adam. „Aspoň máme klid,“ odpověděl Petr. „Manželka mi odjela s dětma na chatu. Mám volné odpoledne. Pojď na jedno,“ zval Petra Adam. „Jdeme, šéf se nevrátí, máme na to nárok. Navíc by nám dneska prošlo i kdybychom mu zneuctili sekretářku,“ přikývl Petr a vypnul počítač. Oba se vydali do blízkého baru. Petr na dnešek už neměl žádné povinnosti, a tak mu přišel odpočinek vhod. Během druhého piva došlo na Petrovu novou přítelkyni. „Viděl jsem tu tvojí buchtu. Ta je dobrá a ty se ani nepochlubíš s takovou pěknou ženskou,“ chválil Adam Petrův vkus. „Jsme spolu teprve chvíli, ale vypadá to nadějně.“ „Počkej, tys jí ještě nedostal?,“ zeptal se udiveně Adam. „Pitomče, měl jsem na mysli, že by nám to mohlo vydržet,“ rozesmál se Petr. Čas ubíhal a najednou Petrovi pípnul telefon. Petr sáhl do kapsy a četl smsku: „Kde jsi otroku????????????“. Petr prudce otočil hlavu směrem na hodiny na stěně, které ukazovaly třičtvrtě na šest. Petr se zarazil. „Co ti je?,“ zeptal se Adam. „Pa … přítelkyně mi píše, že jsem už měl být doma,“ odpověděl zaraženě Petr. „Ta s tebou teda cvičí. Dostaneš válečkem po kebuli,“ smál se Adam. „Ani nevíš, že máš skoro pravdu, jen to nebude válečkem, ale bičem,“ pomyslel si Petr. „Zaplať to, musím jít. V pondělí ti to dám …,“ rozloučil se Petr, „Nech to být, zaplatím to. Ahoj. Pozdravuj doma,“ rozloučil se Adam. To už se ale Petr rychle vydal za Paní. Když přišel do domu, hned zamířil do obývacího pokoje, odkud slyšel hudbu. Vstoupil do místnosti, kde seděla Paní na nohou měla své krásné vysoké boty, které Petr tak rád líbal a v ruce pevně svírala rákosku. Ovladačem vypnula hudbu, přísně se podívala na Petra a rákoskou ukázala na zem před sebe. Petr pochopil její příkaz a okamžitě poklekl k jejím nohám a chtěl políbit špičky jejích bot, ale Paní ho jen chladně odstrčila botou. „Měl jsi jít z práce rovnou sem, ale odešel jsi dřív. Volala jsem tam. Kde jsi byl?“ zeptala se Paní. „Já … Adam … byli jsme na obědě,“ koktal Petr. Paní se podívala na Petra, „tak na obědě? To jste spořádali půl prasete, co? Dejchni na mě,“ poručila. Petr splnil příkaz a věděl, že za jeho dnešní zpoždění ho čeká přísný trest. „Plesk,“ ozvala se facka, která přistála Petrovi na tváři. „No z tebe ten oběd táhne jako ze sudu. Tak takhle ne chlapečku. Svléknout a přines si obojek s vodítkem,“ poručila Paní a Petr za chvilku klečel před Paní nahý jen s obojkem na krku a svým CB. Paní si vzala Petra na vodítko a odvedla ho do mučírny ke kleci. Odepnula vodítko a otevřela klec se slovy, „padej!!!“. Zavřela za Petrem klec, zajistila zámkem a sedla si do křesla. Pak pronesla chladným hlasem, „dnes tě trestat nebudu. Zítra, až se mi bude chtít, tě přijdu potrestat. Vysloužil sis krásných pět a dvacet rákoskou a šetřit tě nebudu. Hezky se tu bav.“ Poté vstala, položila rákosku na stůl a odešla ke dveřím. „Poníženě se oml…,“ chtěl si Petr udobřit Paní, ale ta o jeho omluvy nestála. „Mlč, nikdo se tě na nic neptá,“ okřikla ho a při odchodu za sebou prudce zabouchla dveře. Ten den již Petr nepoznal nic než ticho v místnosti a samotu. Kromě občasných kontrol Paní. Dokonce mu přinesla k večeři i vodu a suchý chleba. Ten den na něj již nepromluvila ani slovo.Druhý den ráno se Petr probudil a před klecí již čekala jeho snídaně, voda a suchý chleba. Snědl jídlo, které mu Paní připravila. Čekal v kleci s myšlenkou na své potrestání a jak nejlépe odprosit Paní za to, co provedl. Paní Jana si dávala na čas. Nechala Petra čekat celé dopoledne. Měl dost času sledovat rákosku na stole, která symbolizovala jeho prohřešek a budoucí trest. Hodiny na stěně se neuvěřitelně vlekly. Krátce po 12 hodině konečně Paní vstoupila do místnosti. Byla krásně oblečená. Kožená sukně s bílou košilkou a vysoké kožené boty. Sedla si do křesla a ze stolu vzala rákosku. Petr se neodvážil ani špitnout. „Tak, otroku, doufám, že víš co jsi provedl, a že tě teď budu muset potrestat,“ řekla přísně Paní. „Přeji dobré poledne, Má Paní. Ano, Má Paní, prosím poníženě o přísné potrestání za svou neposlušnost. Prosím za odpuštění. Neuvědomil jsem si kolik je hodin a zapomněl jsem.