Sousedova mladá manželka

Ondřej dovlekl těžkou kartonovou krabici pokrytou nevzhlednými vrstvami lepící pásky ke vchodovým dveřím vysokého činžovního domu a unaveně si přetřel zpocené čelo. S každým dalším kusem nábytku, který s jeho dlouholetým kamarádem Luďkem vytáhli z přistavené dodávky, s každou krabicí a taškou, kterou vlekli do jeho nového domova, s každou další kapkou potu, v něm kypěl vztek na bývalou ženu Karolínu. Poslední dobou měl pocit, že se s tím už vyrovnal, ale teď, když stál tváří v tvář tomu chaosu, téhle demolici jeho dosavadního života navršenou na hromadu bez jakéhokoli ladu a skladu na chodníku, se mu všechno v mžiku vrátilo. Zaklonil hlavu, zadíval se na bezmračné nebe a zmučeně vydechl, dvě hodiny po poledni bylo vedro jako v pekle. Vzápětí se dveře dodávky hřmotně zasunuly, Luděk si otřel dlaně o sebe, popadl poslední krabici a zamířil přímo k němu. "Pojď!" houkl netrpělivě, když ho míjel, "nataháme to do výtahu, a pak musím letět. Slávka mi už mezitím dvakrát volala, slíbil jsem jí, že pojedeme na chatu!" O půl hodiny později oba seděli na schodech před bytem v pátém patře a odpočívali po náročné práci. "Jedno vychlazený by bodlo," dloubl Luděk Ondřeje do žeber a unaveně se usmál, "mám to u tebe!" Sotva to dořekl, otevřely se dveře protějšího bytu, oba se jako na povel otočili a zvědavě si prohlíželi mladou ženu, která se v nich objevila. V obou rukou svírala plechovky s pivem, jako by jim v tu chvíli snad četla myšlenky. "Ahoj, já jsem Zuzana, vaše sousedka. Napadlo mě, že byste malým občerstvením nepohrdli!" Koutky úst jí zacukaly, ladně k nim přešla přes chodbu, sklonila se a podala jim orosené plechovky. Její štíhlé nohy, vykukující z roztrhaných džínových kraťasů, vypadaly zespodu nepřirozeně dlouhé, výstřih volného tílka se jim ochotně otevřel do překvapených tváří a oni vzápětí zjistili, že neměla podprsenku a že si s tím ale vůbec nedělala hlavu. Ondřej vyskočil na nohy, představil sebe i kamaráda, prohodili pár zdvořilostních frází a poté odplula do svého bytu. Očima přitom šlehl po Luďkovi, přestože mu bylo jasné, co uvidí a neubránil se lehkému úsměvu. Jeho kamarád ji stále ještě rozdýchával.

Karolína byla Ondřejovou velkou láskou. Dvořil se jí celé měsíce, zatímco byl nucen každý den sledovat, jak nepokrytě flirtuje s jeho kolegy, ale nevzdal to. Sám nevěděl proč, nepatřil k těm, kteří by se museli doprošovat ženské přízně, právě naopak. Díky svému reprezentativnímu vzhledu a vystupování neměl ani po čtyřicítce nouzi o nové známosti, ale Karolína byla prototypem sexbomby, po které všichni toužili, a to mu nedalo spát. Oba pracovali na finančním oddělení podnikového ředitelství, jejich stoly byly téměř na dohled, ale teprve když se jednoho deštivého odpoledne potkali po práci na parkovišti, ledy se konečně prolomily. Karolíně se opakovaně nedařilo nastartovat elegantního červeného Golfa a Ondřej se pohotově nabídl, že ji odveze domů, pozvání na čaj bylo pouhou formalitou, premiéru si odbyli na podlaze v kuchyni a po čtvrt roce se vzali. Měli spoustu plánů a všechno se zdálo být skoro dokonalé, dokud do firmy nenastoupil mladý kolega a nepopletl jí hlavu. Ondřej je přistihl inflagranti přímo v jejich ložnici, a když nasupeně vtrhl do dveří, mladík ho ještě drze upozornil, aby si o ně neodřel parohy. O deset vteřin později ležel na podlaze s rašícím monoklem a čurákem napnutým ke stropu ložnice, lesknoucím se Karolíninou mokrou kundou. Rozvod proběhl bez nároku na majetkové vyrovnání, kdyby s tím Ondřej nesouhlasil, pravděpodobně by se dočkal oznámení na Policii za napadení a to si nemohl dovolit. Vědět to, uháněl by tehdy z parkoviště, jako by mu za patama hořelo.

