Vystoupila jsem z letadla a s davem mířím do letištní haly. Doufám, že na mě bude čekat, protože jsem absolutně ztracená a v jiné zemi. Jo, sice umím anglicky, ale i tak bych si pravděpodobně neobjednala ani kafe. Všude cedule s nápisy jmen jak z filmu a dav začíná řídnout, jak hledaný spatří svého hledajícího a spokojeně odchází. Jo, nakonec i já vidím „svoji“ ceduli a uleví se mi. Mám vybitý telefon a absolutně se tu nevyznám. Pravděpodobně si říkáte, kdo jsem. Tak tady se po delší době hlásí Aneta z USA. Právě jsem doletěla za Viktorem. Jo, je to tak. Štědrý den byl fakt crazy a Silvestr ještě víc, asi vás zajímá co se dělo, tak vám to sem napíšu, jak bude čas, všechno popořadě, teď jdu najít kufr a pak jedeme na jídlo, umírám hlady.
Aneta
Po legendární večeři dům zcela ztichl. Táta se zavřel do pracovny, máma odešla bůh sám ví kam, Viktor odjel na hotel a já pořád ještě sedím u stolu a čumím na toho hnusnýho kapra před sebou. Uteklo asi 30 minut od oné eskapády a nic se mi nechce dělat. Teď bychom si šli rozbalovat dárky, kterých letos bylo opravdu hodně a poté se dívali na pohádku a cpali se cukrovím. Třeba budeme jako běžná rodinka v USA a dárky si rozbalíme až ráno. I když, mamčin nemožný úkol: „Strč si je třeba do prdele“ na tátovo otázku „A co dárky?“ je asi více než jasný. Pořád nevím, jestli to byly ty nejhorší, nebo y nejlepší Vánoce. Lepší než tuhle sousedovic Toníček, ten nemá žádný koníček… Jedno je jasný, bude se na ně vzpomínat. Alespoň to nebyla nudná šeď uměle nacvičených úkonů po sobě jdoucích, jako každý rok.
Viktor
To byla jízda ! No, sice jsem si to takhle nepředstavoval, ale sranda to byla. Čekám před domem na taxi a i přes dveře slyším tu hádku. Rád bych aby tu zaznělo, že Marie ojela mě. Došla do mého pokoje a chtěla sex. Jen pro pořádek, kdyby to někdy Radek četl.
Sedím v taxi a hledám si hotel na dnešní noc. I když sedím vzadu, vidím ve zpětném zrcátku že na mě řidič kouká a snaží se o oční kontakt, evidentně ho zajímá kam jede týpek takhle večer, na Štědrý den s velkým kufrem. „Tak co, kampak?“ nedá to řidiči a po chvíli se zeptá. „Jedete jen kousek do centra, problémy doma?“ Je až s podivem, že kdokoliv jiný by se vás zeptal, pošlete ho někam, ale v kadeřnictví a v taxi jako by to neplatilo. Jako by samotná profese zajišťovala, že máte právo se na cokoliv zeptat.
„Občas to prostě nevyjde“ hodil jsem diskuzi do autu a dál se díval do telefonu a naznačil, že se nemám chuť bavit. Je nevhodný teď napsat Anetě? Hm. Že by za mnou dojela dělat mi společnost?
Marie
Slibuji, že už nikdy nebudu pít. Probouzím se někde, kde to neznám, cizí postel, v ústech je mi hrozně, mám hlad a zároveň se mi chce zvracet. Co se dělo, netuším, přečetla bych si Sovy v mechu 13, ale mám vybitý mobil. Jen vím, že se hodně tancovalo, pilo, s někým jsem šukala na záchodech a pak ta Lilith. Jdu na záchod, do obýváku a hledám po bytě oblečení. Najednou se podívám na gauč a tam Lilith a nějaký cizí kluk. Ok, tak to asi bude jeho byt. No, až se Lilith vzbudí, požádám ji, ať vám napíše víc, snad si bude alespoň ona něco pamatovat.
