Vyplněná pomstou (Tonda, Bětka, Míša 3)

Obrovská nachová hlavička připomínající pomůcku, pomocí které naše mámy spravovaly ponožky, až na tu barvu samozřejmé, se pomalu, kousek po kousku, nořila hlouběji a hlouběji do otvoru, který se kolem ní rozevíral a vpouštěl ji do sebe. Jeho ochota ji přijmout se bila s nemístnou šířkou předmětu a brzdila tak postup, který by jinak byl na spadnutí. Protože o tom, že penetrace je i přes nutnost vpravdě Nobelovského zápisu do knihy rekordů více než žádaná, nemohlo být pochyb.

Díky neutuchající usilovné snaze obou hlavních propagátorů nakonec hřib satan začínal mít postupně přece jen jednoznačnou převahu a již dávno celý mizel kdesi za vstupní bránou. Na zdánlivě nekonečné délce vztyčené velitelské standardy, ke které byl připojen, se čím dál blíže k základně, jištěné silnou mužskou rukou, leskly mazlavé sekrety jednoznačně značící rozrůstající se délku ponoru.

Toužebné, namáhavé, pracné ženské sténání svědčící o úsilí, které bylo potřeba vynaložit, aby nabodávač i přihlížející byli přece jen naprosto uspokojeni, až nastane ten šťastný moment, kdy jeho ocelová tyč bude plně uschována v sametovém návleku, který ho již nějakou tu chvíli postupně obaloval, však bylo rázem utnuto pronikavým výkřikem naprostého podmanění, ovládnutí, odevzdanosti osudu, když dvě ruce bez varování přidaly ruku k dílu a zatlačily dosud samostatně pracující ženské tělo neúprosně dolů. Celou váhou na klín muže pod sebou.

Stále se zmenšující mezera mezi nimi rázem zmizela. Tělo propíchnuté vnitřně až kdesi daleko nad pupík se prohnulo v kříži, ústa maně zela dokořán, oči byly vytřeštěné, a celkově napjaté svaly zachvátil nekontrolovatelný třas.

Míša považovala Bětčin nápad, jak přinést vpravdě pekelnou pomstu Kamilovi i Renatě, bezprostředně za značně exotický. Svéhlavě ďábelský. Až příliš virulentní. Protože se však při jeho nadnesení zrovna shodou okolností dívala do Tondových rozzářených očí, takže omyl stran toho, jak se na celou věc dívá on, byl v zásadě naprosto vyloučen, raději moudře rovnou spolknula své výhrady, a místo toho se nad tím zkusila ještě jednou zamyslet. A pak ještě jednou. Aby si nakonec vzala čas na rozmyšlenou. Něco si ještě s jeho autorkou ujasnila. A na závěr pochopitelně svolila. Jinak by tu ani nebyli, že.

Ukázalo se totiž také, že dostat nic netušící Renatu „náhodou“ do situace, kdy jí přímo před nos byla nachystána úchvatná scenérie nahého Tondy leštícího si na letišti na zádech usilovně svůj vyztužený prut, nepředstavovalo vůbec žádný problém. Ta kráva měla opravdu veškerý svůj rozumový potenciál, pokud vůbec byl širší než schopnost se najíst, obléct a šukat, i tak uschovaný v jejích ohromných dudách, a veškeré její konání a jednání beztak řídila její pipina.

Míša se upřímně podivila, že se k ní nedostaly žádné informace o Renatiných záletech, protože ani na okamžik odmítala uvěřit tomu, že by jí Kamilův trpaslík mohl tolik uspokojovat, aby Renata odmítala hledat náhradu někde jinde. A přitom jí při pohledu na Tondu po počátečním ohromení zasvítily oči jak lampióny, z otevřených úst ukápla slina, a vydala se k němu jak loutka na provázku, jakmile k tomu byla vybídnuta. Dlužno dodat, že dle Míši značně neomaleně, takže ta naopak spolkla slinu velikost tenisového míčku, která se jí vytvořila v hrdle.

