Policajt a prostitutka: První rodeo

Jmenuju se Jakub a živím se jako soukromý očko. Bydlím v Plzni, kde jsem hned po vojně nastoupil k bezpečnostním sborům a u Policie si nakonec odkroutil pětadvacet let. A jako většina mně podobných jsem odešel z jednoho prostýho důvodu. Ta nesmyslná byrokracie jednou stejně všechny položí, sedět do noci na baráku a vyplňovat stohy formulářů je prostě pakárna a nic pro mě. Ale výsluha se hodí, to nebudu zastírat. Za ta léta jsem si vypěstoval solidní návyk na studené večeře a panáka dobré skotské whisky. Jo a nesmím zapomenout na žlutý camelky, bez těch nedám ani ránu. V čem ale spatřuju pravej smysl života je moje milovaná Viktorka a pevně doufám, že už brzo urveme sedmej ligovej titul, ať se všichni ostatní třeba poserou. A taky v kynutých ovocných knedlících mojí babičky s mákem a horkým máslem. A samozřejmě ve svý práci, jejíž povaha není nijak náročná a ani nebezpečná, zakotvil jsem ve vodách manželské nevěry, v tom budou prachy prostě vždycky. Je mi pětačtyřicet, jsem hnědooký, metr osmdesát tři vysoký, váha lehce přes devadesát kilo, mám tmavé vlasy a tmavý plnovous. A do obojího už se nesmlouvavě daly šediny. Nejsem žádnej Detektiv Martin Tomsa, Vašutovo charizma ani neběželo kolem. Nikdy jsem se neoženil, nějak na to nebyl čas a poslední přítelkyně mě opustila zhruba před dvěma lety, to jsem byl ještě u kriminálky. Během jedné noci mě zavolali k případu, takže jsem měl rázem naspěch a ona měla těsně před orgasmem. Od té doby už jsem ji neviděl, ale slyšel jsem, že to teď táhne s nějakým ženáčem. Pro mě za mě, přeju jí to. Se mnou to pro ni stejně žádný terno nebylo.

Je pondělí krátce po desáté večerní a já sedím ve zhasnuté Octavii v blízkosti benzínky na Domažlické a pomalu už začínám jektat zubama. Březen se sice oficiálně ujal vlády a přestože bylo posledních pár dní ve znamení oblevy, dnes večer mrzne až praští. Potáhnu si z cigarety a vyfouknu tenký sloup kouře úzkou škvírou mezi okýnkem a střechou vozu. Můj kontakt už tu měl dávno být. Zkontroluju hodinky, má dobrých dvacet minut zpoždění a já se schoulím do své prošívané bundy a otřesu se zimou. Cvrnknu nedopalek ven z okýnka, zavírám ho a pak si opřu hlavu o opěrku na sedadle řidiče a dlouze vydechnu oblak páry. Asi sto metrů přede mnou stopujou projíždějící auta dvě holky v kožíšcích do pasu a minisukních, ale zatím jim nikdo z řidičů nezastavil. Nedivím se, já bych do toho taky nešel a s některou z místňaček už vůbec ne. Únavou se mi zavírají oči, za posledních pár dnů jsem toho moc nenaspal a po chvíli už nevím o světě. Vzbudí mě klepání na okýnko, trhnu sebou a uvidím Mariku. Choulí se do své krátké bundičky s kožešinovým límcem, dýchá si do zkřehlých dlaní a živě na mě gestikuluje, ať jí odemknu auto a poté rychle přebíhá kolem kapoty k protilehlým dveřím. Natáhnu se k nim, otevřu je a chlad zvenčí mě okamžitě štípne do tváří. Marika se sveze na sedadlo spolujezdce, přibouchne dveře a hned se mi omlouvá, že měla ještě klienta a že se nenechal odbýt, ale že si aspoň po dlouhé době slušně vydělala. Oukej, startuju auťák a vyrážíme. Vezmu ji někam do tepla na kafe. Sám už taky jedno potřebuju.

