🌹 Na růžích ustláno 🥀

Bydlet v lese skýtá mnoho výhod, ale na čůráka nenarazíte. Můžete ho leda tak potkat. S košíkem a v gumákách. Potřebovala jsem nutně penis, ale kde ho během chvilky sehnat ? Při podpisu smlouvy, mně nepřišlo zcela vhodné, žádat o to chlapy ze ScrumWorks, kteří se rázem stali mými šéfy.

To bylo totiž tak ...

Pár dní dovolené na návštěvě u drahých rodičů (čti nuda) bylo ve znamení běhání po lese, návštěvy posedu a čtení si tam jako zamlada, protože sucho a houby žádný a tak jsem vymýšlela blbosti. Až na jednu. Napadlo mě totiž, vymyslet novou kategorii v modrém světě, kde je nedostatek konkrétní fyzické pozornosti od červených a zdálo se to jako dobrý tah. Tah na branku. Do slova. Nabídla jsem vedení Amatérů hned vedle Seznamky možnost zabookovat si místo v posteli vedle červeného/modrého nicku, který nabízí přespání zdarma u sebe doma a v 90 % případů i se sexem dle domluvy. Muselo však jít o nocleh, ne hodinku, že je manžel v hospodě a jí právě doprala pračka a má chuť na čůráčka. Tím se vyloučily sexuální pracovnice. Tím se vyloučili muži různých národností z ubytoven. Tím se vyloučily nicky, kde barevné označení neodpovídalo označení mezi nohama a tím pádem jsem měla zahlcený starý profil Ela_Ela nesouhlasnými až výhružnými zprávami. Nevadilo mi to. Jako hlavní admin jsem měla nový profil, nový nick a měla jsem si pořídit i novou profilovku, kterou nebudu měnit, jak u mě bylo zvykem, aby to ladilo k poslední povídce nebo ročnímu období nebo momentálnímu mentálnímu rozpoložení.

Vzala jsem si na sebe funkční oblečení z udržitelných zdrojů, naťukala do navigace adresu do Hrdějovic a vyrazila. Potřásla jsem si pár pravicemi a předstírala, že tu smlouvu čtu. Doopravdy jsem si představila jak si prohlížím galerky zcela beze studu, protože můžu, respektive musím jako že kontrola. Vybírám si ty nejlepší kousky. Takové nepřeberné množství smetánky, co budu mít. Přistihla jsem se, že si olizuju rty. Bože, jsem hrozná. Rok od roku horší. Podepsala jsem to a - strkají mi další papír k podpisu a ...
"S novým nickem nová pravidla: Nesmíte nic, ani flirtovat s amatéry, amatérkami ani páry. NIC. Nesmíte s nikým nic mít. Máte právo schvalovat cokoli dle psaných pravidel. Máte právo blokovat, odstraňovat a další věci z toho vyplývající a tomu odpovídající plat. Mobilní telefon, notebook, neomezený internet. Podepište tady tu klauzuli a vítejte v modrém světě, kde se sny stávající skutečností."
Spadla mi brada. Mám po kouření. A s tou spoustou práce, která mě čeká, nebudu mít kdy, hledat jinde. Znovu jsem se koukla na tu částku a jedním podpisem se ze mě stala nekuřačka.

Quenn Ela s ikonkou korunky k dispozici všem amatérům 24/7/12. Schválím vám každou píčovinu, protože kam jinam byste ty vaše sračky/chcanky psali. Jako první se vrátila blogerka kapka, která zase mohla psát o čem chtěla a že čas měla, psala a těšila svými slovy každý den. Někdy o mrdu, někdy o medu. Januar29 jsem taky nemusela dlouze přemlouvat. Vyšlo najevo, že kopretinka se vžila do své role takovým způsobem, že vyhodila skoro celý personál a neměl kdo dělat a tak ji de facto vyhodili taky. Seděla doma a kouřila a tak jsem ji hned přijala, aby .. však vy víte.

No, tak to bychom měli. A moje první služební cesta na kontrolu Bed Amateur Service vede k muži, který si říká Perseus. Ještě tam má 4 dvojky, ale přijde mi dětinské, aby rád ve svém věku krmil labutě. Do důchodu má chlapec ještě daleko a mě moc zajímá jak vypadá. Taky se ho musím zeptat, jak se vlastně jmenuje. Perseus se blbě skloňuje.
Na benzínce si dávám kávu a lehčí snack k obědu. U klientů nesmím nic jíst ani pít. Volám mu, jestli platí čas za hodinu u něj, potvrzuje to. Vyhazuji kelímek od kávy a na zemi u odpadkového koše leží šiška. Dostávám spásný nápad.
Přijíždím do Brna, projíždím čtvrtí Královo Pole a - váš cíl je nalevo. ??? Vila Marie jako vážně ? Co to je, renesance ? Asi tady pracuje. Nasaď svůj profi výraz Ničemusenedivel a běž zazvonit. Nene, já nemusím, mně se už otvírá brána. To je tak, když má někdo korunku s VIP pipinou dohromady.