„Až ti řeknu, půjdeš k Tondovi. Narazíš se na jeho ptáka a uděláš všechno proto, abys ho do sebe dostala celého. Budeš pak na něm rajtovat tak dlouho, dokud mu břicho nepostříkáš svými šťávami a chceme tě pěkně slyšet, jak si to užíváš!“, adresovala totiž Renatě mezi dveřmi s ústy u ucha Bětka, když jí přitom zároveň panovačně držela za zvednutou bradu a bližší rukou jí již surově mačkala ňadro.

Míša raději zatřepáním hlavou setřásla veškeré udivení umocněné tím, že Renata místo jakéhokoliv vzdoru nad nepatřičností situace, do které se dostala a kterou nemohla předvídat, kdy se navíc její věrnost již začala zuřivě otřásat v základech, jen rychle souhlasně kývala hlavou jak snaživá školačka, tak, jak jí to jen Bětčin pevný úchop za bradu dovoloval, a místo toho se raději rychle chopila svého předepsaného partu. Společně s Bětkou spíše servaly, než svlékly, Renatě sukni, a když následovaly kalhotky, ty se již doslova trhaly pod jejich neurvalostí. Stačil ale jediný lehký dotek a plytké nasání vzduchu a všem jim bylo jasné, že ty stejně tak jako tak asi byly na odpis.

Renata již tekla jak protržená studna a její míza počala obdivuhodně znehodnocovat čistotu jejích stehen. Podobně bez respektu a rozpaků odňaté košile a kozina, až se Renata pod zpětným rázem zakymácela jak třtina ve větru, a pak již byla popohnána vpřed mocným úderem Bětčiny pravačky, která velmi zněle dopadla na Renatinu velikou prdel. Když se Renata drápala nad Tondovy boky, červený otisk dlaně i s prsty již na její bílé zadnici začal vykreslovat svůj obraz.

Vida Renatino šokující nasazení, nebylo možné lelkovat. Mohly směle přelistovat ty stránky předpokládaného scénáře, kdy bude třeba Renatě vyhrožovat, motivovat ji, a bůhvíco dalšího, a přejít rovnou dál. Byly proto s Bětkou také nahé, než bys řekl švec, a měly to o poznání lehčí v tom, že oni dvě, zasvěcené, se nezatěžovaly tím, aby si pod lehké letní šaty braly jakékoliv prádlo. Stačilo tak přetáhnout látku rychle přes hlavu a už mohly zakleknout vedle Tondových boků, nad kterými se již Renata snažila o nemožné, a užívat si svého výsostného usazení v královské lóži, které jim poskytovalo dokonalý rozhled.
Jejich vzájemně nevěřící pohled, který na sebe stihly vrhnout, svědčil o tom, že tu husu nedokázaly úplně dobře odhadnout. Nicméně stran toho, co na ni Bětka vymyslela, to snad i tak nemělo mít vliv. Výmluvně o tom svědčily Renatiny problémy, se kterými se snažila dostat Tondu do sebe.

Renatina kunda byla dokonale vyholená. Stydké pysky masité. Tvořily dokonalou obrannou hráz. V kontrastu s tím byl vchod do její svatyně na první pohled úzký jak postranní branka do zahrady, což jen potvrzovalo Míšiny domněnky, se kterými koneckonců souhlasila i Bětka, že Renata kromě Kamila nikoho jiného neobhospodařuje. A Kamil samotný ji více roztáhnout nemohl.

Míšu v těchto úvahách doslova bytostně zapálila její vlastní komůrka, když si vybavila ten pamětihodný večer, kdy jí byl Tonda poprvé nabídnut, aby pak její podobně nenápadný vstup lehce změnil na vjezd pro traktor do stodoly, než zase dostala šanci regenerovat. Skoro až Renatu politovala v tom, co jí nyní čeká, protože jak znala Bětku, ta neustoupí, dokud Renatina pička nebude svým roztažením připomínat dokořán otevřená vrata na trajektu po vykládce.

Míša proto raději odsunula stranou i úvahu o tom, zda Renatino naprosté zbavení veškerého porostu má nějakou spojitost s tím, že by snad Kamil, na rozdíl od jejich vztahu, byl ochoten, či přinucen k tomu, poctít Renatino přirození svými ústy, a raději jako věrná replika Bětky s až morbidním zaujetím zvráceného vědátora pozorovala, jak se Renata pracně píď po pídí spouští dolů na Tondova čuráka. Koneckonců, po těch pár dnech žití s Bětkou a Tondou jí úvaha o tom, že by chlap odmítal dopřál orální uspokojení ženě, protože to považuje za něco nečistého, podřadného, ztrácejícího mužskou identitu, přišla jako naprosto směšná.

