Harfa. Strunný hudební nástroj, jeden z nejstarších na světě vůbec. Do Anglie se dostala zásluhou Keltů, aby odtud byla rozšířena po ostatní Evropě. Byly také doby, kdy hra na ni byla jedním z požadavků dvorského vzdělání.
Lady Clara sice měla povědomí o tom, že Lady Evangeline ctí tyto dávné tradice, netušila ale, jaké virtuozity přitom dosahuje. Což ale nebylo tak překvapivé, protože dnešní koncert měl být premiérovým vystoupením mladičké milenky Lady Lucrecie před veřejností. Lady Clara, která si raději předem ověřila, že se nejedná pouze o nesmyslnou snahu protlačit na výsluní netalentované dřevo, jehož um ve hře na královský nástroj by mohl silně pokulhávat za odborností Lady Evangeline v ložnici, dospěla k závěru, že studijní cesta do Ameriky byla asi naprosto zbytečná, protože za tu krátkou dobu za oceánem nebyl určitě ani ten největší talent schopen dosáhnout takového mistrovství, jaké na neveřejné generálce prokázala právě Lady Evangeline. Musela být již dávno hotovou Mistryní.
Lady Clara se zároveň domnívala, že Lady Lucrecie by si premiéru své milenky, navíc v jednom z nejslovutnějších koncertních sálů na světě, nenechala ujít, ani kdyby byla mrtvá. Mýlila se. Zdravotní stav Lady Lucrecie byl ten večer takový, že hrozilo, že kdyby vůbec vystrčila palec u nohy zpod peřiny, mohla by její nejbližší cesta skutečně vést na hřbitov. Aspoň takto to bylo všeobecně prezentováno.
Lady Clara ale pochopitelně věděla, že důvod, proč se Lady Lucrecie rozhodla v sále absentovat, je mnohem prozaičtější. Nechtěla to své milence zkazit. Protože jednou z oblastí, ve kterých Lady Evangelie skutečně excelovala, bylo bohužel i tréma. Obavy o to, že by se mohla rozsypat, byly dost velké i bez toho, že by Lady Evangeline navíc věděla, že je sledována milujícíma očima své vyvolené. Lady Clara považovala vůbec se obdivuhodné, že se koncert vůbec podařilo uspořádat, když vzala do úvahy, jak nervózní byla Lady Evangeline, před, po i během neveřejné generálky. Zdaleka proto neslavila tehdy, kdy Lady Evangeline skutečně zasedla za královský nástroj a poprvé hrábla do strun.
Veškeré obavy se naštěstí ukázaly jako naprosto liché.
Jedním z lidí, kteří to nejvíce ocenili, byl i Lord Charles. Železný stisk jeho ženy, ve kterém mu drtila prsty jako ve svěrací kazajce, se začal rozpouštět v docela rozumnou dobu po začátku představení, takže když se na konci přidali k zaslouženým ovacím, již o bolavých prstech téměř nevěděl. Postupně se uvolňující stisk jeho ženy mu také umožnil nechat myšlenky volněji plynout, takže když si to těsně před koncem shrnul, s úsměvem se pochválil, jakou cestu již ušel.
Nejenže si všiml, že Lady Evangeline je žena, ale se zjevným zájmem si potvrdil, že je velmi žádoucí, a s dřevěnou konstrukcí mezi nohama jí to nesmírně sluší. Přestože svojí postavou trochu připomínala mladého chlapce, měla líbeznou tvář, nádherně lesklé zdravé, bohaté vlasy, a svoji postavičku jako lusk držela vzpřímeně jako svíce, což dalo vyniknout její labutí šíji. Navíc při příchodu do sálu byl Lord Charles jedním z mála mužů, kteří se dokázali bez uzardění, rozpaků či jakýchkoliv podobných projevů toho, že se děje něco výjimečného, pozdravit s Lady Cornelií. Jak bylo totiž jejím dobrým zvykem, i dnes napasovala své bujné poprsí, jehož proporcím nebylo mezi Londýnskou smetánkou rovno, do tak těsného korzetu, že její dekolt byl sám o sobě schopen poslat k zemi kohokoliv jen trochu slabšího na srdce. Jako kdyby nestačilo, že ho všem jen přibližně připomínajícím vhodný materiál na postelové radovánky, ať již se jednalo o muže nebo ženu, starce či mladíka, nebo jako čirou provokaci, cpala přímo před obličej.
