Byli mladí, čerstvě zamilovaní a všechno kolem nich vonělo příslibem budoucnosti. První roky jejich vztahu byly jako z pohádky – romantické víkendy, společné snídaně v posteli, dlouhé procházky, při kterých se drželi za ruce. Jeho žena byla křehká, jemná, a tak oddaná, že si nikdy nedokázal představit, že by mezi nimi mohlo být jakékoliv tajemství. Jenže to bylo to – tajemství tam vždy bylo. Jen ho tehdy ještě neviděl.
Karolínu poznal brzy po svatbě. Byla to nejlepší kamarádka jeho ženy, ta, která byla u všeho. Pomáhala s plánováním obřadu, držela jeho ženu za ruku, když byla ve stresu, a dokázala rozesmát každého, i v těch nejvypjatějších situacích. Karolína byla energická, charismatická, až magnetická – typ člověka, kterého si okamžitě všimnete, kamkoliv vejde.
„Tohle je Karolína,“ představila ji tehdy jeho žena Katka s rozzářeným úsměvem. „Je moje nejlepší kamarádka. Je jako moje druhá polovina.“
Karolína k Martinovi natáhla ruku a pevně ji stiskla. Její pohled byl hluboký, zkoumavý, jako by ho hned napoprvé hodnotila. Už tehdy v něm něco rezonovalo – něco zvláštního, nepopsatelného, co ho přimělo být ve střehu. Ale rychle to potlačil. Vždyť to byla jen kamarádka jeho ženy. Nebo ne?
Postupem času si začal všímat drobných detailů. Karolína se v jejich domácnosti pohybovala s podivnou jistotou, jako by tam patřila. Měla klíče, které nikdy nepřestala používat, a často se objevila bez ohlášení. Jeho žena nikdy nevypadala překvapeně – naopak, její tvář vždy rozjasnil úsměv, když Karolína vešla do dveří.
„Vy dvě jste si blízké,“ poznamenal jednou, když seděli na gauči a Karolína byla v koupelně.
Jeho žena se na něj podívala, trochu nervózní, ale usmála se. „Je to moje nejlepší přítelkyně. Vždycky jsme byly blízké. Ona mě zná líp než kdokoliv jiný.“
„Líp než já?“ zeptal se polovážně, ale v jeho hlase byla stopa nejistoty.
Jeho žena se zasmála a políbila ho na tvář. „To je jiné. Ty jsi můj manžel. Ona je… něco jiného.“
Časem začal mít pocit, že se jejich dynamika mění. Když byly spolu, zdálo se, že jeho žena ožívá. Smála se víc, mluvila hlasitěji, pohybovala se s lehkostí, kterou u ní nikdy neviděl. Když Karolína odcházela, jako by část její energie zmizela s ní. Jednou to zkusil nadhodit.
„Vždycky jsi tak šťastná, když je Karolína tady,“ poznamenal, zatímco uklízeli po večeři, kterou tři strávili společně.
Jeho žena se zastavila a podívala se na něj. „Karolína je zvláštní. Je jako moje opora. Pomáhá mi být sama sebou.“
„A co já?“ zeptal se s úsměvem, který měl zakrýt bodnutí nejistoty.
„Ty jsi moje jistota,“ řekla jemně. „Ale Karolína mi ukazuje jinou stránku života.“
Zvrat přišel jednoho večera, když přišel domů dřív. Neohlásil se, chtěl ji překvapit. Ale když otevřel dveře, uslyšel tlumený smích. Nebyl to její smích – byl to smích Karolíny, hluboký, melodický, plný radosti. Zastavil se v chodbě a chvíli poslouchal. Jeho žena něco říkala, její hlas byl tichý, intimní. Pak uslyšel pohyb. Pomalu vešel do obýváku.
Obě seděly na pohovce, blízko sebe. Jeho žena měla hlavu skloněnou a Karolína ji jemně hladila po vlasech. Bylo to tak přirozené, tak důvěrné, že na chvíli zapomněl dýchat. Když si ho všimly, obě sebou trhly.
„Ty jsi doma?“ zeptala se jeho žena rychle a vstala. Byla nervózní, její oči těkaly mezi ním a Karolínou.
„Ano,“ odpověděl pomalu, snažil se zachytit každý detail. „Co se děje?“
„Nic,“ odpověděla rychle jeho žena, ale její hlas byl nejistý. „Jen jsme si povídaly.“
Karolína se usmála a zvedla se. „To je pravda. Jen jsme si povídaly. Ale asi bych měla jít. Nechci vám narušovat večer.“
Když Karolína odešla, jeho žena byla neklidná. Očima uhýbala, vyhýbala se přímým odpovědím. Nakonec ji nechal být. Ale od toho dne začal pozorovat víc. Byly drobnosti – doteky, které trvaly o vteřinu déle, pohledy, které si vyměňovaly, když si myslely, že se nedívá. Začal cítit, že mezi nimi je něco víc. Něco, co mu neříkají.
Ale bylo to teprve začátkem odhalování tajemství, které změnilo jeho život.
Byl to běžný večer. Jeho žena odešla na pravidelnou „dámskou jízdu“ s Karolínou. Říkala, že si potřebuje odpočinout, vypnout od všedního dne, a on to chápal. Byla vždycky klidnější, když trávila čas se svou nejlepší kamarádkou. Ale dnes cítil něco jiného – podivné napětí, které ho přimělo jednat. Po jejím odchodu zůstal sedět v obývacím pokoji, prsty poklepával na stůl, a v hlavě mu stále dokola vířila otázka, co vlastně mezi nimi dvěma je.