Kamil byl opravdu blbec. Zahozený čas.

Jak již víme, Renata to sama až dolů nakonec nedotáhla. A asi to ani nebylo dílem toho, že by Bětka ztratila trpělivost. Prostě jen ukázala, kdo je tady nadále Paní. Její ruce se na Renatina ramena položila neoblomně a dolů zatlačila vší silou neprodleně, v momentě, kdy Renata sama byla v nejvzdálenějším bodě svého postupu, a společně pak dokonaly první část stanoveného úkolu.

Tonda se do Renaty napasoval celý. Lépe řečeno ona ho do sebe dokázala celého pojmout.

„Do prdele“, okomentoval to Tonda se zatnutými zuby prozaicky a lépe to ani vystihnout nemohl. Až tedy na to, že tato část plánu ještě zdaleka neměla být na pořadu dne. A taky že nebyla.

„Šukej ho“, zasyčela Bětka Renatě u ucha, nehodlaje jí ponechat čas na rozjímání a vstřebávání nejnovějšího dojmu, červeným písmem zapsanému v její osobní životní kronice, a pádnou rukou jí pro změnu naznačila, že je nejvyšší čas přejít minimálně do poklusu.

Bylo vidět, jak je to Renatě proti srsti. A důvod byl zřejmý vzápětí. Protože kromě nedostatku času k tomu se přizpůsobit novým, roztaženějším, obzorům, se Renata po pár nesmělých nadsednutích a dosednutích zpátky na Tondu, ani na chvíli neopouštějící zimniční třas, rozklepala jak ratlík, zavyla, a kdyby jí obě ženy sedící po jejích bocích nedržely pevně vzpřímenou díky tomu, jak týraly její kravská vemena, určitě by se neudržela a pod vlivem mohutného orgasmu by se jinak složila na Tondovo tělo. Takto si tím musela projít narovnaná a bude jistě potřeba vydatné porce denního i nočního krému, aby zahladily vrásky, které jí přečkání takového zemětřesení vyrylo na tváři.

Jejímu utrpení zdaleka navíc zdaleka nebyl konec. Bětka ji neustále držela v drobném pohupování a když Renata překonala nejzuřivější vlnobití, neváhala ji ujistit o tom, že svým povinnostem zatím zdaleka nedostála.

„Pokračuj. Pořádně. Vezmi si ho naplno do parády. Chceme vidět gejzíry šťávy, které z tebe budou stříkat jak z kropicího vozu. Dopřej si šanci vytvořit v sobě tunel Blanka.“

Renata na to nevypadala, ale rozhodně to byla bojovnice. A holka plnící uložené příkazy.

Výrazy, které se jí začaly linout z úst, měly mnohem blíže k dláždičům, než do salónku šlechtického domu, pro tuto chvíli ale situaci vystihovaly mnohem lépe.

Renata začala poskakovat. Obě její ruce pro stabilitu přikryly dlaně dvou žen na jejích polštářích a ona začala Tondovu enormní délku využívat naplno. Pohybovala se po jeho pístu nahoru a dolů čím dál jistěji, čím dál rychleji, čím dál usilovněji. Ložnicí se kromě neutuchajících zvuků úsilí, nasazení, soustředění, zadržované extáze, tupých úderů boků na boky, začaly čím dál výrazněji linout i čvachtavé zvuky přehršle produkovaných šťáv. Renata přitom již zdaleka nebyla jediná, která tekla jako Jordán, a kdyby jejich poselství nemělo být jiné, Míša s Bětkou dobře věděly, že už dávno by jejich vlastní prstíky rejdily ve vlastních zatopených klínech a ony sebe samy hnaly vstříc vlastním erupcím. Pro teď ale musely vydržet. Vyčkat na moment, kdy bude po všem a ony budou mít Tondu pro sebe.

