Jednalo se o běžný úkol, na který jej najali. Údajně se začali ztrácet lidé žijící v blízkosti vody. Jelikož to byla vesnice u řeky, tipoval to na topivce.
Posílen elixíry čekal až se dostatečně setmí a topivci začnou vylézat z vody ven, lačni po čerstvém masu. Pro jistotu kolem sebe vytvořil i pár pastí pomocí Yrdenu, tudíž mohl být relativně v klidu. Protože byl zrovna Nov, nemohl čekat měsíční svit a tak tedy jakmile hůře viděl detaily říčních vln, napil se Kočky, díky které se jeho zrak i přes tu tmu krásně zostřil. Po nějaké době koukání do zurčícího pomalého proudu vody chtěl ulevit očím a proto aspoň na chvíli obrátil svůj kočičí zrak směrem k nebi, které bylo protkáno množstvím hvězd. Tohle stačilo k tomu, aby na chvíli přestal poslouchat vodu. Díky tomu zaregistroval, že se za jeho zády začíná přibližovat zvuk máchání křídel. Ohlédl se tedy tím směrem a spatřil nízko letící siluetu, která by se neznalému zdála podobná draku. Jenže - draci by byli mnohem větší a tohle stvoření mělo štíhlejší tělo. "Hmmm, wywerna - to by mě nenapadlo" si jen tak utrousil, vytáhl z pouzdra svůj dlouhý stříbrný meč. Nicméně to nevypadalo, že by wywerna na něj chtěla zaútočit. Naopak, když se podíval podrobněji spatřil, že již ve svých drápech úlovek má. Tak proto letí tak nízko - pomyslel si. Wywerna letěla přímo k němu. Proto počkal na okamžik, kdy bude k němu tvor co nejblíže a rozhodl se k němu poslat znamení Aard. Podařilo se mu tu stvůru zasáhnout přesně jak zamýšlel, takže se ta potvora zřítila u břehu do vody. Aby za ni získal aspoň nějakou odměnu, příšeru nakonec jedním sekem zabil a chtěl z ní vzít trofej. V tu chvíli zpozoroval, že kolem proplouvá tělo, které původně wywerna nesla. Jeho medailon mírně vibroval, takže to znamenalo, že je ta osoba pod vlivem kouzla. Rozhodl se tedy tělo příšery nechat tam kde je a začal se brodit k bezvládnému tělu. Přece jen, pokud ta osoba bude žít, pokusí se ji aspoň zachránit. Jak se k ní blížil, začalo mu být na té osobě něco povědomé. Byla to žena, s rydými vlasy. Když ji nadzvedl z vody, pramínky vlasů jí tíhou vody spadly z obličeje. On zesinal, protože ji znal. "Proboha, Triss!"
Triss pomalu otevře oči a vidí, že leží v posteli u které hoří svíčka, zatím co za okny je noc. Poslední co si pamatovala bylo, že se rozhodla jít pro léčivé bylinky do Hvozdu, kde ji zezadu cosi bodlo do stehna. Zkusila se pohnout, ale tělem se jí rozlila tímto pohybem vlna bolesti. Zasténala. "Konečně, jsi při vědomí" ozvalo se z rohu místnosti. I když by se měla leknout, nebylo tomu tak. Ten hlas totiž znala, i když moc dobře nechápala, kde by se tu zrovna ON mohl vzít. Uvolnila se tedy v posteli a přivřela oči. "Geralte, co tu proboha děláš?" zeptala se znaveným hlasem. "To je na delší povídání, ale řekněme, že mi Tě do cesty přinesla wiwerna. Teď ale odpočívej, musíš se zotavit z bodnutí jejím ocasem. Byl div, že jsi ještě žila když jsem Tě zachránil, její jed je smrtelný" Odpověděl jí posmutnělým a klidným tónem současně. Triss se zachumlala do peřiny a opět zasténala bolestí. Geralt se přesunul k ní, něžně jí nadzvedl hlavu a se slovy "tohle Ti pomůže, pij" nalil Triss do úst protijed. Tekutina byla chuťově odporná, ale ona věděla, že je to bylinný lék. Elixír pro Zaklínače by jí totiž nepomohl, ba právě naopak. "Díky" odpověděla a už po chvíli začala cítit hřejivý pocit postupující od úst směrem do zbytku těla, to jak protilátka začala působit. "Teď už opradu odpočívej, na mluvení bude příležitost hned jak se budeš cítit lépe" S těmito slovy položil její hlavu zpět na polštář a pak, dalo by se říci že nedbale odhrnul pár rudých vlasů, které Triss při ukládání spadly do očí. To už ale spala a její klidný dech prozrazoval, že lék opravdu působí. Geralt se tedy vrátil zpět do rohu místnosti, kde se nacházela židle - druhý ze tří kusů nábytků v místnosti. Prvním kusem byla postel, nevelká - akorát pro jednoho. Tím posledním kusem byla postarší komoda, jejíž okrasné zabarvení bylo sloupáno stářím a častým používáním. Jak tam tak seděl, v duchu přemýtal jaké to bylo včera v noci štěstí, že byl zrovna na lovu topivců. Nenapadlo jej, že tou škodnou bude právě wywerna, která odnášela lidi přes vodu do svého hnízda. Současně se mu podařilo s Triss v náručí přemluvit rybáře, jehož chalupa byla nedaleko k tomu, aby je ubytoval u sebe doma. To, že Geralt zabil wywernu nedopomohlo k rozhodnutí rybáře.. Po požití elixíru kočky se totiž jeho obličej podobal stvůře z nočních můr. Spokojený, že se stav Triss zlepšil jej dovedl k tomu, že si opřel hlavu o trámoví stěny a usnul...
