LC 5

Kroky se ozývaly tak blízko, že kdyby natáhli ruku zpoza závěsu, ta by se zákonitě musela dotknout procházející osoby. Doufali, že i tyto nežádoucí osoby je minou stejně jako všechny předchozí a vyčkávali, než se budou moci znovu věnovat své kratochvíli. Lord Charles přitom již v duchu odepsal své oblíbené kožené rukavice, neboť zuby Lady Clary na nich musely zanechat nesmazatelné stopy. Výzvy a dráždění jeho ženy ale zasluhovaly i vyšší oběť. Pojďme ale popořadě.

Grand National (Velká národní) v Aintree byla událostí sezóny, kterou si nemohl nechat ujít žádný skutečný fanda dostihového sportu. Rodina Lorda Charlese nebyla žádnou výjimkou, a navíc jejich účastnící se koně nehrály skoro nikdy druhé housle. Vavříny pro vítěze se jim ale již dlouhou dobu obloukem vyhýbaly. Lord Charles byl pevně přesvědčen, že letos by tomu mohlo být jinak. King of Avalon přicházel do věku, kdy by již měl být plně konkurenceschopný a o jeho talentu nemohlo být pochyb. Přesto ho však bylo možné dosud maximálně počítat k širšímu okruhu favoritů.

Cesta kočárem monotónně ubíhala. Lord byl pohroužen v myšlenkách, Lady kupodivu tichá. Stejně jako tomu bývalo zvykem ještě před měsícem. Nyní jí to ale již po celou cestu nevydrželo. „Vaše Lordstvo se mi zdá býti zasmušilé“, prohodila zničehonic hrajíce si na doktora. Nemohla se přitom netrefit. Lord Charles zrovna chmurně uvažoval o tom, jaké dobírání a posměšky ho čekají, pokud letos opět nezvítězí. Silácké řeči, kterými se zejména na posledním honu chvástal, ale už zpátky vzít nešlo.

Rychlý pohled na Lady Claru ho ubezpečil o tom, že je plně připravena si ho (pro změnu) dobírat a velkého soucitu se od ní nedočká. Nebylo proto co ztratit. Pod dojmem okamžiku byl obsah Lordovy reakce mnohem silnější, než se on sám cítil v kramflecích, sdělení provokativní a prosto jakýchkoliv pochybností. Výzva „A kdyby ano, Má Lady? Budete s tím něco dělat?“, tak Lady očividně zaskočila a Lord si v duchu připsal bodovaný výstřel. Protože nic neočekával, mohl nezaujatě obdivovat, jak bleskově Lady našla pevnou půdu pod nohama, zvládla nasadit zamyšlený výraz a dokreslit ho hraním si s perlami svého náhrdelníku.

V prostoru kočáru se rázem mezi nimi chvíli ve vzduchu odehrával souboj vůlí, ve kterém Lord Charles pro tuto chvíli nemínil couvnout, zachovával si sebejistý výraz „já to myslím vážně“, a Lady zjevně vyhodnocovala, co by jí mohl přinést vstřícný přístup. Zjevně něco nalezla, domníval se Lord, protože se po chvíli mile usmála a nadhodila „Snad bych i mohla. Jsem si ale jista, že Jeho Lordstvo ve skutečnosti po ničem takovém netouží. Bude se raději statečně utápět ve chmurných úvahách dál. A heroicky trpět. Snížit se k tomu, hledat útěchu u ženy, byť své vlastní, by bylo hluboce pod jeho úroveň.“

Lord Charles dopředu tušil, že by bylo naivní se domnívat, že by se mohl dočkat jiné reakce. Tak nesmazatelně se do kladných záznamů své ženy dosud nezapsal a všechny minulé hříchy nejspíše zdaleka neodčinil. O čemž ho ona také neustále přesvědčovala. Ale ta samolibost, se kterou se mu (byť předstíraně, sic velmi umně) vysmívala, hnula Lordu Charlesovi žlučí natolik, že v tu chvíli u něj výrazně převážil jeho horký skotský temperament, takže vypálil odpověď, aniž by o ní příliš přemýšlel. „Úplně by stačilo, kdybyste byla zase potichu“, konkrétně odsekl své ženě nerudně.