Pod schody na mě čeká muž. Sympatický je slabé slovo. Milý úsměv a příjemný hlas, který uspává, ale v tom dobrém, konejšivém slova smyslu. Správně čeká až mu podám ruku jako první. To se taky dneska už nevidí. Jsem tu jako civil, tak se představuji svým civilním jménem. On také a smutně se pousměje. Dodá, že jako dítě se za to jméno styděl. To chápu. Děti umí být zlé. Nebo spíš posměvačné. Vcházíme dovnitř do haly, která je velkolepá. Tak ne, není. Obývák je velkolepý. Tak ne, ani ten ne. Ložnice mi vyrazila dech a spadla mi brada. Už zase. Kouřit nemůžu, válet se v růžičkovém povlečení nemůžu, kurva proč jsem ten flek brala ! Je mi nabídnuta káva. Odmítám. Já to nikomu nepovím. Máš ráda cappuccino, že ? Slyším ho říkat. Tak jo. Je to zdvořilostní káva, ne kuřba. Neříkej to slovo, okřikuji se. Vracíme se zpět do obývacího pokoje, který je jako 4 normální obýváky dohromady. Jsem usazena na nádhernou pohovku a jsem vděčná za kalhoty a není mi tím pádem vidět až do krku. Všude jsou samé krásné věci a dekorace a starožitnosti a ... moment ! Ferdinand Fritz. To jméno jsem viděla ... Starožitnictví na Kotlářce. No ty vole ! Ne, tohle jsem si taky zakázala říkat. (A to mě poser, jakbysmet). Vydechla jsem a nervózně si posedla. Potřebuji na něj zavolat. Do prdele ta spisovná čeština mi taky, mně taky moc nejde. Ferdo ? To je blbý. Ferdinande ? Zkusím Ferdie.
"Fredie ?!." pane Bože já jsem debil.
Přichází s dvěma šálky cappuccina a směje se. Já se červenám.
"Je to až tak hrozný ?" ptá se a ukáže si na pusu, když položí tác na stolek. Stoupám si a nevím co to do mě vjelo, pohladím mu tvář a koktám:
"Ne, máš krásnou tvář, já .." přetočí mi ruku a políbí její hřbet. Začíná mi být horko a tak si radši sednu. Musím si připomenout proč tu jsem. Nedivím se, že je radši Perseus. Mohla bych se splést podruhé a říct Persil. To by mi bylo podobné a smát se u toho jak blbka. Jdu si radši umýt ruce.

Když jsem vstoupila do koupelny, musela jsem se na chvíli posadit na roztomilé křesílko. Asi biedermeier. Kde jsou ty časy, kdy jsem chtěla studovat umění a architekturu. Kolik já chtěla děla věcí, na to jeden život nestačí. Tohle nemají ani ve Versailles. Tak v téhle vaně se to bude odehrávat. Zapálí voňavé svíčky, umyje jí záda, pak si ji osuší a namasíruje. Bude to protahovat, protože má rád hlazení a doteky a ... vyschlo mi v krku. Myju si ruce, napouštím vodu do dlaní a dychtivě piju. Vracím se k němu a jsem klidná. Naprosto. Jsem si myslela.

