V sadu

Byla to jedna z těch pracovních sobot koncem února, ve škarpách kolem cesty ještě svítily poslední zbytky sněhu. Šel jsem rázným krokem z jednoty s pečivem kolem kaple domů, chystal jsem se do lesa poříznout nějakou soušku. U kaple stál Karel, už z dálky mě pozdravil zvednutím ruky, zašel jsem za ním, prohodit pár slov. Karel byl chlap jak hora, pracoval v lese, z jeho mohutných pracek šel skoro až strach. Je to dobrej chlap, lehce prošedivělej padesátník, se srdcem na správným místě. Jako malýho kluka mě brával s sebou na Živitelku, rád na to vzpomínám. Zdravíčko, Karle, ty jsi den ode dne šedivější, začal jsem sarkasticky hovor. Podal jsem mu ruku a cítil jeho pevný stisk. Ahoj Pavle, pozdravil mě, to ty moje holky, dělal si legraci, ale cítil jsem, že ho něco trápí. Copak, chystáš svatbu? Pokračoval jsem drze. Karel má dvě dcery, na který zůstal sám, žena mu už dávno utekla za jiným a novou nehledal. Lucka byla moje vrstevnice, obráželi jsme spolu zábavy tak 10 let zpátky, byla jedním z těch energických lidí, kteří si mají s každým co říct. Kláru jsem moc neznal, byla o 10 let mladší, čerstvých 18. Pamatuju si ji jako malou blonďatou cácorkou, která věčně visela jako ocásek za starší sestrou. Ale ne, žádná svatba, řekl, Klára mi dělá starosti, chodí jak bez duše, s tou blížící maturitou je to jen horší. Leží celý dny v knížkách, učí se, nikam nejde, nevím, co s ní. To nebude tak horký, nakonec jsme všichni odmaturovali, zlehčoval jsem situaci. Zároveň jsem vnímal dvě hluboké vrásky na jeho svraštělém čele. Já s ní promluvím, potřebuje jen trochu povzbudit, řekl jsem. To ho částečně obměkčilo. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak jsem si nasral do bot, vždyť ji ani neznám. Zároveň jsem si všiml naděje v jeho unavených očích. Beru tě za slovo, Pavle. Podal mi znovu ruku a dodal - opatruj se. Vnímal jsem tíhu toho biče, který jsem si na sebe sám upletl. Příští sobotu dopoledne budu stříhat stromky v sadu za vašima, pošli ji za mnou. Zamyšleně jsme se oba mlčky vydali kde svým domovům.

V sobotu ráno jsem se autem vydal do sadu, nůžky, štafle, pilku, čekaly na mě dvě řady ovocných stromů, spousta práce, naštěstí na to nebudu sám. Budu mít pomocnici. Karel mě poprosil, abych Kláře ukázal v praxi řez ovocných stromů, studovala na vinařské škole ve Valticích, tak to snad ocení. Jak jsem postupoval strom za stromem, čas plynul a dělalo se pomalu teplo. Klára nikde, už jsem s ní ani nepočítal, asi jí do toho něco vlezlo. Slunce vysoko nad hlavou, půl dvanáctý, já stříhám poslední strom. Najednou vidím, jak se z dálky přibližuje menší blondýnka. To bude asi Klára, jak se blíží loudavým krokem, mám dost času si ji prohlídnout. Menší hubená blondýnka, bílý tenisky, černý legíny, fialovou mikinu s kapucí a vlasy stažený do copu. Nalíčená není, úsměv taky zapomněla doma, přesto jí nelze odepřít přirozenou krásu. Pomalu se blížila, hlavu mírně sklopenou k zemi, evidentně znuděná.

Klára: Čau
Pavel: Ahoj, vyspinkaná?
Klára: Do růžova...

Klára obrátí oči v sloup.

Pavel: Zbývá poslední strom, vem si nůžky a pojď za mnou.
Klára: A musí to bejt?
Pavel: Musí, ale neboj, zvládnu to bez tebe... Myslel jsem, že tě to zajímá.

Klára se vyhoupne na přední kapotu mýho auta a usadí se, rukama se opírá za zády, nohy provokativně mírně od sebe.

Klára: Super, tak to dodělej, ať to máme z krku...
Pavel: Proč tu vlastně jsi?
Klára: Já nevim, asi aby táta neprudil.
Pavel: Hm...

Beru do ruky nůžky a jdu ostříhat poslední stromek, už to není na dlouho. Klára mě mlčky pozoruje a patami provokativně okopává espézetku. Karel to s ní fakt nemá snadný... Mám hotovo, beru nářadí a nesu ho k autu, Klára se vyhřívá na kapotě.