V nastalém tichu blýsknul ve zšeřelém prostoru záblesk v náhle vysoce koncentrovaných ženských očích. Lorda naopak fakt, že by v tomto ne zrovna laskavém, přesto poměrně neškodném prohlášení mohla jeho žena spatřovat nějaké důvody pro horoucí pomstu, spíše nadzvedl. Že se naprosto zmýlil v tom, co jeho ženu tak rychle přinutilo opustit stav malátné letargie navozené úmornou cestou, mu však bylo jasné vzápětí. Výmluvný pohled přímo do jeho klína doprovázený otázkou „Opravdu si Vaše Lordstvo takto přeje zaměstnat má ústa?“, nepřipouštěly žádný prostor pro misinterpretaci. Šokovaný, pohoršený výraz, kterým to doprovodila, byl naprosto věrný. Tím by to mohlo skončit. Neodolala však a než Lord mohl začít nechat na sebe působit nečekaný vývoj událostí a změnit zamračený, nespokojený výraz v jiný, ulehčeně se rozesmála.

Tím míra tolerance a trpělivosti pro tuto chvíli přetekla. „Pokud si Má Lady nechce zašpinit šaty, doporučuji si kleknout na polštář“, zachroptěl Lord Charles tvrdě, zatímco si doloval z kalhot smokingu své obdivuhodné obdaření. Rozšířené zorničky Lady Clary, které doprovodily tento jeho podivuhodný, neskutečně odvážný čin, tentokrát určitě nebyly hrané. Lord totiž na tom opravdu trval. Nevypadal, že by to jen tak zkoušel. Nebyl schopný přemýšlet o možných důsledcích a přesahu svého jednání. Bylo zřetelné, že chce, aby tentokrát couvla jeho žena. I proto se ve výsledku po počátečním překvapení rychle zatvrdil také pohled Lady Clary. Kočár znovu naplnil souboj vůlí.

„Jak si Vaše Lordstvo přeje.“

Servilní, podřízený tón, se kterým Lady Clara kapitulovala, byl stejně neupřímný jako rádoby přesladký úsměv, který ovládl její rty. Než se však Lord Charles mohl dostatečně vyděsit představami možných důsledků, které toto vynucování si plnění manželčiných povinností pro něj může do budoucna mít, klečela Lady Clara dle poskytnuté rady na polštáři u jeho kolen a její ručka převzala povinnost starat se o obnažený úd jejího muže.

Lord od začátku trpěl. Dokud se mu plně nepostavil, hleděla mu Lady Clara usilovně do očí. Pohledem slibujícím pomstu, odplatu. Upozorňujícím ho na to, aby se v nejbližší době raději dvakrát neustále díval přes rameno za sebe. Ideálně vůbec nechodil spát. Užil si tuto chvíli, protože to je možná naposledy, kdy bude moci dosáhnout ztopoření, než se mu stane nějaká ošklivá nehoda s trvalými následky. Kdyby Lady nebyla tak neuvěřitelně zručná, snad by se mu ani nepostavil.

Jenže Lady byla šikovná až moc. A on, již zase, příliš natlakovaný. Už se mu podařilo uzavřít nebohou záležitost s majordomem a měl opět delší dobu půstu, během které ho Lady neváhala průběžně provokovat. Snídaní do postele přinášenou sem tam Marianou tak spoře oděnou, že nevědět, že bez výslovného svolení Lady Clary je tabu, rozhodně by neodolal. Začal pak alespoň zvažovat to, zda si nepořídit takovou vlastní pokojskou, která by mu podobně ráda nosila snídaně také jen v podvazkovém pásu a inspirovala ho stejně jako Mariana. Ale jednak dosud neobjevil zřídlo lidských zdrojů, ze kterého Lady čerpala, jednak si také zatím nedokázal představit, že by měl mít každé ráno erekci tak pevnou, až byla skoro bolestivá. Povzbudivě nepůsobila ani nožka Lady Clary v jeho klíně při pravidelném hraní vrhcábů, která ho již prakticky pravidelně stimulovala tak vydatně, že musel danou partii vzdát a prchnout od stolu, aby se neznehodnotil ve vlastních kalhotách. Na rozdíl od přinášení snídaně dbala Lady Clara na to, aby se při jejich partiích vždy vyskytoval nějaký věrný, co nejvíce konzervativní a suše působící sloužící.

Pozoruhodné také bylo, jak si ho Lady Clara dokázala přivolat do soukromí těsně před příchodem nějakého důležitého hosta (musela mít někde umístěný dalekohled zaměřený na příjezdovou cestu, nebo jiný způsob spolehlivé pozorovatelny), takže jediné, čeho byl v ten moment schopen bylo celý (a to opravdu celý) ztuhnout nad tím, v jakém minimu oblečení nebo úplně bez něj se zrovna nachází, jak svůdně při tom vypadá a jak provokativně a otevřeně je schopna se chovat. A on pak musel vždy prchnout, než vůbec mezi nimi mohlo k něčemu dojít a pracně se dávat do normálu během těch krátkých vzdáleností, které ho dělily od prostoru, ve kterém běžně své hosty přijímal. I kdyby se rozhodl se zdržet, Lady dávala jasně najevo, že jeho přítomnost je pochopitelně vyžadována někde jinde.