Takto to byla zase Renata, která si prošla dalším vrcholem. I když byl podobně působivý, dechberoucí, podmaňující si její těl i mysl, opět jí nebylo dopřáno se na něm zastavit, pokochat se, rozhlédnout se, takže po drobném rozkolísání a přechodné ztrátě tempa byla hnána zase dál. Její cecky již byly rudé z toho, jak mohutně je mačkaly a mnuly zbylé dvě ženy a byl div, že jí z nich neodkroutily bradavky, temně rudé a silné skoro jako malíček.

Tonda supěl jako lokomotiva. Zuby si rozkousával spodní ret. Ale držel. A pokud nemusel pod tíhou obzvláště těsného spojení, nebo vydařeného úhlu zoufale zavřít oči, držel plnou pozornost na Třech Gráciích před sebou. Zejména pak ale na místě, kde na jeho údu již Renata jela svoji rekordní Velkou pardubickou. Na stožáru, který se leskl voňavou vláhou, a po kterém Renata klouzala nahoru a dolů, čím dál zuřivěji, vykonávaje co nejdelší cestu, která byla možná. Začala se opět lehce třást a kadence a výška jejího hlasu zase nabývaly na obrátkách. A zkušený žokej, ve kterého se nyní pro změnu proměnila Míša, jí pobízel k tempu bičíkem v podobě dlaně pravidelně kultivující její pozadí. A Míša přitom zjistila, že jí možnost takto projevovat Renatě svoji nelibost, je nesmírně příjemná. Takže jí nešetřila ani trochu, až jí samotnou brněla dlaň.

To Bětka již měla jiný azimut. A její ústa se již zase nacházela přímo u Renatina ucha.

„Dělej! Nešetři se! Pumpuj. Zapoj pořádně vnitřní svaly!“, povzbuzovala Renatu i nadále. Jenže přidávala už i jedovou slinu. To, proč vlastně zvolily tuto formu pomsty. A začala poměrně nenápadně.

„Až tady budeš hotová, budeš tak roztažená, že něco malého pro tebe bude naprosto nepatřičné. Budeš žadonit o to, aby tě Tonda znovu vzal do parády!“.

Renatino „Hmmmmm“ nádherně vyplnilo dramatickou přestávku, kterou Bětka ve svém proslovu učinila a co mohli soudit, ještě nepochopila, do jaké pasti jí chtěli vlákat.

„Ale ani se o to nesnaž!“, dodala Bětka vzápětí nesmlouvavě. „Tonda je navždycky jen můj a Míšin!“.

Renata se jenom opět majestátně roztřásla. A Bětka jí tepala dál.

„Tohle je poprvé a naposledy, co se ti takovéto možnosti dostalo. Užij si to se vším všudy, protože žádné další nebude a zůstanou ti pouze vzpomínky, které ti budou útěchou. A trýzní zároveň. Protože až s tebou bude Tonda hotov, Kamilův kašpárek bude dobrý tak akorát na smetiště dějin, kam také zaslouženě patří!“.

Zda to byla Renata schopna v ten moment plně vstřebávat, o tom by se dalo zdařilo velmi polemizovat. Protože jako by nestačila samotná všenaplňující přítomnost Tondova obdaření v Renatině přeplněné kundě, útočila i Bětka prostřednictvím zuřivého drandění Renatina poštěváčku. Renatinu mysl tak určitě již dávno zachvátil stejný žár, který spaloval její útroby, a který ani přes již překonané vrcholy stále nebyl uhašen. Naopak dále kulminoval, rozpínal se, až ho Renata nakonec nebyla schopná obsáhnout.

„Prosíííííím“, zasténala táhle hlasem plným zoufalství a nespoutanosti, když již prostě nemohla dál.

„Potřebuji čůůůrat“, vydechla vzápětí pracně, když jí stálo veškeré zbylé síly úsilí se být schopná artikulovaně vyslovit.

„Pusť to!“, byla jediná Bětčina neúprosná, nesmlouvavá reakce.

Renata nebyla schopna se vzepřít. Tažena dál vpřed neodvratným osudem ještě přidala pár zuřivých temp, při kterých její boky i vnitřní svaly pracovaly přes čas, aby nakonec surově narvala své tělo vpřed, a prohnutá jak luk, uvolnila tětivu. Dlouze zadržovanému letnímu dešti již nestálo nic v cestě. Ale nakonec vlastně přišlo něco jiného než příjemný deštík, který zkrápí vyprahlou zahrádku.

