Pán začátečník

"Včera jsem od něj dostala přes kozy opravdu pořádně." Uznejte, že podobná věta se neslýchá každý den. Účetní Karolína, kterou jsem úplně náhodou zaslechl, když jsem procházel kolem výtahu, ji pronesla stejně konverzačním tónem, jako by sdělovala kamarádce dojmy z hodiny jógy. Jistě i proto, že vůbec nevěděla, že stojím pouhé dva metry od ní, krytý jakousi umělou palmou. Náhodou jsem procházel a neměl jsem v plánu ji poslouchat, ale tohle jsem jen tak přejít nedokázal. Karolína si povídala mezi dveřmi výtahu s někým, kdo stál uvnitř a nebyl vidět ani slyšet. "Hele, on byl podle mě naštvanej, že jsem měla na sobě kalhotky. Normálně k němu už přijdu bez nich, vždycky mi hned nařídí, abych zvedla sukni a koukne se mi na ní.", pokračovala Karolína v rozhovoru. Názor druhé osoby jsem zase neslyšel, ale zřejmě souhlasila. "Příště zase na ostro, protože tohle už bylo fakt hodně. Měla bys vidět, jaký mám na kozách jelita.", uzavřela Karolína tuhle pro moje uši naprosto neskutečnou debatu, s dotyčnou se zvesela rozloučila a odcházela po chodbě pryč. Když jsem vystoupil ze svého nečekaného úkrytu, dveře výtahu se právě zavřely, takže druhou účastnici tohoto bizarního dialogu jsem nezahlédl. Zato jsem málem omdlel leknutím, když se Karolína z ničeho nic prudce otočila a vydala se přímo proti mně. Naštěstí o tom, že jsem náhodně u výtahu vyslechnul její rozhovor, neměla zjevně ani potuchy, protože když mě uviděla, jen se usmála a zašvitořila: "Ahoj Kájo, ty výkazy dovolených pořád ještě nemám, ale dělám na tom. Já jsem ale hrozná, co?" Mluvila se mnou jako s malým dítětem a zdrobňováním mého jména mě dost štvala. Ve světle toho, co jsem právě neplánovaně slyšel, mě hned napadlo, že by tahle ironicky přezíravá fiflena v kozačkách a svetříku opravdu zasloužila dostat za vyučenou a zacukalo mi v podbřišku. Než jsem se zmohl na odpověď, Karolína přidala ještě jeden úsměv a ladně odkráčela. Jen jsem bezmocně sledoval, jak při chůzi pohupuje svým pěkným zadkem v obtažených džínách.

Celý zážitek mě nejen překvapil, ale hlavně dost vzrušil a představy potrestání Karolíny mi nedaly spát. A to doslova. Když Hedvika večer dočetla knížku a nacvičeným pohybem v jedné vteřině zároveň zhasla a přitáhla si peřinu až k bradě, abych pochopil, že nemá cenu na ni dotírat, koukal jsem se ve tmě do stropu a hlavou mi běžely znepokojivě detailní scény, ve kterých byla Karolína za svou drzost trestána výpraskem na zadek, na prsa a dokonce jezdeckým bičíkem přes poslušně nastavenou kundičku. Její bolestné sykání a vzlykot se mísily se vzrušeným sténáním a žadoněním "Ještě, prosím, ještě!" Jak jsem popouštěl uzdu své fantazii, cítil jsem rostoucí vzrušení a kontrola pohmatem potvrdila, že mi stojí parádně. Ujistil jsem se, že Heda vedle mě spí, opatrně odsunul svou peřinu, popotáhnul si kalhoty pyžama níž a začal si ho honit. Nejdřív jen pomaloučku a zlehka, abych ji nevzbudil, ale jak moje vzrušení, vybičované nemravným fantazírováním o Karolíně, rostlo, postupně jsem přestal být opatrný a oddal se klasické masturbaci, jakou jsem provozoval v dospívání skoro denně. Jen tentokrát mi před očima netancovala nahá herečka nebo učitelka ze střední, ale naše mzdová účetní. Vůbec jsem netušil, kdy se Hedvika vzbudila, ale zřejmě už před nějakou chvílí, protože když jsem zaznamenal vedle sebe pohyb a otočil se na ni, moje oči, přivyklé nočnímu přítmí ložnice, zřetelně viděly, jak leží otočená směrem ke mně se stehny rozevřenými a pravidelnými pohyby prstů se laská mezi nohama. Prsa s bradavkami vzrušením zřetelně zahrocenými si nechala vyběhnout ze širokého výstřihu vytahané noční košilky a občas se za jejich