Ne tedy, že by mu to hrozilo, či by již nebyl za vodou, i tak byl proto Lord Charles rád, že druhé podobné setkání s Lady Cornelií mu dnes večer už nehrozilo, protože nyní se od něj a jeho ženy očekávalo, že navštíví novou hvězdu Londýnského hudebního nebe v její šatně, aby jí osobně pogratulovali k fenomenálnímu úspěchu jejího entrée, o kterém budou noviny jistě psát ještě nějakou dobu.
Když pak Lord Charles seděl v kočáře na cestě domů po všech následujících eskapádách, doufal, že žádný pisálek se nedostal až do zákulisí nebo příliš blízko jejich kočáru, takže se novinové plátky budou moci věnovat pouze tomu, jaké skladby slyšeli, kdo byl přítomen, a v případě bulvárnějších tisků třeba i tomu, jak šarmantní je Lady Evangeline žena. Na popis toho, co se pak dělo po koncertu v šatně posledně jmenované dámy, nebo jak Lord a Lady Montgomeryovi nevhodně rušili noční klid Londýna, na to ještě veřejný tisk v Anglii připraven nebyl.
Ale pojďme popořadě.
Lady Clara a Lord Charles zastupovali dnes večer také Lady Lucrecii. Protože vztah obou dam byl pečlivě střeženým tajemstvím, neměli žádný důvod cpát se do popředí. Naopak proto usilovali o to, aby jejich osobní gratulace proběhla až jako poslední. Na dveře Lady Evangeline tak zaklepali až s jistým časovým odstupem, aby se ujistili, že žádný opozdilec již určitě nedorazí.
„Dále!“, byli vyzváni melodickým, měkkým hlasem Lady Evangeline, když zdvořile konečně zaklepali na dveře. Lady Clara na vyzvání proplula dveřmi, které jí její manžel galantně otevřel a z rozpaženýma rukama se hrnula k tomu sevřít drobnou dívku ve svém královském objetí. Přes její záda z ní Lord Charles toho moc neviděl. Spíše jen odhadoval, že stojí před toaletním stolkem, kde jí jeho žena právě líbá na obě tváře. Když se pak od nich odvracel, aby v klidu bezpečně zavřel dveře, zasáhla ho do zad laskavá žádost Lady Lucrecie „Mohl byste prosím, Drahý Pane, pověsit z druhé strany na kliku cedulku „Nerušit“?“.
„Pro všechny případy“, doplnila Lady Evangeline s rozkošným, zvonivým smíchem, když bez odporu bral do ruky nevelký obdélník, aby ho přemístil na správnou stranu kliky.
Být to dříve, v tu chvíli by Lord Charles vůbec neuvažoval o tom, proč by něco takového mělo být nutné, a okamžitě by to vyhodnotil jako absolutní nesmysl.
Být to ne tak dříve, naopak by značně znejistěl a znervózněl.
Nyní se již ale jen v duchu usmál a raději si ponechával mysl naprosto otevřenou.
Svůj úkol pak samozřejmě vykonal bezezbytku a před zavřením dveří se ještě ze zvědavosti rozhlédl dlouhou chodbou. Nikde nikdo. Když se pak otáčel zpět do místnosti, přivítalo ho milé „Děkuji Vám.“
Vytasil se proto s ohromným pugétem, který s sebou přinesli. Prakticky ihned mu však bylo jasné, že s jeho předáním bude muset ještě chvilku počkat, takže se po dvou krocích zastavil, a se stále mírným, laskavým úsměvem na rtech pozoroval, jak se dvě ženy v objetí láskyplně líbají. Tedy takto si to dle pohybů hlavy, rukou, postoje těla své ženy a doprovodných zvuků vyhodnotil, protože z Lady Evangeline kromě rukou přitahujících si hlavu Lady Clary k sobě jinak mnoho neviděl. Udělal si proto v mezičase alespoň rychlou obhlídku místnosti.