“ Paní se škodolibě usmála. „Tak zapomněl? Tak ty jsi zapomněl na svou Paní, otroku? Zapomněl jsi na to, že jsi můj majetek? Tak to zvedneme trest o dalších pět ran, ale na druhou stranu oceňuji tvou upřímnost. Za to máš malé plus.“ „Děkuji, Má Paní,“ poděkoval Petr.Paní odložila rákosku, vstala, přistoupila ke kleci, odemknula a otevřela ji. „Tak pojď ven, čeká tě trest. Rovnou jdi ke stolu a ohni se přes něj“ poručila Paní. Petr se po čtyřech přesunul ke stolu a zaujal předurčenou pozici. Paní vzala provaz a pevně mu připoutala nohy a ruce s nohám stolu. Petrův zadek byl připraven k trestu „Uvidíme jak budeš statečný. Když budeš křičet dostaneš roubík,“ oznámila Petrovi, vzala do ruky rákosku a švihla s ní vzduchem. Petr sebou škubl, ale Paní se zatím jen připravovala. „Nejdřív ti hezky zadek jen připravím na tvůj trest,“ řekla Paní, odložila rákosku a vzala do ruky důtky. Přistoupila k Petrovi a začala ho švihat důtkami přes zadek, nejdřív jemně, ale postupně zvyšovala intenzitu. Petr trpěl, tiše sténal a hlavou se mu honily myšlenky na rákosku, která bude daleko horší. Když byl Petrův zadek již načervenalý, Paní se rozpřáhla a důtky tvrdě dopadly na Patrům zadek. „Aaaah,“ zasténal Petr. Paní Jana se ohnula k Petrovi, chytla ho za vlasy a zašeptala mu do ucha, „ještě jsem nezačala, otroku.“ Poté odstoupila a vyměnila si důtky za rákosku. Pohladila Petrův zadek a poručila, „tak teď hezky poslušně děkuj a počítej. Dej pozor ať se nespleteš, abychom nemuseli začít znovu. Jasné?.“ „Ano, Má Paní,“ zašeptal Petr chvějícím se hlasem. Ozvalo se první švihnutí rákoskou a ta dopadla již na Petrův zadek. „Jedna, děkuji Má Paní.“ Petr začal poslušně počítat a děkovat za každou ránu. Rákoska dopadala na jeho zadek a Petr se snažil vydržet bolest, kterou mu způsobovala. Snažil se sténat jen tiše. Po desáté ráně se bolest jeho pozadí stávala méně a méně snesitelnější. „AAAAAu, deset, děkuji, Má Paní.“ Rány dopadaly nemilosrdně hned po té, co dořekl poděkování. „Aaaaaaaaah, jedenáááááct, děkuji, Má Paní“ … na Petrově pozadí se objevovaly první stopy rákosky … „Aaaaauuuuuuuuu, dvanáct děkuji Má Paní“ … „Aaaaaaaaaaaaa, třinááááááááááááct, děkuji ,Má Paní, prosím slitování Má Paní“ … další rána dopadla nemilosrdně na jeho pozadí … „počítej a děkuj, otroku,“ poručila Paní. „Ano, Má Paní, čtrnáct, děkuji , Má Paní.“. Rány stále dopadaly na jeho pozadí a Petr už začal hlasitě sténat a prosit o slitování, ale Paní byla k jeho prosbám hluchá. U 20 rány byl již Petrův zadek pruhovaný. „auuuuuuuuuuuu, au, au , au, dvaceeeeet, děkuji Má Paní, prosím, Má Paní, já už to nikdy neudělám, prosím, prosím, dost …“. Paní přestala, škodolibě se usmála a naklonila se k Petrovi, „neuděláš, tenhle výprask si budeš pamatovat dlouho,“ řekla Paní a pokračovala v trestu. „Aaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuu, dvacetjedna, děkuji Paní, prosím nééééé“ … další rána dopadla nemilosrdně na jeho zadek „aaaaaaaaaaaaaaaaaaah, au au au, dvacetdva, děkuji, prosím, Má Paní, slitování.