naběhlé hroty zatahala nebo si promnula dvorec. Upřeně přitom sledovala, jak si vedle ní honím péro. Byl jsem nečekaným přistižením zaskočený a jako elegantní možnost úniku jsem viděl to, že na svou ženu nalehnu a namísto toho, že se budeme navzájem pozorovat a onanovat přitom, prostě se pomilujeme. Když jsem ale udělal pohyb směrem k ní, zarazila mě a zavrtěla hlavou. Pak si znovu začala prsty mnout svůj vzrušený klitoris a pokývnutím mi dala najevo, abych taky pokračoval. Bylo to vlastně docela vzrušující, a tak jsem zklamání z toho, že si Heda nedá říct ani teď, rychle zaplašil a vzal celou věc jako ideální příležitost, jak se poučit, co jí vlastně doopravdy dělá dobře. Věnovala se hlavně svému citlivému poštěváčku. Několikrát si prsty a pak i celou dlaň ruky olízla a třela se mezi nohama ve stále se zrychlujícím tempu. K tomu se sem tam zatahala za naběhlou bradavku, svým prsům věnovala podstatně důraznější péči, než jakou jsem jim normálně při mazlení poskytoval já. Vida, takže příště Hedunce kozičky vytahám pořádně, napadlo mě. Tím jsem si znovu vzpomněl na to, co o svých prsech říkala odpoledne Karolína, kvůli které se tohle celé teď vlastně odehrávalo, a projela mnou vlna nového vzrušení. Slyšel jsem, jak Hedvika zrychleně dýchá a stěží potlačuje vzdechy a její ruka kmitala na rozevřené mušličce sem a tam. Nedokázal jsem se už dál ovládat, a tak jsem se několika rychlými pohyby konečně přivedl k úlevnému vyvrcholení a vystříknul první dávku semene. Více méně nechtěně jsem jím zkropil Hedu, která slabě zasténala a se slyšitelným mlasknutím si konečně zajela prsty do dírky. Šukala si ji a vypínala hrudník s převalujícími se ňadry směrem proti mně. Držel jsem si škubající se ocas u kořene a teď už záměrně mířil další výstřiky směrem na její prsa a břicho. Heda si silně zatlačila rukou, jejíž možná tři prsty měla už v sobě, mezi rozevřené pysky a ta jí k mému údivu vjela postupně dovnitř celá až po zápěstí. Vykuleně jsem sledoval, jak mi předvádí fisting, který jsem dosud znal maximálně z internetového porna. Heda, snad v jakémsi návalu studu, zavřela oči a pohybovala rukou ve své roztažené kundě, teď už s nepotlačovaným sténáním. Nedalo se pochybovat o okamžiku, kdy dosáhla orgasmu, protože se na vrcholu své rozkoše prohnula a vykřikla. Pak ruku ze své štěrbiny vytáhla a kundička vzápětí několikrát prudce vystříkla. Zalitoval jsem, že už jsem se udělal, protože dospět na vrchol společně se stříkající Hedou by bylo určitě ještě silnější.

Má žena s očima pevně zavřenýma padla na záda, beze slova oddychovala a zlehka se hladila po nahém břichu a mokrých stehnech, jen občas a jakoby náhodou si přešla prsty i přes nahá prsa, stále vyvalená z výstřihu a rozlitá do stran. Nepromluvila, nepodívala se na mě, postupně dýchala pravidelněji a po chvíli jsem si uvědomil, že znovu usnula. Zato mně bušilo srdce stále jako splašené a jen pomalu jsem se vzpamatovával z nenadálého zážitku. Prohlížel jsem si spící Hedviku, stále polonahou a nepřikrytou, a cítil jsem, že se mi pták znovu pomalu staví. A tak jsem po chvíli začal dělat to, u čeho mě před pár minutami vlastně načapala: honit si ho. Tentokrát pomalu, systematicky a s rozvahou jsem se vedl k druhému orgasmu. Když jsem cítil, že už to na mě jde, v náhlém popudu jsem se tiše nahnul nad Hedu a zamířil žalud svého ptáka na její kundičku. Nechávala si neoholený chomáček chloupků nad čárkou a právě na ně vzápětí začaly dopadat kapky mého semene. Na účetní Karolínu jsem už při tom nepomyslel. Druhý výstřik jsem měl kratší a Hedvika se ani nevzbudila. Byl jsem rád, nevěděl bych, co jí mám říct. Že jsem si ho vyhonil na její pičku, zatímco spala?

