Zkusila jsem amatery, slyšela jsem o nich, že se můžu a nemusím předvézt. Poznat svoje limity, kam až jsem schopná zajít, jestli mě to vzruší, jestli se budu líbit. Jako baculka jsem si myslela, že nemám šanci, vždyť server je plný krásných mladých žen, o které se muži snaží. Je to zvláštní pocit, když se poprvé předvedu. Je to nesmělý začátek, ale děj se vůle boží. Nějaký čas jsem naivní a nadšená z reakcí mužů i žen. Ale zjišťuji, že je to doost divoké. Ale co se divím, jsem na erotických stránkách. Zneužít, využít, zahodit a jít dál. No abych to trochu zlehčila, je tu pár jedinců, dejme tomu skalních fanoušků, se kterými je možno si psát v souvislých větách a taky o něčem jiném než o "šukání". No po asi 4 měsících se mi otočil svět o 180'. Byla krásná teplá neděle, brouzdám po stránkách, čtu povídky, blogy, prohlížím fotky. Přišla mi zpráva. Obyčejná, neobyčejná. Bez fotky - zaplať bůh (mám jich dost). Snažila jsem se vždycky odpovědět ve slušnosti na každou zprávu, ale tady to bylo jiné. Slušný, milý, s laskavými názory. Netušila jsem s kým si píšu. Za písmenka se schová kdokoliv. Bylo to nesmělé, plné otazníků. Neptal se na to, co všichni ostatní. Začal tím jeden velký příběh, s otevřeným koncem, a já v nitru své duše doufám, že jednou budeme spolu. Psali jsme si občas, pár hezkých slůvek, pochválil mi fotky, video. Postupně jsme si psali denně a píšeme si pořád, každou volnou chvilku. Je to vzrušující, je to jiskřivé a žádoucí. Zanedlouho jsme si začali i volat, nesměle mi poslal číslo a čekal, co udělám. To bylo docela vtipné, když jsem mu napsala ať volá, že ho ráda uslyším. Na to mi přišla zpráva, že by rád zavolal, ale že nemá kam. No ženská. Naše telefonáty byly skvělé až neskutečné, plné obdivu, souznění, později i velmi sexuální až docházelo k vyvrcholení nás obou. Až po čase mi prozradil svůj věk. Po skončení telefonu jsem seděla jak opařená, ruka míchající kafe se mi klepala a já měla v hlavě zmatek. Mám to celé ve slušnosti ukončit? Vždyť mám o pár let mladší dceru. Nebo se na to mám vykašlat a řídit se srdcem? Hlava říkala ne, srdce křičelo anooo. Je mezi námi stovky kilometrů, každý z nás má zaběhlý svůj život, co s tím? Miliony myšlenek. Nakonec poslechnu srdce a propadnu tomu celá. Chci ho poznat, chci se s ním milovat, chci s ním ráno pít kafe. Po víc jak půl roce si ráno píšeme naše zamilované slovíčka a tak jako někdy, mi volá z auta, že, co bych řekla, kdyby se zastavil? V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Snila jsem o našem prvním setkání. Teď je to tady a já nevím, co mám dělat. Teď mi teprve došlo, že on je velmi mladý, hezký a velmi štíhlý muž a přijede za mnou starší, baculatou babičkou. Ležím doma s chřipkou, neupravená, nenalíčená, bez kadeřníka. Po chvilce po telefonátu, že bude u mě za pár minut, to vše házím za hlavu a říkám si: "no co, po ránu mě taky uvidí, takže buďto to brnkne i tak, anebo ne." Vzhledem k "nepořádku" u mě doma se rozhodnu, že ho nemůžu pozvat. Bohužel. No nicméně uvidíme se poprvé a třeba to nedopadne. Dostanu zprávu, že je před domem. Vycházím a vidím jeho služební auto. Stojí kousek od školy, kterou mám vedle domu, a jde mi naproti. Bezpečně jsem ho poznala, podle fotek, co mi poslal, podle chůze a navíc, vedlo mě to moje srdce. Bušilo až v krku. Klepaly se mi ruce, ale snažila jsem se chovat racionálně. Nešlo to. Přišli jsme k sobě, a co budu říkat, normálně jsem se mu vrhla okolo krku. Vášnivý polibek byl důkazem, že to nejen brnklo, ale přímo zvoní hrana. Líbali jsme se, šeptali, to, co se šeptá. Byla jsem nadržená a chtěla víc. Šeptla jsem, že jsem naostro a nechala ho, co udělá. Pochopil a zkusil. Na chodníku, v poledne, mezi lidmi. No, byli jsme před školou. Vzal mě za ruku a odvedl ke svému tranzitu, otevřel dveře a za ně jsme se rádoby schovali. No mě to tak pohltilo, že mi bylo úplně jedno, jestli na nás někdo kouká. Nesměle mi zajel rukou do legín a jemně pohladil můj klín a vyhledal poštěváček. Projel mnou elektrický výboj a zasténala jsem. Nedokázala jsem ho chytit za ruku, že se to tady nehodí, naopak mušlička vlhla víc a víc. Líbali jsme se. Po chvilce ruku vytáhl a mokrým prsty mě pohladil. Vzrušení přerušil se slovy musím jet. Loučení bylo smutné, ale na druhou stranu plné naděje, že už jsme skuteční, chceme se vidět a určitě se znovu sejdeme. Jen jsem tím chtěla říct, že i když jsou tyhle stránky čem jsou, můžete najít i lásku. A proto Vám všem držím palce, ať tu najdete, co hledáte a je to jen ku štěstí.