Nebyla velká. Přesto se do ní bez problémů dostala na pohled pohodlná, široká pohovka, pokrytá ovčími rouny. A hlavní hvězda měla k dispozici i vlastní koupelnu. Zbytek dámských šatů a potřeb mu nepřipadal nijak směrodatný.
Konečně se přestaly líbat. Lady Clara odstoupila a začala si neprodleně z hlavy sundávat klobouček a z rukou dlouhé bílé rukavičky.
Lady Evangeline měla na sobě stále ještě rudé, honosné a elegantní šaty, ve kterých odehrála koncert, stejně jako většinu šperků. Ani účes ještě nezačala rozplétat, pokud to měla před cestou domů vůbec v plánu. Se zářícíma očima a s vlhkými, lehce použitými rty, věrnou kopií rtů Lady Clary, s hranou ostýchavostí, která jí velmi slušela, čekala s rukama spojenýma na bříšku před tělem na to, až k ní Lord Charles v závěsu za enormní kyticí, kterou držel před sebou v natažené ruce jak beranidlo, přistoupí, aby jí mohl pogratulovat.
„Byla jste báječná, Moje Milá“, ubezpečil jí Lord Charles upřímně, „vskutku impozantní!“.
Po vzoru své ženy pak opatrně uchopil Lady Evangeline za útlá ramínka a jako prve ona, jí nejprve decentně políbil na obě tváře. Zde však podobnost musela skončit, protože pugét prostě bylo potřeba předat. Aby nevyvíjel jakýkoliv nátlak, Lord Charles odstoupil i trochu vzad během doby, kdy ji Lady Evangeline odkládala na stůl, protože do připravených váz by ho k již uloženému obsahu vměstnat nedokázala. Přijal tam také pod ochranné křídlo svoji ženu, která se zavěsila do jeho rámě.
Chvilka klidu před bojem.
Pak však již vyrazila nebojácně vpřed Lady Evangeline nechtěje marnit drahocenný čas zbytečným plkáním.
„Pomohla byste mi prosím se převléci?“, otázala se totiž s lehkým úsměvem Lady Clary ihned napřímo dříve, než přítomný pár mohl nasadit k tomu, jak a čím jí ještě nejlépe zalichotit za předvedené umění.
Lady Clara se na znamení souhlasu ihned zase odpoutala od svého muže, vrátila se zpět k Lady Evangeline, která se k nim mezitím otáčela zády, a zatímco jí dolů stahovala zdrhovadlo umístěné uprostřed zad, přispěla svojí trochou alespoň tím nejpodstatnějším.
„Lady Lucrecie by na Vás určitě byla nesmírně pyšná, Má Milá“, ujistila Lady Evangeline.
Dívka ne nepochopitelně okamžitě viditelně posmutněla a svěsila hlavu.
„Určitě Vás brzy zaslouženě odmění, jakmile se trochu uzdraví!“, doplnila tak Lady Clara rychle, kam vlastně směřovala začátkem svého proslovu.
Odměnou za její takt i nepokrytý příslib jí bylo tiché veselé zachichotání.
„Nepochybně“, neváhala svoje natěšení na věci příští Lady Evangeline rozpustile vyjádřit i slovně, a k všeobecnému odlehčenému smíchu se decentně přidal i Lord Charles.
Tím však Lady Evangeline neskončila.
„Navíc mám od Lady Lucrecie ujištění, že ji tady dnes večer plně zastoupíte, Lady Claro“, vyslala k nim totiž nadějeplně, zatímco vystupovala z rozevřených šatů, které Lady Clara přidržela, aby neskončily úplně na zemi, a proto se s nimi v rukou zrovna narovnávala.
