Jeden smysl - cit

14 июл. 2024 г. · 805 просмотров M_Subinka

Poslouchala jsem, jak procházíš vyskládané hračky, které jsis pro dnešek přichystal. Cítím, jak mi buší srdce a přemýšlím, jak moc po tobě toužím. Moje kundička má pocit, že vybuchne tak moc, že z ní kape mokro.
"Hmmm.. ne. Ty mohou počkat.”
Myslím, že jsem zrovna zaslechla, jak jsi upustil na zem své tričko.
Srdce mi buší rychleji a rychleji. Cítím, jak mi učesáváš vlasy z ramene na stranu, když mi začneš líbat krk a okusovat hravě ucho. Nemůžu si pomoct.. moje smysly jsou návalem vjemů vyčerpané a já hlasitě sténám.
,,Tady ji máme - moji malou ukňučenou holčičku” rozpoznávám v tvém hlase úsměv.
Cítím konečky tvých prstů na ramenou, pokračuješ směrem dolů, až se zastavíš a lehce foukneš přes mé bradavky, už tvrdé a připravené chtíčem.
,,Mm.. copak to je? Ty snad něco chceš?” Na odpověď sebou zmítám a ty mi na to ihned zataháš a zakroutíš bradavky a říkáš: ,,Řekl jsem ti, že se nemáš cukat, nebo snad ne? Buď v klidu, nebo toho budeš litovat.”

Přestanu hýbat tělem a naplno vnímám jak se mě dotýkáš, cítím, že moje kalhotky jsou úplně zbytečné, protože jsou naprosto promočené.
Ale moje sténání pořád sílí a čím dál víc tě chci, potřebuji tě.
,,Mluvit můžeš. Budeš teď moje hodná holčička?”
Sotva se ovládám, přesto nedokážu promluvit.
Jediné, co jsem ze sebe dokázala dostat ven, bylo ,,j-j.. o.”
,,Oba dva víme, že to takhle není správně, princezno.” Zhluboka si oddechne.
,,Jak správně zní odpověď na moji otázku?”
Kňučím, když mi držíš hlavu nakloněnou nahoru směrem k tvé tváři, stále se zavázanýma očima a říkám: ,,Ano, Pane.”
Na pár nádechů se odmlčí.
,,Tak je to správně. Mnohem lepší. Jsi moc hodná holka.” Uvolníš sevření mé tváře.
Vnímám, že si sundává opasek a rozepínáš kalhoty. Slyším, jak je přehazuje na opěradlo židle. Vrátíš se, chytíš mě za vlasy a znovu stáhneš hlavu do hlubokého záklonu.
“Otevři pořádně pusinku a nebudeš, opakuju, nedovolíš, aby se tvoje zoubky dotkly mého ptáka. Rozumíš mi?”
,,Ano, pane. Budu si dávat pozor.“
Chytneš mou hlavu a vrazíš mi svůj tvrdý penis až do zátylku, když se začínám dávit, dáváš mi chvíli na uklidnění, ale poté se posuneš v mém krku hlouběji a hlouběji, že mi slzy začínají stékat a rozmazávat na tvářích spolu s řasenkou.
,,Podívej se na mě maličká. Chci vidět tvůj obličej. “
Zvedám tvář směrem k tvému hlasu.
Přirazil jsi celou svou délkou do mých úst a držíš se ve mně co nejhlouběji, když mi slzy stékají z očí.
,,Jsi tak krásná. Teď to dokončíme, ano Koťátko?” šeptáš mi konejšivě.

Začínám pomalu kývat hlavou a hluboce si tě beru do úst. Přikládám jazyk na tvou spodní stranu a jemně kroužím hlavou kolem tvého penisu a na závěr tě několikrát za sebou zasunu, až do krku. Drapneš moji hlavu a držíš ji tak, abys ve mně zůstal zasunutý, dokud se trhaně neuděláš. Uvolníš sevření v rukou a vytáhneš se, zatímco ti sperma, stále pomalu odkapává z žaludu na mé prsa.
,,Mmmm.. jsi moje šikulka. “ Usmívám se a kousám do spodního rtu.
Slyším, jak ode mě odcházíš a začínám kňučet.
,,,Buď pořád tak poslušná a dostaneš to, co tak moc chceš koťátko. Tvoje překvapení na tebe pořád čeká.” Cítím, jak se nade mnou natahuje, pokládá kostky ledu na mé bradavky a držíš je na místě. Kňučivě sténám, když mi bradavky začínají tuhnout bolestí.
,,Hodná holka, ještě chvíli vydrž.” Sundáváš led a začneš mě líbat na krku, přičemž přejíždí prsty po mém břiše a do mých kalhotek.
,,Sakra, někdo je tu pořádně nadrženej, že?” Začínáš třít můj klitoris rychleji a rychleji.
Sténám, už nemůžu ovládat své tělo a cítím, jak začíná být blízko, ale ty přestaneš.
,,Ještě ne zlatíčko..” Stahuješ mi kalhotky z roztřesených nohou, nedočkavě čekám, až se mně zase dotkneš, ale ucítím tlak svorek na bradavkách.
,,Pomalu se opírej dozadu.. Jen klid, jsem tu s tebou, ano?” Začnu se opírat, ale váhám.
Párkrát naplním plíce vzduchem.
Zakláním se a sténám stále náruživěji..
Cítím, jak pokaždé zataháš za řetízek spojený se svorkami, stále trhavěji a silněji.
Začínám slzet a kňučet, prosím tě, abys sis mě vzal.
,,Prosím, už to nevydržím. Potřebuju tě!” Kňučím.
,,Copak chceš? Řekni mi přesně, co by jsi chtěla.”
Frustrovaně sebou začnu smýkat, ale uklidnit svou mysl a říkám: ,,Chci, aby sis mě vzal a použil, jako svou hračku. Roztáhl a vystříkal můj zadek semenem.”
,,Děláš mi takovou radost a jsem hrdý na to, že tě můžu nazývat svou. Myslím, že teď, už si to zasloužíš.”
Cítím jak mi do uší vkládá sluchátka..