Asi po dvou kilometrech zastavujeme u zapadlého non-stopu a zanedlouho už oba svíráme v dlaních kouřící hrnek s kávou a uprostřed stolu leží v ošatce dva okoralé loupáčky rozpečené v troubě, ale na místní poměry je to pořádný luxus. Pozoruju Mariku přes stůl s ušmudlaným reklamním ubrusem a musím se pro sebe pousmát. Z kabelky vyloví čistý papírový kapesník, zatroubí jako slon a poté ho zmačká v sevřené pěsti. Usrkne horkou kávu, konečně se na mě usměje a vzápětí spokojeně vydechne. Vytahuju z kapsy krabičku camelek, zatřesu s ní a nabídnu jí cigaretu. S díky ji přijme, zapálí si a přitom si odhrne z tváře dlouhé prameny tmavých vlasů a do zatuchlého okolního vzduchu se z nich uvolní nasládlá vůně heřmánkového šampónu. Za poslední dobu jí přibylo pár nových vrásek, ale stejně je pořád hezká jako obrázek. Má pronikavé oči, temné jako tabulka hořké čokolády ze shora lemované tenkou linií obočí, decentní pršáček a výrazně plné rty přetřené rudou rtěnkou. Zpod krátké minisukně vykukují její oblá stehna, zarudlá venkovním mrazem. Její dlouhé nohy a nacpaný výstřih mě prostě fascinovaly a ačkoliv jsem si to nikdy otevřeně nepřiznal, přitahovala mě víc než bylo zdrávo. V tý holce bylo prostě něco magickýho, co musí každýho chlapa dostat na kolena a o to víc mě její osud mrzel.

Marika byla máma dvou malých dětí, nedávno oslavila osmadvacet a do Plzně přišla z Ústí nad Labem. S jejich výchovou Marice vypomáhala matka a starší sestra, které jí sice daly něco do začátku, ale i tak se měla co otáčet. Pracovala na směny jako ostraha v průmyslovém areálu někde za městem, výplata jí však stačila sotva na zaplacení složenek, a tak se příležitostně vrhla na dráhu prostitutky. A nejstarší řemeslo už měla možnost poznat i z jeho odvrácené strany. Před nedávnem si odnesla pár boulí a natržené obočí z potyčky s "kolegyněmi", kterým omylem vlezla do revíru. Dlužno říct, že ony dopadly mnohem hůř, Marika byla od rány a pro hrubé slovo nešla nikdy daleko. Bylo to dáno zřejmě její povahou, že měla obě děti s jiným mužem a před svým posledním přítelem musela doslova utéct. Jedné noci vzala děti, nasedla na noční rychlík a nad ránem vystoupila v Plzni. Poprvé jsme se potkali před dvěma týdny na odpočívadle za městem a za dost vyhrocených okolností. Chlápek, ke kterýmu vlezla do auta, jí odmítl zaplatit a navrch jí uštědřil pár ran a kopanců. Já na tom odpočívadle zrovna přemejšlel, co podniknu se svým zpackaným životem a kouřil jednu cigaretu za druhou. Pomohl jsem jí ho zpacifikovat a Marika mu na rozloučenou uštědřila hodně bolestivý Sbohem, podpatkem kozačky přímo do rozkroku. Po cestě zpátky do Plzně jsme se bavili jako bychom se znali celý život, nějak jsme si vzácně sedli. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že spolu zkusíme něco vymyslet. Ostatně, oba jsme to potřebovali jako sůl. A od té chvíle se z nás stali parťáci.

Marika do sebe cpe horký loupáček, upíjí kafe a kouří, a to všechno najednou. S úsměvem ji pozoruju a posunu k ní po stole i ten svůj, s omluvným výrazem ho zhltne a říká mi, že dnes měla jen snídani a na oběd párek v rohlíku na benzince, kde jsem ji předtím vyzvedl. Mávnu rukou a opáčím, ať se s tím netrápí, nechám ji spořádat i svou porci a nad druhým hrnkem kávy a malým panákem rumu se konečně dostáváme k tomu, proč tu vlastně jsme. Před pár dny mi zavolala jistá Valérie Pečínková, manželka Arnošta Pečínky, jednoho z nejbohatších podnikatelů ve stavebnictví široko daleko. V rodinném podniku zastávala pozici jednatelky a navrch měla pod palcem firemní účetnictví. A poslední dobou ji sžíral plíživý pocit, že Pečínka má bokovku. Přirozeně hezčí a mladší. A to byla práce pro mě. Dali jsme si schůzku v mé kanceláři a probrali nezbytné detaily. Přiznávám, pronajaté prostory v bývalé autoumývárně nebyly zcela reprezentativního charakteru, ale já poskytuju klientům svoje služby, neprodávám design. Týden ho mám sledovat a přinést jí nezvratné důkazy. Nebylo těžké si domyslet, že ho poté při rozvodu oškube o všechno. Pečínkův tchán totiž vložil do firmy nemalý počáteční kapitál, a tak byla firma víc její než jeho. Maričina role v tom celém pak byla jednoduchá. Nasadil jsem ji na Pečínku a čekal, až se chytne. A i když jsem tomu zpočátku nevěřil, podařilo se jí to. Marika byla prostě šikulka, to se musí nechat.