„Je tomu opravdu tak?“, otázala se již zase zpátky otočená Lady Evangeline Lady Clary napřímo s pohledem již upřeným do jejích očí. Svoji holou hruď jí bez bázně a hany vyzývavě stavěla na obdiv a s rukama podél těla uvolněně čekala na to, jaké odpovědi se dočká. Silně vzrušené bradavky, tak výrazné na jejím plochém hrudníčku s její uvolněností silně kontrastovaly. Krajkové sněhobílé kalhotky, které měla jako jediný kus prádla ještě na sobě, byly módou, která se v Anglii dosud příliš nepěstovala jako příliš frivolní.
Lady Clara se uvolněně zasmála, odložila rudou róbu stranou a kontrovala pak protiotázkou.
„Trvalo nám hodinu, než jsme daly dohromady můj účes a pozapínaly všechny knoflíčky všech vrstev, které na sobě mám, Má Milá. A nemůžeme se tu tak dlouho zdržovat, abychom nezavdali přílišným otázkám. S radostí Vám proto poskytnu více kdykoliv v soukromí později. Pro tuto chvíli se ale budeme muset spokojit s něčím skromnějším. Mohlo by to pro Vás být i tak dostačující?“.
Lady Evangeline se rozzářila jako nejjasnější nova.
„Beru Vás za slovo, Má Paní!“, ujistila nejprve radostně Lady Claru, že její nabídka u ní rozhodně nezapadne. „Přivítám Vás ve svém domě na „čaj“, kdykoliv se Vám to bude hodit“. Slůvko „čaj“ bylo opravdu ukázkově zdůrazněné. Nikdo se nad tím však neměl důvod jakkoliv pozastavovat.
Lord Charles si v tu chvíli místo toho rychle pomyslel, že dodržování celibátu mezi Lady Lucrecií a Evangeline asi rozhodně není na programu dne. Nijak ho to ostatně nepřekvapovalo. I když se to pořád mohlo týkat výlučně jeho ženy. Věděl, jak výjimečné postavení u Lady Lucrecie Lady Clara má.
„Pro tuto chvíli“, pokračovala již Lady Evangeline po sotva kratičké pauze na rozmyšlení, jak nejlépe naformulovat svoji bezprostřední žádost, „myslíte, že bych mohla využít pro naši potěchu Vaše nesmírně šikovná, smyslná ústa?“.
Lord Charles s obdivem usoudil, že se má stále co učit v tom, jak se vyjadřovat. Jak věci formulovat. A nejspíše i v tom, jak odpovídat. To pro změnu od Lady Clary, která místo zbytečných slov poslala odpověď pohledem a lehkým pokynutím hlavy směrem k pohovce.
Než by napočítali do pěti, ležela na ní nahá Lady Evangeline s jednou nohou stále ještě na zemi, druhou přehozenou přes nevysokou vertikální část. Vzrušením už tekla, podmanivě voněla a naprosté vyholení u ní bylo naprosto přirozené. Kalhotky ležely na zemi tam, kde je na gesto Lady Clary bleskově spustila z boků na zem. Teprve v tu chvíli Lord Charles pochopil, proč mu přišla tak neobvykle malá. Střevíčky na vysokých podpatcích společně s punčoškami odložila už někdy před svojí poslední dnešní návštěvou. Tou, na kterou tak netrpělivě čekala.
Jeho mysl v ten moment ale zaměstnávala především jiná otázka. Co s ním. Přesněji řečeno, jaký je vlastně jeho nejbližší účel. Zda a co se očekává od něj osobně.
O Lady Claru obavu mít nemusel. Ta se již opatrně instalovala na polštářek položený si před pohovku. Tak, aby na jejím oděvu pokud možno nebylo následně vůbec poznat, že nějakou dobu v šatně Lady Evangeline strávila v kleče. V hlavní roli se měly co nevidět ocitnout její jazyk a její ústa.
