P říběh je už starý skoro čtyřicet let. Když mě bylo 19 let, tak jsem narukoval na vojnu k pohraniční stráži. Nejprve na tříměsíční výcvik do slovenských Malacek. Po výcviku nás rozházeli po rotách. Mě přidělili do Komárna. Kasárna byla ve městě, někteří kluci sloužili na silničním přechodu do maďarského Komárom. Jezdilo se tam přes most. Vidím to jak dnes, na přechod se šlo i přes most, který byl zdvihací. protože v loděnicích v Komárně se vyráběli větší lodě a když vypluli z loděnice, tak se most v půli rozdělil na dvě polovice a loď proplula. Taky tam byla rota kluků, kteří na motorových člunech jezdili po Dunaji a dělali různé kontroly až ke hranicím z Maďarskem.
Já jsem byl přidělen na prohlídku mezinárodních rychlíků ve Štúrově. Ve dvojici jsme prohlíželi celý vlak.Ve Štúrově zastavil vlak, vzali krátký žebřík, od všeho klíče a začla kontrola. Za námi šla pasová kontrola a celníci. Vlak tam stál tak 25 minut a musel být překontrolován. Některý rychlík se už prohledal z Nových Zámků cestou do Štúrova a rychlík už tam stál chvíli. My museli ven a každý jsme hlídali jednu stranu vlaku, aby někdo tam nevlezl. Dnes to zní neuvěřitelně, ale tak to probíhalo a já za celou vojnu jsem najezdil kilometrů, co už v civilu nikdy. Komárno i Štúrovo jsou hezká města, rád na to vzpomínám.
Ale teď se vrátím k tomu co jsme tam prováděli. Na pokoji jsem byl s klukem z Ostravy, byl o půl roku díl na vojně. On mě zaučoval prohlížet ty vlaky, a zaučoval mě i v jiných věcech. Jednou ve službě jsme si povídali, někdy tam bylo víc času. Přiznal se, že je na kluky, a při jedným rozhovoru mě sáhl na nohu a zajel do rozkroku. Já na to nic, on pokračoval, rozepnul mi poklopec u kalhot. Zajel mi zelených trenek a nahmatal mí zvrdlý péro. Byli jsme kluci mladý, nadržený, ocas hned stál. Chvíli ho pohonil, vzal ho do pusy a pěkně ho vykouřil. Moc se mi to líbilo.
Začal mě povídat, že když měl jednou vycházku, tak se v hospodě při pití piva Zlatý bažant se seznámil s jedním chlápkem. Bylo mu kolem čtyřiceti let, pozval ho domů a tam ho vymrdal. Tak při vycházce k němu chodil, ten ho pohostil a dal mu cigára. Jirka mě řekl, jestli bych to nechtěl zkusit, že pán bude rád řádit s dvouma klukama. Proč to nezkusit.
Byla vycházka a šli jsme k němu domů. Bydlel v přízemí paneláku. Otevřel kníratý, kudrnatý chlapík. takový svalovec. Šli jsme dovnitř. Představil se, že se jmenuje Pavol. Sedli jsme si , popili pivečko a panáka borovičky a něco pojedli. Řekl, chlapci tak se mě ukažte. Tak jsme vysvlékli uniformy, stáli tam v zelených trenkách. Mě už stál a na trenkách už jsem měl mokrý flek jak už mě ocas slintal. Stáhli jsme trenky, ocasy nám trčely. On se také začal svlékat. Měl vysportovanou postavu, chlupatý tělo a velkej ocas. Pavol byl profesorem na tamějším gymnáziu a učil tělocvik a matiku.
Sedl si na postel a začal nám honit péra a na přeskáčku kouřit. Uměl to báječně. Když jsme oba stříkali. lízal mrdku z ocasů. Kolegu Jirku už dobře znal, tak se pozornost soustředila na mě. Musel jsem se otočit, roztahoval mě půlky od sebe a lízal dírku. Jeho knír mě šimral. Lehl jsem si na postel, nohy od sebe, Jirka stál nade mnou a držel roztažený nohy. Pan profesor si nasadil gumu, promazal ji a mě díru. A razil si cestu v mé díře až se jeho koule plácaly o můj zadek. Nijak mě nešetřil, říkal mi Karolko, líbilo se mu, jak to hlasitě prožívám. Vyjel ze mě a omrdal Jirku. Pan profesor byl trénovaný, ten by zvládl bandu kluků. Užili jsme si večer, vykoupali se u něho a vycházka skoro končila. A hurá chrápat vymrdaný do kasáren.
Párkrát jsme k panu profesorovi zašli. Pak Jirka odešel do civilu, já už jsem tam nešel, protože pan profesor mě velký apetit na mrdání, a my pak byli z toho celí rozmrdaný, tak jsme radši zašli posedět v hospodě na pivo, nebo do kina. Takže i na vojně jsme takhle dováděli a zpříjemňovali si to, jak to šlo. A dva roky prázdnin, jak se zpívá v písničce v seriálu Chlapci a chlapi utekli jak voda. I když někdy to zas taková paráda nebyla, ale po letech se vzpomíná jen a jen na to dobrý.
