Noční můra z Hlučínska III

Konec dobrý, všechno dobré - 3. část

Jindřiška s Fritzem zamířili do Ludgeřovic, do kostela sv. Mikuláše, aby se poradili s místním farářem, co s touhle prekérní situací.
Kněz je pozval k sobě do kanceláře a uctivě čekal, co z nich vyleze.
„Podívejte, otče, já nevím, jak bych Vám to nějak slušně podala, ale už pár dní mě ve snech obtěžuje docela nepříjemný přízrak a neustále vyžaduje sexuální spojení. Neříkám, že vždycky je to úplně nepříjemné, to bych lhala, ale každopádně celou noc nespím, poněvadž souložím s duchem a přes den jsem taky vzhůru a jakmile usnu, už je v mém snu znovu a pořád dokola…“
Farář na ni překvapeně hleděl, na Fritze taky a zhluboka si povzdechl.
„Jste si jistá, že nemáte jen divoké sny… Nebo spánkovou paralýzu…“ ptal se jí přezíravě a nepříjemně čuměl na Fritzovo tričko s Panzerkampfwagenem VI.
„Jsem si tím opravdu jistá… Protože tady tenhle expert vedle“ ukázala prstem na Fritze „u mě doma začal vyvolávat duchy a konkrétně nositele přezky, kterou vyhrabal někde v lese! No, ukaž to panu faráři, cos našel!“ uhodila na něj.
Fritz položil na stůl zrezlý předmět, aby si ho mohl kněz prohlédnout.
„Našel jsem ji přes detektor kovu, na Hlučínsku, kdesi u Bolatic, prostě v poli. No a u Jindřišky, pátého července, jsme se opili, slavili jsme a prostě jsme se pokusili vyvolat ducha, který tu přezku nosil…“
Kněz se zhluboka nadechl a znovu si ji důkladně prohlédl.
„Tahle ale patřila příslušníkovi Zbraní SS, pokud se nemýlím, podařilo se Vám tedy přivolat nelidskou entitu, jež má jakou podobu? Jako voják? Říkáte, že s vámi daná bytost souloží ve snech? Když se vzbudíte, je pryč?“ začal z Jindřišky tahat informace.
„Je pryč, ale stopy zůstávají, minule jsem usnula u sebe v ložnici a ve snu před ním utekla do obývacího pokoje, posléze jsme hodně drsně souložili na gauči a konferenčním stolku a ráno jsem se probudila na zemi, gauč byl rozválený, já mám všude modřiny a nemohu si ani sednout. Zkoušela jsem ho zahnat růžencem, ale vysmál se mi…“
Kněz se na chvilku odmlčel a zahleděl se na obraz s Ježíšem, nějakou dobu přemýšlel a pak se na Jindřišku znovu zadíval a Fritzovi vrátil přezku.
„Vraťte ji tam, kde jste ji našel, vy nevíte, že nemáte rušit klid mrtvých? Vyhrabal jste ji z ostatků padlého vojáka. Také bude třeba provést vysvěcení bytu a možné vymítání a k tomu potřebujeme souhlas z arcibiskupství, aby bylo možné ho provést co nejdříve, potřebujeme samozřejmě váš souhlas a nějaký hmatatelný důkaz, že dochází opravdu k paranormální aktivitě.“
Jindřiška už málem propadla zoufalství, ale pak ji napadla spásná myšlenka.
„Já si lehnu tady na ten divan, co máte pod oknem, usnu a znovu se s ním setkám. Dejte mi půlhodiny a pak mě vzbuďte, já se mu pokusím vzít nějaký ten odznak, má jich několik na prsou.“
Kněz povytáhl překvapeně obočí, pokrčil rameny, zřejmě neměl nic lepšího na práci a s návrhem Jindřišky souhlasil.
Pohodlně se natáhla, pod hlavu si dala polštář, Fritz s knězem se mezitím usadili vedle ní, nespouštějíc oči z hodin.
Jak si lehla, tak okamžitě usnula, propadla se do tmy a po procitnutí z ní se na ni už chlípně usmíval.
Chtěl se na ni zase vrhnout, ale zadržela ho a horečně přemýšlela, jak to udělat, aby se jí podařilo sebrat mu vyznamenání, bude ho muset trošku zpracovat silou ženského působení.
