Veletrh otroků

Nevěděla jsem co tady dělám. Veletrh místních firem.. ve dvou jsem pracovala a vidět jejich vedení mi je nepříjemné. Hlavně jedné. Držela jsem se stranou, abych ty ksichty neviděla.
“Dobrý den.” pozdravil mě nádherný muž ve skvěle padnoucím obleku.
Působil na mě dojmem úspěšného muže. Hned bych ho zkrotila.
“Jsem váš fanoušek.” povzdychla jsem si.
Jednou jsem dala na žhavé stránky své fotky. Obličej byl skryt, ale na tetování jsem zapomněla. Od té doby jsem narazila na dva co mě poznali. I když jsem to hned smazala, tak si u toho asi polovina honila ptáky. Kdo by si pomyslel, že si všimnou takových detailů.
Žel, tetování bylo na lýtku a to nyní mé pouzdrové šaty s tříčtvrtečními rukávy neskryly.
Musím ovšem uznat, že tento na mě nepůsobil špatně jako ti chcípáčci před ním.
“Věnovala by jste mi pár chvil?” zeptal se a podával mi malou skleničku.
Přivoněla jsem. Barbero! Takže jsem si s ním psala. Jen pisatelé věděli co jejich dáma má ráda. Posměšně jsem si odfrkla. Kopla jsem to do sebe a popadla jeho skleničku.
“Nepouštěj se do věcí, na které nemáš.” olízla jsem okraje jeho skleničky a vrátila.
Napil se. Odfuckovat chlapy to bylo moje. Působilo mi to radost, když měli o mě zájem, škemrali, ale měli smůlu.
Šla jsem k autu. Už tady nebudu ani vteřinu. Neměla bych řídit s jedním panákem, ale seru na to.
“Počkejte! Nejsem žádný chudák, jestli si myslíte. Jsem šéf jedné z firem. A to přece chcete.. ponižovat takové.” dohonil mě na parkovišti.
“A ty chceš být ponižovaný?” zvedla jsem obočí.
“Chci dělat radost a sloužit vám.” pousmála jsem se.
“Která firma ti patří?” zeptala jsem se ho.
“Právě jsem odkoupil velkou firmu na neibrudské.” snažil se být tajemný, ale já věděla co na této ulici za firmu stojí.
Ta nejvíc zkurvená. Tak vedení už to tak posralo, že ji prodali? A já jejího majitele mám před sebou..
“Tak se ukaž jestli mi vůbec stojíš za námahu. Kalhoty dolů.” nařídila jsem.
Ohlédl se kolem sebe a když měl jistotu, že ho nikdo nevidí, tak si rozepnul opasek, kalhoty a stáhl je i s trenkama dolů.
No.. pěkné.. chce mi opravdu dělat radost.
“Tak pojď!” řekla jsem a vytáhla ze zadního prostoru v autě dvě věci, které jsem potřebovala.
Natáhl si kalhoty. Zamkla jsem auto a šla do přilehlého lesa. Veletrh se konal zčásti v budově a zčásti venku u slepého ramene řeky, kde bylo několik klubů.
Vedla jsem ho dál do lesa, ale na dohled celé akce. Vybrala jsem pěkné místečko. Viděl celou akci a nikdo neviděl nás. Lidi a zaměstnanci tam spíš chlastali. Jemu to může být jedno.
Opřela jsem ho o kmen stromu.
“Tak se podíváme jakou radost bys mi mohl dát.”
Nechal si zavázat oči mým šátkem. Vzadu jsem mu tažným lanem svázala ruce. Neodmyslitelně mě věřil a důvěřoval.
Začal mu zvonit mobil. Klidně bych ho mohla okrást a odejít. Ještě mu k tomu stáhnout kalhoty. Jestli je tak velké zvíře, tak to bude potupa. Vytáhla jsem mu mobil z kapsy a podívala se na displej.
“Kdo je Marta?” chtěla jsem vědět o volající.
“Má asistentka.” odpověděl.
Zvedla jsem to a dala na hlasitý odposlech.
“Pane řediteli kde jste? Za chvíli máte mluvit k lidem.” řekla.
“Trochu se opozdím.” řekl jí oslepený a znehybněný.
“Zrovna na váš projev sem přišlo nejvíc lidí. Chtějí vědět co bude s jednou z největších firem v okolí. Tak si pospěšte.” vyzvala ho žena.
“A na co mám vás do hajzlu? Jste tam ne? Tak se kurva starejte než dojdu!” rozčílil se.
“Ano pane.” řekla vystrašeně potom co si uvědomila jak ho naštvala a zavěsila.
Vrátila jsem mu mobil do kapsy. Tak na něj tam nyní čeká většina lidí. A určitě hlavně vedení té zkurvené firmy. A já ho mám jen kousek od nich přivázaného.
