Focení s amatérem

Byl to jeden z těch dnů, kdy mi zprávy na profilu přibývaly rychleji, než jsem je stíhala číst. Fanoušci z amatérských stránek psali různé věci – od obyčejných pochval po drzé návrhy. Většinu jsem s úsměvem ignorovala, ale jedna zpráva mě zaujala. Přišla od muže s profilem, který vypadal decentně a profesionálně. „Ahoj, všiml jsem si tvé galerie. Fotím jako koníček a myslím, že by ti to mohlo sedět. Pokud by tě zajímalo focení, dej vědět.“

Nezvyklé, že to nebyl jen další návrh na rande nebo něco víc. Pár dní jsem váhala, ale nakonec jsem odpověděla. Po pár výměnách zpráv jsme si domluvili schůzku v ateliéru, který pronajímal. „Bude to pohodové, uvidíš,“ napsal.

Když jsem tam dorazila, překvapilo mě, jak profesionálně všechno vypadalo. Bílé pozadí, jemná světla, dokonce i rekvizity. On, představující se jako Tomáš, byl sympatický, s klidným hlasem a úsměvem, co mě okamžitě zbavil nervozity. Měl na sobě obyčejné tričko a džíny, což mělo za následek, že působil příjemně normálně.

„Začneme něčím jednoduchým,“ navrhl a nastavil světla.

Postavila jsem se před objektiv a zkoušela různé pózy. Tomáš mě jemně naváděl: „Trochu natoč hlavu... Perfektní. Teď uvolni ramena.“ Jeho hlas byl tichý, uklidňující, a já se přistihla, že mě focení začíná bavit.

Po chvíli však atmosféra zvolna začala měnit tón. „Co kdybychom zkusili něco odvážnějšího?“ zeptal se, když mi ukazoval několik fotek na displeji. Byly krásné – přirozené, smyslné, ale přitom decentní.

„Odvážnější?“ zeptala jsem se, lehce zvědavě.

„Jen když ti to nebude vadit,“ ujistil mě. „Máš nádherný výraz, a myslím, že by bylo škoda neukázat víc.“

Souhlasila jsem. Pomalu jsem sundala sako, zůstala v lehké halence a sukně se mi při pohybu mírně vykasala. Tomáš se přestal usmívat a soustředil se. Jeho pohled nebyl dotěrný, spíš zaujatý, jako by vnímal jen estetiku.

„Perfektní... Jen se trochu opři o stěnu. Ano, přesně tak.“ Jeho hlas byl teď o něco hlubší, skoro chraplavý, a já cítila, jak mi začíná být tepleji.

Pokračovali jsme dál. Sundala jsem halenku, zůstala ve spodním prádle, a jeho tiché povely mě vedly. „Podívej se na mě přes rameno… Uvolni ruce… Zkus zavřít oči a usmát se.“ Bylo to zvláštní, ale cítila jsem se krásná. Sebevědomá.

Pak navrhl: „Můžeme jít ještě o kousek dál?“ Zhluboka jsem se nadechla. „Jen pokud ti to bude příjemné,“ dodal.

Sundala jsem podprsenku, přičemž mi vlasy spadly přes prsa. Před objektivem jsem se cítila nečekaně uvolněně, skoro až svůdně. Tomáš mezitím zachytil každý pohyb, každý pohled. Atmosféra v místnosti byla nabitá.

Když jsme skončili, podal mi župan, který měl připravený. „Byla jsi úžasná,“ řekl tiše. „Myslím, že z toho budou jedny z nejlepších fotek, jaké jsem kdy udělal.“

Podívala jsem se na displej. Byly nádherné. Smyslné, elegantní, sexy – ale ne vulgární. Zvedla jsem k němu pohled a usmála se. „Možná to budeme muset někdy zopakovat,“ řekla jsem.

„Kdykoliv budeš chtít,“ odpověděl, a v jeho hlase byl náznak čehosi, co jsem si s sebou odnesla ještě dlouho po tom, co focení skončilo.