Přitom si stále ještě odmítal sám sobě ulevovat, nebo být jakkoli nevěrný. Alespoň že domácnost (zatím) nebyla vzhůru nohama a pokud si někdo něco šeptal, nebylo to dosud veřejným tajemstvím. Aspoň co Lord věděl. Dokonce přitom prožil menší šok, když ten starý dobrý muž, který jeho rodině věrně sloužil již přes tři generace, ujistil Jeho Lordstvo o tom, jak vřele vítá příchod Lady Clary do jeho rodiny a tento stav je trvalý a platný, protože jejím přičiněním bude v domě určitě mnohem živěji. Snad i podobně tomu, jak tomu bývalo v časech nebožky babičky Lorda Charlese. Víc z něj Lord nedostal a dosud pátral po tom, co konkrétně měl majordomus na mysli. O tom, že by Lorda při čemkoliv nevhodném nachytal, se majordomus odmítal jakkoli bavit. I přes tento projev obdivuhodné věrnosti ho Lord Charles trochu podezříval, že je již na výplatní listině Lady Clary.

Nyní byla míra jeho starostí již značně neúnosná. Přestože podvědomě neustále očekával nějakou zradu, nebyl již více schopný nastavovat mentální hráz vybuzeným pochodům vlastního těla. Čeho nedosáhla Lady Clara rukou, k tomu si dopomohla ústy. A rozhodně se nijak nezdržovala. Hnala Lorda podobným způsobem, jakým doufal, že bude jejich hřebec uhánět na prvním místě cílovou rovinou. Její ústa byla neskutečně stimulační. Výkonná. Bořící jakékoliv zábrany. Vytahující ven životadárnou tekutinu, ať již byla sebevíce hluboko. A nezdolná. V kombinaci s nepolevující prací pravé ruky vytvářející smrtelnou kombinaci. Alespoň pro aktuální Lordovu schopnost udržet se cele v sedle. Ať se jakkoli bránil, vzpouzel a vzpínal, bez toho, že by úplně prchnul mimo kočár, se mu celý proces zdál neskutečně krátký. O to delší byla erupce. Výboj, který Lady stoicky polykala, aniž by se jen na chvíli oddálila. A když bylo po všem, v klidu si sedla zpátky na své místo a koukala z okna, jako by se právě vůbec nic nestalo.

Lord Charles byl absolutně perplex. Právě zažil svůj druhý orální sex, opět se zdárným koncem, který byl navíc umocněn tím, že mu byl poprvé poskytnut jeho ženou. A v tomto byl nesrovnatelně lepší než ten první. Vždy by mu dal přednost. A on nyní přitom netušil, co si z něj má vlastně odnést. Proto chvíli jen zíral na naprosto bez zájmu se chovající Lady. A když nevíte, jak dál, postupujete často po krůčkách. A tak se i Lord Charles sám pomalu upravil, schoval vzorně očištěný a odlehčený nástroj zpátky do jeho pouzdra a jako slušně vychovaný chlapec nakonec alespoň poděkoval. Na jeho nesmělé „Děkuji, Má Lady“, se mu dostalo sladkého ujištění „Vždy si s radostí plním své povinnosti, Můj Pane.“

Ani kopnutí koněm nemělo takovou sílu jako jed ve slovech Lady Clary. Lord Charles sebou nervózně cuknul a přičiněním tohoto pozoruhodného vývoje se pohroužil do ještě neradostnějších myšlenek, než které měl před tím, než ho z nich jeho žena zvládla vyrušit. Nyní byly protkány i úvahami o emigraci do Ameriky, obrácením kordu proti sobě samému či připojením se k výpravě směřující za průzkumem ledových pustin, které se obecně přikládalo minimum šancí na úspěch. Naštěstí to do Liverpoolu již nebylo daleko, takže se v tom Lord Charles nemohl úplně utopit a musel se místo toho brzy věnovat jiným, důležitějším starostem.

Jestliže se domníval, že mu Lady nepůjde během celého dne na oči a pokud už ano, bude mu okázale dávat najevo, jak jím pohrdá a jak je jí lhostejný, dostal se úplně opačného chování. Lady Clara se stala jeho naprostým stínem. Byla mu v patách, kamkoli se vrtnul. Nestále se mu cpala před zrak. Stíhala ho smyslnými výrazy. Dávala mu okázale najevo, jak velký má zájem. A pokud se Lord neukáže býti mužem, vrátí se jejich vztahy zase do bodu mrazu. A aby toho nebylo málo, koketovala s jeho největšími nepřáteli. Natřásala se, natáčela se, dovolila si dokonce letmé doteky na rukou. Ostentativně neustále pokoušela Lordovu nervovou soustavu.

