Inspirována náhodou okamžiku jdu psát tuhle hatlaninu. Třeba mi to něco dá, třeba tím zabiju sobotní čas a třeba zabiju i dvě mouchy jednou ranou. No v zimě mouchy spí, nemám tu ani jednu. Ale nikdy neříkej nikdy.
Povídka na přání
Cestování, vlak do země zapomenuté..samota a úchvatná příroda...
Setkání s neznámou zajímavou osobou, ženou.
Jednou jsem už měl všeho dost a potřeboval jsem změnu. Prostě pojedu jen tak na blind a uvidím kam mě nohy a vlak zaveze. Protože rád občas vzpomínám na dobu, kdy jsem měl hafo času a mohl jsem dělat co jen jsem chtěl, tak jsem si řekl, že vlak, určitě. Bylo jaro, pupeny pučely a nalévaly se, květy byly krásně rozvité a křičely svými barvami a svým jarním nadšením. Sluníčko svítilo, jakoby si chtělo vynahradit ten čas, kdy po celou zimu bylo zalezlé v mrazech.
Prostě krásný svobodný jarní den plný nadšení, očekávání. Oblékl jsem se volně, rozhodně žádný dress code, nejsem přece v kanclu. Vzal jsem peněženku, doklady, peníze, něco do báglu na zub, chytrý mobil s daty a vyrazil na vlakové nádraží.
Vůbec jsem nevěděl kam pojedu. Pojedu rovnou za nosem. Koupil jsem lístek do města daleko za Prahou a dál uvidím. Měl jsem štígro, jen jsem přišel, koupil lístek, tak za 5 minut přijel líně na peron docela krátký vlak. Rozhlédl jsem se nenápadně po nádraží a nabito nebylo. Vlak tedy přijel, ozvaly se typické zvuky co přeťaly sobotní ráno svou aktivitou, co byla hned useknuta.
Krokem tanečním jsem ledabyle vykročil k osiřelému vagonu. Nastoupil jsem a šel si sednout do otevřeného kupé. Přišla revizorka, hmatla po lístku, zkontrolovala, koukla chytrým okem naježděných zkušených kilometrů úspěšné údernice znalé svého oboru víc než rozteklé úřednice denodenně dřepící na úřadu práce.
Přejel jsem pohledem její obliny vyboulené na správných místech. Vrátila mi jízdenku, kterou jsem schoval před světem do kapsičky u letitého značkového batohu. Lidé se překvapivě nesbíhali před vlakem, nikdo se netlačil, tak jsem potěšeně užíval sobotní nerutiny. Vlak už už měl vyrazit na pro mě novou, neznámou cestu.
Když v tom jsem uslyšel běh a do vlaku vrazila osoba. Žena mladého věku a sedla si naproti mě. Na poslední chvíli stihla joggingem únik do vlaku. Buď před něčím nebo ji někdo honil? Seděla naproti a tak jsem nenápadně hodil na ní oko. Docela kost. Dlouhé hnědé vlasy, rovné, hnědá kukadla, smyslná přírodní ústa. Pokud byla nalíčená, tak jen mládím a nenápadně. Byla dokonalá, dokonce trochu roztomilá.
Nečekaně po mě sekla okem, tedy zahleděla se mi do očí takovým jemným, něžným způsobem. Polkl jsem, dostala mě. Pak se zahleděla z okna a asi čekala na pohyb vlaku. Žádný pohyb nenastal, ale pohnulo se něco u mě.
Dal jsem si nenápadně batoh na klín a čekal až to opadne, ale nechtěl jsem, líbilo se mi to. Byl to nečekaný začátek cesty a dostalo mě to. Přišla oblina a zkontrolovala mé spolucestující princezně lístek a odešla. Osaměli jsme. Vlak se konečně dal do pohybu. Příjemně to mručelo pod sedačkou. Žena vytáhla knihu z kabelky a prohlížela si ji. Osmělil jsem se, lehce se naklonil k andílkovi přede mnou a zeptal se
"Mohu se zeptat kam jedete?" a ona s takovým jasným, milým, příjemným hlasem řekla "Na konečnou". No super, tak to máme stejnou cestu. Usmála se na mě a já byl u vytržení s kým to celou dobu jsem. Líbila se mi čím dál víc. Erekce pořád trvala. Začal jsem mít fantazii. Přemýšlel jsem, jak asi vypadá bez oblečení. Jaké by asi bylo přivonět k jejím krásným, hebkým vlasům. Jak asi hebká je její kůže na dotyk. A ten její hlas. Jeli jsme dlouho a já měl čas obdivovat krásnou neznámou. Potom jsme dojeli na konečnou. Ona vystoupila přede mnou a nečekaně se ke mě otočila a zeptala se
"Jestli máte čas, můžete jít se mnou, jdu se podívat po okolí." Polkl jsem. "Dobře." Tak to jsem vůbec nečekal a přitom v to tajně doufal. Zázraky se dějí. Šel jsem vedle ní a ona mě vedla někam do přírody. Cestou řekla, že to tady má ráda a už dlouho tu nebyla. Dostali jsme se na krásnou louku u lesa. Šla dál a u lesa bylo ohniště a posezení. Nikde ani noha. Posadili jsme se na lavičku bez opěradla, pak tam byly pařezy. Uvědomil jsem si, že mám hlad. Jak jsem šel, tak erekce upadla. Tak jsem se už nemusel krýt batohem.
"Věříš na osud?" Zeptala se. "Přikláním se k tomu, že ano." Odvětil jsem. Přisedla si ke mě a řekla, že se jí líbím. Otočil jsem se k ní a byli jsme u sebe hodně blízko. Sedl jsem si rozkročmo na lavičku, abych jí měl před sebou. Objal jsem ji. Nebránila se, zůstala v mém objetí. Potom jsem našel její pusu a nečekaně jí políbil. Jemně jsem jí strčil jazyk do pusy a cítil jsem tu mokrost a hebkost. Začal jsem jí přejíždět rukama dolů, přes prsa, jemně. Nechtěl jsem ji vystrašit. Rukou jsem zajel dolů k její skryté broskvičce.
Už zase jsem cítil pnutí. Začala mě vášnivě líbat a její tělo říkalo ano. Stoupl jsem si a už jsem naplno stál. Poklekl jsem před ní a ona se mi tak hluboce podívala do očí a vzdychla. Začal jsem jí stahovat kalhoty a ona se nadzvedla, aby mi pomohla. Stáhnul jsem jí kalhoty ke kotníkům, pak jsem jí vždy sundal botu a přetáhl každou nohavici dolů a zůstala dole jen v kalhotkách. Nemohl jsem na nic jiného myslet. Uviděl jsem krásné, krajkované broskvové kalhotky. Přejížděl jsem prstama po jejích kalhotkách, vzdychala, byla vzrušená. Cítil jsem přes její jemné kalhotky jak teče. Zvedl jsem ruku a olízl prsty. Jak to viděla, tak ještě více roztáhla nohy.
Odhrnul jsem kalhotky a zajel prstami na kundičku. Byla celá zmáčená. Naklonil jsem hlavu a začal jí olizovat. Ta chuť mě strašně vzrušovala, stál mi jak skála. Dráždil jsem ji jazykem až nakonec se celá vzepjala a vykřikla orgasmem. Vytekla mi přímo do pusy. Celou jsem jí olízal do sucha. Pak jsem jí dal pusu a nepokračoval jsem mým uspokojením, myslím, že na to bude ještě čas. Určitě se nevidíme naposled.