Na to všechno si Ondřej vzpomínal, když rozmisťoval nanošené krabice po bytě. Byl z větší části zařízený, majitel odjel do zahraničí a na pronájem spěchal. Ondřejovi to vyhovovalo, přestože si sebou přinesl několik kousků malého nábytku a spoustu drobností, které se hravě nashromáždí za půlku lidského života. Odpoledne rychle uběhlo, začínal večer a on si teprve teď uvědomil, že za celý den skoro nic nesnědl. Převlékl si propocené tričko a z bytu vyběhl nalehko, jen s peněženkou a klíčky od auta. O několik minut později zaparkoval před supermarketem, vystoupil do vlahého červencového večera a po nákupu potřebných ingrediencí na večeři se vrátil zpět k autu. "Tak už máš hotovo?" uslyšel za sebou neznámý ženský hlas a prudce se otočil v jeho směru, v této části města nikoho neznal, takže ho to přirozeně překvapilo, ale hned věděl o koho jde. Před ním stála mladá žena v přiléhavých černých minišatech a páskových střevících na vysoké korkové platformě, ve slábnoucích paprscích, které po parkovišti rozlévaly kaluž matného světla, se její vlasy barvily do celé škály hnědých odstínů, jak sytě kaštanové odrosty ustupovaly přirozeně světlejšímu tónu. Nosila krátký sestřih ve stylu mikáda, který rámoval její oválnou tvář a zakrýval uši, hustá ofina se jí zešikma přelévala přes oválná skla slunečních brýlí s tlustými retro obroučkami, takže z ní v podstatě viděl jen souměrný nosík, ostré kontury úst a protáhlou bradu. O něco níž jí z kulatého výstřihu vystupovala dělící rýha mezi velkými prsy, až se divil, že se tenká ramínka vtlačená do bledých linií neopálené kůže na jejích ramenou pod tou tíhou ještě nepřetrhla. Díky jejímu neposednému tílku o nich měl celkem jasnou představu, ale klidně by se podíval znovu. "Zuzana?" Rychle přikývla, posunula si brýle na čelo a stáhla si spodní lem šatů, zpod kterého vykukoval pár vypracovaných stehen v barvě teplého karamelu, o něco níž do klína. "Jestli chceš, budu dělat ryby," usmála se a ruku s nákupní taškou pozvedla do výše, aby ji náhodou nepřehlédl. "Máš přece rád ryby..nebo ne?" Ondřej je neměl rád, přímo je zbožňoval, po návratu domů strávil nezbytnou dobu ve sprše, a pak, podle předchozí domluvy, dvakrát krátce zazvonil u dveří protějšího bytu.

