Mé začátky byly různé. Sem tam jsem si oblékl dámské kalhotky, použil šminky a jak čas plynul, tak jsem zkusil i různé věci a zjistil, co mi dělá dobře. A byla by velká škoda své dovednosti nerozvíjet dál.
Bylo to několik let zpět, kdy jsem trávil víkend na chatě a již několik týdnů si psal s jedním amatérem. Byl rozumný s fantazií a něco se mi na něm moc líbilo. Jeho lákalo zkusit něco nového. Doma má ženu, ale prý má rád muže v dámském, je dominantní a zkušeností už má dost, tak bych se mohl něčemu přiučit.
Jednoho dne jsem se rozhodl, že proboříme ledy a setkáme se. V chatičce praskal krb, venku ležel sníh a já už několik dní měl opět ten pocit, který nešel vytěsnit z hlavy. Udělat se krásnou, chtěnou, ale taky uspokojenou. A s tím mi mohl pomoct právě Honza. Domluvili jsme se na setkání, pravidlech a už jsem jen sledoval hodiny, kdy dojde k jeho příjezdu.
Čekají mě hodiny příprav, během kterých se změním v Martinu, holku, která dokáže být divoká, ale i něžná.
Nejdříve koupel, všude se oholit do hladka a navonět, abych byla neodolatelná každým smyslem. Otevírám svou sadu šminek a vidím, že se mi nervózně klepe ruka. Honza si přál výrazné líčení, tak mu chci toto přání splnit a nikde neudělat chybičku. Dám si sklenku vína a zdá se, že ruka už opět nabrala na jistotě. Každý tah štětce, tužky je vzrušující, vidím, jak se opět měním v tu dravou kočku. Řasenka mi krásně zvýrazní oči a rudá rtěnka vykreslí neodolatelné rty. Ještě trošku pudru a dílo je hotové na 100 %. Podívám se na hodiny a vidím, že času mám ještě dost. Připravím si paruku, jen si nejsem jistá délkou, ale vím, že má rád delší vlasy, tak sahám po černé, která má délku pod ramena. Vše zkontroluji a nikde žádná chybička, jsem spokojená.
Ale co na sebe? Projíždím šatník od shora dolu, až mi padne oko na červeno černý set. To je ono! Černé krajkové kalhotky s otvorem na přední straně, které když je potřeba dokážou během chviličky ukázat, co je pod nimi a na zadní straně jen úzký provázek, který se jemně zařezává mezi půlky. K tomu jemné červeno černé podvazky, které končí těsně pod zadečkem. U botiček je jasná volba. Ty jsem si koupila nedávno, ale ještě nebyla šance je ukázat. Uzavřená špička, krásná lesklá černá barva s vázáním z provázků až ke kolenům. Ale co je na nich tak úžasného je výška podpatku. Skoro 10 cm výška je sice obtížná pro chůzi, ale nevěřili byste, jak to zvýrazní prdelku, když je máte na sobě. Spodek by byl skoro hotov, ještě černá sukně pod zadeček, aby dokud je potřeba skrývala vše, co je pod nimi. A na vršek sahám po tmavém krajkovém korzetu se šněrováním na zádech. Krásně stáhne boky a vycpávky nahoře vykreslí krásné dvojky.
Otočím se před zrcadlem dokola a myslím, že se mi to opravdu povedlo. Říkám si „Tak holka, tobě dneska nikdo neřekne ne!“. Ještě se navonět, přehodit na sebe saténový župan, nemůžu přece hosta vítat, jak nějaká poběhlice.
Ještě zkontrolovat poslední detaily doma a teď jen čekat.
Venku zastavuje auto a z něho po chvilce vystupuje muž a po chvilce přešlapování vchází brankou ke vchodu. Ozve se jemné zaklepání na dveře a mnou projede nepopsatelný pocit… Ozve se druhé zaklepání a já ze sebe konečně dostanu odpověď „dále“… Dveře se otevřou a Honza vstupuje dovnitř a s úsměvem dodává „Ahoj já jsem Honza a jsem tady…. No jsem tady za Martinou“… trošku se zakoktal, když mě před sebou uviděl. V očích se mu mísí nervozita a možná i strach, co bude. Což mě v první chvíli trošku překvapuje s ohledem na to, jaké zkušenosti psal, že má.
