Setkání s Tomášem 3/3

....Ráno jsem se probudila dřív než on. V ložnici bylo příjemné přítmí, jen škvírou v závěsu se dovnitř dralo jemné světlo. Otočila jsem se k němu – spal klidně, pravidelně oddechoval a měl mírně pootevřená ústa. Byl roztomilý, když spal, úplně jiný než ten vášnivý a dravý muž z noci.

Potichu jsem se zvedla, opláchla se v koupelně a nachystala snídani. Káva voněla celým bytem. S hrnkem v ruce jsem se vrátila k němu. Posadila jsem se na okraj postele a jemně ho pohladila po vlasech. Otevřel oči, zamžoural na mě a líně se pousmál.

„Dobré ráno, ospalče,“ zašeptala jsem.

Místo odpovědi se jen zavrtal blíž a položil si hlavu do mého klína. Hladila jsem ho po vlasech a on se na mě spokojeně díval. Chvíli jsme si povídali o hloupostech, o ničem důležitém, ale bylo to příjemné.

„Musíme brzy vyrazit,“ připomněla jsem mu jemně.

Neochotně vstal, zatímco já se šla najíst. Po chvíli se připojil ke mně a pak jsme začali balit. Venku bylo podmračené ráno, vzduch voněl po dešti. Odvezl mě domů, dal mi letmý polibek na rozloučenou a zmizel.

Byla to naše první a poslední společná noc.

---------

Mezi našimi schůzkami se začaly objevovat stále delší pauzy. Psali jsme si, občas se viděli, ale bylo cítit, že se něco mění. Přesto, když se po měsíci ozval, že by rád přijel, souhlasila jsem.

Navrhla jsem procházku v oboře Linhart – mám to místo ráda. Když přijel, scénář se opakoval. Zastavil před mým domem, nastoupila jsem, a jakmile se auto rozjelo, jeho ruka přistála na mém stehně. Prsty přejížděl nahoru a dolů, zatímco z repráků hráli Imagine Dragons.

Po dvaceti minutách jsme dorazili. Procházeli jsme se, sledovali jeleny a povídali si. Bylo to příjemné, i když v podvědomí jsem už cítila, že se mi vzdaluje.

Když se začalo stmívat, vraceli jsme se zpět k autu. Kousek od parkoviště byla stará zřícenina. „Pojď se podívat nahoru,“ navrhl a já souhlasila.
Sedl si na zídku, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Nejprve jemně, pak čím dál vášnivěji. Jeho ruce mi přejížděly po zádech, po bocích, sklouzly na zadeček. „Mám na tebe chuť,“ zašeptal proti mým rtům.

Ohlédla jsem se. Bylo tu ticho, nikde nikdo. Přesto jsem zaváhala. „Co když nás někdo uslyší?“
Usmál se. „Tak musíš být potichu, kočko.“

Jeho slova mě vzrušila ještě víc. Přitiskl mě k sobě, rukama mi sklouzl pod bundu, hladil mi záda a boky, až se dostal k lemu kalhot. „Chci tě tady, hned teď.“

Srdce mi bušilo jako splašené. Zavřela jsem oči a nechala se vést. Když jsem si před něj klekla, cítila jsem, jak mu v očích jiskří touha. Rozepla jsem mu kalhoty a pomalu stáhla zip. Jeho vzrušení bylo zřejmé ještě dřív, než jsem ho vzala do ruky.
Přejela jsem jazykem po jeho délce, pomalu a provokativně, než jsem si ho vzala do úst. Tlumeně zasténal a prsty mi zajel do vlasů. Pohybovala jsem hlavou v rytmu, který se mu líbil, zatímco on mi občas pevněji stiskl pramen vlasů a mírně přirážel proti mým rtům.

Cítila jsem jeho napětí, jeho touhu, jak se ve mně stupňuje chuť ho přivést k vrcholu. Ale když už se blížil, náhle mě zastavil. Jemně mě vytáhl na nohy, políbil mě hladově na rty a zašeptal: „Teď chci být v tobě.“

Otočil mě ke zdi, rukama mi sjel po bocích a stáhl mi kalhoty. Jeho dech byl horký na mém krku, prsty mě hladily mezi stehny, dráždily, připravovaly… A pak ho do mě strčil.
Bylo to prudké, elektrizující, přesně takové, jak jsem to s ním milovala.

Přirážel, jednou rukou mě držel za rameno, druhou pevně svíral můj zadek. Po chvíli změnil tempo, přitáhl si mě k sobě, stáli jsme tam přitisknutí na sebe, stále byl uvnitř mě a začal mi hladit prsa. Líbal mě na krku, dlaněmi přejížděl po mém těle, než znovu přitvrdil. Prohnula jsem se v zádech a on přirážel silněji, rychleji.

Po pár minutách jsem cítila, jak v něm narůstá napětí. Zasténal, vyklouzl ven a jeho horké semeno mi dopadlo na kůži.

„Jsi neskutečná,“ zamumlal a jemně mě políbil na rameno.

Utřel mě, oblékli jsme se a pomalu se vrátili k autu. Celou cestu domů jsme mlčeli, jen jeho ruka občas sjela na mé stehno a stiskla ho, jako by si chtěl uchovat ten pocit, to spojení.
Když mě vysadil, rozloučili jsme se polibkem a popřáli si dobrou noc.



Schůzek ještě pár bylo, po větších pauzách. Až se nakonec vytratil úplně.
Ani se nerozloučil.
Možná jsem mu za to nestála. Možná to tak prostě mělo být. Ale alespoň vzpomínky mi nikdo nevezme.