Napochodovala do Pečínkových stavebnin, vyžádala si přímo pana majitele a tvářila se jako mladá ambiciózní podnikatelka, která potřebovala pomoct s projektem půdní přestavby a svou roli sehrála víc než dokonale. Reprezentativní vůz, šaty i módní salón mě přirozeně něco stály, ale nešetřil jsem na ní, do budoucna jsem počítal s velkou návratností svých investic. Marika se pokradmu rozhlédne a pak se ke mně nakloní přes stůl, čímž mi nabídne pohled do svého výstřihu. V bělostné pushupce se tísní její velké měkké prsy poznamenané dvojnásobným kojením, ale dokážu si představit, že naživo jsou to docela slušný cecky. A to já rád. Dokonalost nudí a bude nudit navěky, mě teda určitě. A informace, kterou mi Marika zakrátko pošeptá, mě přinutí vytáhnout si z náprsní kapsy u bundy notýsek a rozvrzané kuličkové pero. Schůzku mají už zítra večer v jednom z nejdražších hotelů v Plzni. Ten Pečínka je ale vůl, pomyslím si. Než aby se se svou milenkou uklidil někam do ústraní, vybere si takovouhle snobárnu. Asi chce zapůsobit. Přednesu jí svůj plán a Marika horečně přikyvuje, obrátí do sebe panáka rumu a já k ní mezitím posunu po stole pětitisícovku. Útrata je pochopitelně taky na mně.

Druhý den v podvečer čekáme s Marikou v autě nedaleko hotelu. Za mých investovaných pět klacků vypadá a voní tak, že se mi točí hlava a snažím se zachovat klid. Podávám jí drobečka o váze pouhých šest gramů s odposlechovou funkcí na neomezenou vzdálenost a vysokou kvalitou zvukového záznamu. "Zvládne to nahrát až jednu hodinu, takže máš relativně čas, ale zbytečně s ním nekafrej," řeknu s významně zvednutým obočím a natáhnu se k ní. Umístím jí štěnici za límec dlouhého elegantního kabátu a periferně si všimnu, že se na mě přitom potutelně usmívá a zblízka si mě prohlíží. Naše tváře jsou od sebe na minimální vzdálenost. Pak jí připálím cigaretu, kterou si ležérně vsune mezi své plné rty, sám si taky jednu zapálím a chvíli mlčky sedíme v autě a zíráme z okýnka. Oproti včerejšímu dni je relativně teplo a na přední sklo Octavie dopadnou první dešťové kapky. Marika prudce vyfoukne cigaretový kouř a koutky úst stáhne na stranu. "No, skvělý!" zalamentuje, ale poté oba zbystříme. Pečínkovo SUV právě dorazilo na příjezdovou cestu k hotelu a po chvíli už pohodlně parkuje proti vstupním dveřím. Když podnikatel zmizí uvnitř, kývnu na Mariku a ta rychle vystoupí z auta. Než zavře dveře, přitáhne si mě za bundu a vlepí mi pusu. "Pro štěstí," špitne a pak už spěšně vyrazí k hotelu. Zapálím si a přitom nervózně bubnuju prsty na palubovku. Do ucha si natlačím sluchátko a čekám. Asi za deset minut Marika dorazí na pokoj, kde už čeká Pečínka a já si přitlačím prsty sluchátko hlouběji do ucha. Slyším ji, jak říká, že součet třetího patra a číselná kombinace na dveřích pokoje dává její šťastné číslo. Je lepší, než jsem si myslel. Pak obdivuje interiér a on světácky opáčí, že to je standard, který si muž v jeho postavení běžně dopřává a tudíž na tom nevidí nic zvláštního. Následuje nezbytná zdvořilostní konverzace a Pečínka poté zřejmě otevírá láhev nějakého sektu, špunt s charakteristickým zvukem opouští láhev a následné cinknutí sklenic o sebe bezpečně potvrzuje mou domněnku. Oukej, jde se na věc. Vejdu do prostorné hotelové haly a mám štěstí. Tvářím se, jakože sem patřím a ani nemusím, na recepci v tu chvíli kupodivu nikdo není. Proklouznu do výtahu a ve třetím patře mě v hotelové chodbě přivítá měkký koberec, skoro se do něj propadám podrážkami. Ve sluchátku mezitím slyším Mariku, jak smyslně oddechuje a šeptá, že jí sekt stoupá do hlavy a že by si ráda udělala pohodlí. Pečínka už dýchá taky pěkně ztěžka. Dorazím ke dveřím pokoje, vytahuju foťák a potichu beru za kliku. Jak správně předpokládám, je odemčeno.

