Marný boj

Když jsem nastupovala na zdrávku, tak jsem měla obavy, že jakožto o tři roky starší studentka budu mít problém zapadnout a budu terčem posměchu. K mému překvapení se tak samozřejmě nestalo a nebyla jsem jediná mezi těmi šestnáctiletými puberťáky. V druhém ročníku k nám „propadla“ Markétka. Nikdo jsme jí pořádně neviděli a neznali, nechodila dlouho. Tohle děvče mělo totiž mentální anorexii, takže více času trávila po psychiatriích a léčebnách.
Nyní nám leží na interním oddělení. Naše pokusy o záchranu pravidelně sabotuje vytahováním si žaludeční sondy i flexil. Psychiatrie ani JIP už tu mrtvolku nechce. Pohled na ní bolí. Jen kost a kůže. Měla tuším třicet čtyři kilogramů. Holka, na které by i šedesát vypadalo pořád skvěle. Zase se mě ptá kolik to má kalorií ta žaludeční výživa. Všichni si dáváme dobrý pozor, aby se k těm informacím nedostala. Pokus číslo sto padesát o vytažení žaludeční sondy. Naštěstí mi nedá moc práce jí přeprat a hodit do klidu se slovy, že pouta na skladě máme, jestli bude takhle vyvádět. Nepovezu jí znova na jipku jestli hrábne ještě jednou na ten centrál nebo sondu. V rukou ani v nohou už nemá žádnou použitelnou žílu a my do ní potřebuje valit kvanta výživy. Pro tyto účely se pak zavádí kanyla do horní nebo dolní duté žíly. Hodně nám to usnadní práci. Pokud si to tahle nádhera zase nevyrve a nebude z ní všude krve jak z vola.
V klidu a míru jí tedy podávám žaludeční výživu a kolegyně z jipky donese speciální infuzi, říká se jí vše v jednom. Nic lepšího už ta holka prostě dostat nemůže. Brečí a je z toho zoufalá. Ta holka nechce přibrat ani gram. Demonstrativně si na pokoj beru celou tabulku čokolády a veškeré papíry. Holkám oznamuji, že budu hlídat Markétu kdyby něco. Ta na mě kouká jak na sebevraha.
„Ty hele, víš jaký to je orgasmus? Když se ti na jazyku rozpouští to sladká kakaová hmota? To je snad lepší jak sex,“ dráždím jí. Nevěří vlastním očím ani uším. Fakt zvládnu tabulku čokolády na posezení a ne neumřu z toho a ani pak nepůjdu běhat maraton. Dostávám přednášku o kaloriích. Ach ta anorexie. Nedokážu pochopit, jak člověku může v mozku napáchat takové škody. Ona si jede zarytě to svoje, byť tady leží právě na smrtelné posteli a ví, že prostě umře. „Ty krávo, vážíš jak lidi co se zachránili z koncentráku! Prober se už!“ ujíždí mi nakonec nervy. K mému překvapení se vracíme do hodin dějepisu a vzpomínáme na ředitele školy. A jak to bylo všechno úžasné. Ptá se na bráchu a jestli stále jezdíme na metalové koncerty. Oznamuji jí, že dnes bude mít noční , tak si můžou o všem pokecat jestli se toho dožije. A klidně ať se dohadují kdy byly Nightwish nejlepší. Já nekopu za tábor zpěvačky Tarji Turunen. Mě se líbí furt. Vzpomíná na Tarju a její vánoční koncert. Bezva, máme motivaci k životu. Navrhuju jí, že bychom mohly spolu vyrazit na Tarju až tu zas bude. Páč brácha jí rád nemá a nepojede se mnou. S tím souhlasí a celkem nadšeně.
Když už si myslím, že se naše uvolněnější atmosféra a konverzace bude ubírat hudebním směrem, tak na mě vybafne s otázkou jaký je vlastně ten sex? Všem tu furt haraší , všichni se tu furt popichují a ona nic nezažila. Uklidňuju jí, že to většinou zůstává jen u slov. K činům bývá mnohem dál. Mohla sis taky užít, ale hoši mají sice rádi štíhlá vysportovaná těla, jen tam musí zůstat nejen svaly, ale i nějaký tuk. Prosí mě ať jí to vše popíšu. Jaké to je? Je to vlhké, kluzké a teplé jí asi stačit nebude. Začínám se kroutit, že k tomu já opravdu nejsem kompetentní. Neudržím si jediný vztah a ten nejdelší půlroční byl ještě ke všemu jen na oko a bez sexu, výhodný obchod. Ať se zeptá větších lovců. Já jsem frigidní a naprosto vadná. No jo, ale s ní už se nikdo nechce moc bavit. To je pravda, protože jí skoro všichni už pohřbívají. Nejme blbí ani slepí.
Nechce se mi svěřovat, ale ona mi přiznává, že ve svých čtyřiadvaceti nedostala ani pusu. Koukala akorát na porno. Bezva a já mám být teď jako nějaký sexuální expert asi. „Tahle čokoláda je lepší než kde jaký sex. Ještě tu mám pásek. Nechceš si nechat kousek rozpustit na jazyku? To už tě nezabije,“ rýpnu si a čtvereček jí do úst strčím. Bezva, nejlepší jídlo co asi měla v ústech poslední měsíce, roky. Vysvětluju jí, že porno videa jsou asi tak mizerné jak kde jaké romantické filmy a fakt to není tak úžasné. Alespoň ne pro mě. Mě baví víc to flirtování a laškování. Ten sex je jen taková tečka. A fakt to netrvá tak dlouho. Pro pobavení jí popíšu svůj králičí sex s Pepou. Fakt nevím jak by to porno chtěl natáčet když mu to trvalo sotva deset vteřin. Chce vědět víc o orgasmu. K tomu moc nepovím. Toho mám jak šafránu. Zkus přežít do doby než bude sloužit kolegyně Gabča. To je vyhlášená coura a ta o tom bude mluvit klidně celé hodiny, aniž by jí to působilo takovou křeč, jak teď mě.
Přežily jsme den bez vyrvané sondy nebo žilního katetru a než večer odcházím tak se za ní stavuju, že už půjdu. Je viditelně unavená. Vida, moje společnost k něčemu byla asi. Prosí mě ať jí ještě přečtu něco od Poa. Všechny vždycky zaráží a trápí moje slabost pro dekadentní autory a tato temná díla. Ale není to evidentně záliba jen jedné mladé holky. Mám ráda Havrana. Znám ho už skoro nazpaměť. Sedám si k ní na postel, zalistuju v její knize a tiše jí ho předčítám. Spokojeně zavírá oči. Bude spát...

„Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení,
táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane!-
Nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři,
neruš pokoj mého stáří, opusť sochu, havrane!
Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!“
Havran dí: „Už víckrát ne.“

Pak se klidně ulebedí, stále sedí, stále sedí
jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéné,
oči v snění přihmouřeny na pozadí bílé stěny,
lampa vrhá beze změny jeho stín, jímž uhrane-
a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchodí se-víckrát ne.

O tři dny později visí na budově zdrávky na půl žerdi černá vlajka. Vím co to znamená. Student zemřel a není to nikdo jiný než Markétka. Na nástěnce visí její parte. Nemám to srdce ho ani číst.