Ráno se na mě Heda u snídaně usmívala, ale noční příhodu jsme nezmínili ani slůvkem. Z hlavy jsem ji ovšem jen tak dostat nedokázal a rozhodl jsem se na svou ženušku nastražit past, abych se ujistil, že ji skutečně rajcuje mě pozorovat při onanování. Záměrně jsem několik dní nechával dveře do ložnice nedovřené, když jsem se převlékal, stejně tak i do koupelny při sprchování. Párkrát mě Heda překvapila v plném nasazení, ale pokaždé se tvářila zcela indiferentně a většinou z místnosti rychle odešla. Po týdnu mě to přestalo bavit a většinou jen ze zvyku jsem ptáka občas párkrát pohonil. A právě tehdy jsem si jednoho rána při oblékání do práce všiml Hedviky, jak mě upřeně pozoruje opřená o futro ložnice a spací triko jí napínají vztyčené bradavky, po kterých si se slastně přivřenýma očima zlehka přejíždí. Pokračoval jsem ve své činnosti o poznání motivovanější, Heda si svá poupata tiskla důrazněji a silněji, pak si vjela rukou pod tričko a vzápětí si stáhla kalhotky až ke kotníkům. Ladně z nich vystoupila, ještě jednou po mně šlehla pohledem a odešla. Šel jsem za ní jako zmámený. Seděla v obýváku s doširoka rozevřenými stehny a tričkem vyhrnutým nad prsa, jejichž nateklé cecíky si důrazně potahovala prsty jedné ruky, zatímco druhou si třela vzrušením už vlhce se lesknoucí buchtu. Pysky měla rozcapené a palcem si dráždila pohyby nahoru a dolů naběhlý poštěváček. Dívat se na svou masturbující manželku za denního světla a nestydět se přitom onanovat jako študentík vyžadovalo překonání jisté dávky ostychu, ale pohled na stále roztaženější Hedvičinu pičku mě utvrdil v tom, že chci zřetelně vidět to, co jsem před pár dny v nočním šeru jen tušil. Přistoupil jsem ještě blíž, vlastně až mezi kolena Hedvičiných roztažených nohou, a s čurákem v ruce sledoval, jak si pomalu zasouvá do prciny jeden prst za druhým, tiskne je k sobě a pomalu jimi tlačí na svůj poševní vchod. Ruka jí do kundičky zajela najednou a plynule, roztažené pysky objaly její zápěstí a Heda dlouze vydechla. Pak začala rukou pohybovat zvolna nahoru a dolů. Přizpůsobil jsem své honění tomu tempu a sledoval, jak napětí v její tváři roste a vzdechy jsou čím dál hlasitější. Byla to fantasticky vzrušující scéna: moje žena s rukou až po zápěstí ve své kundě hekala a sténala, tahala se za trčící bradavky a nakonec s táhlým výkřikem dosáhla vyvrcholení, vytáhla ruku ze své úplně zmáčené pičky a ta okamžitě vystříkla. Byl jsem už dlouho na hraně vyvrcholení a udělal se v momentu, kdy její kundička zkropila má stehna a ptáka. Skoro všechno mé semeno skončilo na oplátku na Hedě; pocákal jsem jí tváře, krk i ramena, moje mrdka jí stékala v několika pramíncích na kozy a vydrážděné bradavky a dál dolů, na břicho a do houštinky chloupků nad prcinou. Opřela se o gauč, ze kterého se v návalu extáze sesula na koberec, nechala si tričko spadnout přes hrudník a dívala se, jak se moje semeno vsakuje do jeho látky a dělá na něm mokré fleky. Nejistě jsem přešlápnul a poněkud rozpačitě odešel do koupelny. Když jsem se dal do pořádku, Heda si s očima sklopenýma do země balila v kuchyni oběd do práce, plaše mi odpověděla na pozdrav a ani nezvedla hlavu. Teprve když jsem nastupoval do metra, pípla mi smska. "Stydím se o tom mluvit, ale děsně se mi to líbí. Příště mi tam tu ruku dáš sám, chceš? H."

