Naše výročí

Vcházím do bytu. Tak nerad nosím košile. Od mala k nim mám odpor. Ale od té doby, co ses mi vyznala, že ta černá s vyhrnutými a založenými rukávy Tě na mě tak vzrušuje si nemůžu pomoct. Když tě chci maximálně vydráždit obleču si ji. Moc dobře vím, jak je rajcují zapnutý knoflík límce, který úzce obepíná mé hrdlo. Určitě bys ses chtěla alespoň na chvíli vtělit do toho límce a pěkně mě přiškrtit. Moc dobře to vím, protože tě znám už tak dlouho...
Vcházím dovnitř. Sundávám si boty. Nejdřív levá a poté pravá. Dávám si záležet, abych byl co nejtišší, protože ještě existuje možnost, že o mě nevíš. Škvírou ve dveří do koupelny na konci chodby proniká úzký paprsek světla. Jsi tam. Občasné čvachtání vody prozrazuje, že jsi ve vaně. Uchopím kytici barevných tulipánů, kterou jsem přinesl. Beru jí do levé ruky. Ze skříně vytahuji dárkovou krabici schovanou už několik dnů před tvými zraky pod ubrusy a utěrkami. Moc dobře vím, jak neopatrně zvolené místo to bylo, ale to napětí, že ji objevíš a otevřeš, jsem musel podstoupit. Znáš mě přece...Krabici si dávám pod paži levé ruky. Pravá musí být volná. Ta přece bude tahat za kliku. Prozatím…Našlapuji opatrně a tiše jako kocour. Mlsný kocour.
Jsem u dveří. Stojím tam a pozoruji své bosé nohy, které jsou osvětlené škvírou mezi dveřmi a prahem. Zbytek mého těla zeje v temnotě, stejně jako má duše, kterou teď (opět) drásá chtíč. Je to pro mě teď buď a nebo... Pokud o mě víš, víš že stojím za těmi dveřmi a čekáš, co se bude dít. Tušíš, že otevřu dveře a vstoupím, ale proč tak nečiním. Co se odehrává za těmi dveřmi??? Ta představa tvé nejistoty mě láká, protože v tom případě už tušíš, že se něco chystá…a ono se skutečně chystá. ALE ještě více mě láká představa, že o mě nevíš. Hovíš si ve vaně. Ty dveře se škvírou nad podlahou teď rozdělují dva úplně totožné světy. Tvoji nevinnou koupel, jejíž podstata spočívá v provedení očistného „rituálu“ spojeného snad s prvky odpočinku a relaxu. Vše oděné v pomyslné záři reflektorů stropní svítilny v koupelně. V tom malém prostoru je teď několika násobně více světla než v celém rozlehlém bytě dohromady. Tam teď vládne temnota, která teď ze všech stran obepíná tu malou komůrku s umyvadlem a vanou a tvojí MALIČKOSTÍ v ní. Jakoby svým tlakem způsobuje, že celá koupelna se pod tou tíhou zmenšuje a časem vše co je uvnitř podlehne naprosté zkáze rozmačkáním. Poslední molekuly světla se ztratí a temnota zvítězí. Dobře vím, že já jsem ta ztělesněná temnota a stejně tak se chci zmocnit tebe. Skutečnost, že toto vše se ve mně odehrává, tady na odvrácené straně našeho bytu a za úzkou masou dřevěných dveří, na výsluní světla, které navíc ještě násobí tvá krása, krása tvé přirozenosti a nahoty, která chtě nechtě vyplňuje celý prostor koupelny, protože jen stěny jí dokáží polapit a uzavřít před svou vlastní rozpínavostí, a ty nic netušíš zažehne černé plameny v celém mém těle.
Beru za kliku. Prudce otvírám dveře. Teď. Teď se to rozhodne. Teď se dozvím, odpověď na svoji otázku. Instinkty mě tentokrát nechávají ve štychu. Nemohu se přiklonit ani k jedné variantě.