“ Paní přestala a ze skříňky vzala roubík. Přistoupila k Petrovi,. nasadila mu roubík a pevně utáhla. „Tak já si budu počítat sama, když to neumíš dělat pořádně.“ „mmm mmm mm pmsmmm,“ mumlal Petr, ale Paní pokračovala a bez milosti dopadla další rána. „ummmmmmmmmmmmm“. Paní již počítala sama a cítila vzrušení nad jeho bolestí, trápením a ponížením. Při tom opakovala Petrovi „jsi můj majetek, já rozhodnu co je pro tebe dobré, jsi můj otrok, nemáš řádná práva a budeš dělat co ti poručím, jsi tu jen pro mě pohodlí, blaho a mé uspokojení …“. Její kalhotky byly mokré a její vzrušení rostlo. Petrův zadek byl v jednom ohni a každá rána, která dopadla byla stále horší a bolestivější. Navíc Paní nemusela čekat na děkování a tak měly rány rychlejší spád. Paní pokračovala dokud poslední rána nedopadla na jeho zadek. Pak odepnula Petrovi roubík a on šťastný, že už je konečně konec, poděkoval, aby Paní neměla chuť ještě pokračovat, „děkuji, Má Paní, za trest.“ Paní odložila rákosku a přisunula si křeslo blíž, aby měla dobrý výhled na Petrovo pruhované pozadí. Její ruka zajela pod mokré kalhotky a začala si dráždit mušličku. Netrvalo dlouho a sténala pod vlivem svého orgasmu. Po chvíli Paní vstala, přinesla kovový obojek a kovová pouta na ruce a nohy spojené silným řetězem, které položila na křeslo. Odvázala Petra a nechala ho kleknout k jejím nohám. Pak vzala kovové hračky, zámky a hodila je na zem před Petra. „Nasaď si to, otroku,“ poručila Paní. Petr si nasadil hladný a lesklý kov. Cítil se bezmocný a naprosto oddaný své majitelce. Odevzdal Paní klíče od zámků a hladil si svůj pruhovaný zadek. Paní vzala telefon a poručila mu otočit se, aby si mohla vyfotit jeho pruhované pozadí. Vytvořila si několik fotek a pak poručila, aby jí Petr následoval a odvedla ho do komory. Podala mu Kbelík, hadr, přípravek na mytí podlah a rukavice. „Mop je pro tebe škoda. Hezky na kolenou umyješ podlahu v celém domě. Když sis neuměl vážit mé dobroty. Já si budu číst v obýváku. Až skočíš uklidíš to a přijdeš mne informovat,“ poručila Paní Petrovi. „Ano, Má Paní,“ odpověděl poslušně Petr a začal plnit příkaz Paní. Ta zatím odešla do obývacího pokoje, kde byl koberec, takže ji Petr nemohl rušit při čtení. Když Petr vytíral konec chodby, přišla Paní zkontrolovat, jak se snaží. V ruce měla sušenku, ze které padaly drobky na zem, ale to Janě ani trochu nevadilo. Rozhlédla se po chodbě a usmála se. Pak upustila sušenku na čerstvě umytou podlahu a pečlivě a pomalu jí rozšlápla. Drobky rozhrnula botou po zemi a pohlédla na Petra. „Máš tady na zemi bordel, tak tu chodbu umyj celou znova,“ poručila Paní a odešla zpět do obývacího pokoje. Petrovi nezbylo, než vytřít podlahu v chodbě znovu.Petr na kolenou s kovovými pouty na rukou a nohou poslušně vytřel podlahu v celém domě, uklidil vše a odešel k Paní oznámit splnění úkolu. Klekl si k Paní a se sklopeným zrakem ohlásil splnění úkolu. „Podlaha v celém domě je čistá, jak jste si přála, Má Paní.“ Paní pohlédla na Petra, „pak to zkontroluji, teď se běž osprchovat a vrať se.“ „Ano, Má Paní,“ špitl Petr a odešel do koupelny. Užíval si horké sprchy, i když tekoucí voda přes zadek mu neustále připomínala výprask. Po sprše se vrátil k Paní. V misce již měl nalámaný chleba a v druhé vodu. „Najez se, pak si sem lehni a odpočiň si. Neruš mě při čtení, jinak půjdeš do klece,“ řekla paní aniž by pohlédla na Petra a dál si četla. Petr snědl a vypil co mu Paní připravila a lehl si na zem, kde bez špitnutí odpočíval.Ze snění ho probudila bolest v zádech. Paní totiž dostala chuť hrát si se svou hračkou a bolestivě mu zarývala své špičaté podpatky do těla. „Kleknout!!!