Ale jedno se mu nechat musí, je to krasavec. S pomalým klapáním podpatků k němu dojdu, a stisknu jeho ruku, která stále drží kliku u otevřených dveří. Dveře zavřu a jen mu žertovně odvětím „Dveře asi zavřeme, bylo by tu chladno a musela bych se přiobléct “. Na to vyhrkne „Ne, ne, jen to ne!“ To mě rozesměje, jak je z něj cítit nervozita. Trošku se k němu přitisknu a políbím ho na krk se slovy „Jsem ráda, že jsi tady, bála jsem se, že si to rozmyslíš“, „Pojď za mnou a odlož si“. Pomaličku si sundá bundu a jde za mnou ke stolu, kde si sedá. Nabídnu mu sklenku a židli si dám vedle něho. Líbí se mi jeho vůně, tak chci být, co nejblíže.
Vidím, že je stále nesvůj a nervózní. Tak mu trošku pomůžeme, aby ta nervozita opadla... Popisuji mu, jaký jsem měla den a co všechno předcházelo, než dojel. Během toho cítím, že nervozita opadá a zdá se, že jsem splnila to, co si přál. A já ho tím mrška chci maličko navnadit . Vidím, jak jeho oči stále lačně šmejdí po mém oblečení a občas neuhlídá ani to, aby mi nesjel pohledem na stehna.
On se už taky osmělil a vykládá mi, jaký den měl on. Vlastně ani úplně nevím, co říkal, protože v hlavě už mi běhají jiné myšlenky. „Nemusíš se jen dívat“ vypadne ze mě z ničeho nic. Kousnu se do rtu, jako kdybych řekla něco, co jsem neměla. Zaváhá, ale pak jeho ruka sáhne na mé stehno. Projede mnou ta energie a vím, že ta chemie tady funguje. Já přivřu oči a nechávám ho, aby si mě mohl prohlédnout. Jen zatáhnu za pásek županu, který mi sjede po ramenou na židli. Baví mě, ho překvapovat a doslova ho trápit. Župan sjede dolu jak v nějakém filmu a na židli má před sebou, to co si přál. Rukou jemně jezdí po stehnech a já mu dám trošku více prostoru, lehce odtáhnu stehna od sebe. On na nic nečeká a zajede maličko výše.
Pak se ale zastaví a povídá… „Víš já se musím k něčemu přiznat. Zkušenosti nemám žádné, většina toho, co jsem psal, jsou mé fantazie a přání. Nevím, jak bych měl postupovat, co dělat“. Trošku mě to zarazí, ale jsme dnes při chuti si věci vést po svém. Zkusíme tedy, pravidla maličko změnit. Uvidíme, jak bude umět poslouchat. Usměju se klidným hlasem mu řeknu „Ale proto jsi přece tady, abys zkušenosti nabral, uspokojil fantazii a splnil moje přání a touhy“. Oči se mu rozzářily, jako kdybych řekla, co chtěl slyšet.
Zvedám se od stolu a s jemným klapaním podpatků si jdu dolít víno. „Je to, to jsi si přál, aby tu na tebe čekalo?“. Odpověď z jeho úst je velice rychlé „Ano“. Cítím, jak mě svým pohledem propaluje od shora, až dolu. „Takže si to ujasníme. Zkušenosti nemáš, lhal jsi mi a já se tu celý den dělám krásnou, abys mi to pak přiznal ve chvíli, kdy na tebe začínám mít chuť? Odjedeš od své ženy, abych ti já nabídla uspokojení a ty jsi si udělal dobře, zatímco ona nemá ani tušení, že svého ptáka strkáš jinam?“. Zavládla chvilička ticha a po chvilce, se ozve „Ano, máš pravdu ve všem, co jsi řekla a asi bude lepší abych jel.“ Otočím se a podívám se na něho. „Jsem ráda, že jsi pochopil, jak se věci mají a v tomhle máme jasno. Ale chci, abychom měli jasno ve všem. Bylo by opravdu velice netaktní, abys jen tak odjel a dámu tady nechal. Navíc mi asi i dělá dobře myšlenka, že ti dokážu udělat dobře, mnohem víc, než paní, co máš doma. Proto tu taky ostatně jsi, že?“. „Ano, to ano“ ozve se jen. „Tak se svlékni, ať vidím, o co bych jinak přišla…“.