Vklouznu dovnitř a dýchne na mě luxus, tohle bude tutově nadstandard i pro takovýho vola, jako je Pečínka. Protáhnu se úzkou chodbičkou a přitisknu se zády na zeď před hlavní společenskou místností. Na stole uprostřed stojí otevřená láhev sektu a dvě útlé sklenice, velký křišťálový lustr u stropu je ztlumený na příjemné minimum a na pohovce pod prostorným oknem se polonahá Marika vine kolem postaršího podnikatele jako břečťan. Na podlaze před pohovkou leží její šaty a já mám v tu chvíli co dělat. Nadechnu se, rázně vejdu do místnosti a několikrát zmáčknu spoušť foťáku, potemnělou scenérii ozáří několik oslnivých záblesků, doprovázených zvuky cvakající závěrky. Pečínka sebou trhne a vytřeští na mě oči. Marika ho políbí na čelo a rychle se ke mně přesune. Představím se mu a bez vytáček mu sdělím, proč jsem tady a na čí objednávku. Pečínka na mě chvíli mlčky civí s otevřenými ústy a pomalu mu začíná docházet, že právě spadla klec. Být přichycenej inflagranti s takovou kočkou a nic z toho nemít, tomu se říká pech. Zmateně si promne oči, oslepené bleskem mého fotoaparátu a zeptá se mě, co chci za to, že jeho manželce nepředám snímky. Je chytrej, je mu jasný, že musí spolupracovat. V sázce je příliš mnoho. Podám foťák Marice a mimoděk šlehnu pohledem přes její nahé špičaté pětky, to je síla. Pak perem naškrábu na stránku svého zápisníku požadovanou sumu a podám ho Pečínkovi. Chvíli na ni civí a pak neochotně přikývne a sklopí oči do podlahy. Říkám mu, že sumu nechá v obálce zítra ráno na recepci hotelu přesně v devět hodin ráno, kde si ji vyzvedneme. Pokoj je taky na něj a šampaňské a kaviár jakbysmet. On odejde, my zůstáváme. Jakmile peníze převezmu, fotky zničím. Zkouší se chabě obraňovat a přirozeně chce vědět, jakou má záruku, že ho nepodrazím. S klidem opáčím, že žádnou nemá a že mi prostě musí věřit, když mu dávám své slovo a že stejně nemá na výběr. A navrch po něm chci, aby moje služby doporučil. Kšefty se musí hýbat. Marika mezitím po anglicku zmizí v útrobách pokoje. A Pečínka poté za dveřmi na hotelové chodbě. Otočím se ke stolu uprostřed místnosti, láhev sektu je pryč, ale stačí jít po pronikavé vůni Maričina parfému.