Náš manželský sex tím nenadále dostal úplně jiný směr. Hedvika ztrácela ostych a naopak popouštěla uzdu své vynalézavosti, takže se z toho stala i zábavná hra. Postupně jsme od vzájemného pozorování přešli k laskání, došlo i na vysněnou možnost Hedě fistovat kundičku sám a samozřejmě jsme se dál i normálně milovali. Heda se mi neochotně svěřila, že teprve teď se mnou doopravdy dosahuje orgasmu. Bylo to opravdu hezké období, měl jsem pocit, jako bychom spolu začali chodit znova. Když jsem potkal v práci Karolínu, v duchu jsem jí děkoval. Myšlenky na její tajné submisivní hrátky mi ale z hlavy úplně nevyprchaly. Připomnělo mi to vyprávění kamaráda, jak si při návštěvě u příbuzných šel umýt ruce a náhodou si všiml v poličce koupelny mezi voňavkami dámského vibrátoru. "Už nikdy jsem se na tetu nedíval stejně, kamaráde.", líčil mi. Karolína si navíc o potrestání v duchu tajně odposlechnutého rozhovoru opravdu koledovala. V práci vykazovala liknavost, která mě doslova popouzela, stejně tak její žoviálně povýšené chování k mé osobě. A tak když jsem se jednou v její kanceláři opět marně dožadoval jakýchsi tiskopisů a odpovědí mi byly jen blahosklonné výmluvy, využil jsem toho, že jsme byli v místnosti sami a vyštěknul na Karolínu, že by zasloužila potrestat. "Prosím?", podívala se na mě s vyzývavým úsměvem a povytaženým obočím. "Potrestat. Výprask, na holou. Jsi neposlušná. Zasloužíš.", chrlil jsem ze sebe a bláhově čekal, kdy zamrká a poslušně se mi podvolí. Jenže nic takového se nestalo, naopak. Aniž by jí z tváře zmizel onen přezíravě pobavený úsměv, vlídně, ale důrazně mi vysvětlila: "Podívej Kájo, možná máš pravdu a možná, opakuju, možná bych zasloužila potrestat. Možná mě i někdo potrestá. Ty ale rozhodně ne, ju?" Vychutnávala si svůj triumf, zatímco já vystřelil z její kanceláře rudý jako rak a s jedinou touhou, rychle na celý ten obří trapas zapomenout. Jenže to nebylo tak snadné. Druhý den jsem totiž našel ve své emailové schránce vzkaz, který mi celou věc znovu připomněl, i když dost nečekaně. "Karolína je mrcha. Já bych se nikdy neodvážila Vám vzdorovat, poslušně bych trest přijala."

Co to znamená? Kdo mi píše? Email přišel z adresy, která nebyla firemní, před zavináčem stálo jen tajemné Annabelle. Karolína zřejmě někomu o celém trapasu s chutí povykládala a dotyčný si ze mě utahuje. Nikdo nás přece nemohl slyšet; když jsem za ní přišel, byla v místnosti sama. Nebo nebyla? Horečně jsem se snažil vybavit si kancelář účtárny a najednou mi to docvaklo: za kartotékou, na níž stojí pestrá směs nepěstěných kytek, je schované ještě jedno pracovní místo a na něm sedává... No jasně, Anička! Je u nás od jara, přišla přímo z nějaké obchodky. Trochu zakřiknutá, nenápadná. Krásná Anička, to odpovídá té emailové přezdívce Annabelle, i když jako krásku bych sám od sebe naši Aničku nepopsal. Jako ošklivku ale taky ne, spíš takovou nenápadnou, šedou myšku, jejíž tvář si člověk sotva vybavuje, ale když si ji přece jen vybaví, připadá mu tak nějak neokázale hezká. No jo, jenže co teď? Anička, tedy vlastně Annabelle, zjevně ví o mém trapném pokusu dominovat Karolíně, ale ví také, že já vím o ní? A je tenhle email něco jako skrytá pobídka? Začal jsem si připadat jako v nějakém podivném scénáři. Půl dne jsem se marně snažil přestat na tu záležitost myslet, ale odpoledne už jsem to nevydržel a vyrazil k účtárně, i když jsem vlastně neměl žádný konkrétní plán. Anička seděla na svém místě, stačilo obejít zelenou džungli nepěstěných kytek; mimoděk jsem si potvrdil své podezření, že během mých návrhů Karolíně klidně mohla sedět tam, co sedí teď. Když mě uviděla, trhla sebou, a když jsem ji ujistil, že jdu za ní, její výraz by se dal popsat jako "velice zmatený". Jelikož jsme v kanceláři nebyli sami, naklonil jsem se k ní a skoro zašeptal: "Stavte se u mě za deset minut, Anno. Potřebuji s Vámi probrat jeden email." Způsob, jakým poplašeně zamrkala, polkla a beze slova přikývla, dával tušit, že Annabelle je odhalena. Pro jistotu jsem ale po návratu do své kanceláře odepsal na ten tajemný email krátký vzkaz: "Pokud skutečně chcete být potrestána, přijďte do mé kanceláře s modrým šanonem v ruce." Pak jsem při vzpomínce na nedávno vyslechnutý rozhovor Karolíny dopsal ještě krátkou doušku: "Bez kalhotek." Odpověď přišla vzápětí: "Plna obav, ale velmi ráda, Pane."