Mazlivě ho objala kolem krku a vtiskla mu vroucné políbení, jazykem ho hravě pošimrala v puse a prsty laškovně začala šimrat na krku, pod límcem vojenské blůzy.
„No tak, co si to udělat hezčí, miláčku… Mein Schatz…“ švitořila mu do ucha a vystrčila na něj kozičky a dále ho chtivě líbala na krk, hranatou bradu, úzké rty, voják trošku pookřál a nechal si tohle líbit, drsně ji objal kolem pasu, až cítila v klíně jeho tvrdou erekci a druhou rukou ji pořádně zajel do blonďatých vlasů.
„Pomalu, pomalu… Langsam, bitte…“ brzdila raketový start jeho touhy, zřejmě Fritz vykopal přezku od horkokrevného náruživce a znovu ho dlouze a vášnivě políbila a přes kalhoty mu pořádně stiskla naběhlé péro. Voják roztouženě oddechoval a tváře už mu hořely divokým chtíčem.
„Už seš nadrženej, co? Du bist sehr geil…“ šeptala mu laškovně, stáhla si ramínka šatů i podprsenky a nechala ho, ať si pěkně užije její pořádný kozy.
Chtivě je mačkal v prstech, tahal zduřelé bradavky, neodolal a jednu vzal labužnicky do pusy, jazykem ji pořádně šimral a sál ve rtech, pak už to ale nevydržel a vytáhl ho z kalhot ven a chtěl Jindřišku zase pořádně vymrdat zezadu, ale nenechala ho.
„Počkej, počkej…“ hrála si s ním, oči už mu jiskřily, jak strašně chtěl šukat, vzala ho pěkně do dlaně, nehty ho jemně škrabkala po naběhlé kůži penisu a dlouze líbala na rty, už úplně funěl vzrušením, kousal ji do rtu, pevně mu péro svírala v ruce a dráždivě mu ho začala honit, až ji horkým žaludem málem začal píchat do dlaně.
„Já to chápu… Přišel jsi z fronty, žádný ženský, to muselo být hrozný… Keine Frauen, nur Männer, nur Krieg...“ špitala mu horečně do ucha a pomalu ho směřovala k divanu, aby ho měla tentokráte pod kontrolou, strčila do něj, ať si lehne, nenechal se dlouze pobízet, tenhle hravý přístup se mu prozatím zamlouval, takže se spokojeně natáhl a ona mu hezky sedla na klín.
Hebounkou, vlhkou pičkou se mu dráždivě třela o ztopořeného čuráka, voják už skučel neuvěřitelnou touhou jí ho tam narvat až po koule, pěkně ho vzala znovu do ruky a krásně si s ním masírovala zduřelý, růžový poštěváček, který už vykukoval ze sametových stydkých pysků, třela se mu o něj kundičkou, už byl celý mokrý od její horké šťávy, slastně už vzdychala a pak se mu chtivě navlékla na zduřelý žalud a pomalu dosela až nadoraz.
Laškovně se mu prckou zavrtěla v klíně a pomaličku si nasedala na ten neuvěřitelně tvrdý bodák, dlaněmi se mu zapírala o svalnatou hruď, prsty svírala šedozelenou látku uniformy, to už na něj bylo asi trochu moc, protože ji drsně drapl za zadek a pořádně začal přirážet.
Jindřiška hlasitě vzdychala, až ji přeskakoval hlas, jakou nálož jí teď dával, ale rozkoš to byla přímo fantastická, napřímila se na něm, se slastně zakloněnou hlavou si v sobě užívala jeho ocelově tvrdé péro, voják ji pevně držel za boky a pořádně do ní bušil, až to mlaskalo.
„Přidej! Přidej! Mehr! Mehr!“ povzbuzovala ho mezi hlasitými vzdechy „mrdej mě, ty zabijáku jeden!!!“
Přitáhl si ji k sobě, aby si mohl pohrát s těma nádhernýma kozama, co se mu tak dráždivě houpaly před obličejem, pevně je sevřel v prstech a pořádně mačkal, tvář už sevřenou vzrušením a chtíčem, nadrženě funěl s přivřenýma očima, neodolala a chtivě ho začal líbat, tak ji rukama zajel do vlasů a surově si ji přidržel, kousal ji do rtu, do krku, pak ji znovu pořádně plácl přes půlky, až ho dlaně zabrněly, drsně je sevřel a tvrdě si ji narážel na svého ocelového čuráka.