Pozoruhodné přitom bylo, že Lord Charles marně stíhal pohledy své okolí, aby našel alespoň někoho, komu by chování jeho ženy přišlo přinejmenším nevhodné. Ještě lépe byl nad ním pohoršen. Ale ono nic! Všichni z ní byli naopak uneseni. Laskavost, se kterou s ní konverzovali a potěšení z její blízkosti mu přišly absolutně nehrané. To on byl jediný, který byl divný? To se tak moc již změnil? Bylo vůbec možné, aby na něj takto působilo chování jeho ženy? Bylo tak jiné než dříve, nebo to dříve prostě odmítal vidět?

Celé výjimečně nádherně prosluněné odpoledne tak ubíhalo v jakýchsi stínech. Lord se nebyl schopen dokonale soustředit a koncentrovat. Plně se vždy věnovat pouze jediné aktivitě. A to mu napínalo nervy k prasknutí. A nutilo ho to více zkoumat tak známé prostory závodiště. Vyhledávat místa, kterých si dříve nevšímal. Kam by jinak neměl žádný důvod vědomě zabloudit. A i když odhalil jenom nepatrné přísliby, stejně musel být na hlavní tribuně. V čestných lóžích. Sledovat jednotlivá defilé. Až konečně přišel hřeb dnešního programu. Hlavní cena. Tak moc se jí chtěl plně věnovat.

Jenže Lady Clara k němu byla doslova přilepená. Visela mu na ruce. Tiskla se k němu celým bokem. Plně zneužívala toho, že všichni kolem nich byly zaměstnáni děním na dráze pod sebou. Při ruce přitisknuté k jeho pozadí Lord Charles skoro nadskočil a kukátko téměř neudržel v ruce. Odmítl se však podívat kamkoli jinam než na dění pod sebou. Periferně vnímal, že Lady tak činí taktéž. Její ruka se přitom dokázala prosunout mezi jejich pevně spojenými těly a sevřít ho pro změnu na stehně. Téměř v tříslech. Silně a majetnicky. Všichni jiní však mohli lehce podlehnout iluzi, že se na lady pouze mocně podepisuje tréma a nervozita, neboť vedoucí skupina se řítila k cílové pásce. King of Avalon uvnitř ní. Tlačící se do čela.

Lady ho konečně nechala být. Místo toho vedle něj začala křepčit, poskakovat, tleskat, neboli chovat se vzhledem ke svému postavení nevhodně a nedůstojně. Získala tím krátce plnou Lordovu pozornost, takže ten minul moment, kdy vítězný kůň proťal stanovenou linii cíle.

Lady visící mu vzápětí kolem krku a pozornost, které se jim dostávalo, hovořily o tom, že Lordova důstojnost bude zachována. King of Avalon vyhrál. A Lord Charles se z toho nebyl schopen radovat. Celou svoji existenci musel upnout na to, aby se pokusil dostat Lady nenásilně dolů, zachovat přitom maximálně dekorum, a především tak co nejrychleji utnout její usilovnou aktivitu, se kterou se mu vrtěním se, tlakem a svíráním snažila maximálně rozpumpovat erekci. Aby mohl začít přijímat proud gratulací pokud možno bez ní. Jeho spěch povzbudil také nesmírně uspokojivý pohled do nenávistných očí lorda Billingtona nikterak neskrývajících příslib, že kola války mezi nimi se brzy rozjedou ještě intenzivněji. Přijmutí hozené rukavice a vyslání skálopevného přesvědčení o síle vlastních vojsk se lépe činilo v hrdém postoji než s Lady namotanou kolem něj.

Díky za to vítězství! Doba, kdy se při přebírání obdivů z úspěchu pokud možno blahosklonně a s nadhledem snažil dát najevo skromnost, kterou vůbec necítil, byla jak přestávka v rohovnickém zápase, po kterou si mohl oddechnout od nehynoucí pozornosti Lady Clary. Ale sotva byly odbity všechny potřebné ceremonie včetně setkání s královskou rodinou spojené s přijmutím poháru pro vítěze a pozvání na podzimní královský ples a oslavy se přesunuly do zázemí k připravenému občerstvení, Lady obnovila útok s neztenčenou silou. Bylo obdivuhodné, jak vydatně si dokázala pomáhat drobnými pamlsky a pohárky vína. Unavenému Lordu Charlesovi se dokonce stalo, že chvíli vůbec nevnímal, co mu povídá jeden jejich známý manželský pár, blízcí přátelé jeho rodičů, neboť zrovna s otevřenými ústy koukal na to, jak vyzývavě a provokativně Lady pojídá jisté exotické ovoce. Probudilo ho teprve to, když se staroušci s vědoucím úsměvem pokusili nenápadně vzdálit.

