„Zákaz touhy – část I.“
Dveře hotelového pokoje zaklaply s tlumeným cvaknutím. Uvnitř bylo ticho to napjaté, elektrizující ticho, které vibruje těsně před tím, než se roztrhne jako hedvábí pod nehty.
Stála u okna. Na sobě měla jen dlouhý kabát. Vlasy jí spadaly volně po zádech, a jak se k němu otočila bokem, zahlédl černý krajkový lem pod rozepnutým lemem.
„Zamkni za sebou…“ zašeptala.
Její hlas zněl jako samet přelitý horkým voskem. Poslechl. Každý jeho krok k ní byl zpovědí toho, co s ní chtěl dělat. Nespěchal. Touha neměla ráda spěch chtěla se dusit, škrábat zevnitř, růst až na hranici výbuchu.
„Víš, proč jsi tady?“ zeptala se a její oči se zaleskly.
„Abych tě svlékl. Pomalu. Zuby.“
Její úsměv byl všechno výsměch i pozvánka. Rozepnula si kabát. Bez jediného dalšího slova ho nechala sklouznout na podlahu. Krajkové prádlo, vysoké podpatky, rudé rty. Byla past. A on ten hloupý muž, který do ní dobrovolně vlezl.
Přitáhla si ho za kravatu, až cítil její dech na rtech, ale polibek nepřišel. Místo toho se otočila, pokrčila nohy a klekla si na postel. S hříšně pomalým pohybem si přejela dlaní po stehně.
„Nejdřív mě budeš lízat. Dlouho. A dobře. Až pak ti dovolím, abys do mě vstoupil…“
Neodvážil se odporovat. Sklouzl na kolena a zabořil hlavu mezi její stehna, kde se už třásla dychtivostí. Její sténání bylo jako požehnání. A když ho chytila za vlasy a přitiskla si ho blíž, věděl, že je v pekle, které nechce nikdy opustit.
Pokračování příště …
Co bude další námět povídky nechám na vás. Vyberu nejzajímavější komentář. ♥️