„Gefällt es dir? Das ist gut?“ hekal rozvášněně, když viděl, jak se mu na péru kroutí a tu horkou kundí šťávu cítil až na koulích.
„Ja! Ja! Es ist wundebar!“ křičela roztouženě už zřetelně cítila, jak ji jímá a pohlcuje slastný a intenzivní orgasmus, pevně mu ho začala svírat a vtahovat dovnitř, nehty mu vší silou zaťala do uniformy a s hlasitým výkřikem se parádně udělala.
„Ježíši, to bylo úžasný, to bylo fantastický…“ šeptala vysíleně, ale voják stále hořel vzrušením, navíc, málem zapomněla, co je vlastně v plánu.
Rozpustile se na něj usmála, vtiskla mu pár pusinek, za to jak byl šikovnej a lačně se mu přisála na tvrdý penis, který výhružně trčel ke stropu, jazýčkem objala zduřelý žalud, silně mu ho u toho honila u kořene, rtíky ho pevně stiskla a začala pořádně sát špičku.
Voják už spokojeně sténal a prudce oddechoval, v dlani mu pevně sevřela horká varlata a pustila ho do pusy celého, nadrženě ji začal šukat až do krku, funěl a lapal po dechu, už věděla, že to na něj jde, silně mu stiskla žalud v rtech, pustila koule a dvěma prsty pořádně zmáčkla malé místečko za koulema.
Voják jen vytřeštil oči, hlasitě vyheknul a s divokými vzdechy jí postříkal celou tvář, vší silou mu ho ještě honila a dále tiskla prsty na hráz, dokud se nevycákal úplně a blaženě neodpadl jak mrtvola na bojišti.
Jindřiška se v duchu zlomyslně smála, když ho viděla, jak funí a lapá po dechu, tentokráte ho vyřídila dokonale, že nemohl ani mluvit, jen nepřítomně civěl do stropu.
„Du kannst nicht mehr? Hmmm? Es war gut?“ přimazlila se k němu a hravě ho šimrala po upocené tváři.
„Wundebar…“ vydechl okouzleně „du bist eine Perfekte Schlapme….“
„Danke…“ poplácala ho po rameni „a tohle si vezmu, za odměnu!“ řekla mu najednou, jelikož už k ní doléhaly hlasy Fritze a kněze a vší silou mu z blůzy strhla odznak, který ji padl první do oka.

S úlekem se probrala, farář a Fritz na ni nedočkavě hleděli. Mlčky rozevřela dlaň, v ní jakousi podlouhlou brož, složenou z dubových lístků, uprostřed zkřížený bodák s ručním granátem.
„Pane bože!!!!!“ vykřikl kněží šokovaně, uskočil od ní a mocně se pokřižoval.
„Tys mu vzala sponu za boj zblízka… Opravdovou… To ti ji jen tak dal?“ hleděl na ni Fritz užasle a odznak si zbožně prohlížel.
„Zadarmo to tedy nebylo…“ řekla vyčerpaně a ubrouskem si ještě utírala semeno z výstřihu a obličeje.
„To jako on!?“ civěl Fritz na její pokropené poprsí a šaty.
„A kdo asi?“
Společně se usadili u stolu, Jindřiška ještě patřičně rozechvělá z předchozího zážitku, tentokráte to vůbec nebylo zlé, ba naopak, se zardělými líčky a mírným úsměvem se pohodlně uvelebila v koženém křesle, stále ještě v kundičce cítila jeho pořádnýho ptáka.
„Tu přezku a i tohle, co se vám podařilo od něj nyní získat, zakopete tam, kde to váš kamarád našel, narušili jste jeho věčný odpočinek a duše teď nemá pokoje, musíte jeho ostatky navrátit zpět do jeho hrobu, také by bylo vhodné jej slušně pohřbít. Posléze vysvětíme vás a i váš byt, ale předem je nutné se těchto věcí zbavit.“ vysvětlil ji farář naléhavě, v ruce už bibli, kolem krku fialovou šálu.