Tohle už nešlo zachránit. Lord sotva stihl zamumlat nepřesvědčivou omluvu směrem ke své ženě, jak prudce, aniž by se na ni odvážil podívat, vyrazil hledat útočiště na vzdálených toaletách. Ještě když je opouštěl, když déle na nich zůstávat už mu prostě přišlo nepatřičné, připadal si jako štvanec. Navíc ve dni, kdy by naopak měl jen vítězoslavně oslavovat.

Nedošel daleko. Lady Clara na něj musela čekat. Zhmotnila se z pouhého vzduchu za nejbližším rohem. A v krátké chodbě jako zázrakem kromě ní vůbec nikdo nebyl. Čekala. Celou svojí bytostí čekala. Postojem. Pohledem. Mlčenlivostí. V Lordu Charlesovi se něco zlomilo. Popadl ji za ruku skoro surově a smýkl s ní za těžké závěsy po jejich ruce, dekorativně visící od stropu, aby daly prostoru dojem větší elegance a nádhernosti. Mezi prostou, otřískanou stěnou, kterou měly skrýt a závěsy vznikl prostor dostatečně velký, aby se tam člověk mohl nepozorovaně ukrýt. Lord to věděl. Své podezření si proklepl při jedné z dřívějších návštěv této chodby, kdy ještě nebyla žádná časová možnost ho jakkoli využít.

Teď rychle natlačil Lady Claru dovnitř a přinutil ji opřít se před ním o stěnu bokem k chodbě. Nečinilo mu to žádný problém. Nijak se nebránila. Naopak hořela nedočkavostí. Přesto trochu napjatá, zda si Lord opravdu troufne. Na potichu, zezadu do ucha drsně pronesený povel nepřipouštějící odpor „Pokud nechcete mít roztržené kalhotky, račte je rychle sundat dolů“, reagovala příkladně a společně se spouštěním bílé látky k zemi co nejrychleji vyhrnovala mnohovrstvou, nařasenou sukni včetně spodniček nahoru nad pás, aby umožnila svému muži možnost průniku.

Byla již zpátky vzorně zapřená jednou rukou do stěny, druhou udržující vykasanou látku nahoře, se špičkami propnutými a zadečkem vzorně vystrčeným nahoru, aby usnadnila lordovi vniknutí, když ten ještě rukou pumpoval do svého tubusu o trochu více krve, aby dosáhl co největšího ztopoření. Na chodbě byl zatím stále ještě klid. Aby odstranil pocit suchosti, nenapadlo lorda nic lepšího, než si plivnout do dlaně a přenést sliny na potřebná místa. V duchu se přitom otřásl odporem nad takto nehygienickým, nečistým činem. Aby pocit rychle zaplašil, bleskově si přidřepl a nasměroval hlavici vzhůru.

Štěstí přeje připraveným. Očekávaný odpor a zmatečné hledání vstupu se nedostavilo a Lord prakticky ihned zaplul dovnitř. V euforii přirazil. Natlačil se na Lady. A ocitl se v sedmém nebi, když se Lady roztřásla a sotva byla schopná potlačit zřetelný verbální projev pocitu plnosti, který se u ní nyní, tak toužebně očekáván, dostavil. Raději se rychle zapřela oběma rukama, když se Lord hbitě šteloval k dalšímu úderu. A bylo to více než potřeba. Do jejích rozevřených úst neschopných potlačit vzrušené zavytí, když Lord druhým, pod výrazně lepším úhlem a postavením vedeným šťouchem zaplul až k jejímu děložnímu čípku, byly narvány srolované rukavice, do kterých se Lady Clara vděčně zakousla. A držela zuby nehty.

Nejspíše i díky dopolednímu ulevení Lord Charles projevoval obdivuhodnou výdrž. A pokud kolem zrovna nikdo nešel, poctivě pracoval. Udržoval pomalé, ale o to důraznější, co nejhlouběji vedené tempo, při kterém se snažil vydávat co nejmenší hluk. Přestože dbal na to, aby boky o sebe příliš nepleskaly a jejich oblečení pokud možno vydávalo jen to nejmenší šustění, usilovnost jeho snahy společně s jeho potencí a délkou dělaly na Lady Claře zázraky. Lord Charles žil v permanentním pocitu, že Lady Clara se nekontrolovaně chvěje. Že se její útroby zmítají v nekončící křeči. Že její žvýkací svaly se již nikdy nemůžou uvolnit a rukavičky v nich zůstanou trvale přišpendlené. A vždy, když se u něj začal dostavovat pocit pnutí, zrovna se někdo začal blížit. A ať musel čekat pevně zasazen v kolem něj se svírajícím těsném, horkém a mokrém prostoru, jak dlouho bylo potřeba, než zase měl pocit, že je bezpečno, jakmile obnovil dorážení, Lady Clara se vzepjala ještě výše. Lord neměl nejmenší tušení, zda je možné dosáhnout trvalého orgasmu, nebo jestli a kolik vůbec jich jeho žena prožila. Tak neustále napjatý, zdraví určitě neprospívající stav u ní mohl pozorovat.