A…už to vidím. Trháš sebou. Voda vystříkne za okraj vany. V očích se ti zračí strach. Leknutí. Nepochopení. Zmatení. Vztek. Nemáš přece ráda, když to dělám. Nepřipadá ti to zábavné…
A proč taky. Zábava bude následovat až po sléze…Teď už vím, že jsi o mě nevěděla. Stále lapáš po dechu. Jsi absolutně zmatená. Nechápeš. Chtěla bys mi asi vynadat. Odseknout. Ale proč mám tu kytici tulipánů. Dárkovou krabici??? Nechápeš.
Než stačíš cokoliv říct. Promluvím já: „Krásné výročí lásko“.
„Výročí?“ nechápavě vyjekneš „jaké výročí?“
A v mém mozku se na pomyslném scénáři u patřičné prázdné kolonky ve tvaru čtverečku objeví zelená fajfka! Vyšlo to! Zapomněla jsi. Prostě je dokonalé, jak už tě znám.
Nahodím ustaraný a zklamaný výraz, ale tak pozérsky, abys v něm ucítila ty stopy ironie a nebyla si jistá nakolik to myslím vážně a jsem raněný, nakolik se na tebe zlobím a nakolik vše přehrávám.
Tvoje údivem a nejistotou shrnuté čelo mě naplní vlnou štěstí. Jsi v této situaci tak nevinná a krásná, že už to nevydržím, musím odejít.
„Prosím přijď za mnou do ložnice, lásko, budu tam na tebe čekat a prosím neutírej si chodidla, chci vidět tvé mokré stopy na podlaze našeho bytu“ a s těmito slovy zavírám dveře od koupelny. V ložnici rozsvítím čtyři svíčky na parapetu. Do vázy položím kytici tulipánů. Dárkovou krabici položím vedle nich a otevřu ji.
Opřu se o parapet a pozoruji jak za oknem venku sněží. V tom uslyším vrznutí dveří. Vidím tvou siluetu z ložnice skrz obývák, do kterého právě vstupuješ.
„Lásko, to výročí, já zap..“ ale nenechám tě to doříct s ukazováčkem n tvých rtech a obligátním „pšššš“.
„Maličká, klekni si prosím na křesílko“ říkám a v ruce už chystám stuhy, které tvé tělo za chvíli omezí na svobodě volného pohybu. Klečíš svázaná na křesílku a před tím než ti přes hlavu natáhnu punčochu, která omezí tvé vizuální vnímání už v tak šerem vládnoucí ložnici přiložím otevřenou krabici k tvým očím.
V krabici vystlané sametovým nařaseným šátkem jsou velký kuchyňský nůž, palička na maso s velice zajímavě tvarovanou rukojetí. Několik kolíčků na prádlo, anální kolíky (h)různé velikosti, malé kožené důtky a můj smotaný kožený pásek. Usměji se na tebe, a aniž bych počkal na reakci tvého obličeje. Dávám punčochu tam, kam patří.
Poté otevřu okno naberu do pěsti kuličku sněhu. Okno zavřu. Jsi přece rozpálená z horké vany. Drtím sněhovou kouli v dlani až z ní začínají dopadat ledové kapky na tvá záda, kterýma maluji na tvá záda psacím písmem vzkaz…“vlk si chce hrát“. Poté promnu zbytek sněhu v obou dlaních a ty přiložím na tvé trapézy, poté ramena, lopatky, až dojedu k hýždím…
Teď jsi připravená. Zapomenout na společné výročí je smutné, ale nebudeme z toho dělat vědu…jeden malý výprask bohatě stačí.
Vytahuji kytici z vázy. Zvedám ji v pravé ruce nad hlavu. Natočen v trajektorii ruky tak, aby dopadla přesně na tvůj zadek. Setinu vteřiny než tě udeřím se opět kochám výjevem, jak krásné, okázalé a spektakulární, avšak neméně symbolické to bude. Až se květina začne rozpadat pod náporem nárazu o tvé tělo vyvolané moji silou. Ta nádherná květina bude ponížena. Ustoupí a roztříští tváří tvář tvoji kráse….