Najdu ji v ložnici, sedí pohodlně na prostorném lůžku a zády se opírá o jeho vysoké čelo. Upije z láhve sektu, labužnicky mlaskne a pak mi svou útlou paží pokyne, abych šel k ní. Jsem zvyklej nemíchat práci a soukromí, ale její nahé kůži se v tu chvíli nedá odolat. Než si k ní lehnu na lůžko, jsem úplně nahej, moje oblečení se poroučelo na podlahu na cestě k mé tmavovlasé společnici. Dychtivě se přisaju na Maričina ústa a přitom zmáčknu v dlani její velký měkounký prs a palcem přejedu přes naježený hrot ztvrdlé bradavky. Strhnu jí pod sebe a zbavím ji bílých krajkových kalhotek, které vzápětí mizí na podlaze vedle lůžka. V jejím klíně se vyjímá chomáček tmavých chloupků, popadnu jí zespodu za stehna a přisaju se do něj ústy. Její kunda je mokrá a horká, cpu jí jazyk za hradbu tmavých pysků, které si lascivně roztahuje prsty a pronikavě zasténá, když o okamžik později přitlačím špičku jazyka na její klitoris. V dlaních svírám její velké měkounké půlky, ta holka má zadek macatej jak mladá klisna. Zvedám jí nohy do výšky, kolena jí přitisknu na břicho a do tváře si tak nasměruju oba její otvory. Chloupky na Venušině pahorku už má slepené šťávou, dychtivě jí vrážím jazyk do tmavé řiti a nedokážu se jí nabažit. Marika se svíjí jako had a po chvíli se uvolní z mého sevření a pokládá mě zády na lůžko. Třesu se po celém těle, jakoby to bylo moje poprvé. Sevře mě v dlani, jazykem obkrouží obnažený žalud a pak můj klacek nesmlouvavě vtáhne do úst. Saje ho pomalu a dává si záležet, vrní přitom jako kočka a nehty mě jemně škrábe na stehnech a na břiše. Měsíce půstu se začínají hlásit o slovo a já cítím, že musíme zvolnit. Marika se na mě potutelně usměje, když ji zvedám za paže z lůžka a hřbetem ruky si otře ulepená ústa. Přeleze po kolenou po bílém prostěradle, opře se pažemi o čelo postele a s rozkročenými stehny na mě vystrčí zadek. Kleknu si za ni, pomalu jí natlačím čuráka do kundy a v dlaních sevřu její cecky s velkými tmavými dvorci. Začne pomalu přirážet a postupně tempo svých boků zrychluje až do mě naráží se živočišnou agresí a hlasitě ječí. Bože, to je slast. Píchám jí a soustředím se přitom jen na pohyb její pánve. Už dlouho jsem nikoho tak nechtěl. Po chvíli ji strhávám na sebe, dál se opírá pažemi o čelo postele a já si tak můžu vychutnat její prsa, která mi visí přímo do tváře. Přisaju se na ně ústy, zatímco si ji tlačím s každým přírazem hlouběji do rozkroku. Marika si náhle prudce vrazí ruce do vlasů a se zakloněnou hlavou a zavřenýma očima si jde pro svou odměnu. Šuká se tvrdě na mým klacku a mě už taky pomalu opouštějí síly. O chvíli později se její tělo napne jako struna, zběsile zakrouží pánví a táhle vykřikne. A já cítím, jak mi svou horkou šťávou máčí varlata a to mě spolehlivě posílá do finále. Povalím ji na lůžko a víc už dělat ani nemusím. Přisaje se na můj klacek a spolehlivě ho uvězní v ústech. Prsty křečovitě zatínám do jejich paží, když jí plním ústa semenem a ona ani nehlesne, pouze prudce vydechuje nosem. Jakmile skončím, padne zády na lůžko a přerývaně oddechuje. Položím se vedle ní a chci ji políbit, ale plácne mě přes hruď a odežene mě od sebe. A pak se tomu rozpustile zasměje a nacpe mi jazyk do úst. Vášnivě a se vší vervou.

Druhý den ráno jsme na Pečínkův účet posnídali ve velkém stylu. Něco po deváté mi hotelová recepční posunula po vyleštěné desce objemnou obálku a potvrdila mi, že pokoj je zaplacený a s úsměvem mi popřála hezký den. O dva dny později se v mé kanceláři zastavila paní Pečínková, které jsem s neochvějnou jistotou sdělil, že její manžel je čistý jako lilie a navrch jsem přidal fotky z jednání s obchodními partnery, které se samozřejmě shodovali s kopií Pečínkova pracovního diáře, který mi přibalil do předmětné obálky s tučným honorářem za mé mlčení. Valérii Pečínkovou to stejně nepřesvědčilo, ale předem domluvený honorář mi vyplatit musela. Nakonec jsme tak manžele Pečínkovi zkasírovali rovnou dvakrát. Nikdy nepodceňuj bývalýho policajta a prostitutku. Zvlášť, když nemají co ztratit.

Mohlo by se ti to vymstít.