“Tak ty nám pospícháš..” uvolnila jsem mu opasek.
“Budu tady pro vás jak dlouho budete chtít.” těšil mě. Moc mě těšil. Nakonec bych si s ním mohla opravdu moc užít. Zvláště s vědomím co se děje přes řeku na druhé straně.
Rozepnula jsem mu košili. Hezké tělíčko. Dbá o sebe a to mám ráda. Žádná kancelářská krysa. Jazykem jsem si užila s jeho bradavkama a mezitím rukou hladila jeho vybouleninu.
“Doufám, že máš sebou i náhradní kalhoty, jinak tam půjdeš před lidi pěkně zasraný od své mrdky.” zašeptala jsem mu do ucha.
“Ti lidi mi jsou u prdele.” řekl arogantně.
“Ty hajzlíku.. dlouho tě nikdo pořádně neošukal, co?”
Stáhla jsem mu kalhoty i s trenkama dolů a viděla opět jeho chloubu. Mnohem větší a pevnější.
Hezký pohled. Párkrát jsem mu ho prohonila a pak si pěkně potěžkala jeho varlata. Velká, oholená akorát obě do ruky. Mnula jsem mu je, zatímco jeho péro nad nimi poskakovalo.
“Chtěl bys vymrdat?” nebudu ho kouřit, nebudu si kazit chuť Barbera.
“Ano.” vzdychl, protože jsem mu lehce sevřela vajca.
“A co nabídneš za tu čest být ve mě?” zeptala jsem se ho a schválně jsem natahovala čas, kterého měl málo. Ale přišel si sám..
“To, co milujete. Jsou opravdu luxusní, zahraniční edice.” věděl.
Musela jsem si s ním psát dlouho. Vzala jsem si jeho dárek a rovnou nasadila. Stáhla jsem si kalhotky dolů a dala mu je do kapsy od kalhot.
“Já ti také něco dám, že jsi tak poslušný. Ale vytáhneš to až budeš stát před lidmi na pódiu a mluvit.” usmála jsem se sama nad sebou..
“Děkuji madam.” poděkoval a já si vyhrnula šaty.
Nasedla jsem si na něj. Vzdychl jakmile cítil vlhkost a horkost mé kundičky. Chytla jsem se jeho ramen a pořádně ho projížděla. Ticho lesa a zvěř rušily naše steny. Bylo to tak vzrušující, že jsem mu nestihla nechat postříkat kalhoty. Udělali jsme se ve stejnou chvíli.
Jakmile jsem byla schopná, tak jsem mu sundala šátek. Promrkal oči před světlem.
“Evidentně budu od tebe zamrdaná já. Ale půjdu se podívat na tvůj projev.” bude při projevu myslet na to, že tam stojím a on ze mě vytéká? Kalhotky to sát nemůžou. Ty bude mít on..
Rozvázala jsem ho a odcházela. Ještě jsem viděla jak se sesunul k zemi. Asi musí vstřebat tu mrdačku. Nečekal tak rychlé mrdání na místě. Ale já jsem ho varovala hned na začátku.
V autě jsem se přece jen vytřela vlhčenými ubrousky, které jsem sebou vozila. Vystříkal pořádnou dávku. Asi je workoholik co víc maká jak šuká.
Stála jsem v sálu, který byl plný. Lidi byli nervózní. Nový majitel společnosti se dost opozdil. Slyšela jsem jak někteří říkají, že už ho přece viděli mezi lidmi, tak kde je?
Jen já jsem věděla, že se v lese vzpamatovává z mrdání.
Už ho oznamovala žena. Krásná štíhlá blondýnka, elegantně oblečená. Když je tak zvrhlý, proč ji neošuká? Určitě by si dala říct.
Vystoupil upravený, dokonce i s kravatou, kterou předtím neměl.
Začal hovořit o plánu jak chce zvednout upadající firmu, aby měla prestiž jako kdysi. Sledovala jsem čas na jeho luxusních hodinkách, které mi dal a nyní byly na mém zápěstí.
Milovala jsem hodinky na mužích. Nebrala jsem to jako auto- že by si tím něco kompenzovali.
Pokud se mi ozve, a něco mi říkalo, že ozve, tak mu pošlu fotku jeho hodinek na mé ruce. Po něm budu chtít jeho fotku v mých kalhotkách.
Hele! Zrovna je před všemi vytáhl z kalhot.
Bez rozpaků, že před lidmi drží malé černé, krajkové kalhotky. Lidi to asi nevnímali. Blondýna vedle něj rozšířila oči hrůzou při pohledu co její šéf nosí po kapsách a nyní to vytáhl.
Usmál se nad dárečkem a schoval si je zpět. Ruku nechal v kapse. Mluvil k lidem a přitom se držel mých kalhotek. Byl stejně zvrhlý jako já..