Povídka
Na nočním stolku zazvonil budík. Daisy se v posteli otočila a naštvaně ho rychlým pohybem umlčela. Neměla ráda tyhle pondělní rána. Pokaždé jí v práci čekalo spousty vyřizování a nudné monology s některým z kolegů o právě prožitém víkendu.. Vstala z postele a rozhrnula závěs. Její zelené kočičí oči se dívali do deštivého pochmurného rána a nálada byla pod bodem mrazu, Dám si sprchu, třeba mi to aspoň trošku zvedne náladu pomyslela si. Vešla do koupelny a její noční košilka během chvilky ležela u jejich nohou. S kalhotkami se zdržovat nemusela, ráda spala nahá. Milovala volnost a přirozenost takového spaní a vzrušoval jí ten pocit, že mezi ní a jejím pochrupujícím mužem je jenom kousek hebké peřiny, který její manžel může kdykoliv odhrnout. Usmála se té myšlence a její pohled ulpěl na zrcadle. Viděla tam svoji ženskou postavu a s úsměvem na tváři si zlehka povzdychla. Už nemám postavu jako mladá holka, ale stále mám co nabídnout, pomyslela si .Otočila kohoutkem a vstoupila do proudu teplé tekoucí vody. Milovala to ranní sprchování, když ji voda stékala do všech záhybů jejího těla a proud vody masíroval její jemnou pokožku. Daisy vzala do ruky svůj oblíbený sprchový gel, pomaličku vymáčkla jeho obsah do své dlaně a začala se mydlit. Na chvilku zavřela oči a nechala se unést vůni mýdla na místa , které jí svou vůní připomínal. Po chvilce snění vzala do ruky sprchu a začala smývat tuto voňavou substanci ze svého těla. Nejdříve krk, ramena, prsa s věčně hladovými bradavkami, břicho. Když proud vody, přejel přes chmýří jejího ohanbí a něžně olízl klín, projel jejím tělem záchvěv vzrušení. Škoda, pomyslela si, že jsem si dnes nepřivstala … hlavou jí projela hříšná myšlenka . Za chvilku již stála před skříní s věcmi a přemýšlela do jakého kostýmku se dnes oblékne. Nakonec její ruka spočinula na jejím oblíbeném kostýmku.. Nosila ho nejraději, skvěle v něm vynikli její ženské křivky, byl pohodlný, zakrýval vše přesně tak aby u mužů probouzel fantazii, ale nic víc jim neukázal. Daisy věděla, že se mužům libí a velice ráda si pohrávala s jejich fantazii. Oblékla se a vyšla do studeného rána. Ranní sprchování jí přeci jenom trochu zvedlo náladu a i přes jemné mrholení a šedivou oblohu už nebyla její tvář zamračená. Cestou poslouchala zpěv ptáků v korunách a sledovala probouzející se přírodu kolem sebe.. Za chvilku již seděla za svým stolem v kanceláři a v hlavě probírala všechny povinnosti, které jí dnes čekají. To zvládnu pomyslela si a zmáčkla ikonu Print na svém počítači. Čekala na hučení kopírky ,ale z místa kde stála se nic neozývalo .Sakra, pomyslela si došel papír. Daisy se marně snažila vybavit páteční odpoledne v práci a kolegu, který s kopírkou naposledy pracoval. Bohužel, či možná spíše bohudík ji nikdo v paměti nezůstal. Daisy vzala z kabelky svazek klíčů od malého skládku kancelářských potřeb, který byl zastrčený úplně vzadu na konci chodby. Pokaždé, když musela do tohoto malého skládku ve své firmě vstoupit, zmocňovali se jí rozporuplné pocity. Na jednu stranu tam velice nerada chodila. U stropu tam problikávala jedná ,,stoletá“ 40watová žárovka a ona měla pokaždé pocit, že musí každou chvíli prasknout. Na druhou stranu jí přímo fascinoval malý stolek uprostřed této místnosti. Nevěděla proč, nebo čím, ale nemohla z něho nikdy spustit oči. Z toho malého zašlého stolku s dřevěnou deskou, který kdysi stával uprostřed jejích kanceláře a občas se na něm objevila kytice růží od neznámého