Jeho oblečení je v mžiku na zemi. Sjedu si ho pohledem a v hlavě už mi běhají myšlenky, jak mě jeho ruce hladí a drží za stehna. Ale víc mě zajímá to, co má dole. Tahle situace ho rozdráždila natolik, že dole mu už pulzuje naběhlé péro. Velikost úplně akorát pomyslím si. „Koukám, že dole už máš jasno, co by si chtěl, ale tohle si budeš muset zasloužit. Pojď ke mně“. Opřu se o barový pult a sleduju, jak jde ke mně. Zastaví se kousek ode mě. Podpatky mají výhodu, že jsem maličko vyšší, než on. Ukážu mu jen prstem pod sebe. Hned pochopil, co má udělat. Klekl si a já o kousek dám před sebe stehno. Cítím, jak jeho teplá ústa pomaličku líbají mojí nohu. Centrimetr po centemetru objevuje každý kousek mého těla. Lítka, stehna… a rukama míří výš a výš… Zvednu nohu a podpatkem mu trošku zareju do rozkroku. Trošku hlesne a podívá se na mě. „Nezapomněl jsi na něco?“ ptám se. „Třeba svolení, ale taky mi sundat sukni?“. „Můžu pokračovat Martino?“ ozve se rozechvělým hlasem. Kývnu a cítím, jak jeho ruce pomaličku sundávají sukni dolu. Sukně padá na zem a pár centimetrů od Honzova obličeje se pod krajkovými kalhotkami tiskne můj pták. Je znát, že takhle blízko jiného nikdy neměl. Podívá se na mě a říká „Já, jsem ale… víš já nikdy…“ položím mu prst na ústa, aby byl už zticha. Nakloním se k němu a políbím ho. Opět se zvednu a jen mu řeknu. „Slovo nikdy, nebo ne, dneska večer nechci slyšet. Lhát mi několik týdnů jsi zvládl, stejně jako přijet s vidinou toho, že se jen ohnu a ty si zašukáš a pak si doma spokojeně lehneš vedle své ženy. Ale takhle ne“. Souhlasně kývne a rukou mě pohladí po kalhotkách. Cítím to zabrnění a jak mi dole roste. Hladí mě a za chvilinku i cítím, jak mě po kalhotkách laská. Netrvá dlouho a mé naběhlé péro si samo najde cestu skrz otvor v kalhotkách a vypadne ven. Už žádné otázky žádné pohledy a jen cítím, jak ho bere do ruky a ochutnává ho. Zakláním hlavu a užívám si, jak jeho jazyk krouží po mém žaludu, nechce se mi ani věřit, že to nikdy nedělal. Ta technika… ach bože hlesnu jen. Honza nepřestává a já jen sleduji, jak si s ním hraje. Jeho péro je stále v pozoru, ale teď má jinou práci. „Hlouběji“… „Hlouběji“. Chytnu ho za hlavu a pomaličku si ho přitahuji k sobě. Rukama mě drží za zadeček a já si začínám udávat tempo. Jde mu to skvěle, učí se rychle. „Zkusíme to hlouběji“, direktivně řeknu. Nebrání se… Nechám ho nadechnout, a opět mu ho pomaličku dávám na jazyk, péro tam krásně vklouzne, až co to jde. „Polkni“ řeknu mu. Cítím, jak polkl a během té chvilky si jeho hlavu přitlačím proti sobě. Neskutečný pocit, celé moje péro mizí v jeho puse. Pulzuje mi v něm a on si očividně ten pocit také užívá. Ale nechci se udělat. Ještě chvilinku poslušně drží a já pak povoluji sevření. Péro mu vyklouzne z úst, zvedne oči na mě a usmívá se. „Jsi šikovnej“ řeknu. Stoupne si a o moje tělo zavadí jeho naběhlé péro. Chci si taky už sáhnout. Chytnu ho za koule a jemně je masíruju. Pak přejdu na samotné péro, které je naběhlé k prasknutí. Mám jednu zásadu a to, že nikdy jsem nezkoušela kouřit ptáka. Ale tady chci udělat výjimku. Kleknu si a vložím si ho do pusy. Je to zvláštní pocit, ta horkost, tvrdost. Vidím, že se mu to líbí. Tisknu ho za koule a jeho špička mě lechtá v krku. Oddechuje stále rychleji a je čas to zastavit. Vyndám ho z pusy a pořádně stisknu. Zastavím tím, jeho vyvrcholení na to ještě není správný čas.