Pijeme voňavé kafíčko a ladíme podrobnosti focení. Ptám se ho jestli chce s ženami, které u něj budou nocovat taky něco mít. Nedívám se mu při tom do očí. Nějak nemůžu a slyším odpověď, že by rád. Vysvětluju, že ho tedy taky musím vyfotit. Onu část. Obličej ne, to se nechává až na korespondenci mezi nimi, respektive při rezervaci pokoje a datumu, který vyhovuje oběma stranám. Všemu rozumí. Bodejť ne. Debil není. Bude tady mít narváno. Kdo by tady nechtěl pobývat jednu, dvě noci, mít ho své moci. Rozčísnu to:
"Jdeme na to."
Sedá si jak mu říkám, do čela vyřezávané postele, nechává si na sobě rozepnutou košili. Bere ho do ruky a začínám fotit. Nedíváme se na sebe. Není potřeba. A pak, je mi to trapné, ale musím. Musím to říct.
"Persee, prosím .. je mi to trapné, ale musím vyfotit výstřik. Aby bylo vidět, že je funkční. Omlouvám se."
Viditelně se zarazí.
"Já se taky omlouvám, ale nemůžu. Ne před tebou."
Prekérka.
"Mám se otočit, jít pryč ?" ptám se.
"Snad postačí, se otočit." odpovídá.
Otáčím se. Je ticho. Snaží se ovládat, je to naprosto zřejmé. Pak tiše, nesměle řekne: "Už."
Otočím se a cvakám spouští. Ukázková ejakulace. Jdu blíž a přepínám na makro. Moje chuťové pohárky zaznamenají známou vůni. Polknu. Taková škoda. Smetánka dopadá na peřinu. Nemysli na to. Nemysli na to a foť.
"Hotovo. Děkuju. Počkám ... ehm vedle." vydržím se na něj už na nedívat a něj taky nepodívat.
Sedám si a naliju si z karafy vody. Hoří mi tváře. Dělat na urologii, tak mám přesčasů habaděj. Noo ...pokud by tedy nepřijel domov důchodců 80+ na preventivní prohlídku. Musím se tomu nahlas smát. Zase ta moje fantazie. Přivádí mě nejen k fantastickým orgasmům, ale taky trapných chvilek.
"Copak ?" ptá se a sedá si naproti mě.
"To ti nemůžu říct." vymlouvám se a podepisujeme nezbytné papíry, protože i když se z toho neplatí daně, musí to mít byrokratickou fazónu.

Vstávám, doprovází mě do haly a já se nemůžu vynadívat na ta skvostná umělecká díla. Nedokážu to jeho jméno vyslovit a tak se jen prostě zeptám:
"To starožitnictví U papouška je tvoje ?"
"Nevěděl jsem, že znáš tolik Brno." neodpoví.
Přemýšlím, jestli to z něj lámat. Ne, je to jedno.
"Mám tu přátele. Přestěhovali se na venkov, tak už jen projíždím. Ale prolezlý ho mám křížem krážem. Brno není Praha. Bohudík. To se nemění. Jen s tím pivem byste se měli polepšit."
"Pivařka nebo vinařka ?"
"Obojí."
"Hmm. Červené nebo bílé ?"
"Obojí." Pak si vzpomenu, že má v profilu napsáno červené a tak mě napadne, že si trochu šplhnu.
"Červené radši."
"Hmm. Tak to si zasloužíš odpověď."
"Vlastním ho s manželkou. Teď už bývalou. Nechal jsem jí ho. Vzal jsem si jen pár věcí. Minulý týden jsme to skončili i oficiálně."
"Pár věcí ?" Ukážu kolem sebe dokola. "Nechal´s jí tam vůbec něco ?" divím se.
"Papouška." nevydrží se nesmát.
Líbí se mi jeho smysl pro humor. On se mi líbí. Všechno se mi líbí. Jsem v prdeli.

Přecházím pomalu ke dveřím, ale nedá mi to a ještě se zastavím u sochy.
"Perseus ?"
"Ano."
"Co ten nápis znamená ?"
"Nech zaznít píseň své duše."
Derou se mi do očí slzy. Poděkuju, podávám mu ruku a chci říct Ahoj, ale ...
"El ? Musíš už jít ?"
"Ne."
"Chceš ... chceš vyměnit tu šišku za .."
"Ano."

🛀 🙌 🍷 💦

Ráno mě budí vůní kávy. Horká, černá, neslazená. Musel si přečíst v jedné povídek jakou mám ráda. Omeleta ze slaniny a dvou vajec s trochu tekutým žloutkem nemá chybu.
Rozmrazený croisant ohřátý v mikrovlnce zavoněl tak, že mi zakručelo v břiše. Nějak jsme vynechali večeři. Nějak nebyl čas.
"Dobré ráno, Michaelo." podstrčí mi tác do klína.
"Dobré ráno, můj hrdino." Pak si na něco vzpomenu a nedá mi to se nezeptat:
"Kam si tak rychle včera odběhl a za chvíli si byl zase zpátky ?"
"K počítači. Zrušil jsem si profil."
Věnovala jsem mu ten nezářivější úsměv jakého jsem schopna.
Milé amatérky, tady bude obsazeno. Sem se rozhodně žádná nepodíváte. Rezervace apartmánu Perseus je zcela zaplněna.