Zatímco Lord Charles sledoval, jak se jeho žena s požitkem přisála ke zpívajícími pohlaví Lady Evangeline, které rozehrávalo árii, kterou by i taková umělkyně jako ona měla určitě problém přehrát i na tom nejskvělejším hudebním nástroji, jeho úd, který se již nějakou dobu poctivě naléval krví, se postupně přetavoval do podoby železného prutu. V těsných smokingových kalhotách tak bylo naprosto nekřesťansky těsno. Neudržitelně těsno. Proto aniž by uvažoval ještě dále, za zvuku mlaskavých zvuků a podmanivého sténání Lady Evangeline učinil jediné, co pro tuto chvíli na svou obranu jednoduše učinit mohl. Rozepnul si knoflíky poklopce – na tento druh oděvu se ještě zip nedostal – a vytáhl ven toho chudáka, kterému v té těsné kobce hrozila nějaká vážná újma z nedostatku prostoru.
Sotva se párkrát zlehka ulehčeně pohladil po celé délce, našel si ho zrak Lady Evangeline. Slina, která jí skápla, když na něj okouzleně hleděla, zatímco se jí vzrušením klepaly víčka i brada a přerývaně, usilovně dýchala, bříškem jí procházející vlny vzrušení, přiměla Lorda Charlese dále jednat. Určila mu směr a sílu.
Protože i nadále potřeboval větší volnost, odložil rychle smoking, a pak již rychlými kroky chvátal k Lady Evangeline. Nakonec se ale nad ní zastavil, protože natěšená Lady Evangeline neochvějně dosáhla prvního vrcholu. Marně se snažila odstrčit aspoň na chvíli hlavu Lady Clary z nebezpečného prostoru, takže zůstalo jen u planého pokusu a po vyděšeně zvednuté hlavě a ruce chytnuvší Lady Claru za hlavu, vzdala brzy marnou snahu a padla opět na houni, aby na ní věrně imitovala vlnobití dorážející na skalnaté pobřeží Devonu. Bezmyšlenkovitá reakce, při které si druhou ruku vrazila mezi zuby, aby zabránila svému hlasu protrhnout zvukovou bariéru, sama o sobě zaškubala potencí Lorda Charlese vlastní rázovou vlnou. Pod jejím dopadem se raději na chvíli jen pevně sevřel.
Nemuseli mít strach, že by erupci Lady Evangeline považovala Lady Clara za naplnění svého poslání. Když se Lady Evangeline konečně trochu uklidnila, přestala Lady Clara sát a lízat její klitoris, utřela si hřbetem ruky mokrá ústa, mrkla na Lorda Charlese, oddálila se a vrazila pak do Lady Evangeline bez meškání dva prsty a na citlivý hrášek zaútočila pro změnu palcem. Lord Charles nelenil a kouzelně lehce panickým pohledem obdařené Lady Evangeline nabídl před ústa živý roubík, aby si již více netrápila nakousnutou dlaň.
Lady Evangeline po kratičkém momentu uvědomění si reality nenechala obdivuhodnou statečnost Lorda Charlese naplano uběhnout a hladově sáhla po kopí, které k ní přistavil.
Měla by to velmi těžké, kdyby Lady Clara i nadále s nimi věrně nespolupracovala. Jak však Lady Evangeline postupně rychle podléhala naplno kouzlu živého, pulzujícího, mohutného údu, tak chutného a mistrovsky vytesaného, ona ubírala na obrátkách, aby umožnila jejich dnešní kořisti plně se položit do jiné, pro Lady Evangeline možná dosud dosti nezvyklé, kratochvíle. Až si nakonec přestala s Lady Evangeline hrát úplně, otřela si ruce do jejích stehen a pak si je způsobně složila v klíně a jako vzorná školačka jen pozorovala, co se bude dít dál.
S tím se Lord Charles pod tahem Lady Evangeline, která se posadila rovně, mohl na nohou z trochu nepohodlného přidřepnutí, kdy jedním kolenem u hlavy Lady Evangeline spočíval na pohovce, napřímit do stoje. Jinak si ruce spojil za zády a nechal se nadále unášet entuziasmem Lady Evangeline.
Byl už natolik zkušený, že poznal, že to pro ni bylo neobvyklé. A asi nebylo divu. Odpovídalo to záporně na jeho úvahu, zda by jejich ženský pár k sobě mohl mít i muže. Třeba jen služebného. Podobného, se kterým začínala kdysi jeho žena. Vždyť vlastně ani nevěděl, kde dneska byl tomu holomkovi konec. Už dávno mu rozumně dali vale. Na party, co věděl, Lady Lucrecie svoji milenku nebrala. A jestli spolu někdy používaly nějakou pomůcku nahrazující úd muže, k orálním hrátkám ji asi moc nepotřebovaly.
