Když jsem byla malá, naše kočka Líza si po prokvílených nocích vždycky donesla nějaký ten outěžek. A babička jí nadávala do kurev a cour a Líza se jí s kulatícím se bříškem smála z okenní římsy.
Pak si to své nelegitimní štěstí vrhla někde do sena na půdě a my je před babi schovávali a babi dělala, že to slabé mňoukáníčko z půdy neslyší, ale do misky k chlívku dávala dvojnásobek mlíka a nějaké ty odřezky masa navíc, aby za pár týdnů mohl hudrovat, co s těma mrchama budeme dělat? A pak sedávala na schodech na sluníčku a drbala na hřbetech těch pár chlupatých výrostků, co se jí s vrněním motalo kolem nohou. Vždycky jsem mezi májovkama hledala to pravé májové kotě - tedy bílé s černými i rezavými znaky.
S výrazně modrýma očima a něžným růžovým čumáčkem. Toho jsme si vždycky nechali nebo jsem se o to maximálně snažila.
Je máj - a mně je o pár desítek let víc. Sedím v kavárně a vedle mne taky taky takový májový mourek. Světlé zelenomodré oči a sexy čumáček. Srst hlavně na předloktí. Když se pohne vidím, jak mu pár chloupků přeskočí přes hranu trička.
Mám chuť zajet pod něj. A zabořit prsty do chlupů a pod nima cítit pružnou, teplou kůži. Mám chuť schoulit se mu do klína jako ta kočka na sluníčku a nechat se drbat po zádech a zadku. Tam, kde to mají kočky nejradši. Tam, kde když jí zmáčknete, udělá rychlejší krok, jakoby jí to bylo nepříjemné, aby hned udělala obrat a přišla si pro další podrbání.
Je to jako tlak prstů na Gčku, je to tak intenzivní, že člověk musí uhnout, ale tělo se hned zavlní, aby si pro ten pocit šlo znova. Znova a znova, dokud nevyšplhám po pomyslném žebříku chtíče a jeho ukájení až na vrchol téhle půdy a nesvalím se do voňavého sena orgasmu. Harmonie vzdychání a doteků, úniků a návratů.
Jako když dostanu přes zadek, sevřu se a ucuknu, jen abych po uklidňujícím pokynu znova prdelku vyšpulila a nechala se seknout znova. Kůži barví růžové otisky a ten únik a návrat ruky rozhýbává celé tělo ve vlnách čisté radosti.
Jako když polknu hladký horký žalud a objedu jazykem jeho hranu, čeká až sjedu ústy ke kořenu a nechám si ho narazit na horní patro. Já se ale stáhnu a olíznu lesklou dírku a půlení toho napnutého kusu masa. A tak vyrazí vpřed on. Mezi rty, mezi zuby. A já unikám, dokud moje vlasy neskončí v jeho dlani na mém zátylku a on tak neukončí mojí nezodpovědnost. Šuká mi pusu a nevadí, že z ní tečou sliny, které se mísí se slzami, které svojí důraznou touhou vyvolal.
Chválí mne jako to kotě, co nevytáhne drápky, když přešlapuju a zatínám prsty na jeho stehnech.
“Ještě trochu… anooo..” vrní jak nadrbaný kocour, když mne svírá a tlačí proti svému údu. Zalykám se jeho vůní a chutí. Chci kvílet a prskat jako mrouskající se kočka, ale mám ho plnou pusu. Poslední zásun snad až za mandle a výstřik. Vrčí a pumpuje hluboko do mých úst všechen jeho náklad.
Polykám, co mi síly stačí, ale i tak se část mlíčí míchá se slinama a vytéká do jeho klína.
Směje se, potěšen mými problémy a svou mužností.
“Šikovná kočička…” sevření ve vlasech povolilo. Už je z něj hlazení a drbání. “Smetánka nejela?”
Zelenomodré oči na mne s úsměvem hledí, když jazykem obkroužím ulepené rty.
“Ale jela…” mrknu na něj nahoru. “Bude nášup?”
Je máj a on je můj májový kocourek mourek.