Těch minut nakonec bylo trochu víc než deset a těžko říct, kdo z nás dvou během nich bojoval sám se sebou víc. Když se konečně asi po čtvrt hodině ozvalo tiché zaklepání, projela mnou náhlá vlna paniky, která mi sevřela hrdlo tak, že jsem skoro nedokázal ze sebe vypravit ani úsečné "Dále.". Anička vešla, ve chvějících se rukách modrý šanon. Zavřela za sebou dveře, nejistě přešlápla a začala upřeně pozorovat špičky svých lodiček. "Annabelle?", oslovil jsem ji. Křečovitě přikývla. "Přišla jste si pro svůj...trest?" Další prudké přikývnutí, oči stále pevně sklopené. "A přišla jste, jak jsem Vám přikázal?" Do třetice kývla. Zdálo se, že se tajemná Annabelle maličko přecenila a teď si nervózně žmoulala lem sukně, tonoucí v rozpacích. Když jsem ale vstal a hlasem ne až tak pevným jí pobídl, vyhrnula si tu sukni až do pasu. Byla opravdu bez kalhotek, mezi stehny se jí klenula dokonale vyholená pipinka bez jediného chloupku jako žemlička s rýhou uprostřed. "Rozkročte se, Annabelle.", přikázal jsem jí. Udělala to a já ji přes nahou mušličku začal zlehka pleskat. Měla ji sametově hebkou, měkkou a krásně poddajnou a cítil jsem, jak se jí hladké závojíčky, na začátku pevně semknuté, začínají tou mírnou exekucí rozevírat. Počítal jsem v duchu do dvacátého plácnutí a pak jsem přestal. Aničce hořely tváře, ale její maličko zrudlé, vlhce se lesknoucí poupátko s růžovými plátky už rozevřenými prozrazovalo, že jí ten jemný výprask nebyl nepříjemný. "Děkuji, Pane. Tohle jsem potřebovala.", spíš zašeptala než řekla třesoucím se hlasem. Všiml jsem si, že jí na malých kulatých ňadrech i přes látku halenky a košíčky podprsenky pod ní zřetelně rýsují vystouplé, očividně vzrušené bradavky, a najednou jsem si uvědomil, že když ji za jednu z nich vezmu, zřejmě se neodtáhne. Skutečně neodtáhla, jen tiše sykla pokaždé, když jsem ten tvrdý kamínek stiskl mezi prsty. Podráždil jsem jí i vrcholek druhého prsa. Pak jsem se pokusil najít zracený klid úsečným: "Pro dnešek to stačilo. Můžete jít." Udělala něco jako pukrle a vystřelila ze dveří. Uuuf, tak tohle bylo... hm, dost zvláštní, ale velmi zajímavé a vzrušující, přemítal jsem a trochu jsem si vyčítal, že jsem nebyl důraznější. Pak jsem si všiml nového emailu. Samozřejmě, Annabelle: "Děkuji, Pane. Přesně po tomto jsem toužila. Omlouvám se, že jsem byla tak nejistá. Slibuji, že to příště bude lepší. Stále se učím. Chci se učit s Vámi. Annabelle." Fíha, tak tohle bude ještě zajímavé...