dárce, který se snažil tímto způsobem dostat do přízně některé kolegyň, nebo spíše do jejich kalhotek, vyzařovalo něco, co jí zvláštním způsobem přitahovalo.. Vždy, když musela Daisy jít do tohoto bohem zapomenutého místa, byla to jediná věc na kterou se aspoň trošku těšila. Daisy se natáhla pro arch papíru a položila ho na omšelou desku stolu. Tělem jí projel dobře známý pocit, přesně takový, jako když se proud vody při ranním sprchování dotkl jejího klína. Stoletá žárovka u stropu zablikala a z ničeho nic zhasla .Tak už je to tady , pomyslela si smutně….sama v tmavé místnosti, naplnilo se přesně to , čeho jsem se ty dlouhé roky obávala. V tom zaslechla tichounké vrznutí dveří, kterými do místnosti před chvilkou vstoupila. Jen to vrznutí a nic víc. Daisy stála v tmavé místnosti a čekala, co se bude dít. Deska stolu jí tlačila do podbřišku a ač to zní podivně, ten tlak v jejím podbřišku jí svým způsobem dodával odvahu. Vtom její tělo sevřeli silné mužské ruce. S určitostí věděla, že ty ruce patří muži, dokonce cítila i jeho zrychlený dech na svém zátylku. To sevření nebylo bolestivé, zlé, nebo špatné. Daisy v něm cítila jak sílu, tak i něhu a jemnost a v neposlední řadě i chtíč a to takový, který jí mimoděk zrychlil tep. Věděla, že nemá cenu křičet o pomoc a vlastně se jí ani nechtělo. Stála v tmavé místnosti, opřená o desku stolu v pevném sevření a s ohromnou silou vlastních emocí, které její tělo svírali více, než ty paže. Náhle sevření povolilo a Daisy ucítila, jak se ty silné ruce pomalu sunou k jejím bokům, kde se na chvilku zastavili, jako by hledali směr. Stále se ale nemohla zbavit dojmu, že ty ruce vědí přesně, co se za chvilku bude dít a s naprostou určitostí jejich cesta na bocích neskončí. Najednou ucítila, jak se sukýnka na jejím kostýmku pomalu zvedá nahoru. Netrvalo dlouho a sukně, která ještě před malou chvilkou byla cudně svěšená u jejich třesoucích se kolen byla vykasána k bokům, které ještě před chvilkou svírali pevné mužské ruce. V tu chvíli už Daisy věděla, že ty třesoucí se kolena se netřesou jenom strachy, ale i vzrušením, co bude asi následovat. Moc dobře si uvědomovala, že mezi jejím klínem a silnými pažemi už jsou jen malé červené krajkové kalhotky. A právě na těchto kalhotkách, které oddělují nahotu jejího klína od mužského chtíče se právě zastavila jedna ruka. Druhá hbitě jako had proklouzla pod jejím podpaždím a začala rozepínat knoflíky na její blůzce. Netrvalo dlouho a prsty ruky už si pomalinku pohrávali s bradavkou. V tom samém okamžiku ucítila, že i druhá ruka se dala do pohybu. Nejprve si prsty té ruky pohrávali s lemem jejich kalhotek, tak jako si kočky hrávají s myší aby jedním rychlím pohybem zamířili pod kalhotky k chloupkům na ohanbí za které jemně zatahali a pokračovali dál, až na to místo na které ještě ráno útočil proud teplé vody. Daisy vzdychla. Už věděla, že ty silné ruce jí nechtějí ublížit. Věděla, že to nejsou ruce, které chtějí jenom brát pro svoje vlastní potěšení, ale z těch doteků tušila, že chtějí i dávat. Daisy cítila, jak pomalu její klín vlhne a aniž by si to uvědomila, začala pomalu neposedným prstíkům jít naproti svými pohyby. V tom jí ty nenechavé ruce opustili a jemně zatlačili do jejich zad… Poslušně se položila břichem na chladivou desku starého stolu. Vzrušení a zároveň pocity studu se v ní hádali, jako staré drbny na pavlači. Jeden hlas se snažil překřičet ten druhý, ale ani jeden neměl sílu aby druhého umlčel. Vtom ucítila, že se