Když pak konečně zase nastala chvíle, kdy se pocit cizí přítomnosti za závěsem vedle nich vytratil a Lord pocítil známé pnutí, hodil veškerou opatrnost za hlavu a položil se do toho za účelem dosažení jediného možného konce. I kdyby měl co nevidět vedle nich někdo jít, nemohli by ho Lord ani Lady slyšet. Úzkým, uzavřeným prostorem, ve kterém docházel dýchatelný vzduch, se nesly zvuky zuřivé kopulace, se kterou Lord Charles zajistil překonání svého bodu návratu. Pleskání těl o sebe, o vydávání značné energie svědčící sípání mužského dechu, i přes rukavičky zřetelné s otevřenou myslí přijímané nárazy, šustot šatstva, to vše bylo vmžiku uťato, když Lord naposledy přirazil a ustrnul. Pak již samovolně pracoval pouze jeho šourek, který přenášel impulzy i na plnící hadici a společně, ruku v ruce (či spíše noha v noze) dávku za dávkou přenášely lordovo sémě do nového úložiště.

První se vrátilo dýchání. Pracné, namáhavé. Do jeho klopotného tempa se Lord Charles snažil zaslechnout jakýkoli zvuk z chodby svědčící o tom, že někdo mohl být svědkem alespoň závěrečné scény vášně, proti jejíž existenci byl před měsícem ochoten vsadit poslední měďák. Nic. Byl naprostý klid. Lord unaveně vyklouznul. A v návalu slabosti klesl do dřepu. A fascinovaně se zrakem přilepil na nepopsatelně krásné ženské pohlaví, zezadu dokonale holé, impozantně mokré a taky zuřivě sevřené, aby udrželo vevnitř to, co by jinak muselo padnout k zemi. Nebo stéci na holá stehna a do bílých punčošek pod nimi. Ač to bylo k nevíře, Lady Clara dosud stála na špičkách.

Lord nedokázal zpětně říci, co ho to popadlo, ale bez rozmyšlení sáhnul po bílých kalhotkách, omotaných kolem jednoho kotníku jeho paní. Než se mohl zastavit nad tím, co vlastně činí, povolila ona konečně propnutí nohou, potřebnou nohu okamžitě zvedla a nechala svého muže, aby se mohl drobného kusu látky plně zmocnit. Zmizely rychle v jeho kapse. „Vrátím Vám je na cestě zpátky v kočáru, Má Lady“, přislíbil tiše do svěšených ramínek, zatímco se Lady Clara zbavená rukaviček (které byly skutečně na odpis) snažila upravit si spodní díly svého, ještě nedávno dokonalého oděvu, do podoby co nejblíže se blížící originálu. Její nesouhlasné zavrtění hlavou Lorda Charlese na chvíli znejistělo, obsah jejího projevu ho ale naopak rychle nadchnul. „V noci před spaním si pro ně přijde Mariana.“

V Lordu Charlesovi se vzedmula obrovská vlna pýchy a připadal si jako Herkules, když na sebe nechal působit skutečnost, že jeho žena nejenom že neprotestovala proti zabavení vitálního kusu spodního prádla, ale sama chtěla jít dál a hrdě proplouvat světem ještě déle, než on sám navrhoval, dávajíce na odiv každému, kdo měl tak vytříbené a citlivé smysly, aby to poznal, že voní semenem svého muže. Sekretem, který jí nejspíše zasychá v prostoru její vulvy a třísel a na který je ona náležitě pyšná. „Uvidíme se za chvíli v sále, Má Paní“, zašeptal ještě Lord na závěr, a protože hvězdy stály při nich a stále nic se nedělo, rychle vyplul před závěsy a díkybohu prázdnou chodbou rychle uháněl ven, aby si pomocí zaslouženého doutníku zajistil změnu vůní, které vydával.

Když konečně zasedli do kočáru domů, bylo již pozdní odpoledne. Od jejich tak uspokojivého spojení uběhlo jen něco málo přes hodinu. Strašlivě dlouhý čas na zkoumání toho, zda se Lord a Lady Montgomeryovi rázem nestali vyvrheli vyšší společnosti. Alespoň že královská rodina již byla dávno pryč. Přestože nic neodhalil, usedal Lord Charles do kočáru doslova schvácen. A chvíli jen tak proti Lady se zavřenýma očima podřimoval. Ale opravdu jen chvíli. Protože když se na vás někdo upřeně dívá, tak to někdy tak nějak cítíte.