Hudba je jemná a smyslná.
Hlasitá, že nic jiného neslyším.
Ach bože, teď mi byly odebrány všechny mé smysly, s výjimkou doteku.
Neexistuje žádný způsob, jakým bych mohla ovládnout své vyvrcholení.
Dostanu se do problémů, to moc dobře vím..

Pokládáš celé mé tělo na postel. Vytáhneš mi ruce nahoru a cítím, jak se mi kolem zápěstí upínají manžety zakončené řetězem.
Pak najednou ucítím, jak mi břicho pohladí konce kožených důtek, jak mi dopadají na citlivou kůži stále štiplavěji. S každým dopadem cítím, jak se má tělesná klenba otřásá rozkoší. Pokaždé vkládáš mezi sérii zásahů i pohlazení konečky prstů a já sama sebe slyším, jak žadoním. Už si ani nejsem vědoma bolestných chvilek, ani neslyším, co říkáš, ale cítím, jak se ve vlnách blížím, stále silněji a cítím, jak je moje kundička promočená.
,,Pane! Nemůžu.. Už to neudržím!”
Neslyším nic a důtky se nezastavují.
Pane bože!
Nemohu se již dál ovládat, napínám řetízky na bradavkách a s nimi i pouta manžet u zápěstí, když mi tělo pohlcuje orgasmus a uvolňuje se mi ze rtů sténání plné extáze.
Kožené konce důtek se zastaví…

Ach, udělala jsem se, aniž by řekl, že smím.
Hups..
Jako nezlomný důkaz mi začne orgasmus vytékat z kundičky po stehnech dolů.
Ale ne, za toto si odměnu přát neodvážím..
Cítím, jak se důtky zvednou z mé rozpálená kůže na břiše…
Stačí mi, jen v hlavě probliknout naivní myšlenka, “že by možná..”
Dlaň ruky dopadne na střed mé nateklé kundičky.
Instinktivně začínám počítat zásahy.
1, no tááák! Každý zásah plácne štiplavěji a silněji.
2, prosím! .. 3, Pane!
Pokračuji, dokud nedosáhnu mého hraničního čísla.

Zastavíš a já i postel jsme úplně promočené.
Cítím, jak na mě lezeš, začínáš mi líbat ucho, krk a klíční kosti. Jak zastavuje u prsou, které osvobozuje ze sevření svorek a mnou projíždí, další divoká vlna chtíče. Jak si hraje s mými vrcholky jazykem, saje, okusuje a ochlazuje foukáním.
Jakmile se nabaží mých prsou postupuje obličejem dál svou cestou.
Ucítím, jak mi sahá mezi nohy, vnímám, jak jeho jazyk krouží kolem mého bodu, jak nasává můj klitoris svými rty, jak mi jednou za čas zatáhne a zakroutí bradavky, přičemž zasune dovnitř dva prsty.
Bože.. Tohle já nezvládnu..
Nemůžu.. Zešílím..
,,Prosím, už dost.. Dovol mi se pro tebe udělávat, prosím! Prosím! No tak, prosím tě! Dovol mi, abych ti udělala radost a stříkala pro tebe. Prosím!”
A pak najednou, odstraňuje sluchátka z uší a se sundanou páskou přes oči, ležím stále svázaná tobě na pospas.

“Byla jsi tak šikovná a za to tě chci odměnit.”
Cítím, jak mně svým tvrdým ptákem rozevírá a zasouvá se do mé těsné kundičky.
Vytáhne se a tvrdě přiráží, až k tělu, nadoraz, znovu a znovu.
Jak se do mě tlačíš a dereš a k tomu zataháš za mou bradavku, což mou kundičku, ještě více stáhne a ty mně tak můžeš roztahovat a nabodávat daleko víc.
Sténám a ztrácím všechny smysly, protože bolest, něha a rozkoš válčí v boji o mé tělo, zvuk v místnosti se ztlumí, zrak se zahledí do jednoho bodu, když si užívám všechnu tu rozkoš a vlny extáze, když mě tvrdě šukáš.
Přesouvá uchopení ruky kolem mého krku, předklání mé tělo, a pocit plnosti v mém nitru se zesílí do té míry, že se ti naprosto poddám.
Obemkneš prsty mé hrdlo a zadíváš se mi do očí a říkáš: ,,Ukaž, jaká jsi šikulka a vystříkej se.”

Když úplně uvolníš svůj stisk, cítím, že mám úplně kluzká stehna a prostěradlo se mi vlhce lepí na záda.
Pořád jsem vnímala všechno to potěšení a slyšela jsem, jak naříkám a sténám, ale znělo to vzdáleně a jemně, když se mi celá místnost zamlžila do běla.
Další věc, kterou vím, je, že ležím v hřejivé náruči a líbá mně na čelo, hladí po ramenou a občas mi prsty jemně přejede po oblinách prsou.
Vzhlédnu a usměju se na něj.
,,Ššš, to je v pořádku, udělala jsi přesně to, co jsi měla.”
Snažím se odpovědět, ale nemůžu se přinutit promluvit, natož pohnout.
Leží vedle mě, drží a dává mi trochu vody.

Když usínám, šeptá mi do ucha: ,,Alespoň, jsi tentokrát potichu, a nemůžeš si zas hned něčím naběhnout na další kolo.”