Pohled mu sklouzl na její notebook, který nechala otevřený na kuchyňském stole. Normálně by ho nikdy nenapadlo špehovat, ale tentokrát ho něco přemohlo. Přistoupil k němu a zapnul obrazovku. Počítač nebyl zamčený. A co víc – její e-mailová schránka byla otevřená.
První zpráva ho zarazila. Byla od Karolíny, odeslaná teprve před několika hodinami. Předmět zněl jednoduše: „Byla jsi skvělá.“ Klikl na ni. Text, který se před ním objevil, ho téměř připravil o dech.
„Lásko, chtěla jsem ti říct, jak úžasná jsi byla včera večer. Všechno, co jsme trénovaly, jsi zvládla dokonale. Byla jsi tak přirozená, tak nádherná. Ten způsob, jak jsi se odevzdala… bylo to dokonalé. Všichni byli nadšení, hlavně já. Doufám, že se cítíš dobře, protože další akce už se připravuje.“
Cítil, jak mu krev buší v uších. „Lásko?“ Opakoval si slovo v hlavě znovu a znovu. Co to mělo znamenat? Co trénovaly? A jaké akce? Než si mohl srovnat myšlenky, našel další e-mail, tentokrát s přílohou. Byl od Karolíny, odeslaný před pár dny. Předmět: „Ukázka z včerejška.“
Bez váhání klikl na přílohu. Video se otevřelo.
Obraz byl jasný, profesionální, jako by byl natočen kameramanem. Jeho žena stála uprostřed místnosti, oblečená jen ve spodním prádle, a její pohled byl upřený přímo na Karolínu, která seděla na posteli a dávala jí pokyny. Hlas Karolíny byl klidný, jemný, ale přesto dominantní.
„Pomalu,“ říkala. „Chci, abys to udělala přesně tak, jak jsme si to nacvičily.“
Jeho žena se usmála, trochu nervózně, ale poslechla. Kamera se přiblížila, zachytila detaily – její pohyby, její nejisté úsměvy, které se postupně měnily v sebejistotu. Občas se ohlédla na Karolínu, jako by hledala schválení. A Karolína ji pokaždé pochválila. Do záběru přišel muž, na sobě měl jen župan na očích měl masku. Došel až ke Kláře a tam se zastavil. Do záběru se dostala Karolína, které se postavila za muže, rozvázala mu župan a nechala jej spadnout na zem. Do prostoru se vyhouplo jeho trčící péro. Zezadu mu jej chytla a začala honit. Když byla spokojená s tuhostí, tak ustoupila a nastavila hranice.
„Dnes večer ti bude plně k dispozici, udělá všechno, co budeš chtít vyjma tvrdého násilí. Můžeš jí ho strčit, kam budeš chtít, ale do kundy jen s kondomem.“
Jakmile to dořekla, tak pokynula Kláře. Ta se zvedla a přišla směrem k muži. Sundala si podprsenku a kalhotky a klekla si před něj, tak aby ho měla přímo před očima. Otevřela pusu a když jej už měla skoro celého v puse, tak začala hladově kouřit. Strkala si ho tak hluboko, až jí na prsa tekly sliny. Chvílemi to vydalo, že mu ho chce ukousnout.
Martin nevěřícně koukal na monitor. Během chvíle se stal paroháčem, kdy nejspíše jím byl celou dobu, ale jen o tom nevěděl. Jeho žena na videu kouřila jiného muže tak, jak mu to nikdy neudělala. Jako by koukal na někoho jiného a ne na tu nesmělou ženu, co viděl doma.
Na obrazovce už se role vyměnili a Katka teď měla zabořenou hlavu mezi svýma nohama. Držela ho za hlavu a sténala na celou místnost. Nejprve v sobě cítil vztek, který se ale postupně měnil ve vzrušení. Cítil, jak se mu z toho postavil. Chvilku přemýšlel, ale potom si jej vyndal a začal si jej honit na video, kde jeho ženu líže cizí chlap.
Katka už se dostala na konec svých sil a celá se rozklepala v mohutném orgasmu. Muž se mezitím zvedl a šel pro balíček kondomů, bylo jasné, že ho toto neuspokojí. Rychle si ho nasadil a nařídil Katce, aby se otočila na všechny čtyři. Bylo vidět, že ani neprotestuje a už na něj špulila svoji kundičku prokrvenou od ještě odeznívajícího orgasmu. Na nic nečekal a pevně jí chuti za boky a vrazil jí ho tam až po kořen. Video tímto skončilo.
Každý nový e-mail byl jako úder do žaludku. Karolína plánovala všechno. Psala jí o tom, co by měla zlepšit, jaké kroky podniknout, a především, jak se připravit na „další fázi“. Bylo to, jako by jeho žena byla její loutkou – a co bylo horší, ona se tomu poddávala s radostí. V jednom z posledních e-mailů stál jasný pokyn:
„Další akce bude speciální. Připravím ti něco, co ještě nikdy nezažila. A tentokrát to uděláme tak, aby to mohl vidět i on. Chci, aby pochopil, co v tobě mám. A co jsi ty našla ve mně.“
Když to přečetl, odsunul notebook stranou. Cítil, jak mu srdce buší, jak se mu hlava točí. Věděl, že musí něco udělat. Ale co? Věděl jen jedno – Karolína záměrně zasahovala do jejich manželství. A jeho žena jí to dovolila. Ne, nejen dovolila. Ona to vítala.
Seděl tam dlouhé minuty, snažil se zpracovat, co právě zjistil. Nemohl už předstírat, že je všechno v pořádku. Ale ani nevěděl, jak s tím vším naložit. Jedna věc však byla jistá – pravda se právě začala odhalovat. A tohle byla teprve první část.