Když Zuzana otevřela, měla na sobě ty samé minišaty co předtím, kývla mu a vpustila ho dál. Zavedla ho do prostorné kuchyně, usadila ke stolu, z trouby vytáhla připravený pekáč, položila ho na sporák a zapnula ji. "Jen na sebe hodím něco pohodlného!" zazubila se a zamířila na chodbu. Ondřej přejel očima po oblé linii jejích širokých boků a s potěšením sledoval kypré hýždě, které se rýsovaly pod tenkou látkou minišatů, odhadoval, jak by tenhle nádherný zadek asi vypadal nahý. Zuzanino mladé tělo doslova překypovalo svůdnými křivkami, nechala ho tu napospas jeho chlípným myšlenkám, ale po pár minutách byla zpět, aby znovu nemilosrdně zaútočila na všechny jeho smysly. Své vypracované nohy nasoukala do černých legín a doplnila je přiléhavým topem. Její prsa se při každém kroku pohupovala tak svůdně, že z nich nemohl spustit oči a jeho utrpení i nadále nebralo konce. Otočila se k němu zády, sklonila se ke skříňce pod kuchyňskou linkou a on si mohl prohlédnout její velký kulatý zadek, který téměř rozpáral legíny v bocích, a který mu tak přeochotně špulila přímo do obličeje. Potřeboval si opláchnout tvář a zchladit se, trouba už začínala nepříjemně sálat. "Na chodbě, druhé dveře vlevo!" oznámila mu s potutelným úsměvem, zatímco se pustila do přípravy jídla. Poděkoval a vyrazil do koupelny, kde se obratem ponořil do voňavého světa dóz, plastových tub a skleněných lahviček, které ji zaplňovaly od podlahy až ke stropu, a jeho pohled padl na spodní prádlo rozvěšené na šňůře nad vanou. Chlap nemusí být nutně fetišista, aby ho vzrušila dechberoucí přehlídka několika párů titěrných kalhotek a objemných krajkových podprsenek a v tu chvíli netušil, jestli to udělala schválně nebo na to prostě zapomněla, rychle si opláchl tvář, osušil se a učinil okamžité rozhodnutí. Když se vrátil zpět do kuchyně, postavil se za Zuzanu, jemně ji stiskl v bocích a zašeptal do ucha: "A co kdybychom s tím ještě chvíli počkali?" Zaklonila hlavu a její tvář se jemně otřela o tu jeho. "Máš snad jiný plán?" Ondřej nasál vůni jejích vlasů, jednou rukou prohmatal Zuzaniny půlky, druhou zabloudil zepředu na prsa a jemně ji políbil na krk. "Aha, tohle si myslel," zašeptala, otočila se k němu čelem a její nahé paže ho pevně ovinuly.

Začali polibkem, dlouhým a něžným, jejich jazyky se navzájem proplétaly, ale pak sklouzl na Zuzanin krk a dekolt, stačily dva rychlé pohyby a stála před ním nahá, ale nepůsobila nervózně ani rozpačitě, byla si sebou dokonale jistá. Ondřej dlouze vydechl při pohledu na její plné čtyřky se souměrnými světle hnědými dvorci, pevné břicho s jemnou texturou břišních svalů a mírně vyboulený Venušin pahorek bez jediného chloupku, rozdělený úzkou štěrbinou, která se táhla do prostoru mezi jejími naducanými stehny a vzápětí sklouzl po oblé linii širokých boků až na podlahu. "A ty?" Pokynula mu hlavou, počkala, až si svlékne tričko, se zalíbením si prohlédla jeho široká ramena a hrudník s trojúhelníkem tmavých chlupů, ale když si chtěl sundat i kraťasy, zastavila ho. "Já sama!" Svezla se před něj na podlahu, pomalu mu je stáhla z boků a Ondřejův žilnatý klacek se jí mírně zakomíhal před očima, naklonila se k němu a rázem jí skoro celý zmizel v lačně pootevřených ústech. Zmáčkla ho u kořene, zvedla k němu své pronikavé tmavě hnědé oči, zapumpovala s ním v sevřené pěsti, a poté už se do něj pustila se vší vervou, byl zcela v její moci. Ondřej mírně podklesl v kolenou, sála ho silně a přerývaně oddechovala, popadl ji jednou rukou za bradu, druhou za temeno hlavy a vrážel jí čuráka hluboko do široce otevřených úst, tvrdě ji šukal do hrdla a Zuzana tlumeně chrčela s tvářemi mokrými od slz. Než si to stačila vůbec uvědomit, ležela na zádech na gauči v obýváku s doširoka rozevřenými stehny a on přerývaně oddechoval s očima upřenýma na úzkou štěrbinu mezi ulepenými pysky, korunovanou světlounce růžovou perlou pod malým záhybem kůže, její kunda vypadala naprosto úchvatně. Neustále z ní vytékal pramínek bělavé šťávy, který ji máčel mezi sevřenými půlkami. Přímo před ním si dovnitř vsunula dva prsty, vytáhla je celé lesklé a dychtivě je ocucala. Táhle kňučela, kroutila pánví a ochotně se mu nabízela, ale Ondřej už si vybral. Přetočil ji na břicho, zvedl ji za boky a přitáhl si ji blíž k sobě.