Stoupnu si a do ruky mu vložím malý ovladač se slovy „víš, co to je?“. Prohlíží si ovladač a zkusí zmáčknout tlačítko. Div se mi nepodlomí nohy. V zadečku cítím vrnění. Jemu se rozzáří oči, když vidí, co to se mnou dělá. Pojď za mnou řeknu mu a odvádím ho do ložnice. Na postel si klenu na čtyři, aby měl krásný výhled. Vidí mojí prdelku, ve které je zasunutá hračka. Lehnu si hrudníkem na postel a rukama si roztáhnu půlky. Odhrne šňůrku kalhotek a jeho prsty chytnou hračku za okraj a jemným pohybem ji vysunují ven a zase zatlačují zpět. Pomalu tempo zrychluje. Mám co dělat, abych nekřičela blahem. Náhle ucítím jeho jazyk, jak krouží kolem prdelky a pak, jak zajede přímo do dírky. „Ano, lízej mi jí pěkně“… krásně si mě připravuje. Pootočím hlavu a podívám se, dozadu, jeho péro je stále tvrdé jako kámen a trčí vzhůru. „Tak už mě ošukáš jako správnou děvku?“ ptám se. Vytahuje hračku ven a chytne si mě za boky. Cítím, jak se jeho naběhlý žalud dotkne okraje mé prdelky. Jemně přitlačí boky dopředu a jeho péro do mě vklouzne. Ach to je slast. Na tohle se těšil od svého příjezdu. Až ho do mě zasune a teď má tu možnost. Jeho péro do mě naráží a já si užívám každý příraz. Dlouhé minuty do mě buší až cítím, jak do mě jeho koule narážejí. Jsem mu zcela oddaná, jen poslušně držím.
„Chci abys ses na mě díval“. Otočím se za záda a široce roztáhnu nohy. Lehá si na mě a já jsem pod jeho vahou docela bezbranná. Přimáčkne se na mě a jedním dlouhým pohybe do mě opět zajede. Jeho péro mi krásně tlačí na podbříšek. Drží si mě pod sebou, abych se ani nepohla. Ruce mi svírá nad hlavou, abych se snad nevysmýkla, ale to nemám v plánu. „Šukej mě“… „Mrdej mě“…. Každé podobné slovo na něj působí jako hadr na býka. Chci ho ještě vyprovokovat a volím tedy jednoduchou cestu „Tvoje paní by byla moc hrdá, kdyby věděla jak ošukáváš jinou kurvu, zatímco ona je doma. Takže doufam, že až dojedeš k ní, tak jí vymrdáš taky, aby nepřišla zkrátka“. Tahle věta zabrala a on tempo ještě zrychlil,cítím, že se blíží jeho konec a chce vyjet ven. Uvolňuji si ruku s jeho sevření a chytám ho za koule. Důrazně si je přitáhnu směrem k sobě se slovy „stříkej do mě!“. Ještě dva… tři mohutné přírazy a cítím, jak mě plní svým semenem do prdelky. „Ano!, Ano!“… to je ono… jeho přírazy pomaličku ustávají a cítím, jak jeho péro klouže v tom množství spermatu, co do mě pustil. Jeho péro vyklouzne ven a z prdelky mi začíná vytékat jeho semeno, ten pocit mám ráda.
„Jsi moc šikovný a někdy si to možná zopakujeme, až ti tvá ženuška nebude chtít podržet. Ale slib mi, že dnes až přijedeš, tak ji ošukáš, chci mít prostě ten vítězní pocit, že jsem byla první a péro, co bylo ve mně si zase razí cestu jinde“. Usměje se na mě a souhlasně kývne. Vypadá unaveně, ale spokojeně a myslím, že i odhodlaně splnit mé poslední přání tentokrát už doma se svou paní.
Odchází do sprchy a já se jen přiobléknu. Loučíme se. On spokojeně odjíždí a já si spokojená, vystříkaná a vyšukaná jdu na pohovku. A se sklenkou vína přemýšlím, co bude zase příště.