Tris se probrala ze spánku za korupění. Bolet již ustoupila a dokonce ji necítila, ani když se zkusmo pokusila v posteli posadit. Podívala se po místnosti a Geralta našla spát v rohu místnosti tam, kde jej poprvé uslyšela v noci. Ještě spal v takové poloze, že by byla pro mnoho lidí nepohodlná. Jenže.. On nebyl obyčejný člověk. Nechtěla jej probudit, tak zkusila vstát z postele. Kupodivu se to podařilo a když se podívala na nohu, která jen tupě pobolívala viděla, že ji má obvázanou. To, že je jen ve spodním prádle ji z míry nevyvedlo. Přistoupila potichu ke Geraltovi, po chvíli zvažování jej alespoň děkovným gestem pohladila po rameni. To jej probudilo ze spánku a tak místo smrtelných reflexů jen pootevřel oko. "Dobré ráno Triss, koukám že se už cítíš líp" Ona stále ve spodním prádle, s mírným ruměncem ve tváři odvětila poděkováním. Chtěla by pokračovat i jinak, jenže... Geralt byl nejspíše od doby co ji zachránil neustále u ní, takže tak trochu zapáchal. Spíše vlastně páchl. Páchl krví a jedem po zabité wywerně. Potlačila tedy nutkání se odvrátit a jen nakrčila nos. "Měl by ses umýt, smrdíš". On se jen uchechtl a řekl, že ona na tom není nejlíp, protože ji omyl jen lehce hadýrkem. Proto se oba dohodli, že se Geralt umyje v řece jako první.. On tedy odešel, zatím co Tris rozcházela poraněnou nohu. Byl vůbec zázrak, že nepodlehla jedu. Nebo to bylo tím, že stihla v okamžiku pocítění onoho bodnutí wywernou rychlé ochranné kouzlo? Tak či tak, znovu si lehla do postele. Takto uběhl již řádný kousek času a tak se rozhodla podívat, kde je Geralt. Vyšla ven z rybářské chaloupky, jenž byla jen o něco větší než byla ta místnost, ve které oba byli. Geralta našla ještě ve vodě. Když ji uviděl, z lehka se usmál a zeptal se, že když už je u vody, jestli by mu nepomohla umýt záda? Nebyla proti. Takhle aspoň nemusí čekat až na ni přijde řada. Taky se přece potřebovala opláchnout a smýt ze sebe hrůzy předchozích dnů. To, že prospala dva dny však netušila. Voda byla kupodivu příjemná, takže se nemusela ani otužovat a rovnou za Geraltem skočila. Když mu následně myla záda, nemohla si nevšimnout že je má samou jizvu. Co ostatně jiného čekat od Zaklínače. On na rozdíl od čarodějů své chyby neskrývá kouzly. Když na ty zahojené rány zírala delší dobu, opomněla na to, že jej má mýt. Geralt k ní otočil hlavu. "Teď jsi na řadě Ty Triss." Jak řekl, ona udělala a otočila se k němu zády. Geralt si dával záležet. Přemýšlel, jak dlouho to bylo.. V tom však nečekaně poblíž nich vyskočila z vody štika se zlověstně vyceněnými zuby a obrovským šplouchnutím zase zmizela pod hladinou lovíc nějakou drobnou rybku. Triss to však vylekalo, vyjekla a otočila se čelem ke Geraltovi. Ten ji silně obejmul. Nikdo neví, jak se to následně stalo, ale oba se začali líbat! A v líbání nepřestali ani cestou zpět do chaloupky. Jakmile byli u drobné postele, bylo docela rychlé ze sebe navzájem vysvléci to málo zbytku oblečení ve kterém se koupali. Ona si lehla do postele, on ji následoval. Triss sice měla chvíli nutkání jej od sebe odtlačit rukou, jenže Geralt její ruce chytil a dal jí je za hlavu.. To aby mu nekladla odpor a začal jí líbat na krku. Tomuhle se nemohla bránit a tomu pocitu se poddala, lehce zavrněla kousajíc se do rtu. Jakmile zaklínač usoudil, že krku se věnoval dost, lehce ji kousl do ušního lalůčku a přesunul se níž....
..přesunul se níž, kde na něj čekaly dva pahorky. Kolem jednoho začal kroužit jazykem. Ale to nebylo ono, nemohl se věnovat oběma zároveň. Proto tedy uvolnil sevření Trissiných rukou a rukou začal obdělávat druhý pahorek. Triss zvrátila hlavu dozadu a ozvalo se tiché zasténání. To se Geraltovi líbilo, ale chtěl víc. Proto se ústy přesunul k prsu, které měl v ruce a prozatím z lehka kousl do bradavky..
Pokud se příběh líbí, napiš si pro pokračování..