ruce na jejich zádech dali opět do pohybu. Celá netrpělivá čekala na jaké místečko na jejím těle se tentokrát vydají. Ruce uchopili jemně okraj jejich krajkových kalhotek a pomalu je začali stahovat dolů. Nejdříve pod zadek, potom ke kolenům, kotníkům a nakonec skončili pomačkané u jejich nohou. Místnost se naplnila vůní roztouženého ženského klína. Dech, který ještě před chvilkou cítila na svém krku, ucítila u své k polaskání se nastavující prdelky. Jedna z těch neposedných rukou, nejspíše ta zvědavější si přestala pohrávat s jejím vyšpuleným pozadím a prsty zajela do jejího připraveného klína. Daisy nevěděla, kolik prstů si v ní hraje a rozehrává tu příjemnou symfonii v jejím těle. A upřímně bylo ji to v tu chvíli úplně jedno. Vnímala jen rytmus o kterém věděla do jakých míst jí nejspíše zavede. Orchestr v jejím těle byl stále hlasitější a jeho rytmus rychlejší a rychlejší. A najednou ticho! Daisy už neslyšela žádnou hudbu. Její vnímání odlétlo do jiné dimenze a zůstal jen nekonečný pocit rozkoše v jejím klině. Tak silný, že se bála aby její tělo nerozerval na tisíce malých kousků. Tma, stará dřevěná deska tlačící na její břicho, pomačkané kalhotky u jejich nohou, vonící ženskou touhou, orchestr v jejím těle, který před chvilkou ukončil svoje vystoupení. Daisy už zase vnímá věci okolo sebe. Prsty ruky jsou pořád v místě, kde před chvílí uskutečnily ten velkolepí koncert. Daisy najednou cítí jak odcházejí z jejího klína a s nimi vyklouzne i pár kapek touhy, které jí pomalu stékají po vnitřní straně stehen. Ten potůček není velký, avšak svojí divokostí překoná i největší řeku. To místo kde pramení je přeci nekonečná krajina potěšení a slasti. V tom ji nenechavé ruce opět pevně uchopili a položili zády na desku stolu. Starý stůl zlehka zavrzal. Možná to bylo stářím, ale spíše nadšením, že může být součástí toho, co se v malém skládku právě odehrává. Ruce uchopili Daisy pod koleny a jemně jí roztáhli nohy od sebe . Rozevřeli je tak, aby ta, květina která se ukrývá mezi jejími stehny rozkvetla jak leknín na poklidné hladině rybníka. A ona kvetla, svěží a voňavá, vždyť vlhkost je to, co leknín miluje a té tu bylo dosytnosti .A zase ten dech. Dech, který již dnes několikrát ucítila na krku, zadečku a teď i ve svém klíně. Skoro to vypadá, že ten dech miluje tu květinu, která mezi jejími stehny právě rozevírá své okvětní lístky. Chce si s tou květinou pohrát, pomazlit jí, tak jako si vítr pohrává s klasy obilí. A tak si hraje, chvilku úplně zlehka, tak aby květině neublížil a potom přijde vichřice, silná jak vichr v bouři.. A déšť, Daisy prší v klíně a kapky stékají po jejím zadečku na stůl, který opět blaženě vrže. Ne, to už nebyla náhoda, ten stůl s určitostí ví, co se na něm právě odehrává a je vděčný za ty kapky, které se pomalu vpíjejí do jeho stářím popraskané desky. Tma v místnosti je náhle přerušena zábleskem žárovky u stropu. Žárovka už zase svítí a osvětluje komůrku ve které ještě před chvilkou hrál orchestr a řádily živly. Daisy stojí oblečena u starého stolu. Je zmatená. Hlava se jí motá a ona se opře dlaněmi o desku stolu. Stůl zavrže. Oblečená do svého oblíbeného kostýmku se rozhlíží po tmavé místnosti. Má pocit, že se na malou chvilku ztratila v čase., ale kam to si nemůže vzpomenout. V klíně cítí podivné chvění. Její pohled spočine na dřevěné desce starého stolu. Něco se tam třpytí. Daisy se nakloní blíže a vidí, že jsou to kapky. Sakra, řekne naštvaně, někudy nám tady střechou zatýká.
