Ahoj, jsem Lucka a je mi kolem 30. I když 30 mi ještě nebylo. Nemám krizi středního doletu, kupodivu. Což o to, důvody by byly, ale žeru hodně magnézia. Mám za sebou už nějaké vztahy. Ale chci vám povědět příběh o tom, že i holky dovedou být pěkná prasata.
Jak bych začla. Můj sen byl vždycky vystudovat humanitku, a tak se mi to povedlo. Nebudu říkat název univerzity, ale je to jedna z těch prestižních.
"Jsem vzdělán v oblasti kultury!" Dvořil se mi pán v kavárně, poté, co jsem očistila jeho stůl po malé, leč časté nehodě.
"Ale to já přece taky!" Odsekla jsem. Nějak se mu ale podařilo mě sbalit na to, že je umělec. Jmenoval se Jiř... ne, Jarda se jmenovalo to hovado. Jeho jméno jsem skoro vytěsnila poté, co mě u sebe v ateliéru zavřel do klece a píchal mi do genitálií nějakými tyčkami s dildy. Řekla jsem si pak, že ne. Že už se s nikým takovým stýkat nechci, byť bylo pro mě utrpení ho obsluhovat v kavárně. Proto jsem podala výpověď. To jsem byla ještě hodná holka. Ale zpátky.
"Dal bych si tu tvoji, holka!" Uslyšela jsem pána ve frontě na UP. Podívala jsem se za sebe, a tam sotva dvacetiletý, dost obtloustlý mladík. Zrovna jsem odmítala jeho nabídku, že mi ukáže svůj zlatý Mercedes. Když v tu chvíli jsem byla na řadě.
"Hmmm, jste vzdělaná v oblasti... kultury?" Přeměřila si mě paní úřednice pohledem.
"Měla byste si někoho najít!" Dodala
"Jo, mně!" Ozývalo se hlasitě z chodby.
"Mohli bychom vám proplatit nějakou rekvalifikaci." Nabízela ta paní plnými hrstmi. Řekla jsem, že mi zatím postačí dávky, ale že si to nechám projít hlavou. S tím jsem se s paní rozloučila, a s obavami vešla do chodby.
"Aspoň vložku mi dej! Mohla sis vozit prdel ve zlatém Mercedesu!" Ozvalo se za mnou, a pak se mohly konečně zavřít dveře onoho úřadu hrůzy. To jsem ještě byla docela hodná holka. Po pár měsících jsem na tom nebyla moc dobře, dalo by se říct, že jsem měla krizi. Skoro až středního doletu.
"Ale vy jste přece vzdělaná v oblasti kultury!" Četla jsem si emaily s odpověďma ze serveru jobs.
"Vážně se nechystáte na mateřskou dovolenou?" Byla jedna výjimka.
"To nechystám." Odpověděla jsem hned.
"Aha, a co to vzdělání v oblasti kultury?" Dorazila mě odpověď a já ztratila chuť práci hledat. Vyjádřila jsem to tím, že jsem jim rovnou psala, ať s takovými nabídkami jdou někam. A tak se nepatrný černý puntík měnil v docela zřetelné černé kolečko. Začínala jsem být zlá holka. A to se projevovalo na mém okolí. Finance docházely, dost možná i proto, že můj minulý přítel hrál automaty, chodil za děvkama.
Auto, na které mě sbalil, a ve kterém vyšukal jako další krávu (jeho slova) bylo jaksi půjčené za několik desítek tisíc. Automaty asi hrál, aby si na podobné našetřil, ale byla jsem fakt kráva. Nejdříve se mi líbilo, jak mě jako vydržuje, ale pak zdrhl. A o co více se on obohatil, tak já naopak zchudla. Vlastně jsem mu půjčila, nejen z lásky. Přesvědčil mě asi, že umí hypnotizovat ekonomické grafy. No, ty zhypnotizovaly asi jeho. Projel hned nějakých 100 000 na opcích, a aby se neřeklo, šel zbytek radši naházet do automatů. Pak si asi řekl "no, kurva!" a šel si půjčit další Porsche pro další kravku. Prostě mě vyghostoval dokonale. Asi poté, co jsem mu ho zase vykouřila.
"Ale já toho čůráka stále miluju!" Svěřila jsem se svojí kamarádce. Ta mi neuměla poradit nic jiného, než.
"Tak běž za ním!" Odpověděla chytrou radou. Asi jsem zapomněla, že dost čumí na telenovely.
"Tak to jsi kráva, že jsi za ním šla i po tomhle!" Řekla duchapřítomnější kamarádka zrovna, když jsme v kočárku vezly její... čivavu Sindy. Pravda, je už starší, než já. Čtyřicet jí bylo.
"Tak se rekvalifikuj!" Odpověděla rázně. To se jí to řekne, ona se rekvalifikovala na dominu v pofidérním sadomaso klubu. Celé je to takové úchylné.
"Je to vlastně statek kousek od českých hranic, a tam jsou subinky přivázané řetězem. Jiné jim mění slámu. Jinde mění slámu sami otroci, pod dozorem dominy." Popisovala.
Podle toho, co dále říkala tu slámu musí měnit hodně často. Ale o finance se už bát nemusí. Vypustila jsem tu úchylárnu z hlavy, že rekvalifikační kurz bude lepší.
"Co takhle testerka pro jednu farmaceutickou firmu?" Zeptala se úřednice, když jsme spolu vybíraly kurz.
"Ale já na sobě léčiva testovat nehodlám!" Odpověděla jsem rázně.
"Ale ne, ne... Myslím testerku softwaru!" Usmála se.
"A to je, jednoduché?"
"Já nevím, to právě zjistíte na tom kurzu." Řekla mi. Pak přišlo na spoluúčast na financování.
Podmínkou bylo absolvování kurzu. Docházku jsem měla dobrou, protože jsem docházela za jedním pánem, co nás školil. O co jde jsem pochopila hned poté, co mi poradil, že se to nemám učit nazpaměť.
Dozvěděla jsem se o něm, že má zálibu ve fistingu, na který mě zval, a já netušila, co to je. Když to vysvětlil, pomyslela jsem si, že je to úchyl non plus ultra. Ale i přes tyhle útrapy jsem prošla kurzem úspěšně.
"Kočičko, když se necháš pěkně vyfistovat, tak ti poradím, kde ti dají nad 100000 i za rekvalifikaci." Řekl. No co, aspoň je to prý dobrý na hemoroidy. Nastupovala jsem, ale jen za 70000. Ale co už. Pro mě to byly velké peníze, které dostaly hned moji bilanci do plusu. Práce to byla jednoduchá, když to člověk dostal do ruky. Vývojáři mě nesnášeli, a tak to má být.