Pavel: Sedí se ti dobře?
Klára: Sedí...
Pavel: A přijde ti to normální?
Klára: A tobě snad ne?
Pavel: Nic ses nenaučila, to jsi nemusela chodit.
Klára: Tak co s tím uděláme?

Klára stále v sedě, kolena mírně od sebe, dlaněmi si zahřívá stehna.

Pavel: Za to chování bys zasloužila naplácat na zadek.
Klára: Tak to pojď zkusit.
Pavel: Ty jsi fakt nenapravitelná.

Udělal jsem dva kroky k ní, nabídnul jí otevřenou dlaň a razantně pomohl jí z kapoty dolů. Levou nohu jsem opřel o nárazník a ohnul ji přes koleno. Přišla jsi o řeč? Nevydala ani hlásku. Pravou rukou jsem jí stáhnul přiléhavé černé legíny včetně prostých šedých bavlněných kalhotek, zhruba do půlky stehen. Tobě se to líbí, ty mrško. Vyšpulila na mě svůj mladistvý, lehce povolený zadeček. Teď srovnáme účty - za každý strom, jedno plácnutí přes zadek. Počítej mi... Jedna... dva... tři... čtyři... s každým dalším plácnutím polohlasně jekla. Kousala se do rtů, aby ji nikdo neslyšel... Pět... šest... sedm... osm... Máš štěstí, že ten sad nemá padesát hektarů... Devět... deset... jedenáct... Kolik těch stromů tu vlastně máš? Špitla rozpačitě. Měla na krajíčku, ale zároveň si to užívala... Jen počítej... Jedenáct... dvanáct... třináct... Máš štěstí... je jich jen dvacet. Ubral jsem na síle, viděl jsem, jak její zadek rudne pod mou pravačkou. Nakonec jsme se té vytoužené dvacítky společně dopočítali. Moje sevření povolilo, postavil jsem ji na nohy. Chvilku jen tak stála se zpráskaným zadkem a legínami těsně nad kolena.

Pavel: Vidíš, nakonec se s tebou dá mluvit.
Klára: Jestli mě okamžitě nevyšukáš, tak tě prásknu ségře!
Pavel: Ty jsi teda diplomat...

Rozepnul jsem zip, sundal si bundu a položil ji na kapotu. Chytil jsem Kláru kolem pasu a vysadil ji na bundu. Nohy! Poslušně je zvedla, vysvlékl jsem jí z legín a kalhotek. Legíny jsem položil bokem. Z kalhotek jsem lačně nasál její vůni a strčil si je do kapsy. Klín měla jen lehce zastřižený, žádné holátko. Políbil jsem ji na rty. Tak ty jsi přišla zlobit... Uchopil jsem jí za kolena, roztáhl její nohy od sebe a ponořil svoji hlavu mezi její stehna. Ukazováčkem a palcem jsem roztáhl její šťavnatou kundičku, vykouknul na mě její klitoris a hlásil se o pozornost. Hladově jsem ho sál, jako když jsem poprvé ochutnal mateřské mléko. Cítil jsem jak vlhne, za občasného zavzdychání. Nebudu to přehánět, aby si o sobě holka nemyslela. Zvednul jsem se nad ni, povytáhl její mikinu, abych zkontroloval, co pod ní schovává. Menší, hezky tvarované dvojky, s menšími bradavkami. Máš hezčí prsa než sestra, poškádlil jsem ji. Rozepnul jsem si kalhoty. Levou rukou jsem jí chytil za prso a promnul ho, v pravé jsem měl svůj ztopořený penis, který jsem jí pomalu zasunul do kundičky. Sáhla si rukou na podbřišek a já ji začal šukat. Postupně jsem zrychloval svoje tempo, jak začala na kapotě mírně svíjet to svoje tělo, věděl jsem, že už dlouho nevydržím. Vystříkal jsem se do ní, udělal jsem ještě několik pomalejších pohybů a cítil, jak ji plní moje semeno. Prostě jsem ji napustil. Ona měla taky na krajíčku, tak jsem se jí rozhodl dodělat rukou, stačilo málo... levou rukou jsem jí držel lehce pod krkem, pravou jsem jí dráždil klitoris. Cítil jsem, jak se mi svíjí po rukama, jak jejím tělem pulsují orgasmické stahy. Pomalu jsem vytáhl penis z její rozevřené vagíny a sledoval, jak z ní vytéká moje sperma. Z kapsy jsem vytáhl kalhotky, utřel jimi její klín a vrátil jí je. Políbil jsem ji na čelo a řekl - pozdravuj tátu.