Lord byl rázem probuzen. Ve střehu. S nečekaným přívalem energie, která se vzala kdoví odkud. Opatrným, ale o čilosti svědčícím zrakem se jal pozorovat svoji choť. Pohled, který k němu vysílala, byl nový. Zadumaný, nenásilně vyzývavý, přívětivý a celkově mu prostě poskytující podnět k zamyšlení – ANO či NE?

Kdyby se Lord Charles měl řídit svými předchozími zkušenostmi a tím, co si stran sexu dříve myslel, bylo by to s ohledem na den takto přeplněný zážitky a výdeji jasné, rezolutní NE. Jenže Lord se již učil poslouchat i své tělo. A to žilo i ze značných příjmů. Jinak by si nedokázal vysvětlit, jak to, že se nestaví vyloženě proti. Protože však i tak cítil jistou únavu a novou porci radovánek slibující postoj Lady Clary tak již nestačil k tomu, aby se využitelná pozice ihned dostavila, zachoval neutrální postoj a pouze uvolněností těla a vstřícným výrazem se snažil dát najevo, že zřetelné embargo zde není. To Lady stačilo.

Sukně se zvedala vzhůru po nohách kousek po kousku. Občas zase trochu spadla dolů. Trvalo dlouho, než se její spodní cípy dostaly až nad kolena. Než odhalily první náznaky holé kůže na vrchní části stále více se rozevírajících stehen. Než do unaveného světla zapadajícího slunce zvedly oponu dokořán a na dostatečně dlouhou dobu pro to, aby mu probouzející se pyj v nohavicích radostně poskočil, předvedly Lordu Charlesovi, že komnata, určená pro jeho návštěvu, je stále ještě na stejném místě. „Chci vidět Váš odhalený hrudník a majestátní pyj, Můj Pane“, nadhodila Lady Clara první obrysy toho, jak si představuje další vývoj.

A zatímco Lord Charles ještě jednou ten den vyprostil svého nezdolného oře z uzavřené stáje a nechal ho vyplout ven rozevřeným poklopcem, aby pak přešel ke zbavení se smokingu, vesty a motýlka, aby si pak mohl rozepnout odshora dolů všechny knoflíčky a rozevřít košili naplno, Lady Clara rozepnula a dostala z výjimkou punčošek z nohou pryč až na jednu všechny vrstvy prádla od pasu dolů. Když si pomalu a smyslně sundávala bolerko, vestičku, košili i korzet pomáhal Lord jejímu úsilí pohyby pravačky, jejíž pohyb nahoru a dolů po stále úctyhodné pevnosti dosahující erekce mu nyní připadal stejně přirozený, jako chůze.

Když se Lady Clara zapřela do sedadla za sebou i pod sebou a ve výmluvném gestu zvedla obě nohy do vzduchu, takže poslední, nejjemnější, sukýnka se svezla dolů a odhalila tak, že její pohlaví bylo nyní rozchlíplejší a viditelně vlhké, vydal se Lord Charles neprodleně vpřed. Zdatně vyřešil, jak se vlastně dostat do palebné pozice a záhy poloklečel zapřený do sedačky před sebou, s rukou pevně sevřenou kolem ztuhlého údu. Než se však stačil nastavit tak, aby čím dál zkušeněji směřoval správným směrem, přitáhla si ho Lady Clara k sobě a začala ho něžně, ale vášnivě líbat. Potřebovala ho. Chtěla ho. Jiný výklad její žádoucí ústa a hbitý, nepoddajný a nezdolný jazýček, který se postupně prokousal mezi jeho trochu vzdorovitě nespolupracující rty, nepřipouštěly.

Začali se zkoumat. Hledat, jak najít co nejlepší vzájemné postavení. Jak moc být dotěrní. Zvídaví. Hluboko pronikající. Tlačící i naslouchající tlaku toho druhého. Jak sevřít mezi zuby ret. Hrát si s ním. A zatímco vášeň rostla, začala ruka Lady Clary tlačit lorda níže. Sama si ho štelovat, aby se on nemusel dívat a příliš tápat. Dostat ho mezi svrchní vrstvy natěšených tkání. A pomoci mu při zhoupnutí k plynulému zasunutí do jejího roztouženého pohlaví, které ho ještě jednou chtělo pojmout a nechat se zkropit jeho úrodnou vláhou. Stále mezi nimi nepadlo žádné, ostatně naprosto zbytečné, slovo. Pocitu, když ji zdárně rychle vyplnil, se nebyla schopná nabažit.