Vlivem neustále kvedlajícího Bětčina prstu se totiž Renatiny šťávy rozstřikovaly do širokého okolí úplně stejně, jako když necháte na fotbalovém hřišti puštěné zavlažování. Až na to, že oproti pravidelnému otáčení se kropicí hadice Renata mnohem více připomínala běsnící bouři, kdy nepravidelné proudy vody usilovněji bombardují tu a tam rozdílný prostor v širokém okolí. Ve výsledku tak nebyla úplně mokrá nejenom Bětčina pomáhající dlaň, ale i Tondovo pevné, svalnaté břicho a prostěradlo, kam až dohlédneš. Možná že i na stěně za hlavou postele by se daly najít nějaké důkazy toho, že Renata zadání splnila bezezbytku.

Jako malou formu krátkodobé odměny jí pak Bětka s Míšou konečně nechaly padnout na Tondovo tělo.
Ale jen proto, aby jí ten mohl bez problémů odsunout stranou, odložit ji na matraci vedle sebe a dostat se do podřepu za její zadek.

Bětka mezitím zašátrala pod postelí a vytáhla zpod něj tubu lubrikantu. S otázkou v očích se podívala na Tondu, který již hodnotil, zda je či není nezbytný. Vyřešil to rychle. Nesouhlasně krátce potřásl hlavou, bez meškání zaujal nezbytnou pozici a pak již začal tlačit špičku své nezdolatelné erekce do Renatinu zadku. Dvě ženské ruce již ostatně roztahovaly její půlky do stran, aby obnažily cílový prostor, i celkově usnadnily penetraci. Čokoládový otvor před nimi krásně vyplul navrch a hladově se sám rozevíral a smršťoval, jako kapr lapající po dechu na vzduchu.

Míšin zadeček byl stále ještě panenský. Tedy, Bětka ji již začala připravovat aplikací malých anální zátek, šperků a kolíčků, a postupně přecházely na větší velikosti, ale na Tondu ještě čekal. Chtěly mít naprostou jistotu, že vše půjde jako po másle a Míša bude mít zajištěný nezapomenutelný zážitek svého poprvé. A Míša sama tuto Tondovu péči o pozadí své manželky naživo viděla jen dvakrát. Třetí taková show, tentokrát v podobě Renaty, tak pro ni byla i díky trvalé novosti stále zvláštním zážitkem. Tělem jí tak proběhl stejný mráz jako Renatou.

„Relax“, zasyčela Bětka na Renatu, když ta se podvědomě napjala pod váhou Tondova těla, a především pochopitelně vjemem jeho ocelové trubky, která se tlačila mezi její tmavou rozetu.

S touto částí plánu Míša měla největší problém. Byla pak nakonec jediná část, proti které se Bětce vymezila. Své pochybnosti pak odsunula stranou až tehdy, když ji Bětka ujistila, že má z ověřených zdrojů potvrzené, že Renata se objevila na vybraných akcích mezi nejlepšími kamarádkami vyparáděná podobným šperkem, který i v tuto chvíli vyplňoval jak Míšin, tak Bětčin zadní otvůrek, takže co Bětka byla schopná zodpovědně odhadnout, Renatu vůbec nebude proti. A pokud by přece jen byla, samozřejmě nic dalšího nebude, ujistila Bětka stále ještě váhavou Míšu. Tu nakonec asi naprosto přesvědčilo o ryzosti Bětčina pomstychtivého plánu právě to, že to vypadalo, že se Kamil u Renaty nejspíše bez problémů a opakovaně dočkal toho, co neustále chtěl i po ní, a co Míša mu vždy odmítla dát. Takže když jí Tonda ukáže, zač je toho skutečně loket, co je pravý požitek, potřebná velikost a potence, budou pro Renatu do budoucna i tady lepší nějaké hračky než ten debil Kamil.