Nedostatek zkušeností však byl plně nahrazen pílí a nadšením, jako když dítě dostane novou hračku. A z toho mála, co zatím dostal, zároveň věřil, že i v této oblasti bude Lady Evangeline zjevně stejně nadaná, jako v krajině hudby.
I přes to, k jakému projevu nadšení se nechala strhnout, ho totiž stále pozorně sledovala. Snažila se zachytit, co se mu líbí. Co na něm vykazuje větší odezvu. A kdykoliv něco našla, tak to rozvíjela dále. Opakovaně zkoumala. Zkoušela něco navíc. A tak i takový trénovaný, přirozenou výdrží obdařený výkonný jedinec, kterým Lord Charles již bezpochyby byl, se časem posunul stavu, kdy již jen jeho vůle bránila tomu, aby nenapustil roztomilá, drobná ústa Lady Evangeline pochoutkou, která pro ni možná byla úplně neznámá.
Něco z jeho výrazu či sobě samému přinucené zdrženlivosti přimělo Lady Evangeline k tomu dát si přestávku a obrátit k němu tázavý zrak.
„Dělám to dobře, Můj Pane?“, zeptala se pak ostýchavě.
Penis Lorda Charlese v její ruce na odpověď neposedně zaškubal a jeho šourek se samovolně sevřel a rozevřel. Lord Charles sám se zmohl pouze na dlouhý výdech. Lady Evangeline naštěstí jeho odezvu interpretovala naprosto správně, začepýřila se a radostně zasmála. A nešetřila muže, který jí poskytl takový skvělý nástroj k tréninku ani slovně.
„Je to poprvé, víte“, prozradila mu bezelstně, takže Lord Charles raději jen ještě pevněji semkl čelist a sevřel si ruce v dlaních. Lady Clara, provokatérka jedna, se také šťastně zasmála.
„Moc ráda Vás i ochutnám“, ubezpečila Lorda Charlese Lady Evangeline nakonec a dala do toho prostého sdělení tolik informací, že je nenechala na pochybách, že úplně neznalá samozřejmě být nemůže. Vždyť koneckonců minimálně na posledním večírku u Lady Lucrecie byla osobně přítomna. Že je si vědoma rizika laviny, která může hrozit zahlcením jejích úst, hltanu i žaludku.
„Raději bych ale, pokud s tím budete samozřejmě oba souhlasit“, a vrhla rychlý pohled na Lady Claru, která ji okamžitě povzbudila k tomu pokračovat, „kdybyste alespoň na chvíli mohl zasunout do mě, Můj Pane“.
Lord Charles moudře pokračoval v taktice mlčenlivosti, čímž vybudil Lady Evangeline k rychlému dovysvětlení.
„Lu si to běžně ráda užívá a podporuje mě v tom. A je přesvědčena, že nikdo lepší, než vy, pro první seznámení není, Můj Pane. A já bych se případně, kdyby se mi to líbilo, ráda účastnila naplno i dalších společných večírků. Už jen proto, že nechci Lu na nich nijak omezovat.“
Její oči postrádaly jakoukoliv neupřímnost. Obavy. Rozumnou zdrženlivost. Planulo z nich jen čiré nadšení. Trošku promísené z ostýchavostí, která byla logickým vyústěním její neobvyklé žádosti.
Času nebylo mnoho. Žádné dlouhé úvahy nebyly na místě. Ani rozprava. Své ženy na názor se Lord Charles ostatně ani ptát nemusel. A tak položil jedinou otázku, která pro něj samotného měla smysl.
„A já sám osobně Vás přitahuji, Má Milá?“.
„Nesmírně“, vydechla Lady Evangeline bez váhání, aniž by se zamýšlela nad tím, jak by na takové prohlášení mohla reagovat jen trošičku žárlivá žena. Nebo žena, která si nebyla jistá tím svým.