„Ty víš, Fritzi, kdes ji našel?“ zívla.
„Asi bych si vzpomněl, samozřejmě, najdu to místo… Aby ti už ten neřád neubližoval…“ špitl a soucitně chytil Jindřišku za ruku, ale ona byla tak vysílená, že sotva opřela hlavu o záhlavník, okamžitě usnula znovu.
Posadila, voják vedle ní, na židli, ale tentokrát nic nedělal, jen smutně koukal.
„Nein… Bitte…“ řekl jí tiše a dělal na ni oči.
„Jak nein? Už nemůžu, skoro čtyři dny nespím! Jsem unavená! Ich bin müde! Sehr, sehr müde! Ich muss schlafen! Versteht du mich?“ sepsula ho vyčítavě.
„Ich war allein und traurig…“ zkoušel to přes citovou linku.
„Já ti dám sám a smutný! Nadrženej prasák seš! Nic víc! Geiles Schwein! Und der Gewaltmensch! Násilník! Já ti řeknu, do zadku ne a ty? Ich sage dir, kein Analsex, und du? Ich verstehe nicht!!!!!“ plísnila ho vztekle.
„Es tut mir leid…“ zaculil se na ni a chytil ji za ruku.
„To určitě, to ti tak budu věřit a nech toho…“ odstrčila mu ji a dále dělala dotčenou, ale už po něm po očku pokukovala.
„Aber jetzt has es dir gefallen.“ pousmál se a jemně ji pohladil nožku.
„Teď to nebylo špatný, to máš pravdu…“ zamrkala na něj dlouhými řasami a ve tváři jí vykvetly ruměnce.
„Domluvíme se takhle! V mých snech se budeš objevovat jen ve středu a v sobotu. Jinak chci spát. Nur Mittwoch und Samstag. Versteht du mich?“
„So wenig!?“ zanaříkal teskně.
„Jak málo? To stačí… Jinak to vezmu, zakopu a ty zmizíš! Ende!“
„Also gut, meine Liebe…“ mrkl na ni a s tímhle návrhem se smířil.
„A jak se vůbec jmenuješ, ty chlípníku jeden. Wie heisst du?“ optala se.
„Ich bin Heinrich…“ pousmál se a v očích mu zase probleskávaly jiskřičky mrdací energie.
„Ach, freue mich! Ich heisse Henrietta…“ zaculila se na něj, mírně našpulila rtíky a nonšalantně mu podala svou ručku na seznámení, gentlemansky ji políbil hřbet dlaně a zmizel.
Jindřiška se v křesle probrala, upravila si vlasy a přezku s odznakem si dala do kabelky.
„On zmizel, už v mém snu nebyl. Asi jsem nějak porušila rovnováhu, když jsem mu to vzala, je fuč… Že mě to nenapadlo dříve…“
„Opravdu?“ nechápal farář.
„Ano, už je pryč. Já si ty věci pro jistotu nechám a kdyby náhodou se zase objevil, už vím co dělat, Fritz mi řekne, kde je to místo a pak zajdu za vámi.“
„Dobře…“ oddechl si farář „kdyby cokoliv, víte, kde mě hledat.“
„Samozřejmě. A díky za váš čas, otče…“ rozloučila se s ním, Fritz ji doprovodil domů, byla tak vyčerpaná, že si cestu ani nepamatovala, padla do postele a spala jako zabitá.

Jindřiška prospala celé úterý, vzbudila se až ve středu k večeru, již spokojeně odpočatá a svěží.
Hezky se vykoupala, načesala, trocha decentního líčení, v ložnici si natáhla ty krásné punčošky, s krajkovým lemem kolem buclatých stehýnek a krajkové kalhotky, které nyní konečně najdou své využití.
Vytáhla z kabelky vojenskou přezku a lascivně ji políbila, až na ní zůstal rudý otisk a plna očekávání se položila do čerstvě povlečené postýlky.
„Tak pojď Heinrichu… Henrietta už je připravená…“ zašeptala roztouženě, zavřela oči a nechala, ať ji spánek pohltí do svých nekonečných hlubin.