Zakázané ovoce ze stromu poznání II

Od oné osudné rodinné akce uplynul nějaký čas.. Každý z nás si asi položí otázku, co se dělo..."Mám Vám to říct?".. Asi bych měl..
Evžen si od oné akce se Alenou začal stále více a více psát.. přicházel na to, že jeho tchýně není obyčejná tchýně. Přece jen..většina z nás svou tchýni nesnáší a říká o ní, že správná tchýně má mít jen tři zuby.. Všichni asi víme proč...že ano...hehe..

Přicházel na to, že mají spoustu témat, o kterých si povídat. Evžen byl vzdycky, alespoň podle svého okolí, ideově vždy napřed oproti svým vrstevníkům..takže témata starších rozhodně nebyla tabu. Od písmenek a obyčejných věcí přecházelo stále k intimnějším, záludnějším a dvojsmyslnějším otázkám a tématům. Z počátku si psali pár vět denně... Potom si psali každý den, každé ráno, každé odpoledne... Evžen si myslel..."Jsem lovec, mám to pod kontrolou! Tuhle husičku svedu snadno..." Ale opak byl pravdou.

Až po čase začal přicházet na to, že Alena schválně odchází uprostřed konverzací, nechává pracovat jeho fantazii a dělá nedostupnou. A že měl Evžen opravdu bohatou fantazii... Začal v hlavě stále častěji vymyslet různé nápady a představy... "Jak asi vypadá, když je nahá? Přece jen je to už zralá žena..." Neustále ji srovnával s dívkami mladšími nebo svojí matkou...

"Milý Blassi..? Celou dobu to vypadá že má hlavu jen od toho aby mu nepršelo do krku.. Ale kdež.. Kuš a nekaž našemu čtenáři zážitek"

Od písmenek a nespočtu návštěv, kdy Evžen Alenu sjížděl svým pohledem odshora dolů.. občas i prohledal její mobil, který nechávala naschvál odemčený, a věci ve snaze, že třeba najde nějaké fotky nebo třeba její kalhotky nebo erotické pomůcky.. přešlo k hovorům. Samozřejmě tajným, aby nikdo nic nezjistil. Dávali si pozor. Protože oni dva začínali tušit, že jsou oba stejného zrna - "A stejně zvrhlí, co.." - "Pssst...nepředbíhat." Jejich rodina a partneři by zkrátka neakceptovali, že jeden přitahuje druhého. Což je naprosto pochopitelné.. a škoda že i běžné v dnešní společnosti.- Svět by byl hned veselejší.. že ano, milý Blassi..-

Uběhl nějaký čas a náš milý Evžen se vydal na cestu pro svoji přítelkyni.. dorazil na místo určení dříve než bylo ujednáno. Zůstal tedy sedět v autě a z dlouhé chvíle otevřel mobil a řekl si... "Spí nebo nespí?"..zkusil Aleně napsat.

Otázka na váženého čtenáře... Jak byste odpověděl, ctihodný, na otázku "Spíš?"

Alena v tom měla jasno. Odpověděla tak, jak nejlépe uměla. Evženovi to vyrazilo dech. Ono pípnutí nové zprávy v něm probudilo neskutečnou bouři... Jako odpověď se mu zjevila fotografie Aleny... Dlouhé, štíhlé nohy zpola pod dekou, na sobě jen krajkové spodní prádlo.. sytě rudě namalované rty, její poprsí bujelo v podprsence a jelikož nebylo znát, co ukrývá krajka..dávalo velký prostor pro domýšlení...

Ve směsi pocitů zjistil, že jeho pyj začal duřet a drát se z kalhot... Vzrušovala ho. Byla naprosto jiná než jeho máma nebo holky, co znal... Svůdná, divoká a neznámá. To je všechno, co měl rád.

Evžen nasadil všechen svůj šarm a um na to, aby dostal ještě více. Byl jako závislý lákán svojí drogou. - "Podařilo se tomu dřevákovi něco? Nech mě hádat..vůbec nic!" - Ticho, jazyku zlý.. Abys věděl... podařilo.

Jako poslední po náruživé konverzaci přistála Evženovi fotka na dobrou noc... Z Aleny tam nebylo vidět vůbec nic...jen její sladká, úzká, malá pipinka.... Hladce oholená..vypadala jako růžička. Růžová, malé pysky, jemné kontury..

Nápor vzrušení na svoje účinky nenechal dlouho čekat...Evžen se svého údu nemusel ani dotknout..ale horké semeno se pomalu uvolňovalo ven. Z naprostého poblouznění ho vytrhlo klepání na okno... "A sakra...je tady...co budu dělat?" Řekl si Evžen...zahodil mobil do kapsy dveří a dělal jako by se lekl... Byla to ona. Dorazila jeho přítelkyně...

Rychlou a obratnou konverzací zahrál milý Evžen celou situaci do outu.. Nikdo na nic nepřišel. Vydal se cestou k domovu, sice se svou přítelkyní vedle sebe avšak s myšlenkami úplně mimo tento čas a prostor...

Alena jako zkušená žena měla v konverzacích s Evženem převahu.. věděla jak na něj. Jak si mladého zajíčka omotat kolem prstu.. - "A že se jí to povedlo, co..." - Čas od času Evženovi poslala nějakou fotku, aby v něm vzbudila nadšení m, vzrušení a naději, že o něho má také zájem... Ale na druhou stranu...byly kdy neodpovídala, dělala nedostupnou.. nebo odpověděla stroze a s naprostým nezájmem.. Evžen nevěděl co si má myslet... "Mám to zkusit...nemám to zkusit...?" Pomyslel si... Nikdy nenašel odvahu. Čas ubíhal dál a dál a Evžen pořád přemýšlel a přemítal... "Co když se na to přijde? Co když někdo zjistí, čeho se dopouští? Jak bude reagovat celá rodina, když zjistí že tohle dělám? Co Alena...je to něco nového... Má pevná prsa nebo povislá? A co její zadeček...jak to má asi ráda?" - A přesně takhle fungovaly jeho myšlenkové pochody... Idiot, řeknete si.. Jenže zkuste Evžena pochopit. Pomalu se mu plní sen. Je mu na dosah - I přes všechna rizika, která si Evžen uvědomoval, nedokázal přestat myslet na Alenu, její tělo a pocit, jakým může jen být nepřímý inc*st..

Tyhl situace, rozhovory a návštěvy trvaly sporadicky celý rok. Celý rok plácání se na stejném místě nejistoty a představ... Ale každá číše se jednou naplní... A naplnila se i ta Evženova... To se psalo léto, jednoho nejmenovaného roku....

"Myslíš, Blassi, že budou chtít pokračování? Takové závěrečné rozuzlení?... Necháme se asi překvapit..přece jen...náš čtenář, amatér, náš pán!"