Ukázalo se, že Renatino prvotní napětí byl nejspíše čistě dílem pudové reakce smyslů na nový vjem. Protože její ruce prakticky vzápětí přidaly své nasazení k dalším dvěma párům, ještě více roztahovaly Renatinu zadnici, takže to, co mohlo být značným problémem, se ukázalo býti problémem neexistujícím.

Renata byla natěšená a připravená, takže Tonda nepotřeboval vůbec mnoho, jen lehký setrvalý tlak na překonání nejvrchnějších svěračů a když jimi po chviličce pronikl, doslova pak zajel do Renatina análu jak nůž do másla. Natolik s tím nepočítal, že byl příliš boky daleko, aby se mohl na jeden zásun pohroužit do Renatina zadku celý, takže se musel posunout, než rychle přitlačil znovu tak, aby mohl dokonat pohyb, na jehož konci zůstal uvězněn v Renatině pozadí cele uschovaný až po koule. A aby tomu dodal grády, pořádně se pak zadkem uhnízdil vrtivým pohybem, který Renatinu extázi vyhnal ještě výš.

Renata vydechla blahem.

Bětka s Míšou na sebe jen nevěřícně zazíraly. Čím ta si tu svoji prdel musí běžně roztahovat? Že by některá videa, na která společně koukaly, přece jen nebyla lživá?

Tondova nadlidská výdrž byla již na konci svého limitu. Odložil proto veškeré rukavičky stranou a bez ceremonií rovnou začal hnát svého oře do cíle. Vzepřen na rukou i nohou útočil prakticky kolmo dolů, jak kovář do kovadliny, nemožně herkulovskými šťouchy, pod kterými se otřásal celý pokoj. A i když Renatiny klouby rukou, kterými ho pevně svírala kolem zápěstí, byly vápencově bílé díky naprosté ztrátě krve, a ona sama byla naklepávána jako řízek, bylo bez sebemenších pochyb, že se jí Vánoce právě výrazně předběhly a ona dostala dárek za několik let dopředu. Bětka s Míšou proto byly i docela rády, že Tonda to zjevně bude prodlužovat pouze minimálně, vždyť to pořád měl být trest, a ne odměna, a Bětka se na to rychle upamatovala a chtěla si to raději pojistit.

„Cítíš, jako je mocný? Jak je dlouhý, široký, silný? Vnímáš, jak je výkonný?“, šeptala Renatě vemlouvavě a ta jí zvládala souhlasně pokyvovat hlavou.

„Přináší ti něco, co už nikdy nezašiješ“, hrála si Bětka i na Sibylu.

„Budeš nám závidět, že my ho máme pro sebe, denně, napořád, a budeš se ujídat tím, že něco takového ti nikdy nebude dáno“, syčela Bětka na Renatu dál zlomyslně.

Soudě dle toho, jak se Renata nesouhlasně se zoufalstvím otřásla, podařilo se Bětce to, o co usilovala, totiž trefa přesně na hlavičku. Možná i proto Bětka nakonec, alespoň oproti plánu, který Míše nastínila, nahodila udičku.

„Když budeš hodná holka, budeš se snažit, prosit, možná ti tu možnost nakonec přece jen ještě někdy dáme“.

Pionýrské přitakávání bylo výmluvným důkazem toho, že Renata je připravena se ihned upsat ďáblu, aby se tak mohlo stát, aniž by se ptala na to, jaké jsou vlastně podmínky. Zda by mohla přijít o více než jen duši.

„Řekni“, kula Bětka železo, dokud bylo žhavé, „chtěla bys být naší děvkou? Kurvou pro všechno, jejíž všechny otvory budou naprosto k dispozici nejenom Tondovi, kdykoliv a kdekoliv si zamane, ale i mě a Míše?“, otázala se Renaty jako pravý ďáblův emisar.

A v momentě, kdy Tonda zachrčel, napnul se jak špagát, aby pak na celém jeho těle nějakou dobu pulzoval pouze jeho šourek, jak dávku za dávkou ládoval Renatino pozadí absurdní náloží svého semene, Renata vykřikla jednoznačné a souhlasné - „Anooooo!!!“.

Po každé bouři přichází nakonec přece jen klid.

A tak i zde se nakonec vše zastavilo, přerývané dechy se začaly stabilizovat, svět se vracel do relativního normálu.