Klečela na kolenou s tváří položenou na stranu, rukama si roztahovala půlky od sebe, jak to jenom šlo, a její maličká řiť se svírala pravidelnými svalovými kontrakcemi. Ondřej pomalu vmasíroval špičku prostředníku dovnitř, všiml si, jak se Zuzaniny nohy roztřásly, sjel o něco níž a vklouzl jí dvěma dalšími prsty do kundy. Připadalo mu, že je ponořil do horké želatiny, Zuzana sebou trhla, jako by jí v tom okamžiku projel elektrický výboj, zalapala po dechu a zakňučela, ale nepovolila, macaté půlky měla i nadále roztažené na maximum možného. Ondřej jí důkladně rozmazal vytékající šťávu po celém řitním otvoru, vytřeštila oči a zařvala: "Strč mi ho tam už konečně, ale honem nebo se zjančím!" "Kam?" zachraptěl s pohledem upřeným na obě rozšklebené díry, které sálaly brunetčiným ulepeným pižmem. "Kam chceš, šukej mě, dej mi to všechno!" Její temperament se Ondřejovi zamlouval a víc už slyšet nepotřeboval. Přitáhl si ji ještě blíž, až zadkem přesáhla okraj gauče a zatlačil jí nohy tak daleko, že koleny narážela o prsa houpající se jí pod tělem. Nasadil jí žalud na zadní díru, bylo to docela snadné, žádné drama jako s Karolínou, která potřebovala bůhví kolik lubrikantu a věčně si stěžovala, jak jí to bolí. Vklouzl do Zuzaniných horkých útrob a okamžitě začal přirážet. S očima v sloup bušila dlaněmi do sedadla gauče, ječela, sténala a povzbuzovala ho: "Jo, šukej mě! Šukej mě a nastříkej mi to všechno do zadku, chci v sobě cítit tvoje semeno!" Ondřej ji vnímal jako v tranzu, vrážel ho do ní tvrdými a krátkými tahy a prdelatá brunetka pod ním šla postupně do vývrtky. "Pojď, uděláme se společně..jo, už to začíná..jo..joooo!!!" Náhle strnula, její nehty hlasitě zapraskaly na čalounění gauče a Ondřejovo tělo se ve stejný okamžik prohnulo jako luk. Znovu a znovu do ní chrlil semeno, zatímco supěla přes pevně sevřené čelisti a když skončil, padl na ni tělem, záda měla úplně zbrocená potem. Políbil je, chutnaly slaně. Rozměklý čurák mu s hlasitým mlasknutím vyklouzl ze Zuzanina řitního otvoru, následován hustým chuchvalcem semene, který skanul na okraj gauče a odkápl na podlahu před nízkým konferenčním stolkem.

Zuzana si protřela oči, promnula brunátné tváře, přehodila přes Ondřeje nohy a natáhla si je pohodlně na gauči. Ještě pořád se třásla, byl na tom úplně stejně, skoro půlroční sexuální půst udělal svoje. Chvíli si nenuceně povídali, byla ráda, že se sem přistěhoval on a ne ten druhý. Dozvěděl se i to, že nedávno oslavila osmadvacet a čtyři roky od výročí svatby. "Výročí svatby?" Ondřej to skoro zakřičel. "Ty jsi vdaná?!?" Vytřeštil na ni nechápavé oči. "Jasně," přisvědčila, jako by se nechumelilo, "copak ty nejsi ženatý?" "Ne," zavrtěl pohoršeně hlavou, "čerstvě rozvedený a kdybych věděl, že..!" "Co..?" přerušila ho, "tak bys mě neošukal?" Rozchichotala se, ale v příštím okamžiku zmlkla, když se z chodby ozval pronikavý zvuk domovního zvonku. "No vidíš, můžete se rovnou seznámit!" Zahlaholila a vyskočila na nohy. "Co-cože? Seznámit? A s kým..?" Vykoktal Ondřej, bledý jako stěna. "No přece s mým manželem, už jsem mu o tobě říkala!" A než stačil cokoliv udělat, vyrazila na chodbu tak, jak byla. Nahá, zpocená a ulepená jeho semenem. Najednou mu to celé začalo dávat smysl. Její vstřícnost, vyzývavé chování, přemíra ochoty. "Ještě je tady?" uslyšel z chodby tlumený mužský hlas. "Je, pojď, honem!" přisvědčila, Ondřej dlouze natáhl vzduch nosem a upřel oči na dveře do obýváku.

Konec první části.