“ přikázala Paní a ukázala na špičky svých bot. Petr pochopil, že má začít líbat botičky Paní a poslušně je líbal. Jeho nadržený penis brzy stál, jak mu to jen pás cudnosti dovoloval a Paní si užívala jeho ponížení. Poté Petra chytla za vlasy a tvrdě si ho přitáhla k sobě. „Ještě jsem s tebou neskončila,“ usmála se Paní a pokynula mu, aby jí následoval do mučírny. Petr se poslušně po čtyřech plazil za Paní až do mučírny. Paní přivázala provaz k řetězu na rukou, provaz přehodila přes trám a vytáhla Petrovi ruce v okovech nad hlavu. Přivázala konec provazu, aby se Petr nemohl osvobodit a byl připraven k jejím perverzním hrám. Nezapomněla mu připnout masku na oči, aby umocnila jeho bezmoc.Paní sáhla do stolku a připravila si svorky a závaží. Přistoupila k Petrovi a připnula mu svorky na bradavky. Pomalu začala zavěšovat závažíčka. Petrův dech se stupňoval a Paní věděla, že si tuto bolest oba užijí. Na spodní závažíčka přivázala provázek, který natáhla ke křeslu, do kterého se posadila a začala střídavě tahat za provázky. Závažíčka se pohybovaly a Petr sténal bolestí a vzrušením. To Janě dělalo moc dobře. Milovala jeho bezmoc, ponížení a bolestivé kňourání. Když přestala sáhla do stolku pro rukavice, gel a anální kolík. Měla chuť ho bez milosti ponížit. Vzala si rukavice a nanesla na kolík gel. Přiložila kolík k jeho análu a začala ho tlačit dovnitř. „Ahhhh pros… oh ne prosím, Má Paní,“ prosil Petr když do něj vnikal silný kolík. Paní vší silou plácla Petra přes zadek rukou. „Mlč, nikdo se tě na nic neptá, otroku,“ okřikla ho Paní a pokračovala dokud kolík nebyl uvnitř. Pak stáhla a vyhodila rukavice. Přistoupila k Petrovi a chytla ho tvrdě za vlasy. „Ty budeš držet, rozumíš? Jsi jen můj otrok a nebudeš mi nařizovat co mám dělat,“ řekla Paní a několikrát uštědřila Petrovi facku na tvář. „Au, ah … Ano, Paní, prosím poníženě za odpuštění, Má Paní,“ odpověděl Petr. Paní odemkla jeho penis z CB, sundala mu pásku z očí a začala hladit jeho koule a stojící penis. Něžně mu ho začala honit a sledovala, co to s Petrem dělá. Petr trpěl a snažil se soustředit se na to, aby se neudělal bez dovolení. Bylo to čím dál těžší. „Pro… prosím, Má Paní, já už se … ah …,“ snažil se Petr, aby Paní přestala a on mohl zadržet svůj orgasmus. „Neuděláš, otroku, uděláš se jen když ti to dovolím,“ řekla Paní a dala Petrovi facku. Pak mu přestala honit penis a zašeptala mu do ucha, „pořád tu jen kňouráš, když si s tebou hraju, měl bys být rád, že mám chuť s tebou ztrácet čas, když si mě tak zklamal.“ Než Petr stačil cokoliv říct začala mu Paní sundávat závažíčka. Když byly na bradavkách jen svorky, odepnula je, odhodila na zem a začala mu tvrdě mnout bolestivé bradavky. Petr se kroutil, ale snažil se vydržet mučení, aby byla Paní spokojená. Hlasitě sténal, ale Paní pokračovala ještě chvíli a užívala si jeho bolesti, která jí tolik vzrušovala.Poté odvázala provaz od řetězu, odvedla ho ke křeslu, do kterého se posadila a nechala Petra kleknout si k jejím nohám. Chvíli si užívala pohledu na poníženého Petra. Paní pak vstala podala mu CB, který si musel znovu připnout a ukázala na klec. Petr si zamkl penis do CB, klíč odevzdal poslušně Paní a vlezl si do klece. Paní zamkla klec a chystala se k odchodu. „Teď tu buď hodný, možná se na tebe přijdu podívat …,“ řekla Paní. „Ano, Má Paní,“ odpověděl Petr, ale to už byla Paní u dveří. Ještě se na Petra otočila a usmála se. Pak zavřela dveře a v zámku zarachotil klíč. Petr nevěděl, zda ho bude chtít Paní ještě dnes použít … Byl opět bezmocný a nadržený v kleci. O jeho osudu rozhodovala již výhradně jeho Paní, které patřil. …