Usínám s představou polibků v rozespalých polštářích. Usínám, když tvé teplo pohltí můj chlad. Ve chvíli, kdy není stud či rozpaky. Kouzelný okamžik, kdy vlny oceánu laskají nekonečná nebesa v jejich klíně plném hvězd. Stejně jako ty laskáš můj klín svými rty. Tvé dlaně drží mé boky, když se můj svět poddá proudům divoké řeky mého chtíče. A já vím, že nechci už čekat. Kdosi v mé hlavě vyťukává tóny do klavíru. Každý nekonečně dlouho zní. Čekám na akord tvého těla.
Šlépěje tvých nohou v písku. Teplé slunce odhrnuje vlasy z mých ramen. Nebo to jsi ty? Tvé prsty pročesávající mé vlasy? Procitám do tvých doteků. Šeptám tvé jméno do kůže na tvé šíji, zatímco mě v náruči nahou držíš a kolíbáš můj sen. Hýčkáš mě s úctou starých mistrů i něhou jemnou jak pavučina. Poslouchám tvůj hlas, který obtančuje mou mysl. Ještě je tma. Vnímám tvou vůni po mátě a pepři. Pod ní cítím tebe. Chci tě ochutnat. Chci pít sílu ze tvých slabin. Beru si do ruky tvé tvrdé mužství. Přejedu po něm rukou a cítím, jak je tvrdý. Polknu na sucho při představě tvé chuti. Vklouznu níž. Pod tebe. Beru si tě do pusy. Saju tvou nadrženost v celé tvé délce. Ta chuť probouzí zvíře ve mně. Hladové tak, že opomíjím zbytky rozespalosti. Můj jazyk si hledá cestu ke tvé rozkoši. Od žaludu po kořen a dál. Cítíš tlak mého prstu posouvajícího se po prostatě. Vnímám, jak se poddáváš mé pozornosti. Cítím, jak tvůj chtíč tepe ve tvém penisu.
Vklíníš se mezi má stehna. S chutí prvních kapek tvé touhy v koutcích úst nalehneš na mě a pronikáš do mě. Ten první moment. Okamžik, kdy rozhrneš mé zábrany, abys naplnil mou oddanost být tvou. Poddávám se ti ve své celosti a malosti. Patřím tvým polibkům na klíční kosti. Vpíjím se ti do dlaní pod mými lopatkami. Dívám se na tebe. Na výraz tváře prodchnutý vášnivostí a zvířecím hladem.
Rozednívá se. Ležíš s tváří na mém břiše. Tak klidný a nevinný, přesto . . . vypadáš jako anděl, který padl do mého klína, aby roztáhl pro mě svá křídla. Probouzíš se. Jako by jsi slyšel mé nevyřčené myšlenky. Usmíváš se a bereš mě do svých paží. Tělo mi zaplavíš svou něhou. Vděčnost? Ne. Úcta a bázeň před tebou mě pohlcuje. Jak můžeš být jen člověk, tak dokonalý ve své duši a krásný ve své nahotě?
Vaříš mi kávu, oblékám si tvou flanelovou košili. Tu kostkovanou, teplou, která voní po tobě. Vycházím na terasu a užívám si chladné ráno venku, které voní jako zítřek.