Jakékoliv obavy tímto směrem ale zde byly stejně zbytečné. Lady Clara si již v předtuše věcí příštích olizovala spodní ret a snažila se vykasat si šaty nad pás, což jí díky mnoha nařaseným vrstvám nešlo vůbec snadno.
Lord Charles už ale jednal.
Lady Evangeline se znovu ocitla na zádech, s nohama ve vzduchu. Tentokrát ale mezi její stehna zaklekl Lord Charles. S rukou připravenou na zajištění správného vedení směru úderu se přesto ještě raději zeptal „Nejste ještě...?“.
Lady Evangeline rychle zakroutila nesouhlasně hlavou a chtěla k tomu něco říci.
Jenže to už nestihla.
Lord Charles do ní zajel jako nůž do másla. Na konci pohybu, jehož přičiněním dostal do Lady Evangeline podstatnou část své délky se vzepjal, přitlačil a chvíli zůstal tak, dávaje jí prostor pro vstřebání dojmu první penetrace něčím živým, podstatným.
Lady Evangeline se tak omezila na pouhé „Bože ...“.
Protočené oči zmizely za pevně zavřenými oponami, do tváře se dostavil nevěřící výraz a pak se celá roztřásla jak osika.
Lord Charles čekal. Srdce mu pumpovalo jako zběsilé. Úplně stejně jako ruka jeho ženy, které se konečně podařilo dostat ji pod sukni a do spodniček, a která odtud nehodlala odejít, dokud se sama neprožene cílovou rovinkou. Kolem zápěstí cítit zřetelný stisk ruky Lady Evangeline, která ho křečovitě svírala.
Konečně to celé trochu pominulo a Lady Evangeline znovu otevřela oči. Její ústa i nadále zůstávala dokořán a na Lorda Charlese s nepochopením zírala, neschopna uvěřit pocitům plnosti, které k ní vysílal návlek, který tak odhodlaně a ochotně poskytla jeho meči. Pak se však cosi jako by zlomilo, a aniž by se jinak změnilo cokoli jiného, její tělo se na jeho potenci zhouplo a její pata se zaklesla za jeho boky. Nakonec i v očích se jí začal rozlévat výraz, kterým ho lákala do sebe. Potřebovala si jistojistě ověřit, že jí její smysly nešálí.
A tak Lord Charles začal. Zvolna, poklidně. Dopřávaje jí co nejvíce času, aby si zvykla na nový stav, přizpůsobila se mu a přijala ho za svůj. Pouze k nebi usilovně vysílal tužbu, aby se cedulka ukázala účinnou, a nikoho ani nenapadlo, aby je obtěžoval, dokud zase nevyjdou ven.
Lady Evangeline se ho stále držela jako klíště. Stále byla napjatá. Stále měla tentýž výraz hovořící o naprostém nepochopení. Ale její paty již více tlačily do zadku muže nad ní, který jí proháněl tak neskutečně dlouhý, pevný a živý nástroj, a nasazený rytmus začal přebírat i zbytek jejího těla.
Její dýchání se postupně měnilo. Stejně jako její výraz. Naplno začala prožívat i pocity, které směřovaly k jedinému možnému vyústění. Zesilovaly. Získávaly nadvládu. Plně přebíraly kontrolu. A Lord Charles se jen modlil, aby vydržel dostatečně dlouho.
Její těsnost byla enormní. Pulzovala a žhnula pod jeho perlíkem. Snažila se ho ze všech sil strhnout s sebou. Postrčit ho před sebe. A on ze všech sil odolával. Přestože se v souladu s jejími potřebami postupně zrychloval, až se společně dostaly do spádu, který mohl mít jediné vyústění.
Lady Clara na ně nebrala žádný ohled. Jejich divadlo jí hrnulo před sebou jak radlice. Ale její hluboký hrdelní sten hlásající dosažení Nirvány měl přece jen ty správné důsledky.