Nebyla brzy schopná ho dále líbat. Byl tak velký. Tak dokonale klouzající tak daleko, že jí to připadalo technicky nemožné. Pronikající snad až do samotného žaludku. Vytlačující ven schopnost činit cokoli jiného než ho jen přijímat. Zoufale se přitom přidržovat límce jeho košile. Přitahovat si ho k sobě. Zarývat mu tvář zboku do krku. Spojit se s ním v jediné tělo. Naprosto splynout v jedinečný organismus.

A dařilo se jí to. Dobře se jí to dařilo. Další dva orgasmy, které si během této cesty dopřála, byly jen vítanými a nijak ji nerušícími vrcholy na nekonečné pouti. A nebýt toho, že Lord nemohl v této pozici vydržet věčně, byla by schopna s ním takto zůstat navěky.

Již dávno ztratila spodní košilku. I kdyby vypadla ven otevřeným okénkem, neboť neměla ponětí, kam ji Lord odhodil, bylo jí to upřímně jedno. Koneckonců vozkové seděli vpředu, takže by si jejího letu potemnělou krajinou neměli všimnout. Její bradavky byly zmučené sáním Lordových úst a škádlením, kterého se jim dostalo od jeho zubů. Objemné, pevné a pružné vaky jejích prsou nesly obtisky jeho silných prstů. Příjemně je bolely od stisků jeho dlaní. Sama se zakousla do Lordova ramene, blízko jeho krku. Zlíbala jeho široký hrudník. A když Lord již viditelně nemohl, příliš vyšťaven námahou dlouhého, událostmi nabitého dne, neschopen takto dosáhnout kýženého stavu, neváhala převzít iniciativu.

Smýkla s ním zpátky na jeho sedadlo. Spokojena s tím, jak dopadl, rychle se k němu otočila zády. Rozkročmo se na něj nabodla neztráceje žádný čas pro lelkování. Když dopadla až k jeho klínu a téměř celého jej pojala, protočily se jí panenky a bleskově se udělala znovu. Pevně usazena a svírající Lorda ve svěrací kazajce svého burácejícího pohlaví zuřivě pracovala boky. Těžké lordovo zafunění ji přinutilo k tomu, nebrat na sebe žádný ohled a zapracovat ještě usilovněji. Když se ji Lord pokusil nadzvednout, jenom toho využila k tomu, aby se na něm rychle svezla nahoru a dolů využívajíce jištění, které jí poskytovaly jeho ruce pevně ji držící za ňadra. Lord zachrčel. Bylo jí jedno, jestli se třeba dusí a vší silou dosedla znovu. A ještě jednou. Vzepjala se boky vpřed, s Lordem narvaným dovnitř. A vytáhla to z něj.

Lord se vzepjal. I s Lady nabodnutou na své čnící kopí se dostal svým pozadím nad sedačku. A v křeči, v této pozici, plnil její útroby vším, co v něm ještě zbylo. Doprovázen ještě jedním, pro tuto chvíli posledním, vrcholem Lady Clary.

Svět se stále nebyl schopný uklidnit. Varovně se houpal. Pouze pomalu, postupně, přecházelo houpání v poklidné. Tvořené pouze kodrcáním kočáru po nerovné cestě. A s tím nakonec uvadla i konečně, ale pouze pro tuto chvíli, kapitulující erekce Lorda Charlese. A on se již nemohl udržet vevnitř. S tím povolil i sevření svých paží. Osvobozená Lady ani náhodou neprchla. Natáhla se pouze na sedadlo před sebou, vzala z něj velikou, teplou deku, a zatímco její pozadí vklouzlo na sedadlo po boku Lorda Charlese a její nohy se přehnuly přes jeho stehna, přivinula se k němu a zabalila je do ní. Vzduch v dubnový den navíc přetažený ve večer přece jen byl spíše chladný.

„Svádět Vaše Lordstvo je nesmírně namáhavá činnost“, zahuhlal nějaký unavený hlas kdesi od prsou Lorda Charlese. Než ale ten byl schopen dát dohromady jakoukoli ucelenou myšlenku, jak byl měl dále reagovat, přišpendlena na jeho tělo na něm spokojeně oddechovala spící žena. Lord bděl nad jejím spánkem po zbytek cesty domů ztracen ve vlastních myšlenkách. S výjimkou vzpomínek a těch praktických, jako dát kompletně vyčistit kočár, podrobit vozky křížovému výslechu, nechat je raději podepsat prohlášení o mlčenlivosti či vyhodit dnešní smoking, diametrálně radostnějších než ty, které ho trápily po cestě na Aintree.