A když pak Tonda konečně vyklouznul z Renatina zadku, nahradila ho gumová zátka dříve, než mohla ven vyvěrat byť jen kapka jeho uloženého střeliva.

„Necháš si tu zátku až do noci, než půjdeš spát. Teprve tehdy si ji můžeš uvolnit. Večeři Kamilovi naservíruješ v sukni bez kalhotek. Ve vlastním zájmu se ale vyhneš tomu, aby odhalil tvé dnešní pochybení a máš přitom zároveň zakázáno, aby se dneska udělal do kteréhokoliv tvého otvoru. Je to jasné?“, otázala se Bětka Renaty.

„Ano“, souhlasila Renata poddajně se značně unaveným hlasem.

„Ano, co?“, dala jí Bětka s jasným nádechem nesouhlasné rozmrzelosti pocítit její okamžité provinění. Znělo to jak výstřel z kanónu, takže nebylo divu, že nejenom Renata sebou na ten podnět trhla.

„Ano, Paní!“, vystřelilo od Renaty úplně jiným tónem vzápětí.

Učila se naštěstí rychle.

„Dobře. Teď slez z postele a než půjdeš, očisti Tondu pusou pěkně do čista“, pokračovala Bětka jak pravý generál. Pro vydávání rozkazů se naprosto zrodila.

Nenechala proto Renatu příliš užívat si pocitu Tondova údu v ústech, jejím aktuálním údělem byla pouze služba, očista, nikoliv požitek, a proto jakmile Bětka usoudila, že Renatin úkol musí být bezezbytku vyplněn, zavelela „Jdeme“ a odváděla Renatu pryč, když jí nechala pouze nezbytný čas na to, aby si ze země sebrala košili a sukni. Když Renatina ruka sáhla po podprsence, zastavila její pohyb nesouhlasným gestem. Nejenom ta, ale i Renatiny použité kalhotky byly kořistí, která skončila v nejbližším odpadkovém koši.

Co přesně Bětka Renatě ještě říkala, to Tonda s Míšou už nevěděli, ale soudě podle krátkého času, po který byla pryč, to již jen bylo naprosté minimum, co mohla stihnout, než bez meškání vypoklonkovala Renatu ze dveří, nedávaje jí ani žádnou šanci se alespoň základně upravit.

„Ty stíny se jí tak nádherně roztékaly“, hlaholila Bětka vesele do místnosti, když byla v cuku letu zpátky, „a nemyslím, že by se našla dospělá osoba při smyslech, která by při pohledu na ni neměla okamžitě jasno v tom, že byla právě královsky ošukána!“, doplnila radostně. „Skoro trefila nejbližší kandelábr, jak vrávorala pryč!“.

Její zlomyslné „Poslala jsem ji domů přes centrum“, bylo doprovozeno salvou smíchu dvojice, která se k sobě na lůžku již toužebně tiskla, přičemž Míšina pravačka nezahálela, aby dostala Tondu zpět do stavu vzorové připravenosti. Tentokrát ovšem již cele jen pro ně dvě. Tonda si pro změnu odlehčeně hrál s vrcholem šperku, který měla Míša v zadečku, tahaje ho lehoučce tam a zpět, jak mu to nepatrně volná vůle umožňovala.

„S tou osobní děvkou pro všechno pro nás tři jsi to myslela vážně?“, otázala se Míša Bětky přece jen s neuhasitelnou zvědavostí, která přebila i Míšinu velmi vážnou úvahu nad tím, zda se Tondovi přes veškeré jejich plány s Bětkou dnes večer nenastavit úplně stejně jako Renata, samozřejmě na rozdíl od ní naprosto vědomě a aktivně, a rukama roztahujícími si vlastní půlky od sebe ho výmluvně bez meškání nepozvat dovnitř, aby si mohl vzít ještě jeden zadeček. Tentokrát pro změnu zcela jistě panenský.

Na Bětčinu odpověď si ovšem Míša musela ještě hodně dlouho počkat, protože Bětka si ponechala pouze tajemný úsměv a raději se skokem vrhla se zavýskáním na matraci, aby již mohli započít nové kolo radovánek a vyzkoušet, kolik otvůrků ještě dnes Tonda zvládne vystříkat.