Lady Evangeline již naplno žijící příchodem vlny Tsunami jeho prostřednictvím odhodila poslední zábrany a nechala nenávratně povalit všechny poslední hráze, které tak jako tak již nebyly schopné klást žádný odpor rozpoutaným živlům, které se na ně hnaly.
Její drobné tělíčko projevilo neskutečnou sílu, když si do sebe v posledním vzepjetí přirazilo boky Lorda Charlese tak, že do její křečí žijících hlubin zarazily jeho délku ještě o nějaký ten centimetr hlouběji. Lord Charles musel vyvinout markantní úsilí, aby se jí vzepřel natolik, aby mohl vytrhnout ven a nasměrovat celou dávku přes její bříško a hrudníček tak vysoko a daleko, že její nejvzdálenější jazyky oblízly její krk a bradu. Pár sekund pak společně ničily vše, co bylo v dosahu.
Na konci procesu Lady Evangeline věrně imitovala zpustošenou krajinu. Až na to, že niterně byla neskutečně šťastná. Unavená, vyčerpaná, to ano, ale neskutečně nadchnutá, spokojená, ukojená.
Kdy že má být nejbližší večírek? A bude na něm Lord Charles?
Její tělíčko zoufale bojující s nutností se zklidnit bylo pokryté střelných prachem, které na něm zanechaly náboje, které Lord Charles tak velkoryse vystřílel. Snad ne až nadmíru, uchechtla se v duchu Lady Clara, když popatřila na to boží nadělení. Přece jen s ním ještě pro dnešní noc měla nějaké záměry. Lady Evangeline si je také, možná prve i bezmyšlenkovitě, začala po zapocené kůži roztírat, jak rozháněla poslední dozvuky ódy oslavující dar, který Tvůrce dal lidem v podobě milování. A jak v tom byla a dostala se až na krk, bradu a tvář, měla již tolik posbíraných poznatků, že je před zraky ji pozorující dvojice s požitkem přemístila do úst, ve kterých si prsty pečlivě nejprve očistila.
Bylo možné dobře poznat, jak důsledně pak zkoumá chuť, konzistenci či cokoliv dalšího, co jí její chuťové pohárky mohou poskytnout než naplno, zhluboka polkla. Úlevný spokojený výdech byl zakončen oblíznutím si rtů.
Ještě nevzpamatovanému Lordu Charlesovi pak zasvítily do tváře její živoucí oči a uličnický úsměv, když se prudce podepřela na loktech a předklonila hlavu.
Chvíli si vše potřebné říkali pohledem. Ona poděkování a enormní zájem kdykoliv, hlavně velmi brzo, navázat, on ujištění, že v případě souhlasu jeho ženy se na něj může kdykoliv s důvěrou obrátit. Nakonec to tak moudře rozsekla Lady Clara. Tleskla zvesela lehce rukama a po slovech „Výborně, Děti. Mám z vás velikou radost. Ale teď už musíme raději rychle pryč“ se zvedala do stoje a bleskově se upravovala.
Lord Charles vědom si toho, že má naprostou pravdu, následoval jejího příkladu. To, že si ho jeho žena dovolila oslovit „Dítě“ ale rozhodně nepominul, zapsal si to poctivě do paměti, a své ženě naplácal na holou ještě cestou kočárem domů. Samozřejmě jako součást aktu, během kterého se jí zmocnil, aby jí naprosto ubezpečil o tom, že na ni má stále chuť a pro ni si ponechá síly vždy. Kromě toho, že byla vokální až hrůza, to prostě nemělo chybu.
Ostatně tento šťastný okamžik již nebyl od nich daleko, protože s Lady Evangeline ležící v radostných vzpomínkách dosud nahá na pohovce se rozloučili toliko tak nešlechtickým zamáváním od dveří a dovětkem Lady Clary „Očekávejte v sobotu moji návštěvu, Má Milá“, a pak již uháněli naštěstí stále vylidněnými zákulisnými prostory divadla směrem ke svému kočáru.
Díky příslibu Lady Clary ještě šťastnější Lady Evangline před cestou domů čekaly ještě radostné okamžiky v koupelně, kdy si prostě ještě jednou musela znovu přehrát nejnovější dojmy.
